Naše miminko
- Těhotenství
- Vesmilka
- 08.05.12 načítám...
Těhotenství je pro ženu jedno z nejkrásnějších období jejího života. Nejinak tomu bylo u mě. Po dramatickém začátku a slzičkách, kterých jsem vybrečela nespočet, jsem si konečně začala užívat.
Nejdřív jsem si slíbila, že do konce 12. týdne nikomu neřeknu, že jsem těhotná. Co kdyby se něco pokazilo, ale nakonec jsem nevydržela a několika známým jsem sdělila, že „klokan přiletí v březnu“.
Také dcerám jsem řekla, že budou mít sourozence. Ta mladší byla nadšená, ale ta starší se projevila jako příšerný a neskutečný sobec a snob. Najednou strašně potřebovala mámu a neustále ječela, že nejsme s taťkou normální, když chceme mít na stará kolena ještě mimino. „Víš kolik bude taťkovi, až mu bude 15“, ječela na mě při jedné příležitosti uprostřed města. Vím, ale myslím, že to není její věc. Neskutečně to bolelo, dceru jsem nepoznávala a cestu autem domů jsem probrečela. Naštěstí se mnou nejela. A takových situací bylo víc. Prostě se s tím nemohla smířit.
I rodičům jsem sdělila, že budou znovu babičkami a dědečky. Nejdříve to přijali s velkým překvapením, ale vypadali, že se těší.
V práci jsem ale už tak sdílná nebyla. Snažila jsem se nic nezakřiknout, vlastně jsem se snažila ani se moc netěšit. Co kdyby nastala nějaká komplikace. Šla jsem pouze za panem vedoucím a oznámila mu, že budu muset přejít na ranní směnu, protože jsem těhotná. Ale i jeho jsem prosila, aby to co nejdéle mohlo zůstat mezi námi.
Kupodivu mé těhotenství nebylo jako ty dvě předešlé. Místo ranních nevolností jsem měla žravou a to doslova a do písmene. Bylo fajn, že jsem pracovala v pekárně, protože bychom se asi nedoplatili. Neboť bylo lepší mě šatit nežli živit.
Na druhou stranu, káva, má veliká podpora a vzpruha po ránu, je pro mě tabu. Chce se mi zvracet, jen ji cítím, natož abych se jí napila.
Jinak mé těhotenství probíhá v klidu. Mladší dcera chodí a mazlí se s maminkou, asi cítí, žese o ni bude muset brzy dělit. Starší dcera po svém vzdorném období nakonec vypadá, že se na miminko těší.
Každý se ptá, co to bude. A já každému odpovídám, že nevím, protože je to snazší, než jim říct, že neřeknu. Stejně by se to ze mě pokoušeli vydolovat. Ale já už od 7. 12. vím, že to bude chlapeček. Myslím si, že bude mít tatínek radost. Po dvou holkách bude mít kluka. Beztoho každému slibuje kluka, prý budeme mít fotbalistu do zdejšího fotbalového klubu. No nevím, jestli to bude fotbalista, ale kluk určitě.
Celé těhotenství jsem chodila do práce. Cítila jsem se v pohodě, byla to vítaná změna po těhu s Anežkou. Tohle těhu jsem celé prozvracela. A chodit do práce nebylo možné. Teď jsem byla alespoň mezi lidmi, i když ke konci to bylo velmi náročné.
Takže na konci jsem si vybrala všechnu dovolenou a zůstala doma. Naplánovala jsem si spoustu věcí, než se malý narodí. A nestihla ani polovinu. Už mi to nešlo tak jako dřív, a tak jsme musela v ledasčem slevit.
Předposlední víkend v březnu mi začaly bolesti, v sobotu jsem si už myslela, že to k něčemu povede, ale nakonec jsem je zaspala a ráno mi bylo zase dobře. Je pravda, že tatínek si miminko přál už ve čtvrtek, ale náš brouček byl rozhodnutý vydržet u maminky co nejdéle. V úterý jsem už šla na kontrolu do nemocnice. Tam mi oznámili, že pokud sama neporodím, tak mi 6. 4. udělají indukci.
Jenže náš brouček to měl naplánováno jinak. Sice jsem ho přemlouvala, aby se narodil 1. 4., ale i 31. 3. je moc pěkné datum.
A o porodu zase příště.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 3204
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1224
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 691
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3478
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2472
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1219
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7610
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4602
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3205
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1952
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...