Příchod Tadeáška na svět
- Porod
- kackark
- 26.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tadeášek bude za nedlouho velkým bráchou. Chtěla jsem si tedy připomenout, jak probíhal jeho příchod na svět. Omlouvám se za chyby a styl psaní, ale je to napsáno pár dní po porodu a měnit to nechci, myslím, že takhle je to nejvíc autentické.
Pár minut na světě.
- 1
První cesta k paní doktorce.
Ráno ve 4:18 mi praskla plodová voda, já byla v klidu, Zdenda značně nervózní, vydali jsme se do Ústí a dorazili tam něco po páté. Přijmuli mě a já byla otevřená jen na jeden prst, tak poslali Zdendu, ať se jde někam nasnídat. Byla jsem šťastná, venku byla ještě tma, svítil tam pod okny vánoční stromeček a já věděla, že se konečně dočkám. Tádínka v bříšku jsem hladila a snažila se si to užít. Dokonce dr. při jedné kontrole nálezu prohlásil, že smějící se maminku u porodu vidí málokdy (nebylo to tím, že by byly bolesti malé, ale tím, jak moc jsem se těšila). Celý porod si myslím, že jsem zvládala bez problémů, asistentka mě chválila, že dobře dýchám, a že očekávala, že to bude na mnohem déle. Dostala jsem infúzi na urychlení a kontrakce byly bolestivější, ale stále zvladatelné.
Co vím, že mi určitě pomáhalo, byla sprcha, strávila jsem v ní velkou část porodu. Nejvíc jsem trpěla, když jsem musela ležet při natáčení monitoru, to se ty kontrakce hůř zvládaly. Musím maximlálně pochválit mého miláčka, který celou dobu tvrdil, jak na porod odejde, že by určitě omdlel, ale statečně to zvládl, sice seděl v křesle dál ode mne, ale stejně jsem vnímala, že tam je. Kdyby byl třeba u hlavy, asi bych ho ani nevnímala a navíc by možná i dost překážel. Porod samotný trval chviličku, na tři kontrakce byl malý venku, při každé jsem tlačila dvakrát až třikrát, dvě sestřičky mi pomohly tlačit na břícho, ale to se taky dalo zvládnout. Těsně na konci mě dr. nařízl, očekával, že malý bude velký, což se taky potvrdilo. Náš andílek se narodil v sobotu 12. prosince 2009 ve 14 hod s porodní váhou 4460 g.
Když se Tadeášek narodil, hned nezakřičel, tak jsem ho nemohla dostat na břicho, ale jen ho odsáli a byl v pohodě. No a pro mě dost nepochopitelně, mě nenechal dr. pořádně porodit placentu a začal ji tahat za pupečník ven. Po ošetření malého přinesli Zdendovi na holé tělo, mezitím mě dr. zašil a pak jsme spolu trávili dvě hodiny na porodním sále všichni tři, byl to úžasný pocit a já byla neskutečně šťastná. V 16 hodin přišla porodní asistentka a začala mi násilím mačkat břicho a krev se ze mně jen řinula, řekla, že to je tím, jak byla veliká děloha, a že se to určitě stáhne, to už bolelo docela dost. Pak jsem měla slézt z křesla a jít do sprchy, na půlce cesty se mi udělalo strašně špatně a když jsme došli do sprchy, tak jsem tam omdlela a šeredně si potloukla koleno.
Odvezli mě na pokoj a pořád chodili kontrolovat a mačkat břicho (asi každou hodinu) - bolelo to víc než samotný porod. Taky po čase chtěli, abych vstala, a šla znovu do sprchy, ale tam jsem málem omdlela znovu a vůbec jsem nemohla dýchat, strašně jsem lapala po dechu. Tohle trvalo skoro celou noc. Ráno mi vzali krev a zjistili, že došlo k obrovské ztrátě krve při porodu, a že mi musí dát dvě transfúze. Říkali, že se mi určitě uleví a bude konečně dobře. Jenže zázrak se nekonal, tak mi druhý den ráno dělali UTZ a zdálo se, že v děloze něco zůstalo. Dostávala jsem injekce na zavinutí dělohy a prý by to mělo pomoci vypudit tu zaschlou krev (jak se původně domnívali, že to je). Injekce na zavinování byly velmi bolestivé. Dostávala jsem je rovnou do žil. Další den ráno mi dělali kontrolní UTZ a závěr byl, že nález je stejný a musím jít na revizi. Po revizi se mi neskutečně ulevilo, asi i pomohlo, že jsem se po narkóze dostatečně prospala (do té doby jsem přes bolesti naspala cca 6 hodin.)
Byla jsem konečně schopná postavit se na vlastní nohy a trošičku se začít starat o malého. Závěr z revize byl, že v děloze zůstal zbytek placenty a plodových obalů, dr., co na to přišel a revizi provedl, moc děkuji, protože mi tím dělohu zachránil a ponechal možnost mít další děti. Přes veškerou tu bolest před revizí jsem malého ale kojila, dokonce i při transfúzi, vždy přišla sestřička, pomohla mi ho přiložit a pak vrátila do postýlky. Jen díky tomu, že jsme to nevzdali, si myslím, že teď naštěstí plně kojím. Taky jsem se snažila, aby byl co nejvíce času se mnou a v noci, ty první dny, jsem vždy poprosila sestřičky a na kojení mi ho dovezly. Teď jsme doma všichni šťastní a spokojení. Já v porodnici nechala 12 kg a jsem slabá, ale snažíme se to nějak v rámci možností zvládat a na náš poklad se nemůžeme vynadívat. Krásnější pocit jsme zatím ani jeden z nás nezažili.
Máme doma hodného andílka.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 2276
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 1505
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 817
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 2167
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 681
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1010
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1914
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1673
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5263
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 384
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
jsem rada, ze to po revizi dopadlo dobre a budete se tesit z dalsiho drobecka 
Stalo se to i kamarádce že ji nenechali vyloučit přirozeně a má doted velký problémy,ani 2revize nepomohly,chuděra..furt tam něco má a to má teprve první dítko a moc by chtěli ještě další děti 
Nechápu proč to tak někteří dr.dělají..Nechci aby se mi to stejný stalo.
