Nevím
- Snažení
- rs84
- 18.08.16 načítám...
Další těhule vyblila svoje moudra na tento web. Vím, že nic nevím. Čím víc toho vím, tím víc toho nevím. Čím víc znám odpovědí, tím víc mám dalších otázek. Čím víc sama sebe uklidňuji, tím víc jsem nervózní. Jsem v období nazývaném NEJKRÁSNĚJŠÍ OBDOBÍ V ŽIVOTĚ ŽENY.
Už cca 6 měsíců. Prožívám vše celkem v klidu a nijak se nestresuju. Vykašlala jsem se na všechny zaručené výživové rady, vitamíny v tabletkách a potravinové doplňky. Tohle vše má svoje důvody.
Snažili jsme se o miminko dlouho, odhaduji tak dva a půl, tři roky. Každý měsíc se dostavila krvavá bestie a já jsem 3 dny trpěla křečí v podbřišku. Fungovat se dalo pouze po 2 tabletkách proti bolesti. Navíc jsem ještě trpěla tzv. premenstruačním syndromem, což se u mě projevovalo agresivitou, plačtivostí, bojovností a touhou minimálně vyvraždit lidstvo.
V té době jsem vyzkoušela všechny možné potravinové doplňky a vitamíny. Zkoušela jsem si koupit i tablety Femibion, které mají podporovat otěhotnění. Zobala jsem hlavně vitamin E a kyselinu listovou.
A těch peněz za těhotenské testy… Vvždycky bílo po pěšině a neotěhotněla ani moje peněženka. Přečetla jsem si také rady týkající se ideálních poloh pro početí. Nejlépe z toho vyšel misionář, spermie v této poloze mají nejpohodlnější cestu, nejhůře koníček, protože spermie musí kráčet do kopečka.
Poznala jsem prstíčkovou metodu, jenž by se dala použít v případě, že by ho ten můj měl stejně dlouhého jako novorozenec. Také jsem se dozvěděla, že po sexu mám mít zhruba 20 minut nohy nahoře. Pro moje zdraví bylo takovéto cvičení velice prospěšné, protože jsem si opravdu pořádně protáhla celé tělo.
Další rady byly psychologického ražení:
„Nesmíš na to myslet.“ - Princip růžového slona.
„Musíš se uvolnit.“ - Zmáčknu čudel a je to.
„Až to nebudete čekat, tak to přijde.“ - A kdy?
„Jeďte na dovolenou k moři.“ - Jednou do tebe, jednou do písku.
„Tak si nějaké adoptujte.“ - Děkuji za slova podpory.
„Otevřete své srdce pro miminko.“ - Ksakru, kde mám klíče?
„Nechte ve svém těle proudit energii.“ - Proudění energie cítím pravidelně hlavně ráno po snídani, škoda, že je za pár minut venku.
Nakonec jsme museli využít vědu lékařskou a svěřit se jí se svým problémem. Nepočali jsme přirozeně. V 18 letech jsem měla zánět podbřišnice po prasklém apendixu. Bolelo to jak blázen, nemohla jsem se ani sama obléknout. Od té doby se nebojím doktorů, zachránili mi život. Zvládla jsem si píchat injekce a chodit na časté kontroly. Zvykla jsem si dávat nohy do praku, nepřijde mi na tom nic divného.
Nejnáročnější nebyly injekce, dokonce ani odběr vajíček, ale bylo to smíření se s myšlenkou, že to nejde přirozeně. Nakonec jsem si řekla, že je lepší mít dítě ze zkumavky a spokojenou rodinu, než počít dítě náhodně s nevhodným partnerem a pak se s dotyčným rozejít a na dítě se vykašlat.
A jak bych vysvětlila malému dítěti, že je ze zkumavky? Asi takhle: „Zlatíčko, když tě k mamince a tatínkovi měl přinést čáp, tak nám bohužel onemocněl. Musel tedy letět za panem doktorem, aby ho vyléčil. A pak už k nám přiletěl.“
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 994
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 648
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 275
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 604
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 467
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1547
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3546
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2845
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 2065
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1146
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Držím palce.
Ten konec určený pro miminko je krásný 
Děti po světě nechodí s označením na čele - přirozeně x uměle, myslím, že je to úplně jedno, podstatné je to, co se děje po jejich narození. Jinak deníček super 
