Příchod Tadeáška na svět
- Porod
- kackark
- 26.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tadeášek bude za nedlouho velkým bráchou. Chtěla jsem si tedy připomenout, jak probíhal jeho příchod na svět. Omlouvám se za chyby a styl psaní, ale je to napsáno pár dní po porodu a měnit to nechci, myslím, že takhle je to nejvíc autentické.
Ráno ve 4:18 mi praskla plodová voda, já byla v klidu, Zdenda značně nervózní, vydali jsme se do Ústí a dorazili tam něco po páté. Přijmuli mě a já byla otevřená jen na jeden prst, tak poslali Zdendu, ať se jde někam nasnídat. Byla jsem šťastná, venku byla ještě tma, svítil tam pod okny vánoční stromeček a já věděla, že se konečně dočkám. Tádínka v bříšku jsem hladila a snažila se si to užít. Dokonce dr. při jedné kontrole nálezu prohlásil, že smějící se maminku u porodu vidí málokdy (nebylo to tím, že by byly bolesti malé, ale tím, jak moc jsem se těšila). Celý porod si myslím, že jsem zvládala bez problémů, asistentka mě chválila, že dobře dýchám, a že očekávala, že to bude na mnohem déle. Dostala jsem infúzi na urychlení a kontrakce byly bolestivější, ale stále zvladatelné.
Co vím, že mi určitě pomáhalo, byla sprcha, strávila jsem v ní velkou část porodu. Nejvíc jsem trpěla, když jsem musela ležet při natáčení monitoru, to se ty kontrakce hůř zvládaly. Musím maximlálně pochválit mého miláčka, který celou dobu tvrdil, jak na porod odejde, že by určitě omdlel, ale statečně to zvládl, sice seděl v křesle dál ode mne, ale stejně jsem vnímala, že tam je. Kdyby byl třeba u hlavy, asi bych ho ani nevnímala a navíc by možná i dost překážel. Porod samotný trval chviličku, na tři kontrakce byl malý venku, při každé jsem tlačila dvakrát až třikrát, dvě sestřičky mi pomohly tlačit na břícho, ale to se taky dalo zvládnout. Těsně na konci mě dr. nařízl, očekával, že malý bude velký, což se taky potvrdilo. Náš andílek se narodil v sobotu 12. prosince 2009 ve 14 hod s porodní váhou 4460 g.
Když se Tadeášek narodil, hned nezakřičel, tak jsem ho nemohla dostat na břicho, ale jen ho odsáli a byl v pohodě. No a pro mě dost nepochopitelně, mě nenechal dr. pořádně porodit placentu a začal ji tahat za pupečník ven. Po ošetření malého přinesli Zdendovi na holé tělo, mezitím mě dr. zašil a pak jsme spolu trávili dvě hodiny na porodním sále všichni tři, byl to úžasný pocit a já byla neskutečně šťastná. V 16 hodin přišla porodní asistentka a začala mi násilím mačkat břicho a krev se ze mně jen řinula, řekla, že to je tím, jak byla veliká děloha, a že se to určitě stáhne, to už bolelo docela dost. Pak jsem měla slézt z křesla a jít do sprchy, na půlce cesty se mi udělalo strašně špatně a když jsme došli do sprchy, tak jsem tam omdlela a šeredně si potloukla koleno.
Odvezli mě na pokoj a pořád chodili kontrolovat a mačkat břicho (asi každou hodinu) - bolelo to víc než samotný porod. Taky po čase chtěli, abych vstala, a šla znovu do sprchy, ale tam jsem málem omdlela znovu a vůbec jsem nemohla dýchat, strašně jsem lapala po dechu. Tohle trvalo skoro celou noc. Ráno mi vzali krev a zjistili, že došlo k obrovské ztrátě krve při porodu, a že mi musí dát dvě transfúze. Říkali, že se mi určitě uleví a bude konečně dobře. Jenže zázrak se nekonal, tak mi druhý den ráno dělali UTZ a zdálo se, že v děloze něco zůstalo. Dostávala jsem injekce na zavinutí dělohy a prý by to mělo pomoci vypudit tu zaschlou krev (jak se původně domnívali, že to je). Injekce na zavinování byly velmi bolestivé. Dostávala jsem je rovnou do žil. Další den ráno mi dělali kontrolní UTZ a závěr byl, že nález je stejný a musím jít na revizi. Po revizi se mi neskutečně ulevilo, asi i pomohlo, že jsem se po narkóze dostatečně prospala (do té doby jsem přes bolesti naspala cca 6 hodin.)
Byla jsem konečně schopná postavit se na vlastní nohy a trošičku se začít starat o malého. Závěr z revize byl, že v děloze zůstal zbytek placenty a plodových obalů, dr., co na to přišel a revizi provedl, moc děkuji, protože mi tím dělohu zachránil a ponechal možnost mít další děti. Přes veškerou tu bolest před revizí jsem malého ale kojila, dokonce i při transfúzi, vždy přišla sestřička, pomohla mi ho přiložit a pak vrátila do postýlky. Jen díky tomu, že jsme to nevzdali, si myslím, že teď naštěstí plně kojím. Taky jsem se snažila, aby byl co nejvíce času se mnou a v noci, ty první dny, jsem vždy poprosila sestřičky a na kojení mi ho dovezly. Teď jsme doma všichni šťastní a spokojení. Já v porodnici nechala 12 kg a jsem slabá, ale snažíme se to nějak v rámci možností zvládat a na náš poklad se nemůžeme vynadívat. Krásnější pocit jsme zatím ani jeden z nás nezažili.
Máme doma hodného andílka.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 3076
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1840
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 4671
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 4527
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1297
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 4342
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1289
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 674
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1647
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1359
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...