Jak znova milovat dítě

Snad se na mně nebudete zlobit, že zůstanu v anonymitě, a o svém dítěti budu psát jako o ONOm, bez odhalení pohlaví.

Možná mi budete umět poradit, pomoct, vynadat, prostě cokoliv co by se mnou zahejbalo. Třeba jsem zralá už jenom na psychologa a jeho rady.

Možnost být matkou jsem pořád odsouvala, jako některé z vás, hnala mně touha osamostatnit se, být nezávislá, vydělávat si na své koníčky, potřeby, bez toho, abych se musela zpovídat, proč to či ono. Ano, pohltila mně kariéra, pochvaly a úcta zaměstnavatele a spolupracovníků, mimořádné odměny a ocenění. Ale protože jsem žena, začínalo mi docházet, že mi, teda už nám, začíná scházet někdo, komu bychom mohli to své „know how" předávat - prostě miminko. Od slov nebývá daleko k činům, ale tady si s námi matka příroda začala pohrávat, prostě byla jsem snažilka se vším všudy - naděje, zklamání, prořvané dny a noci.
Pak jsme se dostali do fáze - rezignace, z níž nás pomalu začalo dostávat okolí a my přijali nabízenou pomocnou ruku lékařů. Tady nás čekala vyšetření, operace a zase zklamání, nakonec se ale všechno kolem smilovalo a já po ICSI našla na svým testíku dvě tlustice.

Těhotenství jsem si užívala a těšili jsme se na své vytoužené dítě. Prošla jsem snad všemi kurzy, prolistovala všechny příručky o porodu, o šestinedělí, o péči o novorozence - no prostě teoreticky jsem byla připravená na vše.
První ránu mi hned připravil porod - nic nešlo jak mělo jít a nakonec „císař„. Miminko se ale narodilo v pořádku, zdravé, krásné, voňavé prostě „NAŠE“. Další problémy nastaly s kojením (žádná radost, ale utrpení), vyzkoušely se všemožné techniky a pomůcky. Před každým přisátím jsem zatínala zuby a po skončení se „modlila", aby malé vydrželo s plným bříškem co nejdéle. Do toho se přidala noční nespavost miminka - skoro dvě hodiny uspávání, krátký spánek a zase …hlad. Nakonec jsme sáhli po lahvičkách a odsávačkách. Noční spánek se zlepšil a já začínala mít radost, jak nám to jde.
V té době se ozval můj zaměstnavatel s nabídkou práce, kterou jsem přijala. Všechno hezky klapalo do doby, než se mimčo začalo pohybovat a nevydrželo na jednom místě samo. Takže jsem začala spojovat pracovní čas s časem stráveným s dítětem. K počítači jsem chodila v noci a práci posílala v last-termínech. Mé nervy se začaly napínat - začala jsem být ošklivá na muže, na sebe a nakonec i na dítě. Dokonce jsem se přistihla, že začínám všeho litovat a své dítě nemilovat.
A jak je to teď? Pořád ve všem plavu, nic nestíhám, doma nepořádek (podle mě, dle mého muže je tady uklizeno), své dítě biju (ježíši, ne - nijak surově, plácnu po ruce, po zadku), křičím na něj (jako by za to mohlo?). Nejsem blázen, ale vytočí mně jakákoliv maličkost, před očima se mi zatmí a v té tmě bych byla schopna čehokoliv. (hooodně ublížit?) Po „činu" je mi všeho líto a zapřísahám se, že se příště ovládnu, že nedopustím, aby k tomu zase došlo. Nejhorší je, že mě asi nikdo nechápe, takhle se chovám jenom když jsem s dítětem sama. A dítě to nejspíše cítí, protože, když osamíme, tak je jeho chování naprosto odlišné od chování v přítomnosti byť jednoho člověka navíc. To se změní v andílka a mně všichni CHVÁLÍ, jak je hodné, a mé stesky nebere vážně.

Tak co, jsem sv..ě, nebo se jenom psychicky hroutím? Svému dítěti jsem chtěla dopřát to nejbáječnější dětství, plné her, úsměvů a zatím… Nemyslete si, jsem inteligentní s nadprůměrným IQ, ale bohužel v této situaci je mi na nic. Jak jsem psala na začátku, potřebuju se sebou zahejbat, proplesknout, ale hlavně …chci znova milovat své dítě. Ještě je malinké a na všechno zapomene, ale musím začít co nejdřív.

Jak zase dávat lásku a úsměvy?

Nešťastný anonym

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 1638

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
25.8.05 18:54

..nešťastná, co takhle uvědomit si, kdyby najednou dítě onemocnělo, vážně, jak hodně rychle by sis uvědomila, že vlastně děcko moc a moc miluješ, jen na něj teď vše svaluješ, bys ulevila si, že nestíháš, nezvládáš…? Ničeho takového ti nepřeji, aby se stalo a doufám že se tak nikdy nestane, jen se zamysli… máš dar, mít dítě, máš dar mít zdravé dítě.. co projít kurzem asertivity, já prošla jím jen maličko a hodně mi pomohl, prostě „popiš svůj problém“ a jakmile dokážeš toto, jakmile dokážeš říct v čem ten problém vlastně tkví.., v tom okamžiku uvědomíš si, že to je banalita a vyřešit dá se to třebas né snadno, ale dá… Nevěřím tomu že své děcko nemiluješ, miluješ… ale neuvědomuješ si to… prostě víš, že už to není jednoduché jak dřív, že máš odpovědnost za někoho a že ten někdo čeká na tvou náruč, na tvou lásku… a podvědomím bojíš se toho. Nejsem psycholog, nechci radit ti, ale dle mého první krok jsi již udělala.. dokázala jsi se svěřit. Já ti přeji ať dotáhneš to dál, do konce, kde budeš dávat lásku svému dítěti tak, aniž by ses toho bála… Ono má tě rádo, miluje tě… věř tomu. Já tomu věřím.

Měj se krásně a drž se.. bude líp.
Martina

  • Upravit
Anonymní
25.8.05 18:56

..omlouvám se: …podvědomým…

  • Upravit
Anonymní
25.8.05 19:17

Ahoj anonymko!
Mám pro tebe jednoduchý recept, který ti snad pomůže… Zkus odjet třeba na 3-5 dnů z vašeho domova, od tvého dítěte, manžela, práce a zkus být někdy chvíli sama a v klidu popřemýšlet. Víš a já si myslím, jak tak budeš asi 3. den přemýšlet, tak ti ti začně něco neskutečně chybět… A co myslíš, co to bude? Práce nebo dítě? Já pevně věřím, že to dítě … :)))
Ono, člověku se to mluví,:" nevím, jestli to takhle teď chci… " ale v momentě, kdy si uvědomí, že by mohl o něco přijít..... nebo o někoho… žijeme zde na světě hodně krátce na to, abychom mohli rozdat tu všechnu lásku, co všichni v sobě máme… Važ si toho, že se vám podařilo zplodit krásné dítě… Vždyť co já bych za to nyní dala..... Jsem pořád jen snažilka… Práce a peníze tady budou pořád, ale my tu pak už nebudeme…
Hodně lásky a pochopení ti přeji v tvém životě!!!!!!
Justýna

  • Upravit
Brojler
596
25.8.05 19:48

Ahoj anonymko,
jen si prosím nemysli,že dítě,které je ještě malé,na vše zapomene. Ty už teď vněm utváříš osobnost,která ti nic nezapomene. Taky bych zvolila tu možnost raději se věnovat dítěti, než práci. Kariéru doženeš,ale dítěti dětství nevrátíš.
Přeji ti hodně sil a trpělivosti,kterou všechny moc potřebujeme. Měj se pěkně,držím palečky!

  • načítám...
  • Zmínit
kalina
55
25.8.05 19:49

A není to tak, že chceš být dokonalá ?
Dokonalá manželka, dokonalá v zaměstnání, dokonalá máma. A ono to všechno najednou prostě nejde.
Nejde, nejde, nejde.
Ale tu svou prioritu už sis zvolila. Teď, jak píšeš toho někdy lituješ.
Ale na lítost je pozdě.
Zodpovědnost !!!, Zodpovědnost za nový život a za své rozhodnutí !!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.8.05 20:33

Neodvažuju se radit. Já sama se dvěma dětmi studuju, ale mám zázemí a dvě babičky, které se s manželem střídají v hlídání, když se potřebuju připravovat do školy. Mě ale zrovna ty děti dávají sílu tolik se na školu neupínat, protože pro mě jsou nejdůležitější v životě. Nejsi jediná, komu se stalo přesně tohle. Boj o to dítě mít a pak nevědět, co dřív. Držím palce ať to dobře dopadne. A mimochodem, to že to maličké zlobí právě tebe nejvíc, je prostě přirozené. Z psychologického hlediska jsi do jeho 2 let nejdůležitější bytost, vůči tobě se vyhraňuje. Ještě jednou: držím palce. Káča

  • Upravit
Budulinek
850
25.8.05 21:38

Ahoj Alice,

taky si myslím, že ses do „neznámé“ obula zbytečně tvrdě. Zvláště, když prezentuješ pouze svůj názor.

Já patřím k těm matkám, které půjdou brzo do práce (v 16m dítěte). A nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná. Svého chlapečka miluju, mijulu celým svým já a zároveň se neskutečně těším do práce. Doma mě to ubíjí a myslím si, že budu spokojená v práci (Kubíček bude spokojený v jesličkách) a odpoledne a víkendy si spolu užijeme.

„Neznámá“ podle mě své dítko miluješ. Kdyby to tak nebylo ani by tě nenapadlo něco řešit. Spíše se v tom plácáš a nevíš jak dál. Popros o pomoc - manžela, rodiče, tchánovce.....odpočiň si od všeho, pročisti si hlavu a bude líp.

Držím palce

Radka

  • načítám...
  • Zmínit
Zdenik1
1652
25.8.05 21:55

ahoj

tak já nevím asi budu plácat.....víš myslím, že ti nic nebrání dopřát svému dítěti nejbáječnější dětství, hry a vše co k tomu patří…zdá se, že toho chceš moc najednou a svou přetaženost dáváš za vinu ne sobě ale okolí a hlavně dítěti, které za tvé ambice nemůže, jde zvládnout dítko, jde zvládnout práce, jde zvládnout soukr.život, jde zvládnout domácnost…jen o vychytat…já z toho co píšeš mám pocit, že jsi se do toho zamotala a možná (jisto jistě ti to zaručit nemůžu..samozřejmě) by ti prospělo si odfrknout, sednout si, „prásknout do stolu“ a opravdu vážně si v klidu promyslet co a jak chceš, co je důležité, co jak bude, jakou máš ty i muž představu, jak by to mohlo fungovat líp …zorganizovat to jinak…zkusit to, vyzkoušet a třebas znova na novo..ono dítko se vyvíjí a potřeby se různí je třeba se přizpůsobit.....škoda, že nepíšeš co muž na to…a věř, že třeba ta domácnost je to poslední čím bych se trápila..(je fakt že to podle toho u nás vypadá..ale jsou dny lepší, dny horší) no píšu dost…shrnutí ;-))) je to o prioritách, organizaci a dle mě hlavně o vašem dítěti…takže hlavu vzhůru a dej to do kupy

Zdenik

  • načítám...
  • Zmínit
Jaa
1150
25.8.05 22:08

Ahojky zmatená maminko:O)))
Já myslím, že prožíváš poměrně normální a určitě ne ojedinělé stavy. Může se to přihodit každé z nás, ale ne každá bude mít tu odvahu se o to podělit a ne třeba každá tu situaci bude chtít řešit. Ty ji chceš řešit, tím pádem Ti tato situace nevyhovuje, taky víš, že nevyhovuje Tvému děťátku=Ty chceš, aby Tvoje dítě bylo šťastné=záleží Ti na něm a tím pádem ho máš určitě moc a moc ráda:O))) Myslím, že by to chtělo trochu polevit v práci, trochu si odpočinout - hlavně psychicky - bude to totiž záležitost především psychiky. A návštěva psychologa? No, proč ne, vždyť na co tu tito lékaři asi jsou? Není na tom nic špatného ani hloupého, naopak - vážím si lidí, kteří dokáží vyhledat pomoc a přiznat, že ne všechno jde tak, jak si původně představovali:O)))
Držím Ti palečky, je fajn, že s touto situací chceš něco udělat, tak ať se Ti to podaří vyřešit!!!
Papa, pozdravuj mimíska a měj se co nejlépe!
 Jaa

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.8.05 03:55

Anonymni,

Opravdu se v tom teda placas. Ja jsem pracovala az do porodu a po narozeni dcery jsem se chystala zpet do prace. Pak jsem si to ale rozmyslela a nyni jsem jiz „stastne“ 4 roky doma a mame jeste i 17. mesicniho syna.

Nemusis si vybrat karieru a nebo dite. Vidim to kolem sebe v USA dost casto. Moje kamaradka, jez mela v narozeni ditete jiz dost vysokou pozici, byla doma asi pul roku a od te doby opet pracuje na plny uvazek. Zaroven se jim jeste take narodil syn a vzala si 3 mesice volno a pak opet zpet do prace. Je ale dulezite, aby jsi si svuj opravdu drahoceny cas dukladne naplanovala.
Je naprosty nesmysl, aby jsi pracovala z domova a zaroven se starala o dite. Bud musis dat dite do jesli, nebo najmout pomoc na hlidani. Pokud budes pokracovat v tom, co delas, tak se naprosto znicis. A hlavne to odnese i vase dite a muze z toho mit nasledky na cely zivot. Naprosto souhlasim, ze i male dite vse vnima a nese si vsechny pocity do budoucna. To, ze na ne kricis, tak to je velmi spatne. A opravdu by jsi se mela sebrat a dat se do kupy.
Nedelej ze sebe superzenu. Pokud mas praci rada a chces pracovat, tak si opravdu zajisti jesle, jelikoz tak, budes ty a tve dite stastnejsi. Pres den bude dite v jeslich a ty si udelas svou praci a pak se mu budes venovat. Vazne, az budes mit doma aktivni 2 lete dite, tak pochopis, ze potrebuje mit klidnou a vyrovnanou maminku.

Hodne stesti,

Julie z Floridy, dcerka a syn

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 07:28

Ahoj neznámá
Otázka není „jak znova milovat dítě“, ale „jak se oprostit od dokonalosti“. Jak už bylo řečeno, nelze zvládat vše naráz. To je nejlepší cesta na psychiatrii.
Nemyslím si, že jsi zlá máma a ani nemám pocit, že když jsi chtěla kariéru, neměla sis pořizovat dítě.
Má rada je taková - urychleně si najdi paní na hlídání, popř. zajisti jesle. Paní na hlídání přece může např. docházet k vám domů a tak budeš drobkovi stále nablízku. Tvé dítko se k tobě chová „nevraživě“, protože se mu nevěnuješ - jak se lze věnovat dítěti a práci zaráz? Můžu jen konstatovat, že to není možné a upozornuju tě na to, že s dvouletým tvorečkem toho uděláš ještě mín, než s ročním. Nepíšeš o tom, proč nemáš hlídání, ale nabyla jsem dojmu, že sis myslela, že to zvládneš sama. Nezvládneš.Budeš muset dítko a práci oddělit, jinak se zblázníš a z děcka uděláš neurotika,protože bude mít neustálý a oprávněný pocit, je ho odmítáš a že vše má momentálně přednost, než ono samo. Dítě potřebuje pozornost a lásku a je vážně jedno, kdo mu ji dá. Pokud má obojího dostatek, tak máma zůstane vždycky mámou, at pečuje celodenně, nebo jen od 16 hodin…
To je má vlastní zkušenost. Pracuji od 10 měsíců dcery na plný úvazek (do práce dojíždím) a manžel pracuje z domova. Bez hlídací babičky bychom se zbláznili všichni. Dcerka je bezproblémový tvoreček a má nepřítomnost jí nijak neubližuje- protože má kolem sebe někoho, kdo se jí věnuje a zahrnuje ji láskou do doby, než přijde máma.

elda+lída 26 měsíců

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 07:41

Milá neznámá, nějak mě to zarazilo, v prvním čtení mi to přišlo, že ho týráš a snažíš se z toho vykecat, aby sis ulevila. Pak jsem to četla radši znova a přijde mi, že ti jde víc o sebe než o to dítko. Důležitá pro tebe byla vždycky karierá, podle toho co píšeš mi přijde, že máš dítko proto že ti je už přes 30.
Myslím, že pro tebe i pro dítko by bylo nej kdyby jsi byla v práci a jeho někdo hlídal. Ale rozhodnutí je na tobě. Hodně štěstí Zlatka

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 07:48

Milá neznámá,

jak už tady bylo řečeno, nenechávej vše na svých bedrech. Určitě se se svými pocity svěř manželovi a najděte spolu řešení. Já sama chodím od 10ti měsíců naší dcerky do práce. Hlídá naše babička, která je už v důchodě a odpoledne se domů vracím s čistou hlavou a snažím se každou minutu trávit s Anetkou. Bohužel v životě to nebývá tak jednoduché, buď rodina nebo kariéra. Musíme s manželem platit hypotéku a taky se chceme slušně oblékat atd…
Dnes je Anetce 18 m. a můžu říct, že vše funguje dobře a jsme všichni spokojení.
Tvou situaci bych asi řešila přijetím paní na hlídání. Uvidíš, že se ti hodně uleví. Jak už tady psali holky přede mnou, taky u nás není pořád uklizené :))))

Měj se krásně a pokus se to co nejdříve vyřešit

Ivana

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 09:32

Jasně že jí jde v první řadě o sebe. Neznám žádné pohodové dítě, které má nervozní a „dokonalou“ matku. Takové děti jsou zákonitě nervní, otravné a uvztekané… normální uzavřený kruh. aby ho přetla, musí začít u sebe a dát do pořádku svoje nervy a hodnoty. Dítko pak bude v pohodě také, pokud bude mít vyrovnanou mámu. Každá z nás to zná - čím větší nervy z plačícího kojence, tím víc mimčo řve… Jistě jsou děti, které jsou nervozní a vzteklé i když je maminka v relativním klidu, ale obráceně to nefunguje - neštastná uhoněná máma mít štastné dítko nebude…

elda

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 09:48

Ahoj Mamino,
já jsem sice zatím bezdětná, ale doufám, že už to dlouho nebude trvat. Přesto si myslím, že i já mohu přispět svojí troškou do mlýna.
Já sama jsem se již taky zamýšlela jak půjde skloubit rodina, domácnost a práce. Určitě zvaž využití všech následujících možností:

  1. Větší zapojení manžela do prací v domácnosti a péče o dítě
  2. Přijmout pomoc babiček při hlídání dítěte
  3. Náhlédni do knihy Fit maminka, kde nalezneš rady jak si co nejlépe rozvrhnout čas pro sebe, domácnost, práci a dítě. Udělej si čas sama na sebe-zajdi si ke kadeřnici, na kosmetiku, masáž či do kina nebo s kamarádkou do cukrárny.
  4. Využití úklidové služby
  5. Naučit se říct zaměstnavateli NE při nakládání další práce a zvolnit pracovní tempo
  6. Prověř možnost dát dítě do jeslí nebo sehnat paní na hlídání (Pozor nepřiprav se o nejhezčí část dětství svého dítěte ať si to později nevyčítáš)
  7. Při pocitech beznadějě a depresích vyhledej psychologa, nemáš se zač stydět

Snad ti toto všechno pomůže. Přeji ti spokojený život i rodinu. Nauč se užívat si to.
Ahoj Mončičák

  • Upravit
lenulka1
86
26.8.05 09:50

Ahoj,
přidávám se na stranu těch, kteří si myslí, že dítě a kariéra se dají skloubit. Chce to jen dobrou organizaci a nebýt na vše sama. A připustit si, že všem nejlepší být nemohu. A pak jde všechno líp. Tatínek přeci může taky nějakou práci zastat nebo pokud nemůže tak snad vydělá tolik aby zařídil třeba paní na pomoc s uklidem.:))) To není ostuda říct, že na něco člověk nestačí… Kolik je holek, které mají problém všechno stačit a to do práce nechodí… uvidíš přijdou lepší časy… to že jsi napsala tento dotaz je určitě známka, že si to přiznáváš… ale z vlastní zkušenosti vím, že nejhorší je přiznat sama sobě, že nezvládám … hlavu vzhůru LEnka
ps.určitě jsi normální :)))

  • načítám...
  • Zmínit
Maka
2857
26.8.05 09:54

ahojky

taky něco přidám!!!!!!!!

moc se mi líbí myšlenka s tou paní na hlídání - co ty na to anonymní??? neuvažovala jsi o tom????

Je fakt že ženská chce být perfektní, ale i já už se smiřuju s tím, že v bytě je bordel a kurzy němčiny a oprašování dalších mých jazyků jsou taky v nedohlednu.

Věnuju se Michalovi a i když mám babičky po ruce i když mám zatím dost volnýho času tak se občas naštvu a nejradši bych rychle utekla pryč. Ale to známe asi každá.

Znám pár žen, který mají dítě, ale nebyly by šťasné jen doma - pečující o dítko. Potřebují se realizovat i jinak, proto třeba po 6 týdnech nastoupí opět do práce. Nemyslím že ta ženská která chce pracovat, i když v postatě by měla její práce být to dítě, je špatná. Prostě chápu že někoho to neuspokojí docela a pak si myslím, že trpí i ta žena i to dítě (jelikož nejde dělat něco, co vás nenaplňuje, s bezmeznou láskou a ty děti to vycítí). Já to ti to schvaluju - jdi pracovat - popř. pracuj doma, ale měj někoho u prcka. Bude dobře tobě i jemu…

A že ho občas plácneš - … i ve mě se očas nahromadí taková zlost…

I mě je občas líto že moji spolužáci z vejšky dělají kariéru a já sedím doma… ale pak se kouknu na to děcko a vím že v současné době mě můžou všecky práce a lukrativní posty bejt ukradený.o) asi je to tím, že jsem se ještě nikam karierně nedohrabala (pracovala jsem jen jeden rok po škole) a myslím že kdybych už byla na nějakým vedoucím postavení, tak bych se asi taky chtěla vrátit…

Zatím přemýšlím o částečným úvazku až malýmu bude rok. A vůbec se necítím špatnou matkou že o tom přemýšlím…

Já vím že píšu zmateně … ale tak nějak to cítím…

Očekávala jsem nějaký drastický článek - dle toho názvu - a po přečtení tohoto článku, mi to přišlo normální… no normální v tom smyslu jako řešitelné :)))

Nic my jdeme spinkat tak končím

markéta a Michal 6m+1týden

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.8.05 10:00

Ahoj nestastna maminko,

zacatek tveho pribehu je hodne podobny tomu memu - taky touha po diteti, taky IVF a taky uspesne. Ted jsem na matersky, malymu jsou 2 mesice a ja jsem slibila v praci, ze budu pracovat z domu - sice jen externe, ale preci jen budu. Tak me tvuj prispevek pekne vydesil - co kdyz budu za par mesicu taky v tom takhle litat…Zatim je to pohoda - maly se nepohybuje, povida si s ruckama, hraje si s hrazdickou - proste pohoda. Ale co kdyz zacne litat po byte a mne bude horet termin? Taky bych asi byla nervozni a vystresovana…a mozna by mi taky ulitla ruka…nevim. Podle me, nejsi spatna a nemilujici matka, jsi proste jen ve stresu, ze nestihas…

Nevim co bych ti poradila, asi se budu opakovat - proste uber z prace. Priznej nadrizenym, ze ti to takhle nevyhovuje, pokud jsi zadana v praci, tak se budou snazit ti vyjit vstric. Nesnaz se vsechno stihat a byt ve vsem dokonala…prace - projekty - deadliny - uzaverky - to bude vzdycky stejny, ale dite se neustale vyviji, kazdy den te muze necim prekvapit…je to jedinecny proces, ktery se uz nikdy nezopakuje…Navic, tve detatko je preci obrovsky dar, vzacnejsi o to dlouhe a namahave snazeni…Takze se tes ze zivota a nenechej se nim vlacet a, jak uz bylo receno, uvedom si zivotni priority - kde stoji prace a kde rodina.

Hrozne ti drzim palce, abys to zvladla a aby ses tesila z toho, cim te zivot obdaroval. Rozhodne toho neni malo!!!
 aja

  • Upravit
Maka
2857
26.8.05 11:39

ahojky

jen dodatek já naopak vycházela z toho že miminko je už starší jelikož pisatelka v článku uvedla že už se samo přemístuje a pohybuje - tj 6 měsíců a vejš dle mýho..

m+m

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.8.05 12:07

některé stručně a krátce vyřčené názory vyznívají opravdu útočně a nepřátelsky. Proto ti Alice děkuji za objasnění, bylo to potřeba.
Všechny mluvíme o jednom a tom samém - udělat si pořádek v prioritách a pak je technicky zajistit. Neodsuzujeme se za to, jak je kdo doma s děckem, ani za to, že někdo nezvládá a je s nervy na dně.

slavinko, co se ti stalo je hrozné a přeju ti, at se ti domov zase rozzáří dětským pláčem a at se brzy můžeš rozčilovat nad nepořádkem a rozházenými hračkami. Věřím že brouček, kterého nosíš pod srdcem ti pomůže smířit se s tvou ztrátou, i když prázdné místo navždy zůstane.

elda

  • Upravit
Anonymní
26.8.05 13:58

Milý anonyme,
tohle znám. Taky jsem si užila své. Než jsem šla na mateřskou plánovala jsem si, jak pěkně všechno zvládnu, jen co porodím, budu zase programovat. Dopadlo to tak, že jsem dostla projekt, zkoušela jsme pracovat ve dne, ale to mi malá stála u nohy a strašně brečela. Zkusila jse to ve večer, ale to si stěžoval muž, že si ho nevšímám. Nakonec jsem programovala v noci, ale výsledek byla bolavá hlava a všechny důsledky plynoucí z nevyspání. S vypětím sil bylo přeci jen napsáno a odevzdáno, po termínu, se spoustou chyb. Od té doby jsem na programování už nesáhla a snažím se užívat si to, co jindy než na mateřské není možné - výlety v peracovní den, kamarádky s dětmi, cvičení a kroužky pro děti a spoustu dalších mateřských aktivit.
Sice mě to tolik neuspokojuje, ale jsem přesvědčená, že pro své dítě dělám to nejlepší.

Klára

  • Upravit
laky
2026
26.8.05 14:29

Ahojky,
souhlasim ze Slavinkou (musí to být strašný).
Neřešte tady takovýhle hlouposti (z prominutim) a budtě rádi, že máte dítě., Jsem ráda že malýho mám i když jsem občas hnusná a plácnu ho.
Když jsem měla víkend sama pro sebe tak jsem za nima zavřela dveře a začala jsem brečet jak malý dítě bylo mi smutno (přitom sem se těšila jak si odpočunu)

Laky

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.8.05 15:10

Ahoj anonymní,
jsem na tom podobně. Do práce jsem šla poprvé, když bylo mému miminku 8 dní a od té doby se dá říct, že pracuju na plný úvazek, každý den v kanceláři. Ze začátku to byla brnkačka, viděno dnešním pohledem určitě :). Nemám sice spáče, ale přeci jen malé mimi nevyžaduje takovou pozornost. Chtěla jsem vše zvládnout pokud možno sama a když se nedařilo, byla jsem naštvaná na celý svět a především na sebe. Dlouhodobě to vede akorát k depresi a poklesu sebevědomí. Problém s tím, jak skloubit práci, která se nedá dělat po chvilkách nebo brzy ráno a pozdě v noci, jsem zatím úplně nevyřešila. Ale moc mi pomohlo, že poslední dobou mi jeden den v týdnu mé roční kvítko hlídá jedna babička, jedno odpoledne druhá babička, zbývající tři dny chodí po obědě na hodinku na procházku v kočárku s kamarádkou. O víkendech pracuji jen pokud je to nutné, a to jen pozdě večer. Ještě zavedu jeden všední den práci z domova, abych neplýtvala chvílemi spánku na cestu do a z práce. Chtěla jsem být co nejvíc se svým dítětem a zároveň nevypadnout úplně z práce (v mém případě by to znamenalo zavřít firmu). Plánujeme přestěhování do většího bytu, kam mi bude chodit pomáhat paní na úklid. O paní na žehlení velmi vážně uvažuju už teď.
Určitě by Ti mohl hodně pomoci partner aspoň s dítkem, pravidelná procházka, večer uložit nebo ráno hodinka s tatínkem. Nebo s domácností, pokud je ochotný. Já takového nemám (hraní jen když není moc unavený, domácí práce ani omylem), ale má zas jiné milé vlastnosti.
Takže sečteno a podtrženo je to především o organizaci.

  1. Sepiš si vše, co děláš do práce, co v domácnosti a co se týká dítěte. Vše, co může dělat místo tebe někdo jiný, předej někomu jinému. To se týká jak zaměstnání, tak i domácnosti a částečně i tvého dítěte.
  2. Rozmysli si, kolik hodin denně musíš soustředěně pracovat (zaměstnání) a kdy během dne to je.
  3. Sežeň si nějaké pravidelné hlídání, nejlépe na tuto dobu.
  4. DODRŽUJ DOBU PRÁCE A ODPOČINKU CO NEJVÍC TO JDE!
  5. V rámci každého dne si stanov priority, obvykle se tři nejdůležitější věci dají stihnout a ten zbytek může případně počkat.
  6. Sežeň si někoho na telefonu pro případy, kdy musíš něco neodkladně vyřídit a s dítětem to nejde.
  7. to nejdůležitější: NEHLEDEJ NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ, HLEDEJ DOBRÁ ŘEŠENÍ
    Se zdravým dítětem to jde.

Hodně štěstí!
Jedna taky pracující

  • Upravit
baghira
2901
26.8.05 15:20

Jak já to vídím, popsala jsi naprosto standartní pocity skoro každé novopečené maminky!
Jenže ty sis to ještě vylepšila. Viděla jsi, že psychicky nezvládáš mateřství - tak sis k tomu ještě přibrala práci! Prima! Z toho by se zcvoknul každý, buď bez obav!
Co očekáváš od toho, že se se svými pocity svěříš na emiminu? Maximálně si ulevíš, nebo se ti dostane slov útěchy (která sice nakrátko pomohou a potěší -ale nic nevyřeší!!!
Takže - buď budeš dál pokračovat a jednou přizabiješ v afektu svoje dítě a pak si půjdeš hodit mašli …nebo se zastavíš, řekneš si sakra, takhle to nejde, něco je špatně!! A když to nezvládneš sama, tak si promluv s nějakým psychologem nebo psychiarem, to není ostuda!!!

Baghira

  • načítám...
  • Zmínit
sanynka
948
26.8.05 16:30

nešťastná anonymko-

na světě je moc typů lidí, každý máme darem něco jiného, příroda nám dala možnost darovat život dítěti, ale to neznamená, že je nám stejným dílem dána mateřská láska, podle mě (zdůrazňuji, že je to jen a jen můj názor) se NEDÁ mateřské lásce naučit, přesto si myslím, že ty ji v sobě máš dost, když si uvědomuješ, že takhle to dál nejde, každý nejsme holt schopní obětovat dítěti úplně vše. Ptáš se jak zase dávat lásku a úsměvy, to ti nikdo neřekne, jedině s pomocí vlastních sil to zvládneš, máš velké plus - CHCEŠ!!!!!!
Podle mě bys mohla dojít pozitivního výsledku, pokud to přestaneš lámat přes koleno, je ti zapotřebí pracovat v noci, jen abys byla celý den v zápřahu domáctnosti a dítěte? Hele pokud prostě potřebuješ jinou realizaci než jen MD, tak pracuj, ale třeba jen na poloviční úvazek, nebo jen pár dnů v týdnu, najdi si spolehlivou paní, která se ti v době, kdy budeš dělat postará o dítko, jestli pracuješ doma, tak není co řešit, můžeš i průběžně kontrolovat, co se děje. Hlavně něco podnikni hned, protože tvé slova o dopadu na dítko nejsou zas až tak pravdivé, ony jsou mooooc vnímavé a jestli se už teď chová jinak s tebou a jinak, když je vás víc, to naznačuje, že to v mozečku setsakramentsky zapaluje a může se ti to v budoucnosti vymstít.

Hele nemažu ti med kolem pusy a ani tě neodsuzuju, k tomu mám daleko, já si prožila něco podobného, ale ne tak dramaticky, chápu tě, ale teď si musíš uvědomit, že jsi zodpovědná za mrně. U tebe ukázkově platí, že je na prd, když jsi s malým/lou celé dny a nedokážeš mu dát co potřebuje, určitě se mu budeš věnovat víc a těšit se na ně, když uspokojíš svou touhu uplatnit se i jinde.

Hele najdi si hlídání, to by bylo aby nějaká hodná paní v důchodu chvilku dítko nezabavila popřípadě i neuklidila.

Přeju hodně sil a jestli se v tom budeš zmítat i nadále určo zajdi za odborníkem.

sany

Nevím, jestli to nezní zle nebo zmateně, ale

  • načítám...
  • Zmínit
sanynka
948
26.8.05 16:40

se mi to seklo, dokončím to

jak už jsem napsala, prožila jsem něco podobného. Hlavně tohle vše co jsem psala platí v případě, že na to bude dost prostředků, protože z toho co jsi napsala, vyznívá, že pro peníze tu práci neděláš, spíše kvůli uplatnění.
Tak, hezky se na mě nakrni, řekni si, já to téhle protivné babě nandám. Jsi dobrá máma, jen to nestíháš, tak s tím něco udělej.

  • načítám...
  • Zmínit
sanynka
948
26.8.05 16:59

tedá jsem to s tím HELE přehnala, vidíš, nikdo nejsme dokonalý, mé vyjadřování se smrsklo na pár slov.o)))))

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.8.05 18:12

Treba neni Alice ani tak tvrda jako lina a dobre zaopatrena. Ale tim padem by si mohla nechat sva moudra pro sebe.

  • Upravit
Anonymní
27.8.05 13:08

Já myslím,že to máš jen špatně zorganizovaný,opravdu je lepší na tu dobu co pracuješ dát dítko bud do jeslí nebo si k němu najít slečnu na hlídání a to i kdybys pracovala z domova. Ona se mu bude věnovat zatímco ty se můžeš v klidu věnovat svojí práci.Taky je výborná práce od do a potom prostě skončit,věnovat se dítěti,prostě něčemu jinému.Ještě s emi vyplatila paní na úklid,mám tři děti,pracuju jako většina od rána do večera a po večerech ještě žehlit a uklízet…radši se věnuju dětem.To samý o víkendech,jezdíme na výlety a pod. tozhodně nestojím celou sobotu u plotny a žehličky. Paní na úklid chodí jen jednou týdně a stačí to.Tak hodně štěstí!

  • Upravit
Anonymní
29.8.05 00:37

Ahoj prečítaj si vivien.anjeliky.sk hneď budeš lúbiť svoje dieťa.Tiež som mala krízu,ale po prečítaní jedného krásneho článku som sa zmenila .Apropo nemohla som 6 rokov otehotnieť a teraz prehodnocujem veci inak,aj keď mám toho viac nezabúdam,že dieťa je moje a na svet sa nepýtalo.Milujem ho viac než svoj život.Prajem ti aby si našla pokoj a svoje dieťa začala naozaj lúbiť Renata

  • Upravit
Anonymní
9.9.05 11:28

Myslím, že Alice má pravdu v případě, že příjem rodiny je uživitelné úrovni. Tzn. zaplatí hypotéku + jídlo. Na ostatní (koníčky) 3 roky prostě zbýt nemusí.
Vemte si, pokud pracuje muž za 7000 čistého měsíčně a rodičovský příspěvek je nějak 3500, s tím, že mají půjčky apod. jaká je to vlastně oběť, žít jenom z ruky do huby. Takových rodin je spousta, jen sem asi nepíší, protože nemají na placení .
internetu! Je tam sice stres, že si nemůžete nic dovolit, ale pracovní stres náročného zaměstnání cvičí s nervy daleko víc a děťátko si to může podvědomě pamatovat.
Měla jsem pořádně nervního tátu a pamatuju si to a mám k němu velmi chladný vztah.
Takže Volba dítě & kariéra = málo peněz, snad lepší funguvání rodiny a vzathů & blahobyt & stres, nervy a pokažení vztahů
Protože pisatelka má svou práci ráda (za to ji vůbec neodsuzuji), jediná rada se nabízí a to paní na hlídání, později školka.
Takže Alicinu úvahu vidím jako rozumnou, možná jen příliš strohou.
Přeji pisatelce, aby se dobře rozhodla a do její rodiny se vrátila pohoda.
 Alča

  • Upravit
Jindriska
687
9.9.05 11:45

Milá zaměstnaná maminko!
Sama mám dvě děti a protože pracuji na volné noze, po obou porodech jsem začala pracovat zhruba po dvou měsících (překládám). Asi nejhorší bylo zorganizovat celou rodinu tak, abych na všechno nezůstala sama. Takže se nestyď povědět manželovi i rodičům (pokud jsou ochotní hlídat), jak na tom jsi a co bys potřebovala. Já to mám zatím zařízené tak, že odpoledne jde s dětmi na procházku babička nebo dědeček (mám tak cca. 2 hodiny na práci) no a večer děti po večerníčku nechám s manželem už vykoupané, najedené a pracuji, jak nejdéle to jde (ne déle než do půlnoci). Dopoledna a soboty a neděle jsou jen pro děti. Striktně. Když to znamená vzít o jeden překlad míň, tak tedy o jeden míň. Aktivit s dětmi zvládám hodně, o víkendech, kdy se zapojuje i tatínek (taky 100% zapomíná na práci) ani nemluvě. Spíš než o čemkoli jiném je tvůj problém o organizaci a o tom, nestydět se poprosit o pomoc. Práce a děti zkombinovat jdou, rozhodně nemám pocit, že bych je o něco okrádala proto, že jdou ven s babičkou a s dědou, naopak, vytvářejí si tak další vztahy, které jsou do budoucna moc důležité. Takže na řeči, jak bys byla príma máma jen kdybys nechala všeho ostatního a věnovala se jen dětem (Alice, promiň, ale tvoje názory jsou skutečně velice často příliš tvrdé a nekompromisní a bohužel, fakt patent na pravdu nemáš), nedej a spíš situaci přehodnoť a přeorganizuj tak, aby ses cítila spokojená ty i tvoje děcko.

Jindra

  • načítám...
  • Zmínit
Pejsek
1
4.2.06 20:57

Jsem muž a manželka studuje VŠ, ačkoliv již jednu má. Sám jsem vědec, cestovatel, lékař, hudebník, ale děti máme 2 a často hlídám 12 hodin denně i když mám chřipku a 39 teplotu. Když se děti narodily, nevěděl jsem, co si počít. Bylo mi jasné, že zasluhují tu největší péči a lásku, ale jsme jen lidi. Po dvou letech zoufalých dnů a nocí jsem začal po nocích provádět tibetské meditace shamatu/vipassanu a nyní již praktikuji 2. rokem. Když se děti vzbudí a musím je nosit (střídáme se s manželkou) a vím, že pak neusnu, hodinku praktikuji meditace, bdělou pozornost. Paradoxně, čím méně mám času na vědu a výzkum, tím mi pak jde ale tvorba rychleji od ruky, protože se moc nerozptyluji - vím, že za pár hodin budu zase mít 12ti hodinovku…
Kdybyste měla o meditace zájem, pak se podívejte na stranu www.shambhala.cz

S pozdravem Pejsek

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít