Od vrátnice do sálu

Časy se mění, generace se mění, medicína se vyvíjí a názory také.

Porodnictví a pediatrie je jedním z nejdynamičtějších lékařských oborů vůbec. I já, coby laik, jsem schopná zaregistrovat tempo, jakým jde tento obor dopředu. A tak bych se s vámi ráda podělila o porovnání pobytu v porodnici v době mládí mojí matky a babičky.

Začněme tedy babičkou. Vrátíme se do let šedesátých, do let, kdy se penicilin teprve učil chodit, kdy se netušilo, co to je počítač, kdy nevznikal nárok na rodičovský příspěvek, kdy jedním z nejrozšířenějších kočárků byl osmipérák v bílé barvě, oblečení na děti se zásadně šilo a pletlo pěkně v teple domova.

„Když se narodil tvůj strýc, tak to nebylo, jako je teď. První dobu porodní jsem rozdýchávala na chodbě, nikdo si mě tam nevšímal, hodně jsem chodila. Návštěvy byly zakázané. Děti nám vozily sestry jen na kojení a neexistovalo, že bychom s nimi byly na pokoji. Dědovi jsem syna ukazovala v okně. Chlapi chodili do nemocnice koukat pod okna, mnohdy tam čekali pěkně dlouho. Ještě jsem na dědu zvládla zavolat, že máme kluka.“

Babička se s něžným pohledem podívá na našeho Mimíska a pokračuje dál. „Jednou musel jít děda se synem do poradny. No a to nebylo běžný, tenkrát chodily jen ženské a na chlapa s kočárem se každej díval blbě. Já jsem ale byla nemocná, tak musel jít on. Prý se ho ženské pořád ptaly, jestli nepotřebuje s něčím pomoct, jestli malej nechce přebalit, nebo nakrmit. A vidíš - dneska už otcové s kočárem jezdí docela běžně.“

Chvilku ještě přemýšlí, co mi ještě neřekla a pak dodá: „Jak jsem řekla - návštěvy byly zakázané. A chlap u porodu? Tak to už vůbec nešlo. Nechápu ty ženský dneska, co chtěj, aby byl jejich partner u porodu. Dyť z toho ten chlap musí mít akorát šok.“

„Myslím si, že v tomhle máš pravdu. A co se týče návštěv v nemocnici, tak jsem ráda, že za mnou manžel mohl přijít,“ odpověděla jsem a byla jsem ráda, že jsem si vyslechla vyprávění o tom, jaké to bylo v porodnici v letech šedesátých.

A tak mamka se strýcem vyrostli a nastal přelom let osmdesátých a devadesátých. Přiznám se, že svůj pobyt s mamkou v porodnici si fakt nepamatuju. Ale pamatuji si, když se narodil bratr. Tenkrát byla povolena pouze krátká návštěva rodičky, a to ještě k tomu pouze na chodbě před dveřmi. Mimina byla u sester a stále byla nošena k maminkám pouze na kojení. Stáli jsme s otcem na chodbě a čekali na mamku, až se nám přijde ukázat a povyprávět. Bratra bychom ani neviděli, kdyby neměl otec v porodnici mezi sestrami svoji známou.

Nedávno jsem byla v porodnici já. „Cože? On jako ještě od včerejška nepapal? To musí mít hlad. Za nás se dávaly rovnou příkrmy a čaje už v porodnici,“ odvětila mamka na moji poznámku, že mi sestry a lékaři řekli, že je normální, aby se mimino po porodu nakrmilo až ve chvíli, kdy se začne tvořit mateřské mléko. Hm, a pak se v tom krmení vyznejte, že…

Naši dřepí vedle mě na posteli a mamka s babičkou do mě rvou další moudra, která už ale v tu chvíli nestíhám zpracovávat. Proto mi je pak doma musely zopakovat ještě několikrát, abych to vůbec pobrala a byla schopná porovnání vůči dnešní době.

„A je klid, už jsou v tahu, zaplať Bůh!!!“ říkám si pro sebe.

„A ty jsi měla partnera u porodu?“ zeptá se po chvíli moje spolupacientka a já si najednou připadám jako v jiném světě.

„Ne.“

Věnuje mi soucitný pohled stylu ´Chudinko, to jsi jako trpěla úplně sama?!´ ´A stojí ten tvůj chlap vůbec za něco?´

„Domluvili jsme se tak, že mě odveze do porodnice a že se může sám rozhodnout, jestli chce být u porodu, nebo ne. Řekla jsem mu, že jestli jo, tak bude stát u hlavy, protože tam dole to nemusí být pro něj hezký pohled.“

Můj chlap jezdil do porodnice se vzorníkama podlah a s fotkami z rekonstrukce nového bytu. V době mého porodu zrovna opravovali strop a dělali elektriku a vodu. Měl zábavu a rozhodně se nenudil. Podotýkám, že nepřítomnost u porodu ho nijak nepoznamenala, ba naopak je skvělý taťka a máme ho s prckem moc rádi.

Za dob mojí babičky nesměli chlapi v porodnici ani do baráku. Za dob mojí mamky už mohli ke dveřím a pak rychle pryč. V této době už mohou rovnou na porodní sál a pokud to odmítnou, jsou téměř jistě považováni za krkavčího partnera a otce. Já jsem nechtěla, aby můj chlap měl z porodu Mimíska trauma. A řekla jsem mu, ať si v tu dobu dělá, co chce, a že se potom bude o nás hezky starat. Kdo chce jít jako doprovod k porodu, ať si tam jde. Bez problémů. Ale ať si to každý rozhodne úplně sám a bez jakéhokoliv nátlaku.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ba412
1841
31.5.17 05:23

Narodila jsem se na začátku let 60. A sama rodila ve druhé polovině let 80. Z vyprávění matky vím, ze se žádný horor při mem narození nekonal a mimina na novorozenecké byla normální. V těch 80.letech to bylo totéž. Když jsem mamce brecela, ze chci malého k sobě, suše odvětila „odpočin si, doma si užijes“. Jak já si na tuto větu vzpomněla!!!
Partner u porodu neexistoval, dítě ukázat maximálně přes skleněné dveře nebo okno-však si doma užije!!!
Osobně si víc cením chlapa, který spravuje věci v domácnosti a barák, než aby mne držel za ruku při porodu. A ten otvor, který je předmětem rozkoše nás obou, nemusí vidět v jiné roli…
Jo a v těch 80.letech nás bylo v porodnici na pokoji 10 a byla sranda…

  • načítám...
  • Zmínit
Padmé Amidala
646
31.5.17 05:34

Mily denicek. Taky si myslim, ze chlapa, potazmo otce, nedela pritomnost u porodu. Ale je dobre, ze tato moznost je.

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 06:22

Mně se deníček líbí, zaujalo mě to srovnání s porody hrůzy v minulosti :D Ale nelíbí se mi ta přehnaná snaha obhájit si, že tvůj chlap nebyl u porodu. Kde si cítila ten nátlak - že se na tebe divně podívala spolubydlící na pokoji?

Je to samozřejmě svobodné rozhodnutí obou, ale mne tedy spíš připadá, že s tím nějak nejsi srovnaná. Osobně si nedovedu představit, že by muž u porodu nebyl a nezažil ty jedinečné okamžiky zrození, které se už nemusí opakovat. Nehledě na to, že tam je i od podpory rodičky, drží, přináši vodu, otírá čelo atd. A trauma z porodu? v :lol: Jako z čeho, z trochy krve? Neměla bys mít trauma spíš ty - bolesti, krev, placenta?

  • načítám...
  • Zmínit
Betynka87
6177
31.5.17 06:24

Jsem narozena 1987 a nebyla jsem u sester, byla jsem pěkně u maminky :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 06:37

@Imamother jenže dost chlapů to opravdu nesnese..A no potom přestává mít zájem o sex..To je i dokázané..

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 06:40

@Malike No a dokázané kde? Nesnese proč?

On je rozdíl nějaký chlap, který zná jen cestu práce - hospoda a bum, najednou má být u porodu, vidí ženu trpět apod. A je rozdíl chlap, který se umí postarat o dítě, chodí na předporodní kurzy a tohleto prostě všechno zná.

Myslím si, že ten návrat k sexu může být zrovna tak obtížný i pro ženu, není kam spěchat.

  • načítám...
  • Zmínit
sinapis.alba
2084
31.5.17 06:40

Můj muž u prvního porodu nebyl, čekal na chodbě a prý mu ten můj zvukový doprovod stačil :D u druhého mu řekli, že se mnou může být na začátku a na tlačení že by si musel zaplatit, tak se mnou byl na začátku, potom odešel(a pak nám asistentka omluvila, že se spletla, a stejně jsem zaplatila tisícovku :zed: ) a za těch pár hodin funění jsem měla chuť ho přizabít, protože si stěžoval, že se nudí, že má hlad a vyzvídal, co je to tam za přístroje a tak.. :mrgreen: u třetího porodu přijel až někdy ke konci a počkal na chodbě… u čtvrtého jsme jeli na poslední chvíli, ani jsem se nepřevlékla, šla jsem rovnou na sál, poplatky byly zrušené, tak se na nic neptali, postavili ho do kouta, aby měl dobrý rozhled a měl to hezky z první ruky :D pak prohlásil, že to bylo fajn, že koneckonců na discovery už viděl jako rodí antilopy a velryby, tak proč by se nekouknul i na manželku… takže pokud jde o mně, je jedno, jestli tam chlap je, odrodit si to stejně musí matka 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 06:42

@Malike Na zážitky z porodnice nikdy nezapomene ani třiačtyřicetiletý Marc Booth, který otevřenými dveřmi viděl ležet na stole placentu. „Nevěděl jsem, co to je, a netušil jsem, zda je dítě vůbec živé. Pak vyšly na chodbu sestry s prázdným inkubátorem a neřekly ani slovo,“ vzpomíná na nejhorší chvíle svého života. On i další vyděšení tatínci přiznali, že by stáli o více podpory a lepší komunikaci s personálem nemocnice ve chvíli, kdy netušili, co se s jejich ženou a dítětem děje.

Tohle je jeden z článků, které jsem našla, resp. jeho kus. Píšoutam, že otec může mít trauma, pokud se u porodu něco pokazí - dítě třeba nedýchá. No tak sakra, to ale i ta matka, to je snad normální. A naopak na to mají být dva, aby to zvládli. A situace výše se podle mě dá celkem dobře vyřešit otevřenou komunikací a přípravou.

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
31.5.17 07:03

Ja si vzpominam na zlinskou porodku kde jsme stali pod oknama a cekali az nam mati ukaze segru..to byl rok tak 86/87. Zensky spousteli na provazku kosicky a chlapi do nich davali karafiaty a cokolady :mrgreen: Pak krikly pres mriz, ukazaly ditko a byly fuc.

Manzel u prvniho byl u druheho ne a uprimne mi to bylo uplne fuk. Ale ja mela lehke porody a navic u druheho mi tam vadil kdokoli i PA, ale ta tam byt musela :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 07:08

@Imamother
Mužské trauma z porodu
Velmi častým důvodem, proč tím, kdo sex po porodu odmítá, je muž, je zážitek z porodu. „Když mi kamarádka vyprávěla, že od porodu s ní partner nechce spát, protože má v sobě nějaký blok z toho, co viděl, usmívala jsem se. Její partner bude asi hodně divný, říkala jsem si. To jsem ale netušila, že se mi stane to samé. Po porodu jsem byla nesmírně šťastná. Až do chvíle, než mi partner řekl, že spát se mnou už nemůže. Prý se nesrovná s tím, jak viděl všude krev a hlavičku, která ze mě vylízala. Je to už víc než rok a ani se mě nedotknul. Miluju ho pořád a vůbec nevím, jak to řešit,“ vypráví svůj zážitek Magda (30).

Nikoho nepřekvapí fakt, že muži svou přítomností u porodu ženám velmi pomáhají. Vždyť psychická opora a pocit, že na „to“ nejsou samy, je k nezaplacení. Jenže ne všichni jsou na porod připraveni a podle sexuologů u nich může tento zážitek vyvolat až ztrátu sexuální touhy.

Všude se to píše a řeší..I psychologove to potvrzují..Ne každý snese pohled na to aby to co je vrchol rozkoše vypadalo v ten moment pro ně,,nechutný..,,a ne nejedná se o tyhle burany..Jak jsi psala :zed: je to normální jev. I u jinak normálních tatínku co se těší.

Příspěvek upraven 31.05.17 v 07:18

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 07:15

@Imamother propo tady máš na emiminu pár případů
 https://www.emimino.cz/…e-sex-70988/

Příspěvek upraven 31.05.17 v 07:15

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
31.5.17 08:02

@Imamother hele a to je přesně ten nátlak, co vnímáme my, co jsme u porodu partnera za oboustranného souhlasu neměly. Ten prosakující a priori předpoklad, že když mi muž nedrtil ruku a neprodýchával se mnou kontrakce, tak jsme o něco partnersky přišli. Hele prostě: ne, no. Můj muž přišel hodinu poté a s novorozencem v náručí si ten zázrak prožil i tak. A pro mě je porod plně ženská věc, to za a), a za b) měla jsem dost starostí sama se sebou na to, abych uvažovala, jak to asi snáší hormony nenadopovaný otec.

Prostě kdo tam ty chlapy chcete, tak si je tam mějte. Ale fakt to není pravidlo, že ti bez toho nejde.

  • Upravit
ElisC
1309
31.5.17 08:03

@Imamother Můj kamarád dodnes vypráví, že jediné, co si z porodu pamatuje, je křupnutí, když jeho manželku nastřihli. Navíc malý byl velký, žena drobná, ztratila plno krve. Pro něj prostě hrozný zážitek. Žádný padavka to není, ale mému chlapovi říkal, ať k porodu rozhodně nechodí.
Já poprvé rodila císařem, teď to zatím vypadá na přirozený porod. Svému chlapovi jsem řekla, ať se rozhodne sám, že je mi to jedno. Ale pokud by tam byl, bude mi stát u hlavy. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
31.5.17 08:22

U nás jsem to byla ja, kdo odmítl chlapa u obou porodu. Sestřičky v první porodnici ani nemrkly, v druhé to řešily jak kdybych mu bránila v dýchání 8) pořád se omyla, jak je to svobodná volba, ale jen do te doby než zvolíte mimo trend. V prvním případě se všechno pokazilo, syn nedychal, ja na tom byla hodně zle. V druhem prekotny porod, syn v pohodě ja opět v haji. Jsem moc rada, ze to manžel neviděl.

  • načítám...
  • Zmínit
Doe_Jane
31.5.17 08:33

Upřímně, nepřipadá mi nic divného na tom, že tam žena svého chlapa nechce a on to respektuje, co mi připadá ale špatné je to, že chlap absolutně nemá zájem (nečeká ani na chodbě)… od kamarádky chlap šel normálně do práce na odpolední i když věděl že už během odpoledne porodí, to mi přijde fakt strašné jen dostat sms o tom že se mu narodilo dítě :roll:
jsem ráda že můj muž o ten zážitek být u porodu stál i za cenu toho že mě uvidí od krve apod.
vidět ho brečet štěstím, to byl zážitek i pro mě :) a jsem ráda že jsem mu mohla drtit ruku..
připomínáme si ten zážitek často

  • Upravit
Regina Hero
29350
31.5.17 08:41

No ono to nebylo asi všude stejné… když se mi narodila první dcera, na tom přelomu let osmdesátých a devadesátých, jak píšeš, měla jsem ji u sebe celou dobu… nikam děti neodváželi… návštěvy byly jako jinde v nemocnici, v návštěvních hodinách, tuším to tenkrát bylo od tří do pěti hodin… rozdíl oproti dnešku je asi ten, že nyní už návštěva může přijít kdykoliv… a že otec může být u porodu, což už v roce 1993 vlastně bylo taky…
A co se týká přítomnosti otce u porodu… je to asi podobné jako u nás ženských, některá se hroutí při odběru krve, jiná by se klidně i sama zašila, nevadí jí to… jsem ráda, že tam se mnou byl… co u porodu bude, to věděl, jak vypadá placenta, to se určitě podíval už předem na internetu, náš vztah to nijak nepoznamenalo, problémy se sexem žádné, spíš naopak, je to lepší a lepší…

  • načítám...
  • Zmínit
Pety2
2844
31.5.17 08:49

Až na pojem „mimísek“ pěkný srovnávací deníček, zrovna včera jsem tady pročítala velmi zajímavou diskuzi o porodu našich babiček/prababiček. A k tomu mi chybí právě ještě jedna generace zpátky - tedy tu před 50. léty, kdy se ještě neodilo v nemocnici, ale doma…A to bylo zase úúúplně všechno jinak ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 09:17

@Lenka 80 raději padavku se kterou budu žít ale dalších 50 let než někoho kdo se semnou za pár let rozvede :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 09:26

@Lenka 80 nijak nejsem věštec..Ale říkám to tak že jestliže je jeho jedinou vadou ( chlapa=jakéhokoliv) že by ten pohled nezvládl tak ať je,,padavka,, :mrgreen: Dobrý manžel není ten co tě drží za ruku u porodu ale dalších 50 let :palec:
Já svého u porodu měla, drtila jsem mu ruku a zvládl ten pohled..A nezvládl bohužel zas něco jiného.

  • načítám...
  • Zmínit
unuděná
53190
31.5.17 09:31

Deníček je zajímavý, ale taky nechápu tu snahu obhájit si nepřítomnost muže u porodu. Podle mě to tam vůbec nepatří. Měla jsi naopak napsat, co vše je v dnešní době možné oproti porodům maminek, babiček a prababiček. Že jsi tam neměla muže je jen vaše rozhodnutí, stejně jako někdo se rozhodne rodit do vody nebo doma :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
rs84
151
31.5.17 09:33

@Ba412 Plně souhlasím. Žádný přehnaný luxus a jak jsme hezky vyrostly

  • načítám...
  • Zmínit
rs84
151
31.5.17 09:59

@Lenka 80 A přesně tenhle nátlak jsem chtěla ve svém deníčku zdůraznit a bylo mým cílem ukázat, jak se chlapi posouvali směrem od vrátnice. „Tvůj chlap nebyl u porodu?! No co to máš doma za padavku?! To tě jako nechal trpět samotnou?! A stojí jako otec vůbec za něco?! A má o tebe a o prcka vůbec zájem?! A nechodí jen z práce do hospody?!“ Jak říkám, nechala jsem rozhodnutí na něm a respektovala ho. Já jsem se taky rozhodla rodit v porodnici a dokonce jsem si ji i vybrala. On měl za úkol mě tam dopravit a tím to skončilo. Mám doma nikoliv padavku, ale zlatíčko. Nenechal mě trpět samotnou, protože mě přeci odvezl do porodnice, kde se o mě postarali profíci. A jasně, že za něco stojí, minimálně za hřích. :) Konečně mám někoho, kdo se o mě zajímá. Do hospody na limču teď chodíme ve třech. Chtěla jsem ukázat, že dnes je trend koukat na muže, který se rozhodl nebýt přímo u porodu jako na méněcenného, jak říkáš, padavku. A přitom je to skvělý chlap, co se dokáže postarat o rodinu, zastat nějakou tu mužskou práci a má prcka a mě moc rád. Jezdil za námi každý den 50 km, staral se o nás v šestinedělí, rekonstruoval s rodinou náš nový byt, do toho jsme se ještě hned po šestinedělí stěhovali. A o porodu mu klidně můžu dlouhé hodiny vyprávět. Stejně by mi tam byl platnej jak mrtvýmu zimník.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
31.5.17 10:18

Když pominu toho oči trhajicího,,mimíska",tak v podstatě souhlasím.
Myslím, ze muž by se neměl nutit, pokud se na přítomnost u porodu necítí.
Ja jsem ovšem docela dost rada, ze můj manžel jinou variantu než být tam semnou neakceptoval a tu,,zlatou hodinku "jsme strávili jako rodina.

  • načítám...
  • Zmínit
rs84
151
31.5.17 10:19

@Lenka 80 Při porodu jsem tolik netrpěla. Vlastně skoro vůbec, když to srovnám s prasklým apendixem a tlustým střevem, to všechno spojené samozřejmě se zánětem podbřišnice a otravou krve, tak tohle byla procházka růžovou zahradou. Při tom zánětu mě teda bylo potřeba držet za ruku. Maminka chytla jednu ruku, tatínek druhou, odnesli mě do auta a odvezli do nemocnice. Dispečerka RZS tenkrát odmítla poslat sanitku, že prý máme nemocnici v místě bydliště. Njn, jenže otec byl s autem pryč a dovolat se mu trvalo dalších dlouhých 20 minut. A že bych předtím zanedbala lékařskou kontrolu? Tak to ani omylem. U své dětské obvoďačky jsem byla dvakrát. Jednou mě poslala do háje, že si vymýšlím a ulejvám se ze školy. Podruhé mě poslala domů, že mám pít kolu a že mám střevní chřipku. Na to podruhé už jsem potřebovala doprovod, protože jsem nebyla schopná dojít sama do ordinace. Porod byl oproti tomuhle opravdu procházka růžovou zahradou. Jen pár hodin bolestí, které se daly nějakým způsobem zvládnout. A neskončila jsem na JIPce s tlakem 60/40. Po týdnu jsem mohla klidně obejít ve svém bydlišti náměstí. Po porodu jsem mohla rovnou chodit po chodbě. Jo a nečouhaly ze mě hadičky. Mohla jsem si dojít na záchod a najíst se. Dokázala jsem se sama umýt. Dokázala jsem se sama zvednout. Mohla jsem se dokonce i převléknout. Mohla jsem si zatelefonovat. A to mimčo krásný… Padavky jsou ty dámy, které u porodu nutně potřebují chlapa. Z porodu fakt trauma nemám. Ale když si vzpomenu na ten zánět podbřišnice, tak mě ještě teď mrazí v zádech a jsem ráda, že jsem to přežila.

Příspěvek upraven 31.05.17 v 10:20

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
31.5.17 10:20

Já v přítomnosti muže u porodu vidím ještě jednu zásadní bonusovou věc pro personál porodnice a to, že se většina žen mnohem více ovládá…

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
31.5.17 10:20

Jojo chlap u porodu…věčné téma…moje máma si myslí, že by chlap měl vidět, to co „způsobil“ :lol: víc si pak ženy váží, třeba. Já nevím, můj manžel tam chtěl být, chtěl si prvně syna pochovat, popsat jménem na tělo, do kartičky, pocítit bonding. Skoro vše se mu z toho splnilo. Bonding na konec nebyl - syn byl přidušený, zticha, nahnáno mělo celé oddělení, doktorka dostala od primáře vynadáno, že mě nevzali na CS :nevim:

Je třeba zajímavé, že muž vidí můj porod jinak než já - pamatuje si ho jako hororové scény, kdy jsem se prohýbala bolestí, tekla ze mě krev, omdlévala apod. Já si to pamatuju jako v pohodě odpoledne, kdy mě sem tam píchlo, dostala jsem kyslíkovou masku, ale… nj hormony.

Deníček hezký k zamyšlení… :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
rs84
151
31.5.17 10:23

@ASAndrea Asi to dělají ty hormony. Mám pocit, že jsem netrpěla tolik, jako při zánětu podbřišnice.

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
31.5.17 10:35

Jen poznámka k tomu rooming-inu. U nás se s tím začínalo v 80. letech: moje máma - psycholožka vyprávěla, jak si v roce 1982 po porodu vyječela, aby dostala dítě na pokoj, protože z literatury věděla, jak je to důležité. Čili nebylo to tehdy běžné, ale už to bylo možné.

Jo a když jsme u vzpomínání, kdyby nekdo chtěl vědět: ultrazvuky se u nás taky rozjely až v 80. letech. Když byla máma ve druhém nebo třetím trimestru s prvním dítětem (1978), tak byla zrovna na kontrole, když jí doktor nabídl, jestli se nechce podívat na miminko, že jim nově přivezli ultrazvuk, novinku, kterou zatím měli jen v Brně… Ale asi to nebyl moc dobrej ultrazvuk, protože pohlaví naši nevěděli až do porodu :mrgreen:

PS: Ale jinak autorku chápu, když jsem někomu řekla, že neplánujeme, že by muž šel k porodu, tak se taky jako divil…

Příspěvek upraven 31.05.17 v 10:36

  • načítám...
  • Zmínit
ayra.5
584
31.5.17 10:52

Opačná situace

Tak já teda rodím v říjnu a manžela u porodu nechci. Z části proto, že nechci k tomu všemu řešit, jaké to pro něj asi je, když v sobě nemá oblbováky - ať léky nebo hormony. Z části proto, že mi to připadá tak nějak intimní a nechci aby to viděl (a to mě samozřejmě viděl v různých situacích, které mi nevadili :oops:) Možná se taky bojím jak zvládne tu „podporu“, kterou má jako partner na sále dělat, aby to nebylo spíš na přesdržku :cert:

No nicméně, manžel tam strašně být chce… prý bych mu to přece snad neodepřela, ten jedinečný okamžik :zed: Prý by pak měl pocit, že přišel k hotovému, kdežto takto bude vědět, kolik za tím bylo práce a bolesti. No…tak když chce, ať tam je.. myslím, že to pak ve výsledku stejně moc vnímat nebudu.. :nevim: :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 11:02

Dost žen to dělá navíc tak že po dobu kontrakci jsou tam muži snima a drtí mu ruku :mrgreen: a jakmile se jde tlačit tak ho vyhodi ven a vrátí se až když je po všem..:-))

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 11:06

@vantili tak to já se neovladala :mrgreen: byla jsem nasrana, když dle mého pocitu někdo rejpal tak jsem dokázala pomalu změnit hlas v alá vymítač ďábla :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 11:13

@Malike Promiň, ale chlap, kterému bych se zhnusila porodem vlastního dítěte pro mě není chlap.

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 11:15

@Doe_Jane

Upřímně, nepřipadá mi nic divného na tom, že tam žena svého chlapa nechce a on to respektuje, co mi připadá ale špatné je to, že chlap absolutně nemá zájem (nečeká ani na chodbě)… od kamarádky chlap šel normálně do práce na odpolední i když věděl že už během odpoledne porodí, to mi přijde fakt strašné jen dostat sms o tom že se mu narodilo dítě :roll:
jsem ráda že můj muž o ten zážitek být u porodu stál i za cenu toho že mě uvidí od krve apod.
vidět ho brečet štěstím, to byl zážitek i pro mě :) a jsem ráda že jsem mu mohla drtit ruku..
připomínáme si ten zážitek často

Nádherné :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ajtakrajta1
733
31.5.17 11:16

@rs84 Ahoj, to jsi opravdu zažila takový nátlak jako píšeš v komentáři v 9:59? Přijde mi to trochu přehnané. :nevim: Já jsem u porodu přítele nechtěla a on u toho také být nechtěl a nikdo se o tom nijak špatně nikdy nezmínil. Ani neznám nikoho z okolí, kdo by si stěžoval, že je někdo káral o nepřítomnosti otce u porodu. Ať si to má každý jak chce a hlavně jestli je otec dítěte dobrý se ukáže časem a ne tím, že bude u porodu. Já přítele viděla brečet druhý den po porodu, když naše dítě poprvé spatřil a vím, že ho miluje a milovat bude.

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 11:18

@elibro Hele, s chlapem už jsme prožili tolik věcí, včetně přebalování a mytí v době nemohoucnosti, že si nedovedu představit, že s ním nebudu sdílet tohle.

Je to rozhodnutí každého páru, o tom se nepřu. Hlavně, aby se v tom shodli. A na to jsem narážela u zakladatelky, mně s tím až tak srovnaná nepřijde.

  • načítám...
  • Zmínit
Tiffany1
4627
31.5.17 11:21

Ja bych manzela taky nenutila, ale uprimne by mi to bylo lito, Takze trochu chapu ten soucitný pohled spolubydlící. Brala bych to taky podobně, ze jsem tam nemela oporu. Urcite bych naverbovala aspon kamaradku.
Prijde mi, ze ta ženská v bolestech musi byt hodne odevzdana a nekdo dalsi tam ma urcite svou významnou roli, protoze ktery proces je vic náročný na psychiku, nez porod a ten molotv hormonu, co se vyplavuje okamžitě hned potom?

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
31.5.17 11:31

@Imamother no já toho chlapa nemůžu odsoudit :nevim: beru to tak že buď to zvládá nebo ne. Dobre vědět předem zda by ten pohled snesl předem..Nebudu odsuzovat chlapa za něco co prostě psychicky nezvladne..Kolikrát se třesou na odběr krve a přijde jim to nechutné. Dulezite je jaký je jinak..Jestli je dobrý manžel a milující otec :palec: tohle preferují. Dost chlapum se to pak srovnalo časem.

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
31.5.17 11:46

@ayra.5 Měla jsem to stejně. Nakonec jsem ale byla ráda, že tam se mnou byl. Ono mít v druhé době porodní u sebe parťáka je fajn. Osobně jsem jeho přítomnost oceňovala až do té poslední „nejvýživnější“ části, která trvala cca hodinku. To mi byl celkem ukradený (v tom finiši byla pro mě jeho přítomnost fakt zbytečná), ale zase chápu že pro něj musel být silný zážitek vidět jako první naše miminko. Takže chlapa bych nenutila, ale když u toho chce být, může to být vzájemně obohacující. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Koty
4346
31.5.17 11:55

Já manžela u porodu neměla. V prvním případě by to nestihl ani kdyby se rozkrájel a v druhém na sál nesměl kvůli akutnímu CS. Chlapa u porodu bych stejně nechtěla a to z mého prostého osobního důvodu. Ve chvíli, kdy musím „kopat“ sama za sebe, jsem hrozně silná a vše zvládám. Kdybych měla za zádelí chlapa, stane se ze mě bebíčko a já se tomu poddám. Vše bych snášela mnohem hůř. Manžel mi byl obrovskou oporou během obou těhotenství a nejvíc po porodech, kdy jsem ho opravdu potřebovala.

  • načítám...
  • Zmínit
sao
1827
31.5.17 12:34

Tak já osobně bych manžela u porodu nutně nepotřebovala, stejně mi to bylo nakonec jedno, ale byla jsem ráda že se mnou byl, protože mi byl oporou a bylo fajn i pro něj, vidět naše děti hned po narození. A po porodu by mi bylo líto prožívat ty radostné chvíle s právě narozeným dítětem sama. Takže, zvládla bych to sama, ale jsem ráda a vděčná, že tam byl. Manžel se mnou byl u všech 4 porodů, sám se rozhodl tam být - žádné nátlaky, nic, ani jsme se o tom nějak nebavili, prostě mi oznámil, že tam být chce. Ne vždy to bylo snadné, trauma z některých zážitků určitě nemá větší než já a sex? Ten to vůbec neovlivnilo, a pokud, tak spíš k lepšímu. To spíš já jsem se divila, že po tom čtvrtém porodu, který nebyl vůbec lehký, na to má ještě chuť, a jakou :D Takže každý jsme jiný a rozhodnout se musí každý sám. Jsem ráda, že dnes tu možnost rozhodnutí máme a když chce být tatínek u porodu svého dítěte, může tam být.

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
31.5.17 12:43

@Imamother Když já furt nevím, proč bych to s ním sdílet měla… To není o tom, že bych si myslela, že kdyby u toho náhodou byl, tak se stane nevím co… Spíš v tom fakt nevidím žádný benefit ani pro jednoho, abych si to plánovala předem. Chtěla jsem tam mít člověka jako podporu, tak jsem si vzala dulu, která na to má výcvik. Po vyvolávače jsem šla na sál ve 2 ráno, naprosto jsem neměla potřebu muže budit a volala mu až dula, když už mimino bylo. Dojatý byl dostatečně, společné kontrakce mu zjevně nechyběly… A mě taky ne.

Mě to prostě v deníčku nijak nevyrovnané nepřijde, prostě ten tlak ve společnosti je. Popsala bych ti to klidně podobně a to jsem si celkem jistá, že v září pojedeme zas stejný model. Teda - pokud muž po tom zážitku hluboce nezatouží, to bych se musela kousnout:D

Holt sto lidí, sto chutí.

  • Upravit
ASAndrea
1226
31.5.17 12:51

Z praktického pohledu jsem byla ráda, že tam muže mám - pomáhal mi ve sprše, upravoval pode mnou podložky, držel mi monitor na břiše, říkal, jak přichází kontrakce, zároveň se držel porodního plánu a snažil se to „osvěžit“ i personálu, odříkával za mě info o mě… :nevim: navíc byl se synem v době, kdy já ležela po porodu a čekala na placentu, které se nechtělo ven, takže měl hned info, co je s malým… Podruhé tam chce jít také ;) a já mu bránit nebudu.

Samozřejmě jsem taky četla o mužích, kteří vykládali, jak je porod poznamenal, že poté už viděli ženu spíš jako matku (Madonin komplex) než jako svou milenku/manželku/partnerku. Z tohoto pohledu musím říct, že manželovi nevadil ani pohled na hlavu mezi nohama :lol: sexuální život máme pořád stejný…

  • načítám...
  • Zmínit
Alušáček
15412
31.5.17 14:15

Já jsem ráda, že můj chlap se mnou u porodu byl, nejen jako opora, ale že jsme spolu mohli sdílet společné okamžiky s miminkem hned po porodu, že malou vyfotil sotva vykoukla na svět. Samozřejmě bych respektovala, kdyby se na to necítil. Co je, ale pro mě vvporovnání s minulostí podstatné, možnost mít mimi hned u sebe, neumím si představit, že mi nosí dítě několik dnů jen na kojení, hrůza :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Melpel
2898
31.5.17 14:15

Proč lidi, kteří mají na ne/přítomnost chlapa u porodu jiný názor než diskutující, jsou hned hanlivě titulováni? Jako třeba @rs84. Chlap, který není u porodu, je padavka. Žena, která chce muže u porodu, je padavka. Jako proč??? To už vážně ani u takovéto soukromé věci lidi neumí respektovat, že to někdo má jinak než oni? Porod se týká jen té konkrétní rodiny, ne podstaty světa, tak proč by si to daný pár nemohl zařídit tak, jak to vyhovuje právě jemu? Musíme hodnotit, jak to mají jiní? A urážet je, když to mají jinak než my?

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 14:24

@elibro Ale pokud ani jeden z vás na tom nevidí nic, proč by jste u toho měli být spolu, tak je to v pořádku, ne? Je to váš vztah.

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 14:29

@Malike No, zapomněla jsi na tom, že Madonin komplex (takové to, že chlap nechce spát se ženskou po porodu) nemá co dělat s přítomností u porodu. Je to jednak diskutabilní z odborného hlediska, co to vůbec je a jestli to je. A projevuje se to i u chlapů, co na porodním sále nebyli. Prostě svoji ženu začnou vnímat výhradně jako maminku a s tou se nespí.

Příspěvek upraven 31.05.17 v 14:30

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
31.5.17 14:44

Boze muj, dneska uz druhy pripad mimíska :poblion: :pocitac:, ještě jsem mela čest v jedne diskusi o dovolene, že s mimískem jezdí do Bibione… :zed:

Moje segra je rocnik 1979 a pamatuju si, jak nam ji mama (u malého okynka na Bulovce během navstevni doby) popisovala jak vypada :roll:, prvne jsem ji videla, az když ji privezli domu.

A k tomu padavkovi - sousedky manzel je chlap jak hora, velitel zásahovky, u jejího porodu omdlel. Doktorka mu pekne vynadala - rikala, ze mají dost práce s jeho ženou na to, aby skakali ještě kolem jeho…

Příspěvek upraven 31.05.17 v 14:45

  • Upravit
Malike
14895
31.5.17 14:57

@Imamother ale to není jen o tomhle komplexu..Prostě mrknout tam dolů jak se rodí dítě…Centrum rozkoše a orálního sexu se mění na malá jatka :mrgreen: dítě jde ven..Teče krev..Vychází hnusná placenta..A pak ji za 2 měsíce dělej to co predtim :mrgreen: Ježíš víc než dobře tohle umím pochopit :jazyk: a proto mnoho chlapů pak nechce..Aspon na pár měsíců či rok :jazyk:
Když všude říkají že to mají z porodu tak to asi tak bude..

  • načítám...
  • Zmínit
Imamother
2054
31.5.17 16:04

@Malike Tak až budu nemocná, poučím se a sjednáme si pečovatelku. Aby chlap nezačal vnímat to centrum rozkoše jako vylučovací orgán nebo tak něco :D

Jednak si nemyslím, že „na tom něco bude“. A druhá věc je, že ten chlap ti mezi nohy během porodu snad čučet nemusí :lol:

Příspěvek upraven 31.05.17 v 16:05

  • načítám...
  • Zmínit
A666
714
31.5.17 16:46

Jsem ročník 86 a v tu dobu už mě mamka měla na rooming-in. Ale je teda pravda, že táta se na mě koukal dalekohledem :D Brácha je narozen 92 a viděli jsme ho - sice přes prosklené dveře, ale viděli jsme ho už v porodnici…

Jinak přítomnost otce u porodu je prostě individuální ěvc, je to záležitost těch partnerů. nelíbí se mi jak paušalizování, že chlap k porodu nepatří tak odsuzování, že tne který tam není tak není použitelný. Já dlouho předpokládala, že chlapa mít u porodu nebudu (manžel má strach z doktorů) - nechtěla ybch tam být sama, ale třeba s mamkou. Jenže je čím dál tím víc pravděpodobné, že budu rodit v cizí zemi s jazykovou barierou a v tu chvíli tam prostě někoho, kdo bude mluvit mým jazykem a bude moct případně tlumočit potřebovat budu…
Jo a videálním případě by chlap u porodu vůbec neměl mít prostor „očumovat“ jak leze hlavička - v případě jiných poloh než na křesle může navíc ženě dost aktivně pomáhat tím, že jí poskytuje oporu - žena se do něja například zavěsí při vertikální poloze ve stoje, nebo je o něj opřená na porodní stoličce…

Jo a souhlasím, že (ne)přítomnost otce u porodu neříká o jeho otcovských vlozích nic. Mám skvělého tátu přestože mě viděl naživo až 5 dní po porodu :) Na druhou stranu je škoda, když chlap přijde o ty první minuty sbližování se a poznávání se… Vždyť i on je součástí té nově vzniklé rodiny…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mám ho ráda takového, jaký je. A hotovo!

Změna k lepšímu

Doktory musel vymyslet jedině Bůh

Jak pomoct otci

Další bláboly

Nevím