Jedna (ne)obyčejná noc
- Rodičovství
- kackark
- 06.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začalo to vlastně už večer a celkem nevinně. Koupu si Nelušku a manžel prohlásí: Zítra budu muset jet do práce dřív, objednal jsem se na školení, vůbec se mi tam nechce, ale je mi hloupé to odvolávat! Konec věty moc nevnímám, soustředím se hlavně na začátek: Co je to brzy? V 5:30 odjížídíme ze závodu. Hned mi sepne, že vstávačka je někdy před pátou, následuje logická otázka: Proč si mi to neřekl dřív? Nechtěl jsem ti kazit víkend. Já to vidím jinak, ale nechávám si to pro sebe. Bohatší o tuto informaci by se můj víkend rozhodně nenesl v duchu: Zvládnu i nezvladatelné, ale šetřím se za každou cenu.
No nic. V klidu dokoupu, nakrmím a uložím Nelly. Potajmu jdu vykoupat sebe. Doufám, že tatínek půjde uspat Tádu, v této disciplíně jsem velice slabá, trvá mi to klidně i hodinu a půl, kdežto s tatínkem je do 20 minut vyřešeno.
Bobule nebobule, náplň večera je jasná, musím jít spát. Ve 21 hodin se ukládám na nepohodlnou sedačku. Ve 21:01 se budí Neluška. Nakojím ji a ve 21:15 ukládám do postýlky. 21:37 se chystá ke spánku Zdenda, zhasíná, budí mně, domlouváme se, že ráno pustí Bessinku ven, aby nás nebudila.
Ve 22:25 budí se Nelinka, nakojím jí, ukládám do postýlky a konečně pořádně zaberu, budí mě ošklivý sen o vážně nemocném Zdendovi. Často se mi sny plní, pokud je nikomu neřeknu. Přemýšlím, jak mu to říci, aby se sen nesplnil. Nejspíše mu tuto svoji úvahu přepošlu mailem. Převaluji se, budím tím v 0:34 Nelinku. Kojím. Pokouším se ji propašovat do postýlky, pláče, beru ji, směje se. Cca dvě hodiny hrajeme hru: pláč-postýlka-smích-maminka! Ve 2:57 konečně zabrala v postýlce a já si vzpomenu na její nebohé obídky na kuchyňské lince, které měly být v mrazáku. Pokud nevstanu a nepřestěhuji je, jsou včerejší dvě hodiny vaření a mixování možného s nemožným k ničemu.
Ve 3:00 přerovnávám celý mrazák. Některé skleničky nemám polepené, lepítka jsou nezvěstná. Čurám, piji a chystám se ke spánku na sedačce. Vzpomínám si na balíček, který Zdenda slíbil, že odešle, ale já ho nepřipravila. Po tmě ho bez problému nahrabu, ale připravený podací lístek nikde. Za to objevím lepítka. Zvažuji, zda za živé paměti jít dopopsat obídky a vyplnit nový podací lístek. Tentokrát vyhrává spánkový deficit. Přinejhorším dostane Nelinka k obídku přesnídávku nebo naopak. Balíček odvezu zítra sama s dětmi, paní Aleně přeci nemůžu zkazit radost, když si tak pracně vyaukcovala čepičku.
Ve 3:30 uléhám na studenou sedačku, vrže, budím Nelinku. Zase skoro hodinku hrajeme hru: pláč-postýlka-smích-maminka.
Ve 4:35 Nelinka slastně usíná a já s pocitem, že mám ještě téměř půl hodinky, též.
Ve 4:37 mě budí pláč, to přeci není Nelinka, ale Táda. Jak to? Měl by mít u sebe ještě tatínka. Tatínek nikde. Jdu za Tadíkem, jeho pláč budí i Nelinku. Po pěti minutách dorazí tatínek z koupelny, s tím, že už musí jet, prý zapomněl schválit docházku. Dá nám pusu a do ucha mi šeptá, že ví, že musí dovést tunu čokolády. Má štěstí, jinak by jeho děti byly polosirotci.
Nelly stále pláče, doufám, že ji tatínek alespoň pohladí a pustí kolotoč. Omyl, slyším ho, jak se obouvá a zbaběle opouští jámu lvovou. Táda usíná, vzbudí ho plačící Nelinka. Zabírá Nelinka a Táda se dožaduje písničky: „Černé oči, jděte odpočívat!“ Spát, zpívat nesmím, naše dítko nikdy nespí, v zásadě jen a jen odpočívá. Odříkávám písničku, usínám. Táda mě budí a dožaduje se pokračování. Zdá se, že usíná, ale najednou zjistí, že mu v posteli chybí oblíbené hračky, které tatínek pro zachování svého komfortu odstranil do postýlky. Lovím oba kamiony, myšáčky, plyšáčky, ale králíček nikde. Málem vyhlásíme celostátní pátrání, když ho na poslední chvíli vyloví maminka hrdinka z podpostele. Díky hračkám na mě vyšla škvíra mezi postelemi, prima, masáž pravé ledviny náležitě oceňuji. Každý na svém místě a já opět musím odzpívávat písničku.
V 6:02 se zdá neuvěřitelné, že až na mně všichni spí, oddávám se tomu pocitu, když tu slyším Bessinku, jak pláče. Budí Tádu, jdeme ji pustit ven, oba se vyčuráme a Táda se dožaduje snídaně. Přemlouvám ho, že je ještě tma, a že zkusíme zabrat. Odmítá plínku, tentokrát si dopřávám masáž ledviny levé a se strachem, že se Táda pročurá, nemůžu usnout.
V 6:58 je venku nevlídno a Bessinka se dožaduje pustit dovnitř, budí Nelinku, která budí Tadíčka.
7:05, ta sedmička na začátku už hovoří jasně, tentokrát to neukecám, vstáváme všichni do 17 stupňů, musím topit. Netuším, kde jsou všechny třísky, musím nadělat nové. Nakrmím děti, sobě vařím jen kafe. Jdu uložit Nelly do kočárku a nejradši bych si lehla s ní. Ta kupa prádla a po hře toužící Tadík mi to nedovolují. Žehlím, pozoruji déšť, jak mi ničí mou víkendovou práci. Zdenda měl pravdu, mýt okna je k ničemu. Až po té mi dochází, že Nelinka nemá pláštěnku, oblékám kočárek, tím budím Nelly, vozím Nelly. Usíná, žehlím. Po ručníku si to leze snad 10centimetrový pavouk, s vidinou šťastného dne zapomínám na svou fobii a vyklepávám ho ven. Tam spatřím dědu, jak důkladně kontroluje obě popelnice i obě schránky s patřičným zvukovým doprovodem. Budí Nelly.
A proč to všechno vlastně píšu?
Své děti miluji nadevše na světě! Spánek v hierarchii oblíbenosti zaujímá taky velmi čestné místo. Takže tímto, vás, milé kamarádky žádám, až příště budu psát kdekoliv cokoliv o krásných, sladkých, voňavých miminkách, a že dvě děti jsou málo, stačí když mi přepošlete odkaz na tento můj článek, uděláte mi tím velkou službu. Děkuji mnohokrát! 
P. S.: V pátek se manžel chystá na služebku. Po hodině jeho odjezdu pro jistotu nepátrám a na celý týden se házím do režimu: šetřím se! Díky tomu jsem si mohla dovolit přepych, jakým je napsat tento článek.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 4918
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3075
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 9122
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 9323
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1945
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 6658
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 2437
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 779
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 2085
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1732
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
no tak mám takové tušení, že nás čeká něco podobného 
ale je to krásně napsaný to zas jo 
Každopádně moc povedený deníček 
Znám to, znám… Naše starší dítě nám zvládalo chystat takovéto četné neci klidně samo. 
. Po obědě už spinká i tři hodiny, tak mi to vše vynahrazuje 
, ikdyž to asi musí být dobrej záhul jak se říká 
