Jak se narodilo naše štěstí aneb...
- Porod
- Annapavelkovaml
- 11.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...plodová voda prostě pokaždé neudělá žuch. :D:D Deníček bude dlouhý, tak se předem omlouvám, jestli vás bude nudit. Od svatby, přes maturitu, po svatbu a porod...
Tak začnu úplně od začátku. V srpnu 2010 se ženil můj nejmladší strejda (je jen o 6 let starší než já), řidiče mu dělal (teď už můj manžel). Chodili spolu na základku a je to jeho nejlepší kamarád.
Bydlela jsem s rodiči v jednom domě se strejdou a prarodiči a můj (manžel) za ním často chodil na návštěvu, takže tím, že je můj manžel o 7 let starší než já, tak si celkem živě pamatuje, jak jsem tam jako malá běhala v kalhotkách za babičkou… Zpětně mi to přijde trapné, ale vlastně se tomu smějeme, když si na to vzpomeneme. 
K věci: na té svatbě jsem svého (již) manžela viděla po dlouhé době a od toho dne jsme spolu tak nějak začali více komunikovat. Začalo to tím, že mi nechal jeho kravatu, a tím jsme se museli zákonitě sejít, že jo a stalo se…
Od předání kravaty jsme spolu začali oficiálně chodit (neuvěřitelné, že už je to letos 6 let). Všechno s ním šlo nějak v pohodě. Už 14. 2. 2011 jsme se nastěhovali k sobě, teď už jsme čekali, než dodělám školu, protože to byla podmínka pro mé i jeho rodiče, abychom se mohli vzít a mít děti. Našla jsem ideálního partnera a chce mít brzo děti - super!!! Je fakt, že když je o 7 let starší, tak je to jiné, než kdyby měl o rok nebo dva víc jak já. 
Zlomový, nádherný, úžasný dokonalý a už nevím jak ten rok 2013 nazvat, se nám stal osudným. Věděli jsme, že chci být hned po škole těhotná a budeme mít děti. Pořád se nám nedařilo, snažili jsme se už přes školu, když jsem na to přestala myslet a musela se věnovat maturitě. Její praktickou část tehdy hodili na mě, nebyl čas přemýšlet, jestli jsem nebo nejsem těhotná a ejhle. Konec dubna 2013 se nedostavila menses a já myslela, že je to stresem z maturity.
Manžel mi říká: „Ty a nejsi těhotná?“
Mě to v tu chvíli nenapadlo, ještě ten večer letěl do lékárny pro test a byly tam dvě vysněné, ale v tu chvíli úplně nečekané, // na testu.
Všechno šlo, jak mělo, maturitu jsem udělala za 6, takže naprostá spokojenost. V červenci se chystala svatba, nic na mně ještě nešlo vidět, ale ty 40stupňová vedra mi fakt nedělala dobře. V lednu 2014 se nám měla narodit naše holčička (která s námi chtěla být prostě už pod stromečkem).
Taťka od manžela to dostal v červnu jako dárek k 50. narozeninám i s potvrzením pohlaví, za což byl strašně šťastný, protože tady v manželově rodině jsou už 30 let jen kluci, takže věděl že se mu narodí vysněná holčička, kterou nikdy neměl…
Bylo mi 20, nepřipouštěla jsem si žádné problémy, jsem přece těhotná a ne nemocná… Když bylo konec září a já si pomalu začala prát věci pro malou, najednou jsem měla strašné bolesti v podbřišku. Myslela jsem, že se z toho vyspím a ono nic. Ráno jsem letěla k doktorovi - diagnóza: rychlé zkracování čípku, hrozící předčasný porod, a to jsem neměla dokončený ani 28. těhotenský týden, a odešla mi hlenová zátka.
Paní doktorka mi nasadila magnesium v tabletách - 6 tablet denně, ať se nám nerozjíždí porod. Po dvou dnech, kdy jsem zhubla 5 kilo, protože ze mě šlo úplně vše ven (závěr -nesnášenlivost magnesia), jsem nastoupila okamžitě na kapačky do nemocnice. Dokončený cca 28. těhotenský týden a čípek se neustále zkracoval…
Po 4 dnech na kapačkách jsem se mohla odebrat domů, že už mi víc pomoct nemůžou, ale že mám dodržovat přísný klidový režim. Manžel mě pomalu nosil i na WC. Chvíli byl klid, ale 28. 11. jsem od rána měnila jednu vložku za druhou a odpoledne už mi to přišlo divné. Říkala jsem si, že na výtoky trpím často, ale tolik??
Když přišel manžel z práce, říká mi: „A není to plodová voda?“
Já jsem byla tak mimo, že jsem ho seřvala, jak to mám asi vědět, když jsem těhotná nikdy nebyla (teď mi to je líto), ale ještě, že ho to napadlo. Sebrala jsem si tašku do porodnice, nachystanou už od 30. těhotenského týdne pro jistotu a jeli jsme do Opavské nemocnice.
Tam mě přijali a s nálezem, že mám prasklinu a uniká mi plodová voda. Takže když jsem se ptala jako nezkušená prvorodička, jak to poznám a doktorka mi s úsměvem na tváři řekla, že to žuchne, že se to nebude dát přehlédnout, tak konstatuju, že pokaždé to prostě neudělá „žuch“.
Rychlou mě odvezli do FN Ostrava Poruba, kde mají naštěstí jedno z nejlepších neonatologických center v republice, protože v Opavě se rodit před dokončeným 35. těhotenským týdnem nesmí.
Byla sem 34+5 tt. Paní doktorka se mě furt ptala, jestli chci něco na bolest, tak jsem jí řekla, že je to úplně zbytečné, protože já žádnou bolest necítím. Ona mi furt tvrdila, že to není možné a já jí, že to možné je. Necítila sem ji ještě ani hodinu před tím, než se narodila dcerka.
Hned v Opavě, než dorazila rychlá, mi napíchli kartikoidy na dozrání plic dítěte a já jela. Byl konec listopadu, takže všude náledí jako blázen a já jela rychlou snad do nejhoršího kopce v moravskoslezském kraji (tzv. Hrabyňák).
Saniťák mě furt přemlouval: „Jen mi tu neporoďte.“
Já mu řekla, že to opravdu nemám v plánu, že necítím, že bych měla rodit. Pamatuju si, jak byl víc vystresovaný než já a říká: "Oddělené ruce, nohy, klidně hlavu, jen mi tu neroďte! ů
Všichni jsme dojeli pohromadě do nemocnice a já byla přijatá na tzv. observaci. Na porod to nevypadalo, i když čípek jsem neměla už žádný, hlenovou zátku taky ne a do toho uniká plodová voda. No co víc si přát.
Čtvrtek, pátek, se nic nedělo, prostě nic. Jen sem tam byla pode mnou kaluž. To už jsem byla na antibiotikách v kapačce kvůli infekci. Sestra říkala, že pokud se to nerozjede do neděle do rána, tak se to už musí vyvolat, že už jsem dlouho bez plodovky.
V neděli ráno měli tolik porodů, že na mě nikdo neměl čas, tak když jsem se ve 12:00 hodin už vetřela na sesternu, že chci mluvit s doktorkou, tak mi konečně ve 14:00 dali vyvolávací tabletku.
Bolesti nastaly ale až tak za hodinu, furt nic. Už jsem si myslela, že jsem divná nebo co. Když začaly první bolesti, ptala jsem se sestry, jestli mám volat manžela a ona: „To je zbytečné, jste prvorodička vy ještě budete rodit s příští směnou, ne-li tou další.“
Zlaté oči. Manželovi jsem tedy nevolala. Byla jsem zavolána k doktorce na kontrolu a jen jsem slyšela: „Sakra, 2 cm, nic, jdeme na sál, tam vám prostřihnu vodu a už tam zůstanete.“
Všechny věci byly na pokoji včetně mobilu a já se tam už nedostala, tak jsem poprosila sestru, jestli by jedné holčině, co se mnou ležela řekla, ať volá manželovi a pak mi přinese mobil. Byla hodná i věci mi sama od sebe zabalila.
Furt mi tvrdili, jak je to zbytečné, že mám čas. Šla jsem ještě do sprchy, kde mi dali míč, ze kterého jsem sebou švihla dolů, takže mě už na něj nikdo nedostal. Manžel jel 15:00 sám od sebe na návštěvy. Od té doby mi přišlo, že se čas nějak zrychlil. Já konečně cítila ty zmiňované bolesti (podle mne se to dalo vydržet).
„Jste na 4 cm, máme ještě plno času, natočíme vám ozvy a pak se ještě projdete.“
Tak jsem poslušně poslechla, slezla jsem, šla ke dveřím a zpět a říkám: „Já budu rodit, to je nemožné.“
Manžel vletěl na sál, zrovna když jsem se hádala se sestrou, jestli by byla tak laskavá a podívala se, na kolik jsem otevřena. Nechápal, ale nevyjadřoval se. Asi věděl, že by dostal ještě on seřvané.
Tak tak mi manžel pomohl na kozu a ejhle, měla jsem pravdu: 9,5 cm zašlá branka.
„Sestři, rychle doktora a neonatologii. (Musela jsem rodit pod dohledem lékaře kvůli tomu, že malá byla nedonošená). Pak to bylo, nebo teda, co si já pamatuju, jak mi manžel říká: *“Zavři ty oči, jak tlačíš, nebo ti vypadnou."
A už jen slyším: „Ještě jednou, máme hlavičku, tak ještě trochu a je venku.“
Manžel přestřihl šňůru, malou jsem u sebe měla po umytí jen chvilinku, musela do inkubátoru. Narodila se 1. 12. 2013 v 15:32, váha 2460 g délka 45 cm a byla nádherná, i když tak malinkatá.
Dva dny nechtěla nic jíst, tak ji dali na JIP. Zato třetí den se rozjedla jak zadarmo, ale do toho dostala ještě 3× žloutenku, ale mohla sem sní zůstat na intermediaru, kde se děti učily jíst. No to náš otesánek fakt nepotřeboval, jen ta žloutenka. Domů jsme se dostali 19. 12. 2013 těsně před Vánoci. Ještě sem stihla napéct 5 druhů, no cvok.
Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a dobře se vám četlo. Teď jsem ve 20. těhotenském týdnu, tak jsem zvědavá, jaký bude tenhle porod. Hrozí mi opět předčasný porod a tentokrát císařským řezem. Doufám, že se nakonec vyhnu alespoň tomu císaři a budu moct rodit normálně jako dcerku. Přeji všem maminkám pevné nervy, sílu a zdravá čilá miminka.
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1518
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1089
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 836
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 254
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5925
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3335
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10611
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 11454
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2222
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7116
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Mně když malýho někdo hlídal nebo když spal tak jsem spala taky:-) Nebo se o to aspoň, ze začátku marně, pokoušela, a když mi spát nešlo (měla jsem spaní hrozně rozhozené hormonama a i z porodnice kde jsem tři dny nespala ani hodinu) tak jsem šla spíš uklízet, prát nebo žehlit, prostě nic navíc jsem už nezvládala a byla ráda že stíhám mezi kojením odstříkat a umýt a sterilizovat odsávačku příp. se najíst, osprchovat, mazat prsa atd.! Ale u nás o to cukroví nikdo zas až tak nestojí takže ani nebyl důvod s tím nějak bláznit, první dvoje vánoce jsme s malým trávili u babiček, takže letos jsem se „hecla“ poprvé - ale jen dva druhy, když už bylo malému 2,5 a udělali jsme si je doma se vším všudy - s tím že už z toho bude mít rozum, a to spíš jen že jsem chtěla mít něco na návštěvy, i prostě to jen zkusit, jestli i malýmu bude chutnat… mě spíš vždycky odradilo že toho hromadu napekly babičky a pak toho měly plné krabice na balkoně a v mrazáku do února a už to nikdo nemohl ani vidět, na co další:-)
a at to i podruhe zase dobre dopadne.
ale porod jsem teda posledni tak 3 hodiny citila 
