Jedna (ne)obyčejná noc
- Rodičovství
- kackark
- 06.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začalo to vlastně už večer a celkem nevinně. Koupu si Nelušku a manžel prohlásí: Zítra budu muset jet do práce dřív, objednal jsem se na školení, vůbec se mi tam nechce, ale je mi hloupé to odvolávat! Konec věty moc nevnímám, soustředím se hlavně na začátek: Co je to brzy? V 5:30 odjížídíme ze závodu. Hned mi sepne, že vstávačka je někdy před pátou, následuje logická otázka: Proč si mi to neřekl dřív? Nechtěl jsem ti kazit víkend. Já to vidím jinak, ale nechávám si to pro sebe. Bohatší o tuto informaci by se můj víkend rozhodně nenesl v duchu: Zvládnu i nezvladatelné, ale šetřím se za každou cenu.
No nic. V klidu dokoupu, nakrmím a uložím Nelly. Potajmu jdu vykoupat sebe. Doufám, že tatínek půjde uspat Tádu, v této disciplíně jsem velice slabá, trvá mi to klidně i hodinu a půl, kdežto s tatínkem je do 20 minut vyřešeno.
Bobule nebobule, náplň večera je jasná, musím jít spát. Ve 21 hodin se ukládám na nepohodlnou sedačku. Ve 21:01 se budí Neluška. Nakojím ji a ve 21:15 ukládám do postýlky. 21:37 se chystá ke spánku Zdenda, zhasíná, budí mně, domlouváme se, že ráno pustí Bessinku ven, aby nás nebudila.
Ve 22:25 budí se Nelinka, nakojím jí, ukládám do postýlky a konečně pořádně zaberu, budí mě ošklivý sen o vážně nemocném Zdendovi. Často se mi sny plní, pokud je nikomu neřeknu. Přemýšlím, jak mu to říci, aby se sen nesplnil. Nejspíše mu tuto svoji úvahu přepošlu mailem. Převaluji se, budím tím v 0:34 Nelinku. Kojím. Pokouším se ji propašovat do postýlky, pláče, beru ji, směje se. Cca dvě hodiny hrajeme hru: pláč-postýlka-smích-maminka! Ve 2:57 konečně zabrala v postýlce a já si vzpomenu na její nebohé obídky na kuchyňské lince, které měly být v mrazáku. Pokud nevstanu a nepřestěhuji je, jsou včerejší dvě hodiny vaření a mixování možného s nemožným k ničemu.
Ve 3:00 přerovnávám celý mrazák. Některé skleničky nemám polepené, lepítka jsou nezvěstná. Čurám, piji a chystám se ke spánku na sedačce. Vzpomínám si na balíček, který Zdenda slíbil, že odešle, ale já ho nepřipravila. Po tmě ho bez problému nahrabu, ale připravený podací lístek nikde. Za to objevím lepítka. Zvažuji, zda za živé paměti jít dopopsat obídky a vyplnit nový podací lístek. Tentokrát vyhrává spánkový deficit. Přinejhorším dostane Nelinka k obídku přesnídávku nebo naopak. Balíček odvezu zítra sama s dětmi, paní Aleně přeci nemůžu zkazit radost, když si tak pracně vyaukcovala čepičku.
Ve 3:30 uléhám na studenou sedačku, vrže, budím Nelinku. Zase skoro hodinku hrajeme hru: pláč-postýlka-smích-maminka.
Ve 4:35 Nelinka slastně usíná a já s pocitem, že mám ještě téměř půl hodinky, též.
Ve 4:37 mě budí pláč, to přeci není Nelinka, ale Táda. Jak to? Měl by mít u sebe ještě tatínka. Tatínek nikde. Jdu za Tadíkem, jeho pláč budí i Nelinku. Po pěti minutách dorazí tatínek z koupelny, s tím, že už musí jet, prý zapomněl schválit docházku. Dá nám pusu a do ucha mi šeptá, že ví, že musí dovést tunu čokolády. Má štěstí, jinak by jeho děti byly polosirotci.
Nelly stále pláče, doufám, že ji tatínek alespoň pohladí a pustí kolotoč. Omyl, slyším ho, jak se obouvá a zbaběle opouští jámu lvovou. Táda usíná, vzbudí ho plačící Nelinka. Zabírá Nelinka a Táda se dožaduje písničky: „Černé oči, jděte odpočívat!“ Spát, zpívat nesmím, naše dítko nikdy nespí, v zásadě jen a jen odpočívá. Odříkávám písničku, usínám. Táda mě budí a dožaduje se pokračování. Zdá se, že usíná, ale najednou zjistí, že mu v posteli chybí oblíbené hračky, které tatínek pro zachování svého komfortu odstranil do postýlky. Lovím oba kamiony, myšáčky, plyšáčky, ale králíček nikde. Málem vyhlásíme celostátní pátrání, když ho na poslední chvíli vyloví maminka hrdinka z podpostele. Díky hračkám na mě vyšla škvíra mezi postelemi, prima, masáž pravé ledviny náležitě oceňuji. Každý na svém místě a já opět musím odzpívávat písničku.
V 6:02 se zdá neuvěřitelné, že až na mně všichni spí, oddávám se tomu pocitu, když tu slyším Bessinku, jak pláče. Budí Tádu, jdeme ji pustit ven, oba se vyčuráme a Táda se dožaduje snídaně. Přemlouvám ho, že je ještě tma, a že zkusíme zabrat. Odmítá plínku, tentokrát si dopřávám masáž ledviny levé a se strachem, že se Táda pročurá, nemůžu usnout.
V 6:58 je venku nevlídno a Bessinka se dožaduje pustit dovnitř, budí Nelinku, která budí Tadíčka.
7:05, ta sedmička na začátku už hovoří jasně, tentokrát to neukecám, vstáváme všichni do 17 stupňů, musím topit. Netuším, kde jsou všechny třísky, musím nadělat nové. Nakrmím děti, sobě vařím jen kafe. Jdu uložit Nelly do kočárku a nejradši bych si lehla s ní. Ta kupa prádla a po hře toužící Tadík mi to nedovolují. Žehlím, pozoruji déšť, jak mi ničí mou víkendovou práci. Zdenda měl pravdu, mýt okna je k ničemu. Až po té mi dochází, že Nelinka nemá pláštěnku, oblékám kočárek, tím budím Nelly, vozím Nelly. Usíná, žehlím. Po ručníku si to leze snad 10centimetrový pavouk, s vidinou šťastného dne zapomínám na svou fobii a vyklepávám ho ven. Tam spatřím dědu, jak důkladně kontroluje obě popelnice i obě schránky s patřičným zvukovým doprovodem. Budí Nelly.
A proč to všechno vlastně píšu?
Své děti miluji nadevše na světě! Spánek v hierarchii oblíbenosti zaujímá taky velmi čestné místo. Takže tímto, vás, milé kamarádky žádám, až příště budu psát kdekoliv cokoliv o krásných, sladkých, voňavých miminkách, a že dvě děti jsou málo, stačí když mi přepošlete odkaz na tento můj článek, uděláte mi tím velkou službu. Děkuji mnohokrát! 
P. S.: V pátek se manžel chystá na služebku. Po hodině jeho odjezdu pro jistotu nepátrám a na celý týden se házím do režimu: šetřím se! Díky tomu jsem si mohla dovolit přepych, jakým je napsat tento článek.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 538
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 540
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 365
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 313
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1307
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8920
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1576
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 784
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3109
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1365
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
no tak mám takové tušení, že nás čeká něco podobného 
ale je to krásně napsaný to zas jo 
Každopádně moc povedený deníček 
Znám to, znám… Naše starší dítě nám zvládalo chystat takovéto četné neci klidně samo. 
. Po obědě už spinká i tři hodiny, tak mi to vše vynahrazuje 
, ikdyž to asi musí být dobrej záhul jak se říká 
