O malé Kačence
- Porod
- Lejla77
- 27.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme přišli o Richarda, viz první deníček Richard, myslela jsem si, že je to konec světa. Přijeli jsme domů z nemocnice a komunikace doma vázla, z mojí strany, manžel se moc snažil mě rozptýlit, ale nešlo to, doma bylo zkrátka prázdno, prázdno v srdci.
Den po propuštění jsem měla ještě k tomu narozeniny, manža pozval pár našich přátel, ti naštěstí zachovali chladnou hlavu a snažili se mě rozptýlit řečmi o čemkoli jen ne o dětech. Večer, když všichni odešli, tak jsem se „uvolnila“ vybrečela na zahradě a myslela si, teď mi to teprve všechno došlo… prdlajs, brečela jsem od toho dne ještě mockrát, nejvíc po nocích.
Asi po týdnu jsem telefonovala s naší mistryní reiky, ta mi řekla: pořiď si nového pejska a uvidíš, že do roka budeš mít i nové děťátko a všechno bude dobré. Ještě ten den jsem žhavila internet a koukala v našem regionu po útulcích a hledala „toho pravého“ a našla jsem krásnou fenečku, která byla paradoxně moc podobná mému prvnímu psíkovi, o kterého jsem před loňskými Vánoci přišla. Ukázala jsem ji manželovi, líbila se mu (fenečka) ale přikláněl se k tomu, že pejska asi ještě ne. U fotky bylo napsáno, že je v karanténě, že ještě není v nabídce. Tak jsme se s manžou dohodli, že se na ni pojedeme alespoň podívat a když je v té karanténě, tak budeme mít čas na rozmyšlenou, jestli jo nebo ne.
Vyrážíme směr útulek. Už cestou mi manža říká: Mám takovej pocit, že zpátky bez psa nejedeme. Tušila jsem to samé. Když jsme ji viděli v té kleci, já ještě v šestinedělí, no psycho. Paní ji vypustila ven a ona mi hned skočila na klín, mazlila jsem ji a objímala. Paní říká: klidně ji pusťte na zem, ona neuteče. Jenže ona z klína nechtěla, úplně se na mě nalepila. A paní zase říká: jestli chcete, tak si ji můžete vzít hned, akorát ještě není očkovaná a má rozbitou hlavu (někdo ji týral). Celá uslzená jsem se podívala na manžu. On: tak si ji vezmi.
No rozhodnuto, už vytahoval občanku k evidenci a šli jsme k bráně, Cestou domů jsme se usmívali jako dva pitomci se psem na klíně. Ona ták smrděla z toho kotce, ale nám to vůbec nevadilo, cítili jsme „štěstí“? Od toho dne jsme tedy měli novou fenečku, dali jí jméno Amy, chodili na procházky, hráli si a něco se v nás zlomilo a my se začali na ten svět usmívat, díky AMY.
Po třech měsících jsem si našla novou práci (po ztrátě Richarda jsem dala v původní práci výpověď, chtěla jsem začít znovu a jinak a jinde). Docela jsem se cítila spokojeně, super práce, super manžel super Amy, dokud jsem tedy neviděla u někoho těhotenské bříško, to se mi vše vrátilo a nemusím vyprávět, jaká byla ten den noc, smutná. Po čtyřech měsících od potratu jsme si s manžou řekli, že si nebudeme dávat pozor, třeba se poštěstí ale moc jsme tomu nevěřili.
Leden. Cítím se skvěle v práci, menzes zatím nikde, ale co, zpoždění jako vždy, pro těhu test nepoběžím jako hysterka, abych to zase obrečela. Začátek února, menzes stále nepřichází, tak si tedy ten test udělám. Psychicky připravená na negativní test jsem si ho tedy udělala… pozitivní! Zatím jsem nic neříkala a jela za manžou do práce, že pojedeme do Globusu na nákupy.
Po nákupech jsme šli na jídlo a manža říká: mě ti furt bolí hlava a je mi divně od žaludku. Říkám: tak to asi opět přebíráš nevolnosti ode mě, protože mně je dobře. Hned mu to došlo (v prvním těhu měl on nevolnosti a já byla o. k., předáváme si to). Radost veliká a od té doby jsme se těšili z těhotenství. Podstoupila jsem různá vyšetření, která dopadla dobře. Hrozil mi předčasný porod sice, jelikož mám Robertsonskou translokaci a zdvojenou dělohu, ale cítila jsem se fajn.
Pro jistotu jsem byla na rizikovce kvůli potratu Richarda (ano, má jméno jako náš andílek). Dny a týdny plynuly, já chodila s Amy na procházky, nebo jen tak se válela na zahradě, od dubna bylo krásně, tak proč ne. Krásně jsem si kynula (přibrala jsem 20 kilo dohromady) a v duchu jsem si říkala, no co, jestli předčasně porodím, tak ať má mimčo z čeho čerpat. Koncem června jdu na kontrolu ke gynekologovi a ten mi říká: měla byste cvičit a držet dietu, moc rychle přibíráte (co? Já na rizikovém s hrozícím předčasným porodem mám cvičit?), no nic jsem mu neříkala a šla jsem domů. Koukám se do zrcadla a říkám si: jsem fakt tlustá jako to prase, tak jo, budu jíst víc zeleniny a trošku protáhnu kosti.
28. 6. jsem se rozhodla gruntovat (pohyb jako pohyb, no ne?), gruntuji, uklízím, manža mi ten den koupil nové nádobí a večer koukáme po bytě fakt vypíglováno, a já mu ze srandy říkám: hehe, dneska v noci porodím. Dali jsme sprchu, trošku romantiky a šli spát. Jenže mě začalo bolet břicho, jako při menzes. Chtěla jsem si sednout na posteli, ale měla jsem pocit jako by malá ležela v bříšku napříč. No nic, o půlnoci budím manžu a říkám: mně je nějak divně a je to stejný pocit jako loni. A on chudák rozespalý mi říká: tak to zkus zaspat… vtipné. Říkám. Míšo, jedeme na pohotovost, tohle je fakt divné, radši dvakrát zbytečně na pohotovost, než jednou pozdě. Tak jsme jeli.
Na pohotovosti mě přijali, vzala jsem sebou i papíry z rizikové poradny, že mi hrozí předčasný porod atd. Na monitoru nic neviděli, tak mi dali kapačku hořčíku, která nezabrala, nechali mě jít na pokoj, ať se prospím. V pět ráno kontrakce po 5 minutách. Sestře to říkám, ona mě poslala zpátky na pokoj, že prý vizita je v půl osmé! Jdu na pokoj, za hodinu jdu zpět, protože mám křeče po 2 minutách. "Mám tu doktorku snad přinést nebo co? Musíte vydržet, super přístup.
No zkrátím to, na vizitě mě zkontrolovala doktorka a říká: jste otevřená na prst a čípek máte na špičku, zavolám vám sanitku, pojedete do fakultky, kdyby „náhodou“. Volám manželovi: prosím tě, nic mi nenos, oni mě vezou do Plzně. Manžel: „O. K. drž se miláčku a nebreč prosím tě“. "Já nebrečím, já mám kontrakce, už musím končit, už jsou tu“. Fofr. Jeli jsme houkačkou. V Plzni mě přivezli, doktorka se na mě koukla ve výtahu a poznala, že rodím (27. tt), u nás to hnedle takhle neviděly, :-/ chytračky.
Paní doktorka mě nechala převézt na sál a PA mi říká: já vás odněkud znám, "jojo, vy jste mě před rokem rodila, chlapečka, postiženého, ve 22. tt. Koukala na mě jako z jara, ale byla moooc milá. Doktorka: Už není co zastavovat, musíte dneska porodit, miminko má odhadem kilogram, zatím netlačte, snažte se to vydržet.
No, v jednu hodinu řvu: já už tlačím, já už fakt nemůžu. Najednou se tam seběhlo několik doktorů, a tak jsem tedy mohla „konečně“ tlačit. Ve 13:05 byla malá na světě. Porodní váha 960 g v centimetrech neměřena ♥ Zabalili ji do „alobalu“, intubovali, vložili do mega inkubátoru a odešli. Přišla paní doktorka, sdělila mi, že malinká se sama nadechla, ale pak ji museli intubovat, že teď se ji pokusí dát do kupy a k večeru se na ni budu moci jít podívat.
Nechali mě na porodním sále 2 hodiny odpočívat. Volám manželovi, který si myslel, že mu volám z Plzně, že už jsem na místě a že se asi nudím. Říkám: miláčku, máš dceru Kateřinu a má 960gramů. Ticho… Ani jeden z nás to totiž nečekal. Je to něco neuvěřitelného, nečekaného, ale zároveň moc moc krásného!!! http://www.youtube.com/watch?… Dohromady strávila malá v nemocnici 3 měsíce. Byly to krušné tři měsíce, někdy o tom napíši deníček, ale dnes, když na to vzpomínám, stálo to za to. Dneska je Kačence přes rok, 22. 10. 2012 začala sama chodit a díkybohu je zdravá, krásná a moc chytrá ♥
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3542
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2455
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1740
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1901
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1636
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3504
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2954
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4784
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 17094
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1214
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Moc gratuluji k holčičce - bojovnici, která to tak skvěle zvládla. Přečetla jsem si i tvůj deníček o Richardovi, moc smutné, je nepochopitelné, že jsi podstoupila dvakrát NT screening a přitom přehlédli takové věci. To jsou v těch KV fakt takoví nýmandi?
…
KAčenka je šikovná holčička… Krásný deník 
je sladka 
