První 4 měsíce
- Rodičovství
- Vesmilka
- 02.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už jsem na světě 4 měsíce a řeknu vám, je to dost velká dřina. Ale dělám všechno proto, aby si mě rodiče užili. Od doby, co jsem se narodil, už uběhly 4 měsíce, a tak jsem si říkal, že je možná nejvyšší čas podělit se o pár zkušeností.
To jsem já v šátku
Tady se koupu, vidíte jak cákám
I zvířátka miluji
To jsem mamce zrovna něco vypravoval
A takhle nešetřím úsměvy, jsem fešák co říkáte
Jak jsem se narodil, jste už určitě četli. Moje mamka to psala v jednom svém deníčku, ale abychom si to oživili a abych upřesnil některé věci, které mamka samo viděla jinýma očima, tak to ještě jednou zopakuji.
Narodil jsem se 31. 3. 2012 ve 2.33 v noci. Mamka mě sice přemlouvala, ať vydržím do 1. 4., ale já jsem nechtěl. Ona nejdřív všem slíbí, že „klokan přiletí v březnu“ a pak si najednou vzpomene, abych vydržel do dubna. To tedy tůdle. A tak o půlnoci 30. 3. mamce začala odtékat plodová voda. Chtěl jsem mít dost času na to, abych opustil mamčinu dělohu, ale její tělo se rozhodlo jinak a nutilo mě okamžitě mamku opustit.
Tedy to jsem si dal. Z útulného pokojíčku a teploučka do takové zimy. To si nedokážete ani představit. To byl zážitek, na který chci rozhodně zapomenout, a ještě když se musíte protlačit tak malým prostorem. A těch lidí, co se kolem vás motá. Nějací chlapi a ženské, prý sestřičky a doktor a taky tam byl jeden, toho jsem poznal po hlase, co říkal, že je můj taťka. Moc jsem mu nevěřil, ale mamka později říkala, že to taťka je, tak asi nelhal.
Tak jsem se po 2 a půl hodině narodil, brečet se mi moc nechtělo, ale představte si, že mě otočili hlavou dolů, no to byste vřískali taky. Nějaká ženská, říkali, že dětská sestra, mi strčila cosi do pusy a do nosu. Prý mě musí vyčistit nos a pusu abych se neudusil, no byl to pěkný hnus. Pak mě dali mamce na břicho. To bylo moc příjemné, mamka mě objala a mně bylo teplíčko a chtělo se mi spát. Jenže nakonec jsem moc nespal, přepadl mě totiž hlad, a tak jsem hledal, až jsem našel zdroj jídla. Tedy to vám řeknu, to bylo něco a představte si, že jsem ještě zjistil, že se to dá báječně dudat.
A dudání mě nakonec bavilo víc než tahat kvůli jídlu. Mamka mě přeci nakonec o hladu nenechá, a tak po 3 týdnech, kdy se mi moc tahat nechtělo, vytáhla odněkud cosi, co nazývala kojeneckou lahví, a to bylo jídlo, tahat jsem moc nemusel. Mamka to sice obrečela, ale mě prostě prsa nebaví. Moc práce a žádná zábava.
Od té doby jím z lahve a snažím se moc nespat, aby si mě maminka pořádně užila. Přeci celý svůj život neprospím, to bych byl blázen. Stačí, že spím v noci. Jo a taky miluji chování, to je vám taková bašta a mamka chová ze všech nejlíp. Tak když chci pochovat, tak začnu křičet a mamka dlouho nevydrží a chová. Mám ji pěkně omotanou kolem prstu.
12. 5. jsem se poprvé usmál. No kdo by se taky nesmál, když na vás kouká jakýsi pán s knírem, který šimrá přes něco, čemu se říká brýle, a říká vám, že je děda. Všichni jsou na mě moc hodní a já jsem zjistil, když nešetřím úsměvy, můžou se přetrhnout, tak se směji pokaždé, když chtějí a jsem středem pozornosti. To se mi moc líbí.
Jednoho dne jsem se zase zasmál a najednou se ozval nějaký zvuk, to jsem se tedy lekl, že jsem málem začal brečet, ale mamka se smála a říkala, že jsem se zasmál nahlas. Tedy, že bych vydával takové zvuky nevím, ale když to mamka říká a dělá jí to radost, budu je klidně vydávat.
Taky jsem zjistil, že mám dvě ručičky a že se mi báječně vejdou do pusy. Takže je tam mám skoro pořád a doma mi domlouvají, ať je tam pořád nestrkám. Jenže mně se to líbí, je to moc velká švanda. A jak jsem vždycky mokrý, prý poslintaný. Jediné, co mi vážně vadí, je, když se najím, že pak blinkám. Je to prý tím, jak kopu nohama a rozhazuji rukama. Ale já nevím, přece to nemůže být tím, že si trochu zacvičím.
Víte co miluji? Vodu, to je super věc. Mamka každý večer napustí vaničku a pak mě do ní strčí, tak jí předvádím, jak ta voda cáká. A představte si, že i když pak půl hodiny vytírá, tak se vždycky moc směje, jak mě to v té vodě baví.
Nedávno jsem se naučil otáčet se na bok až skoro na bříško, ale na břiše se mi moc nelíbí, tak se tam raději neotáčím. Ale i tak mě mamka na to břicho občas šoupne a já se pak namáhám jako blázen. Tedy řeknu vám, my mimina to nemáme snadné.
Maminka mě taky dává do lehátka, to je věc, občas můžu koukat i na takový přístroj, kterému říkají televize a někdy jsou tam opravdu zajímavé věci.
Hračky mě moc nezajímají, daleko zajímavější je, když si povídám s mamkou nebo taťkou. Takže jim dám vždycky vědět, že nechci ležet a nic nedělat a že by si se mnou mohli povídat. Na taťku to funguje vždycky, na mamku někdy, ale stejně mě nakonec chová a povídá si.
Taky jsem zjistil, že mám dole 2 nohy, tak tomu říkají rodiče, a když se mi podaří ručičkama něčeho chytit, tak se skoro vždycky posadím, a teď dokonce i postavím. Mamka se zlobí, že budu mít křivou páteř a nohy, ale když to nevidí, tak se mnou taťka dělá blbosti. No a když je večer, tak si ke mně tatínek sedne a drží mě za ruku dokud neusnu.
Dnes jsou mi právě 4. měsíce a už vím, že mám dvě nohy, dvě ruce, můžu sledovat co se kolem mě děje, všechno, co se mi dostane do rukou, strkám do pusy, umím se smát a rodiče mě milují. Co víc si může miminko přát. Jsem nešťastnější mimčo na světě.
Za tak krátkou dobu jsem se naučil spoustu věcí a ještě se určitě naučím, ale to vám napíši zase příště.
Přečtěte si také
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 60
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 72
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 135
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 151
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 168
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1786
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1556
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4918
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 349
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1126
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
.