Už mi bylo 6 měsíců
- O životě
- Vesmilka
- 28.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jelikož uběhla další etapa mého života a já jsem znovu plný dojmů, rozhodl jsem se, že se s vámi znovu podělím. Jak probíhaly mé první 4 měsíce, už víte, psal jsem to ve svém předchozím deníčku. Teď je na čase, abych se s vámi podělil o své další zkušenosti.
Můj předchozí deníček končil tím, že se již umím překulit. Tak si představte, že jsem to překulování dovedl k dokonalosti. Nejen, že se umím překulit ze zad na bříško, a to už dokonce na obě strany, ale už se dokážu překulit zase zpátky. No ale taky vím, že když se překulím na bříško a už se mi to nelíbí, tak stačí, když začnu křičet a mamka mě otočí zpět. Tak co bych se namáhal, to určitě chápete.
Hned druhý den, po mých 4 měsíčních narozkách mi mamka vnutila něco, čemu říkala mrkev, tedy to vám byl blivajz. Vůbec mi to nechutnalo, takže mamka to nakonec k mé veliké radosti vzdala a už to nezkoušela. Tedy další měsíc, teď už mě tím zase krmí, ale pokaždé do toho něco ještě přimíchá, takže jsem tomu přišel i na chuť. Ale ty barvy. Někdy to je zelené, někdy oranžové, dokonce i červené. A ještě jedna změna v jídle. Večer mi mamka dává něco, čemu říká kaše. Je to výborné, moc mi to chutná, a když mám plnou pusu a začnu prskat, to je teprve legrace. To pak mamka dělá ty ty ty a já se směju a mamka mračí. Ale vůbec nevím proč. Vždyť to vypadá děsně legračně, když mamka otírá kaši ze sebe i ze mě.
Také vám musím povyprávět o tom, jak jsem byl na své první dovolené. To tedy bylo něco, naši mě vzali někam daleko, říkali na Slovensko. To tedy nemám ponětí kde je, ale jelikož jsem musel být v autosedačce příšerně dlouho a už se mi to vůbec nelíbilo, tak to bylo hooodně daleko. A na tom Slovensku měli super vaničku, ta byla obrovská a plná vody a taky ta voda nebyla tak teplá, ale i tak to bylo moc super. Taťka mě vždycky vzal do vody a já jsem plaval, to mě hrozně bavilo. Někdy tam se mnou plavala i ségra. A mamka to všechno fotila. Dám vám sem nějaké fotky, abyste viděli, jak to bylo krásné.
Před nedávnem mě mamka vzala na výlet k jedné tetě, která má stejně starého kluka jako jsem já. Taky se mi tam moc líbilo až na to, že jsem tam onemocněl. Mamka si myslela, že jsou to zuby, ale když mě pak po návratu vzala k mé paní doktorce tak zjistili, že to zoubky nejsou a že to bude mnohem vážnější a paní doktorka mi dala antibiotika aspoň tomu tak s mamkou říkali. No, řeknu vám, žádná dobrota to nebyla, ale mamka trvala na tom, že to musím jíst, tak co jsem mohl dělat. A také od té doby nemám rád paní doktorku, tedy doufám, že už ji nikdy neuvidím. Víte co mi provedla, říkala, že mi musí odebrat krev, ale přitom mě pěkně trápila. A mamce nakonec řekla, že to jde špatně, protože jsem oplácaný a nejsou vidět žíly. Tedy já a oplácaný, to tedy nevím, kde to vzala. Jak říkám už ji nikdy nechci vidět.
A ještě vám chci napsat, že jezdíme s mamkou na srazy se stejně starými dětmi, jako jsem já. To vám je takový žůžo, normálně se nás tam vždycky sejde hodně, ale teď nás tam bylo dokonce 8 mimin. Jasně, že i 8 maminek, ale tolik mimin pohromadě, no to je zážitek. Tak abych to zrekapituloval, od svého 4. měsíce jsem se už naučil válet sudy, umím si vyndat z pusy dudlík a zase si ho tam umím dát. Umím se smát nahlas. A dokonce se umím i trochu vztekat. Také se po břiše umím dopravit tam, kam potřebuju, i když o lezení a ani plazení nemůže být vůbec řeč.
Taky sem pěkně neposedný a nedávno jsem mamce 2× spadl. Nejprve doma z lehátka a já blbec zapomněl vysunout podvozek, takže jsem spadl přímo na čumák. No to jsem si dal. Určitě vám je jasné, že jsem řval tak, že jsem byl k neutišení. No a podruhé to jsme byli na návštěvě zase u jedné tety, ta má pro změnu stejně starou holčičku. Tedy jen tak mezi námi spíš dračici. Pokaždé, když jsme vedle sebe tak se na mě vrhne. No a u té tety jsem spadl z gauče, mamka totiž nečekala, že se umím tak rychle přemístit. A ještě jednu věc umím. Umím sedět. To je něco, hned jsem větší a líp na všechno vidím.
To je věcí, co se událo za pouhé 2 měsíce. To bych ani nevěřil. Opravdu to není žádná sranda být malé mimino. Jsem zvědavý, jestli, až vám budu psát svůj příští deníček, už budu chodit. No necháme se překvapit. Tak se mějte krásně a uvidíme se u příštího deníčku.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 1251
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 591
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 243
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 483
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 434
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2719
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1776
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1255
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2556
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1653
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
ale perfekt 
Jůda, krásně napsaný 