Jak přišel bráška na svět
- Porod
- Thesis
- 21.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb můžeme vyhánět, jak chceme, příroda si to zařídí stejně podle sebe. Pokud možno v nejméně vhodnou dobu. :)
Chtěli jsme pořídit prvorozenému synovi brášku brzo, aby si spolu vyhráli, a tak jsme plánovali, že začneme se snažením v dubnu 2014, až bude Deniskovi rok.
4.10.2013 jsem se vzbudila a cítila jsem se „jinak“. Nevím, jak to popsat. Žaludek jsem měla na vodě a v hlavě takový divný pocit, že něco nehraje. Ještě mi doma zbyl těhotenský test po prvním, a tak jsem si ho ze srandy udělala.
// se objevily rychlostí blesku a já si řekla, že se to povedlo nějak moc brzo – prvorozenému bylo za pár dní 5 měsíců. 
Byla jsem šťastná a běžela s testem za manželem. Ten se podíval na test a povídá k synovi v náručí: „Máma je těhotná, budeš mít brášku, Dený…“ Celý den byl nějaký zaskočený, ale za pár dní už se radoval se mnou.
Břicho rostlo a rostlo, vidět to šlo už v 7.tt a já začala nosit volné věci, chtěla jsem to tajit až do Vánoc. To se povedlo a naši i tchánovci měli radost.
Doma jeden lezoucí raubíř a mě těhotenství zmáhalo, chyběl mi spánek. Čím blíž se porod blížil, tím víc jsem chtěla, ať už to je za mnou. Ve 37.tt mi doktor na kontrole řekl, že jsem na prst otevřená, CS7 a že se pravděpodobně další týden neuvidíme. Upnula jsem se na to a řekla manželovi, ať si přehodí dovolenou, kterou měl až od 4.6.2014.
Když jsem se další týden dostavila na kontrolu, doktor udělal Hamiltona a prý do dvou dnů to bude určitě, vše je uvnitř připravené. Hurááá, už zachvilku se zbavím břicha.
Uklízela jsem, vytírala na čtyřech, horká vana denně, jedla jsem pálivá jídla. NIC! Na další kontrolu jsem šla s malou dušičkou v sobě a také naštvaná na doktora, že mi porod věštil už dva týdny zpátky. Nález prý o 100% lepší, další Hamilton.
Druhý den jsem se šla domluvit i za svým porodníkem. Moc milá paní doktorka, se kterou jsem byla domluvená na ambulantním porodu a na pár dalších věcech. Snažila jsem se babskýma radama prďolu z břicha vyhnat, ale nějak se nedařilo.
Začala jsem být nervní a protivná baba. 
Manžela jsem přemlouvala na výlety – ZOO, 6km tůra na rozhlednu, dlouhé procházky… NIC! Celý 39.tt mě provázeli každodenní poslíčci, pekelně bolestivý a pravidelný po 15 minutách. Každý den jsem myslela, že už TO bude ono.
3.6.2014 ulehám do postele naštvaná a po výměně názorů s manželem usínám. Kolem jedné ráno se hlásil můj močový měchýř, a tak poslepu zamířím do koupelny. Slyším téct vodu. „Že by se sousedi sprchovali v 1 ráno? Blázni…!“ 
Otevřu dveře na chodbu a tam voda. Procitla jsem hodně rychle a otevřela koupelnu, ze které se valila pára a horká voda. Rychle jsem vzbudila manžela „Zlato, teče voda!“ On myslel, že praskla voda mně, a tak se divil, když jsem ho táhla do koupelny. Naštěstí vodu zastavil, já v tom šoku ani nevěděla co dělat. Prasklá trubka od bojleru. 
Do tři čtvrtě na dvě jsme vytírali a vyklízeli koupelnu a chodbu. Mě na konci chytli opět poslíčci, takže jsem sedla a prodýchávala. Za ten týden bolestí jsem si už zvykla. Manžel si šel lehnout a já s ním. Zatímco on už spal, já prodýchávala stále častější kontrakce. V půl čtvrtý jsem už nemohla ani ležet, a tak jsem šla psát holkám na eMimino.
Ve čtvrt na 5 jsem šla vzbudit manžela a se slovy „Miláčku, za chvíli asi pojedeme, mám kontrakce po čtyřech minutách“ jsem sledovala, jak se Zdenda ještě v polospánku obléká a plaší, že HNED jedeme.
Napsala jsem sms mamce, že asi pojedu. Ta mi obratem volala, že za chvilku má jít do práce a jde volat kolegyni, aby šla místo ní. Nechtělo se mi budit Deniska a chtěla jsem ještě čekat. Za pár minut zvonila mamka a divila se, že jsem tak v klidu. Pomalu jsme se sbalili a sedli jsme do auta. Manžel i mamka se mě ptali, jestli mám všechno s sebou. „Jasně, však nerodím poprvé…“
Dojedeme do půli cesty a já si vzpomenu, že jsem u počítače nechala těhotenskou průkazku. Takže rychlá otočka a jelo se pro ní. To už jsem se v autě kroutila jak had, kontrakce po třech minutách. Manžel se bál, že mu porodím v autě. :mrrgeen:
V 6 jsem dorazila s mamkou do porodnice, rozloučila jsem se s manželem a synem a šla jsem na monitor. Změřili tlak a prý jsem otevřená na 5 cm. „To do oběda neporodím,“ pomyslela jsem si. Šla jsem na hekárnu, tam mi mamka říkala, jak jsem statečná – což mě těšilo. 
Když přišla sestra, řekla jsem, že už to brzo bude, protože cítím nutkání na tlačení. Ujišťovala mě, že to ještě nebude. Trvala jsem si na svém, že to prostě poznám. Tak tedy neochotně zavolala doktorce, která mě měla odrodit. Ta do pár minut dorazila, prý si zrovna čistila zuby a hned utíkala za mnou. Promiňte paní doktorko. 
Koukla na mě a zeptala se, jestli chci píchnout vodu, že se to potom rozjede rychle. „Jo, už jí píchněte, jinak umřu!“
7.05 mi sestra píchla vodu, kontrakce nikde. Přišla první a měla jsem opatrně přitlačovat - cvičila jsem s Aniballem a nechtěla jsem nástřih, tlačila jsem podle doktorky pokynů, aby se hráz nenatrhla.
Druhá kontrakce, hlavička už byla venku a teď vší silou zatlačit. V hlavě mi proběhla myšlenka, jak se mi ulevilo, když jsem porodila Deniska. Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla, a potom, co se maličký šprajcnul ramínkama, se mi najednou ulevilo. Mamka si na poslední chvíli oblékla ten jejich oblek, nečekala, že to bude tak rychlé. 
Sálem se rozléhal pláč mého miminka. 
Apgar 9-10-10 a byl modrý jako šmoula, takže přezdívka je jasná. Náš šmoulík Mareček se narodil 4.6.2014 v 7.12 s 50 cm a 3550 g.
Zatímco já čekala, než porodím placentu, mamka šla fotit vedle miminko. Byla jsem šťastná, že už to mám za sebou. Hned jsem posílala fotku tatínkovi a ten se jen rozplýval.
Po dvou hodinách na sále jsem šla na 2 hodinky na normální pokoj. Tam jsem si chvilku poležela a kochala se maličkým. Mamka odjela a já čekala na kluky, až přijedou. Já už byla propuštěná a už jsem jen čekala, až se uráčí přijít dětská doktorka. Po přečtení celé A4, jak jsem nezodpovědná a co všechno hrozí miminku, když odejdu dřív, jsem podepsala revers.
V porodnici jsme byli 6 hodin a můžu říct, že jsem si to celkem „užila“. Deníček jsem sepsala, aby si to jednou mé děti přečetli a abych nezapoměla na žádný detail. První deníček najdete tady.
Všem, co dočetli až sem, děkuju. 
Přečtěte si také
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 44
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 57
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 43
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 894
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1608
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1872
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 876
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 941
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 833
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1280
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
První týden záhul slušnej, ale už jsme se tak nějak sžili 
