Doktory musel vymyslet jedině Bůh
- Porod
- rs84
- 13.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Lékaři jsou lidé, k nimž já osobně vzhlížím. Už mě zase zachránili. Na úvod musím říct, že nejsem zastánkyně šamanismu, alternativní léčby, čakrů, homeopatie, proudění energií a dalších podobných nesmyslných názorů. Účinnou léčbu dokážu definovat pouze jedním slovem: LÉČBA.
Nechápu lidi, kteří mají z bílého pláště strach. Mě přítomnost lékaře uklidňuje. Vím, že můj problém řeší někdo, kdo na to 6 let studoval a pak si ještě musel dělat dalších několik let praxi a atestaci v daném oboru.
Poprvé mě lékaři v nemocnici zachránili, když mi byly 2 roky a kousl mě pes do zátylku. Podruhé mě zachránili v mých 18 letech, kdy mi praskl apendix a dostala jsem z toho zánět podbřišnice. A o tom potřetí vám povyprávím více.
Dodnes mám ještě doma ozdobený vánoční stromek. V prosinci jsem byla v 9. měsíci těhotenství a vykonávala doma všechny možné přípravy na Vánoce, však to znáte samy. Od 6. měsíce těhotenství mě trápily otoky. Začalo to nohama, pokračovalo to přes ruce až k obličeji. Přibrala jsem 25 kilo a připadala jsem si jak stará slonice.
Ke konci těhotenství už jsem chodila téměř každý týden k lékaři na kontrolu. Svátky jsem ještě prožila jako dva v jednom, ale bylo to těsně. 26. prosince večer mě začala hodně bolet hlava a bylo mi opravdu hodně zle. Den poté jsem měla plánovanou kontrolu u gynekologa a z důvodu zlého tušení jsem si s sebou přibalila i tašku do nemocnice.
Vyplatilo se. Byly mi nalezeny bílkoviny v moči, měla jsem tlak 140/90 a velké otoky. Diagnóza zněla strašně: Preeklampsie. Rovnou jsme odjeli na příjem do nemocnice a domů už jsem se nevrátila.
Nelituju faktu, že jsem si nestihla přečíst všechny informace o porodu, že jsem si nesestavila porodní plán, že jsem se nezvládla připravit na hypnoporod, lotosový porod, orgasmický porod, nebo porod do vody. Tohle všechno by totiž v jednu chvíli vzalo za své a já bych byla akorát zklamaná.
Přede mnou byly dvě možnosti porodu. První byl vyvolávaný porod přirozenými cestami a druhou byl samozřejmě plánovaný císařský řez. Rozhodla jsem se pro první variantu. Jednak je pro miminko lepší přirozený porod, jednak je lepší i pro mě, protože se odmítám dva měsíce plazit doma po nábytku.
První den v nemocnici jsem absolvovala všechna možná i nemožná vyšetření, druhý den nastala preindikace porodu. S monitorem na ozvy miminka už jsem se za ty dva dny dokonale sehrála. Třetí den nastala samotná indikace porodu.
První vyvolávací tabletu jsem dostala před 9. hodinou ranní a ve 12:35 byl prcek na světě živ a zdráv. Přiznávám, že jsem byla srab a nechala jsem si podat analgetika ve formě čípků, injekce a kapaček.
Kontrakce jsem měla sice hodně bolestivé, ale zato intenzivní a porod postupoval celkem rychle. Na porodním sále jsem využila hlavně svoje hlasivky, protože porodní cesty jsem neměla úplně dobře připravené.
Místnost byla moc hezká, měli tam žebřiny, vanu, provaz (ten bych si asi hodila, kdybych nedostala tišící injekce), míč. Bohužel jsem nic z toho nebyla schopná využít. Pochopila jsem, proč za dveřmi s nápisem „Porodní sál“ není hned samotný porodní sál, ale je tam přijímací místnost, místnost s monitorem, přípravna, chodba a pak až teprv samotný sál. Poslouchat řev rodiček už v čekárně by asi nebylo to pravé ořechové.
Jsem ráda, že jsme to s malým přežili ve zdraví. Vážím si lékařů, protože mi už potřetí zachránili krk a poprvé mi zachránili dítě. Malý je andílek, prostě nejkrásnější a nejchytřejší miminko na světě.
Jsem Bohu vděčná za to, že stvořil doktory. Jednak už jenom proto, že jsem teď tady, jednak proto, že je tu moje zlatíčko se mnou. Alternativní léčbu a domácí porody považuji za hazard se svým zdravím a se zdravím ještě nenarozeného miminka. Toť vše.
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 244
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 459
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 513
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 464
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 140
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 3074
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1022
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1732
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 3243
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 3284
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Myslím, že to schytáš
Je to napsáno lehce drsně, ale musím říct, že s tebou souhlasím. Nijak neodsuzuji alternativní přístup k porodu, ale tvůj deníček je pro mě přesně to, co se mi vždycky vybaví, když čtu a slyším ty příspěvky lidí, co mají pocit, že doktoři neví nic a oni, co mají načteno na googlu, si umí stanovit vlastní diagnózu
Já jsem měla dva krásné přirozené porody více méně bez zásahu lékařů, umím si představit, že své první dvě děti bych klidně zvládla porodit doma. Třetímu dítěti u porodu špatně pracovalo srdíčko a v závěru šlo o minuty, rodit ho doma, třeba tu ani nemuselo být… Samotný porod byl v pohodě. Ale nebýt doktorů, tak tu v tuto chvíli taky nemusím koukat na ten tří kilový poklad.