Jak přišel bráška na svět
- Porod
- Thesis
- 21.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb můžeme vyhánět, jak chceme, příroda si to zařídí stejně podle sebe. Pokud možno v nejméně vhodnou dobu. :)
Chtěli jsme pořídit prvorozenému synovi brášku brzo, aby si spolu vyhráli, a tak jsme plánovali, že začneme se snažením v dubnu 2014, až bude Deniskovi rok.
4.10.2013 jsem se vzbudila a cítila jsem se „jinak“. Nevím, jak to popsat. Žaludek jsem měla na vodě a v hlavě takový divný pocit, že něco nehraje. Ještě mi doma zbyl těhotenský test po prvním, a tak jsem si ho ze srandy udělala.
// se objevily rychlostí blesku a já si řekla, že se to povedlo nějak moc brzo – prvorozenému bylo za pár dní 5 měsíců. 
Byla jsem šťastná a běžela s testem za manželem. Ten se podíval na test a povídá k synovi v náručí: „Máma je těhotná, budeš mít brášku, Dený…“ Celý den byl nějaký zaskočený, ale za pár dní už se radoval se mnou.
Břicho rostlo a rostlo, vidět to šlo už v 7.tt a já začala nosit volné věci, chtěla jsem to tajit až do Vánoc. To se povedlo a naši i tchánovci měli radost.
Doma jeden lezoucí raubíř a mě těhotenství zmáhalo, chyběl mi spánek. Čím blíž se porod blížil, tím víc jsem chtěla, ať už to je za mnou. Ve 37.tt mi doktor na kontrole řekl, že jsem na prst otevřená, CS7 a že se pravděpodobně další týden neuvidíme. Upnula jsem se na to a řekla manželovi, ať si přehodí dovolenou, kterou měl až od 4.6.2014.
Když jsem se další týden dostavila na kontrolu, doktor udělal Hamiltona a prý do dvou dnů to bude určitě, vše je uvnitř připravené. Hurááá, už zachvilku se zbavím břicha.
Uklízela jsem, vytírala na čtyřech, horká vana denně, jedla jsem pálivá jídla. NIC! Na další kontrolu jsem šla s malou dušičkou v sobě a také naštvaná na doktora, že mi porod věštil už dva týdny zpátky. Nález prý o 100% lepší, další Hamilton.
Druhý den jsem se šla domluvit i za svým porodníkem. Moc milá paní doktorka, se kterou jsem byla domluvená na ambulantním porodu a na pár dalších věcech. Snažila jsem se babskýma radama prďolu z břicha vyhnat, ale nějak se nedařilo.
Začala jsem být nervní a protivná baba. 
Manžela jsem přemlouvala na výlety – ZOO, 6km tůra na rozhlednu, dlouhé procházky… NIC! Celý 39.tt mě provázeli každodenní poslíčci, pekelně bolestivý a pravidelný po 15 minutách. Každý den jsem myslela, že už TO bude ono.
3.6.2014 ulehám do postele naštvaná a po výměně názorů s manželem usínám. Kolem jedné ráno se hlásil můj močový měchýř, a tak poslepu zamířím do koupelny. Slyším téct vodu. „Že by se sousedi sprchovali v 1 ráno? Blázni…!“ 
Otevřu dveře na chodbu a tam voda. Procitla jsem hodně rychle a otevřela koupelnu, ze které se valila pára a horká voda. Rychle jsem vzbudila manžela „Zlato, teče voda!“ On myslel, že praskla voda mně, a tak se divil, když jsem ho táhla do koupelny. Naštěstí vodu zastavil, já v tom šoku ani nevěděla co dělat. Prasklá trubka od bojleru. 
Do tři čtvrtě na dvě jsme vytírali a vyklízeli koupelnu a chodbu. Mě na konci chytli opět poslíčci, takže jsem sedla a prodýchávala. Za ten týden bolestí jsem si už zvykla. Manžel si šel lehnout a já s ním. Zatímco on už spal, já prodýchávala stále častější kontrakce. V půl čtvrtý jsem už nemohla ani ležet, a tak jsem šla psát holkám na eMimino.
Ve čtvrt na 5 jsem šla vzbudit manžela a se slovy „Miláčku, za chvíli asi pojedeme, mám kontrakce po čtyřech minutách“ jsem sledovala, jak se Zdenda ještě v polospánku obléká a plaší, že HNED jedeme.
Napsala jsem sms mamce, že asi pojedu. Ta mi obratem volala, že za chvilku má jít do práce a jde volat kolegyni, aby šla místo ní. Nechtělo se mi budit Deniska a chtěla jsem ještě čekat. Za pár minut zvonila mamka a divila se, že jsem tak v klidu. Pomalu jsme se sbalili a sedli jsme do auta. Manžel i mamka se mě ptali, jestli mám všechno s sebou. „Jasně, však nerodím poprvé…“
Dojedeme do půli cesty a já si vzpomenu, že jsem u počítače nechala těhotenskou průkazku. Takže rychlá otočka a jelo se pro ní. To už jsem se v autě kroutila jak had, kontrakce po třech minutách. Manžel se bál, že mu porodím v autě. :mrrgeen:
V 6 jsem dorazila s mamkou do porodnice, rozloučila jsem se s manželem a synem a šla jsem na monitor. Změřili tlak a prý jsem otevřená na 5 cm. „To do oběda neporodím,“ pomyslela jsem si. Šla jsem na hekárnu, tam mi mamka říkala, jak jsem statečná – což mě těšilo. 
Když přišla sestra, řekla jsem, že už to brzo bude, protože cítím nutkání na tlačení. Ujišťovala mě, že to ještě nebude. Trvala jsem si na svém, že to prostě poznám. Tak tedy neochotně zavolala doktorce, která mě měla odrodit. Ta do pár minut dorazila, prý si zrovna čistila zuby a hned utíkala za mnou. Promiňte paní doktorko. 
Koukla na mě a zeptala se, jestli chci píchnout vodu, že se to potom rozjede rychle. „Jo, už jí píchněte, jinak umřu!“
7.05 mi sestra píchla vodu, kontrakce nikde. Přišla první a měla jsem opatrně přitlačovat - cvičila jsem s Aniballem a nechtěla jsem nástřih, tlačila jsem podle doktorky pokynů, aby se hráz nenatrhla.
Druhá kontrakce, hlavička už byla venku a teď vší silou zatlačit. V hlavě mi proběhla myšlenka, jak se mi ulevilo, když jsem porodila Deniska. Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla, a potom, co se maličký šprajcnul ramínkama, se mi najednou ulevilo. Mamka si na poslední chvíli oblékla ten jejich oblek, nečekala, že to bude tak rychlé. 
Sálem se rozléhal pláč mého miminka. 
Apgar 9-10-10 a byl modrý jako šmoula, takže přezdívka je jasná. Náš šmoulík Mareček se narodil 4.6.2014 v 7.12 s 50 cm a 3550 g.
Zatímco já čekala, než porodím placentu, mamka šla fotit vedle miminko. Byla jsem šťastná, že už to mám za sebou. Hned jsem posílala fotku tatínkovi a ten se jen rozplýval.
Po dvou hodinách na sále jsem šla na 2 hodinky na normální pokoj. Tam jsem si chvilku poležela a kochala se maličkým. Mamka odjela a já čekala na kluky, až přijedou. Já už byla propuštěná a už jsem jen čekala, až se uráčí přijít dětská doktorka. Po přečtení celé A4, jak jsem nezodpovědná a co všechno hrozí miminku, když odejdu dřív, jsem podepsala revers.
V porodnici jsme byli 6 hodin a můžu říct, že jsem si to celkem „užila“. Deníček jsem sepsala, aby si to jednou mé děti přečetli a abych nezapoměla na žádný detail. První deníček najdete tady.
Všem, co dočetli až sem, děkuju. 
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2662
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1223
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 416
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1109
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 808
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3171
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 2853
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1491
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 3037
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 2098
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
První týden záhul slušnej, ale už jsme se tak nějak sžili 
