Jak se narodila naše Viktorka
- Porod
- žirafííí
- 09.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
30. 11. 2010 se nám narodila Viktorka s váhou 4110 g a 51 cm.
Předem se všem omlouvám za gramatiku a chyby.
Je pondělí 29. 11., vše bylo jako vždy, v 15 hodin jsem musela do porodnice na monitor. Ve 14 hodin vycházim z domu a řikám tak letmo - jej, mě nějak bolí břicho. Sedím na monitoru a břicho stále bolí, až mě chytne taková bolest, že se tam svíjím a zase přejde. Sestra koukla na graf, vše v pořádku, tak nejistě jí říkám, že mě nějak bolí břicho, koukla se znova na graf a říká, jeďte domů, dejte si sprchu a když to nepřejde, přijeďte, až budete mít bolesti po 5 min., tak 2 hodiny.
Cestou domů mě to stále provázelo, byly to silnější křeče, které doopravdy nešly přehlédnout. Konečně jsem dorazila domů, šup pračka a rychle do sprchy. Chvilku se bolest zmenšila, ale nepřešla. No nic, sedím u pc a píšu si čas, kdy to bolí (kdybych věděla co bude tak ležim v posteli a snažím se vyspat).
Už je asi 19 hodin, druhá teplá sprcha nezabírá, bolest je znatelná a stále píšu časy. Čas utíká a už mi to nedalo, brouzdám po netu a hledám diskuze na téma poslíčci, pravidelné kontrakce a porod. Jsem už ze všech článků úplně mimo a nevím si rady, co a jak. Už jsem sem na emimino stále psala diskuze, ale pak jsem si to rozmyslela s tím, že mi stejně poradíte, ať jedu. No, přítel mě poslal znova do sprchy, natočila jsem si vodu do vaničky, kterou máme pro malou a sedla si do ní a bolest furt furt furt.
Už mi to bylo divné, poslíčky jsem nikdy neměla, sprcha nepomáhala, ta bolest, tu jsem za celé těhu neměla a navíc jsem byla 40+3, ale stále jsem nechtěla věřit, že se jedná o začínající porod. Bylo tak 23 hodin a už jsem byla v tranzu co a jak, koukala jsem, jak jezdí autobusy a poslední jel ve 23:46 hodin. Ležím v posteli s bolestmi a nevím, zda vyrazit nebo to vydržet do rána. Se strachem, že pojedeme poslednim autobusem, dorazíme do porodnice, tam nás pošlou domů a my se nedostaneme zpět, jsem zůstala ležet.
Ou, bolest zesilovala a já se při ní už stavěla na hlavu, nevěděla jsem, zda chodit, ležet, sedět, tekly mi slzy. NE, dost, tohle neni normální, vstávám a dobaluji věci do porodnice, přítel se vzbudí, nějak vstane, stojí v koupelně a rejpe se v nose. Bože, já tam lítám, při bolesti se svíjím a on ruku v nose 
, řeší že nemá umytou hlavu a v čem pojede. Zavolali jsem sanitku a vyrazili ji naproti, 2× jsme se natáhli, jak mrzlo.
Jsme v porodce, bolesti nepřešly, jak jsem čekala. Vyšetřili mě s tím, že jsem na 2 cm otevřená, šli jsem na porodní sál, bylo po 2 hodině ranní. Starala se o mě jedna studentka, strašně fajn holka. Dala jsem si vanu a povídaly jsme si, poradila mi, když mám stah, tak ať se uvolním, no tak to taky bylo pěkné. Na sále jsem naštěstí měla přítele, tak to bylo fajn, pomáhal mi se vším.
Lítala jsem do sprchy, na míč, zkoušela vše, ale nic mi na bolest nepomáhalo. Když mě vyšetřili, tak v půl 6. ráno byl nález stejný, jako na začátku, no to snad není možné, dali mě na monitor, měla jsem stahy ani ne po minutě a silné jako kráva. Nic, prostě jsem se dlouho otevírala. Tak přišla sestra, že mi dá něco, abych si odpočinula a proti bolesti, injekci mi vrazila do zadku jako kudlu, po 20 minutách si říkám: no co to je, byla jsem jak zfetovaná, nevnímala a byla úplně mimo, motala se mi hlava a viděla jsem 2×.
V 7 ráno se střídala služba, takže zase jiná PA a studentka. Asi do 11 hodin jsem byla furt zfetovaná, a pak jsem byla konečně zase při smyslech. Udělali mi klystýr, hned jsem letěla.** Povím vám, ty bolesti byly šílené, nic mi na ně nepomáhalo, a že jsem toho vyzkoušela,** nikdo nedokázal říct, kdy to přejde, bohužel. Doktorka mě vyšetřila a konečně asi na 6 cm otevřená. Píchli mi vodu a už jsem si řekla, no, dneska určitě porodím.
Trpěla jsem šíleně a v tu chvíli nechápala, jak někdo může říct, že tohle je přirozená bolest, to bylo šílené. Doktorka mě vyšetřila a před 14. hodinou mi sdělila: tak vidím to tak, že by jste nejdříve do 2 hodin mohla porodit, no to snad ne, to se už nedá .Otázka: chcete něco na bolest? Tohle, tohle, tohle. A co teď? Přítel nesouhlasil, protože viděl, jak jsem předtím byla mimo a mě se to taky nezdálo, bála jsem se, že zase budu mimo. Něco jsem odkývala a po chvíli PA přišla a snažila se mi vecpat epidurál (věděla jsem, že jsem si říkala, že si ho nedám, protože, co jsme slyšela, že se může stát za následky, tak děkuji).
No, v té mé bolesti mě přemluvila, odešla, že to prokonzultuje. Jsme na sále a já tam trpím strašnou bolestí, prý přítel byl úplně paf, jak mě viděl a řikal si, co mi to udělal, bylo mu to strašně líto a jen opakoval: to musí být strašná bolest. Najednou cítím takový tlak na spodek a říkám: chce se mi tlačit, zazvoň na ně. Přilítli k nám, řekla jsem co a jak Dr. mě vyšetřila, říká: jste na 8 až 10 prstů otevřená (v mé hlavě se objevila otázka: 10? To jde, jo? Já myslela, že jen na 8 prstů).
Oznámila mi, že kdyby mi píchli epidurál, tak bych si to prodloužila, že zaleží na mně. No, to byla jasná volba, takže NE, viděla jsem, jak okolo mě lítají a vše připravují. Takže na pravý bok a při každé kontrakci jen prodýchávat, no to byl konec, já tak měla potřebu tlačit a ta bolest, to bylo šílené. Slyším jen ty hlasy: dýchejte, dýchejte, jako pes, no já bych jim flákla. Říkám, že chci chcípnout, to se nedalo.
Jak dlouho to ještě musim prodýchávat? A konečně: posaďte se, ruce pod kolena a při kontrakci můžete tlačit. No a byla jsem na řadě, tlačila jsem, jak nejvíc to šlo, až mě museli zastavovat. Chválili mě, že tlačím skvěle. Ještě, aby ne, chtěla jsem ty bolesti ukázat. Už vidím vlásky, šáhněte si. Tlačím dál a slyším ještě ramínka. Podívala jsem se a už jsem ji viděla a v tu chvilku slyším přítele jak povídá: už ji vidím, a bylo poslední zatlačení a byla venku.
30. 11 v 15:10 hodin s váhou 4110 g a 51 cm. Slyším, jak říkají, že je těžká a taky, že byla, když ji na mě položili. Byla jsem KO a šíleně hladová, bylo mi vše jedno. Ještě mě potrápili s placentou, když mi zmáčkla břicho tak, že mi málem vylítly oči z důlků a hup, úleva a ještě šití. Na porodní sál ještě stihli přijet moji rodiče a ty jejich krásné výrazy – na to NIKDY nezapomenu. Když jsem ležela, byla jsem přesvědčená, že v pohodě zvládnu vstát, omyl, viděla jsem svaté, hlava se mi motala a žaludek byl na vodě. Osprchovala jsem se a šlo se na pokoj, no, šla jsem jak naprcanej kačer, viděla šedivě a vůbec nic neslyšela.
Na šestinedělí jsem si pěkně pobrečela, Viktorka mi nešla přiložit a řekli mi, že má velký váhový úbytek. Naštěstí vše bylo ok. Už jsem jen brečela a nadále brečím nad tím krásným výtvorem. Neuvěřitelné, jak jsem si ji postupně začala zamilovávat. Strašně jí zbožňuji, i když mě trápí hysterickým pláčem a já nevím co – nakojená, přebalená a stále pláče, chudinka moje!
Těch pár dní po pororodu bych do toho šla určitě někdy znova, jen přítel řiká, že už raději ne , ta bolest stojí za toho malého roztomilého drobečka, i když jsem tomu hned tak nevěřila! 
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1318
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 960
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 760
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 230
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5814
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3301
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10418
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 11169
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2212
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7054
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
proč to utíká tak pomalu? 
