Jak se narodila Kačenka

Můj druhý porod, který si troufám označit za luxusní. ;)

Když jsem čekala své druhé dítě, dcerku, tak nějak podvědomě jsem se připravovala na její dřívější příchod na svět. Pohyby jsem cítila od 12. těhotenského týdne, takže jsem si byla jistá, že do 40. týdne to nedotáhneme.

A skutečně, ve 37. těhotenském týdnu jsme si s manželem dali výjezd do porodnice. Jenže ouha, kontrakce byly na monitoru za 20 minut jen dvě, nic moc silné a nález stejný jako pár dní předtím v poradně. Takže já nepoznám porod? To je teda trapas. :)

Sestra si mě tu chce nechat, prý druhorodička, v noci jistě porodím. Ale mně se nechtělo, takže jsme se otočili a vrátili domů. Ještě, že tak. Od toho dne jsem měla každý večer poslíčky, pravidelné, vždy několik hodin v intervalu i 5 minut. Pokaždé jsem to zaspala a nakonec jsem rodila 9 dní po termínu, 24 hodin před nástupem na vyvolání.

Prvorozeného syna jsme ten den nechali u babičky a jeli si s manželem užít domů poslední večer v klidu. Byl pátek, v neděli ráno jsem měla nástup do porodnice. Cestou jsme si dali véču (popadla mě bláznivá chut na hambáče, tfuj) a doma pustili film. V deset hodin, klasika, zase nějaké kontrakce. Jdu si hodit sprchu, hupnu do pyžama a jdeme „zaspávat“.

Jenže zjišťuji, že lehnout si jaksi nejde. Namátkově měřím interval: 5 minut. Jelikož je to trochu silnější než předchozí večery, rozhodnu, že pojedeme do porodnice. Když nic jiného, tak si mě tam nechají a trochu to uspíší. Když už máme to hlídání… ;)

Odjíždíme ve 23:30. Na příjmu klasická otázka, co si přeju, a na monitoru krásné kopečky po 4 minutách. Klábosíme s mužem, vykládáme si vtipy, stahujeme aplikaci na měření kontrakcí. ;) Nález 5 cm, fajn, nechají si mě tu. Uf.

Domlouvám se s porodní asistentkou na průběhu porodu. Přeji si víceméně jen co nejméně zásahů. Po domluvě odmítám i klystýr, chvilku strávím ve sprše, ale připadám si tam divně a nijak mi to nepomáhá (protože není od čeho pomáhat), takže jdeme s manželem na sál, kde si vesele hopsám na míči a sem tam už prodýchám kontrakci.

Porodní asistentka se mě několikrát přijde zeptat, zda chci něco na bolest. Připadám si, jak kdybych tam řvala na celou porodnici, přitom maximálně způsobně funím a zvládám se na personál i usmívat. Takže odmítám a „Nechte mě být, když něco budu chtít, tak si řeknu.“

Někdy kolem 2:00 přijde znovu porodní asistentka natočit monitor, ještě se celkem smějeme, protože manžel mi hlásí přicházející kontrakci a sleduje, jestli její síla dle monitoru odpovídá mé reakci. ;) Otevřená na 8 cm.

Kolem mě se vše chystá na finále, ptají se mě, zda chci píchnout vodu. Rozhodnu se ještě chvíli tomu nechat volný průběh. Nějak se pořád necítím na závěr, jsem „moc při vědomí“-říkám to manželovi a ten se mi směje a jestli prý chci něčím vzít po hlavě. :D

Ve 3:00 už mě to ale neba a nález je 9 cm, takže si vodu píchnout nechávám. Porodní asistentka si naštěstí duchaplně vše předem připravila, protože jakmile vodu píchla, šlo to strašně rychle (dle zprávy 3 minuty).

Ještě než začínám tlačit, poprosím o vertikální polohu lehtáka a aby mě nenastřihovali, že i první dítě mám bez nástřihu a poranění. Prý to zkusíme, půjdeme na to pomalu. Haha. Je tu kontrakce, tlačím jako bejk, slyším jen: „Netlačte tolik, ať se nepotrháte,“ a bože! Ona mi snad hlavičku přidržuje uvnitř! Už jste si některá zkoušela v závěru tlačit tak nějak napůl? No, nejde to, co vám budu povídat. Takže najednou puffff, břicho nikde a malý uzlíček na mých prsou.

Kačenka se nám narodila 11. 4. 2015 ve 3:13 s mírami 3840 g a 52 cm. Byla jsem bez poranění a šíleně mě rozčilovalo, že mě nutili i po těch dvou hodinách na sále ještě 4 hodiny nevstávat. Chtělo se mi tančit. :)

Jestli se někdy rozhodneme pro třetí dítě, je zatím ve hvězdách. Už teď ale vím, že porod bude jednou z věcí, pro kterou bych do toho opět šla. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
gabriela2013
82
22.11.15 05:46

Gratuluji k holcicce. :) Takovy porod by jsme chteli kazda. Bohuzel ne vsechny mame to stesti. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Krrysa
14110
22.11.15 08:00

Gratuluju, gratuluju i k asistentce, která chrání hráz :mrgreen: jeno teda nechápu.. nejdřív : pojedem do porodnice, aať to trochu uspíší a pak chcheš porod bez zásahů? každopádně porod fajnej :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Lutonka
22.11.15 08:20

@Krrysa Já vím-to si trochu protiřečí, jenže oni mi chtěli v neděli dělat oxytocinový test, nechat si mě tam a až v pondělí vyvolávat..Tak jsem si říkala, že to teda fakt nemám zapotřebí, když už, ať mi tam tu tabletku šoupnou rovnou :mrgreen: Ono 9 dní přenášet a každý den od toho 37tt řešit, která babička zrovna může hlídat, kdo by mě případně vezl do porodnice atd. bylo strašně ubíjející.

Díky za reakce ;)

  • Upravit
Danča_87
326
22.11.15 10:25

Gratuluji k miminku. :-) Ten porod Ti fakt závidím - já jsem měla porod koncem pánevním, který po 19-ti hodinách skončil akutním císařem.

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
22.11.15 12:28

Perfekto! :pankac: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Minnies
5593
22.11.15 12:52

To je krasny denicek!!! :palec: porod byl asi vazne hracka a jesti budeme mit druhe dite, tak si takovy porod moc preji. Gratuluji k miminku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
22.11.15 16:52

Super :)

  • načítám...
  • Zmínit
Adinka_2012
2612
22.11.15 18:25

Gratuluji k holčičce a krásnému porodu…Já při tlačení nemohla poslední kontrakci, co lezla hlavička tlačit, abych se netrhla, nenastříhávali a to teda bych něco, jen funět a cítit to šílený řezání. Ale dr. byla zřejmě šikovná, pouhé 2 kosmetické stehy :).

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.11.15 19:44

Blahopreji k holcicce. Takovy super porod bych prala svoji dceri. Bude rodit poprve v dubnu.

  • Upravit
mohout710
90
14.2.16 16:36
:srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít