Jsi už velká holka
- Rodičovství
- Vesmilka
- 14.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Má svůj den. Tak takhle začíná písnička od Pavla Vítka. A takhle přesně by mohl začít deníček věnovaný mé dceři.
Dnes je ti přesně 17 let. Narodila ses 14.4.1996 ve 20.36, ten večer kdy jsem mířila do porodnice, sněžilo. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, nevěřila bych tomu. Byla neděle. Máš veliké štěstí, nedělňátka jsou prý šťastné děti.
Dnes se historie opakuje. Je neděle a ty slavíš 17-té narozeniny. A mě to přivádí k nostalgii a vzpomínání. Vzpomínám na den kdy, ses narodila.
Je neděle ráno, přesněji půl šesté a já se necítím ve své kůži, ale ty se máš narodit až za 9 dní, takže kde je problém. V poledne už ztrácím nervy, bolesti jsou čím dál horší a je mi celkem jasné, že tohle jinak než porodem nemůže skončit. Jsem rozhodnuta jet do porodnice, ale na naléhání svých kamarádek odjezd odkládám. Tvůj táta je v práci a je zbytečné ho tahat domů. Stejně u porodu být nechce. Pokud to vydržím, pojedu do porodnice, až přijede.
Chodím, polehávám a nadávám a hlavně se modlím, aby to bylo za mnou. Bolesti jsou čím dál nesnesitelnější. V šest hodin večer toho mám právě tak dost a i když mi kamarádky říkají, že nemá cenu nikam jezdit, že to stále není ještě ono, jsem rozhodnutá, chci do porodnice. S povzdechem volají sanitu a ta mě odváží do Orlickoústecké porodnice. Tam mě vyšetřují a PA konstatuje, že ještě opravdu není čas, že jsem otevřená jen na 2 prsty, ale je neděle, všichni chtějí mít klid. Je mi píchnuta injekce a porod se rozjede. To, co jsem zažívala do teď, není nic proti tomu, co nastalo nyní. Naštěstí to netrvá dlouho a o půl deváté a šest minut mi pan doktor hlásí, že mám krásnou holčičku.
Sen se mi splnil, chtěla jsem holčičku a mám ji, jsem neskonale šťastná. Malý uplakaný uzlíček o váze 2850g. Tehdy to ještě nefungovalo jako nyní, takže tě sestřička odnáší a já tě uvidím nejspíš až druhý den ráno. Jenže nastávají komplikace a po tom, co mi nezabere injekce na stahování dělohy, mi dají kapačku a já do 2 do noci ležím na sále. Ráno to nebylo o moc lepší, omdlévala jsem, jakmile jsem se zvedla do sedu. Ale tebe mi nakonec přivezou a já se můžu radovat, že tě konečně mám u sebe. Že si tě naplno můžu užívat.
Sice jsi měla silnou žloutenku a v té době museli prvorodičky zůstat v porodnici 7 dní, ale po týdnu jsem si tě radostně odvážela domů. A tady nám začínají společné radosti, ale i strasti. Musely jsme se spolu naučit žít a spolupracovat. Ty jsi byla vržena do světa, kde se ti moc nelíbilo. Chtěla jsi být v bezpečí mého bříška a tenhle neútulný svět se ti nelíbil. V noci jsi spinkala dobře, ale přes den to bylo utrpení. Nejraději jsi byla, když tě maminka chovala, ale to taky nešlo pořád. A já se musela naučit, že to miminko, co jsem dosud cítila jen uvnitř svého těla, je najednou venku a má své potřeby a starosti.
Čas ubíhá a z malého roztomilého miminka mi před očima roste malá slečna. Byla jsi andílek i čert. Nikdy jsi nebyla lakomá, pro druhé by ses rozdala. Všechny jsi milovala a oni milovali tebe. Tvůj táta, pro kterého jsi náhle byla žena číslo jedna, a i když nám to spolu nevyšlo, ty jsi pro něho stále na prvním místě. Strejda Dušan, pro kterého jsi byla jediná na světě. A který, když jsi byla ještě v kočárku neváhal, a šel tě vozit, hlídal tě, když jsem potřebovala a to i přes to, že mu bylo teprve 17 let. Škoda, že se tvých 17-ti nedožil, byl by na tebe moc pyšný, kdyby tě dnes viděl. Babička a děda, kteří měli první vnouče a hned holčičku, a i když pak měli ještě další dvě, ty jsi byla zkrátka první. Strejda Bob, ke kterému stále jezdíš na prázdniny, a který tě má rád jako svou vlastní.
Ale jak jsem psala, byla jsi i čert, třeba tvé období, kdy sis každý druhý den balila batůžek a stěhovala ses k tátovi, protože je lepší než já. A ty se u něho budeš mít líp. Vzpomínáš, jak jsem nakonec nevydržela a sbalila tě a k tátovi tě s těžkým srdcem odstěhovala. Jsi vyléčená dodnes viď? Ještě ráda jsi se po 14 dnech vrátila domů. Nebo první třída, to bylo utrpení. Ztratila jsi nejméně 4 klíče od domu. Neustále hledala brýle. Nechtěla psát úkoly, tedy pokud sis vůbec pamatovala, že nějaký máte. Tvůj bordel v pokojíčku, který jsme neustále řešili.
Ale když se ti narodila sestra, byla jsi úžasná. Milovala jsi ji a miluješ do dneška. Jasně, že se občas hádáte a ječíte a já pak nevím, kde mi hlava stojí, ale taky se dokážete spojit proti nám rodičům. Dokážete se o sebe postarat, a nejen o sebe, ale i mladšího brášku, který se před rokem narodil. Miluješ ho a jsi kvočna lepší než já. Ale vzpomínáš na dobu, než se narodil, jak jsi ječela, že nejsme normální, když čekáme další dítě a že nebereme ohledy na tebe, protože ty rozhodně nechceš být sestrou mimina v 16 letech. A jaký to je pocit teď? Dobrý viď? Míša je skvělá antikoncepce a ty máš docela dobrou představu, že máš na děti dost času. Což je samozřejmě velmi dobře.
I když tu byli těžké chvíle, tak ty krásné stále převažují. Vyrostla jsi v nádhernou a téměř dospělou ženu. Víš, co od života chceš. Dokážeš přijít, když máš z něčeho radost, ale i když tě něco trápí. Vždy jsem se snažila být s tebou víc kamarádka než máma. Musíš sama uznat, že ti dovoluju víc, než dovolí rodiče tvým kamarádkám, ale nikdy jsem toho, že nejsem přísná matka, nemusela litovat. Když jsi přicházela do telecích let, mohla jsem zešílet. Ty a puberta, nic horšího mě nemohlo potkat. Alkohol, cigarety, drogy to je strašák všech rodičů a tudíž i můj. Bála jsem se, co se může stát, když nebudu dost naslouchat. Pamatuju tvé vzdorné kouřící období, ale mám štěstí, tvůj přítel má na tebe úžasný vliv a ty ses kvůli němu těch cigaret vzdala. Pamatuju, jak ses přišla svěřit, že máš kluka se vším všudy a mě málem kleplo. Moje malá holčička přestala být malá, to bylo strašné zjištění. Najednou jsem tě viděla jinýma očima. Jsi dospělá, ne věkem, ale chováním, přístupem. Určitě zažiješ spoustu selhání a věcí, kdy budeš mít pocit, že je život jedna velká zrada, ale neboj, budu tu a budu tu pro tebe.
Má milá Andrejko, i když už jsi dnes velká holka, pro mě zůstaneš tím malým miminkem, které jsem před 17-ti lety porodila. Tím zázrakem, který má to nejlepší ze mě a z tvého táty. A i když se s tvým tátou nemůžeme vystát, nikdy jsem nelitovala, že tě mám.
Drahá holčičko, zůstaň vždycky taková, jaká jsi. Milá, hodná, usměvavá a šťastná. Jsi to nejkrásnější a nejúžasnější, co mě v životě mohlo potkat, a i když jsem měla to štěstí, že můžu být máma dalších dvou dětí, ty jsi byla první. Budu tě vždycky milovat tak jako ten první okamžik, když jsem tě spatřila. A jsem hrdá, že jsi moje dcera.
Tvoje máma
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1623
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 842
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 928
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3686
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1023
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5373
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 4138
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2281
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5515
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1833
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Krásný deníček, slza mi ukápla…
přeji dceři vše nejlepší a ať Ti dál dělá takovou radost…
