O malé Kačence
- Porod
- Lejla77
- 27.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme přišli o Richarda, viz první deníček Richard, myslela jsem si, že je to konec světa. Přijeli jsme domů z nemocnice a komunikace doma vázla, z mojí strany, manžel se moc snažil mě rozptýlit, ale nešlo to, doma bylo zkrátka prázdno, prázdno v srdci.
Den po propuštění jsem měla ještě k tomu narozeniny, manža pozval pár našich přátel, ti naštěstí zachovali chladnou hlavu a snažili se mě rozptýlit řečmi o čemkoli jen ne o dětech. Večer, když všichni odešli, tak jsem se „uvolnila“ vybrečela na zahradě a myslela si, teď mi to teprve všechno došlo… prdlajs, brečela jsem od toho dne ještě mockrát, nejvíc po nocích.
Asi po týdnu jsem telefonovala s naší mistryní reiky, ta mi řekla: pořiď si nového pejska a uvidíš, že do roka budeš mít i nové děťátko a všechno bude dobré. Ještě ten den jsem žhavila internet a koukala v našem regionu po útulcích a hledala „toho pravého“ a našla jsem krásnou fenečku, která byla paradoxně moc podobná mému prvnímu psíkovi, o kterého jsem před loňskými Vánoci přišla. Ukázala jsem ji manželovi, líbila se mu (fenečka) ale přikláněl se k tomu, že pejska asi ještě ne. U fotky bylo napsáno, že je v karanténě, že ještě není v nabídce. Tak jsme se s manžou dohodli, že se na ni pojedeme alespoň podívat a když je v té karanténě, tak budeme mít čas na rozmyšlenou, jestli jo nebo ne.
Vyrážíme směr útulek. Už cestou mi manža říká: Mám takovej pocit, že zpátky bez psa nejedeme. Tušila jsem to samé. Když jsme ji viděli v té kleci, já ještě v šestinedělí, no psycho. Paní ji vypustila ven a ona mi hned skočila na klín, mazlila jsem ji a objímala. Paní říká: klidně ji pusťte na zem, ona neuteče. Jenže ona z klína nechtěla, úplně se na mě nalepila. A paní zase říká: jestli chcete, tak si ji můžete vzít hned, akorát ještě není očkovaná a má rozbitou hlavu (někdo ji týral). Celá uslzená jsem se podívala na manžu. On: tak si ji vezmi.
No rozhodnuto, už vytahoval občanku k evidenci a šli jsme k bráně, Cestou domů jsme se usmívali jako dva pitomci se psem na klíně. Ona ták smrděla z toho kotce, ale nám to vůbec nevadilo, cítili jsme „štěstí“? Od toho dne jsme tedy měli novou fenečku, dali jí jméno Amy, chodili na procházky, hráli si a něco se v nás zlomilo a my se začali na ten svět usmívat, díky AMY.
Po třech měsících jsem si našla novou práci (po ztrátě Richarda jsem dala v původní práci výpověď, chtěla jsem začít znovu a jinak a jinde). Docela jsem se cítila spokojeně, super práce, super manžel super Amy, dokud jsem tedy neviděla u někoho těhotenské bříško, to se mi vše vrátilo a nemusím vyprávět, jaká byla ten den noc, smutná. Po čtyřech měsících od potratu jsme si s manžou řekli, že si nebudeme dávat pozor, třeba se poštěstí ale moc jsme tomu nevěřili.
Leden. Cítím se skvěle v práci, menzes zatím nikde, ale co, zpoždění jako vždy, pro těhu test nepoběžím jako hysterka, abych to zase obrečela. Začátek února, menzes stále nepřichází, tak si tedy ten test udělám. Psychicky připravená na negativní test jsem si ho tedy udělala… pozitivní! Zatím jsem nic neříkala a jela za manžou do práce, že pojedeme do Globusu na nákupy.
Po nákupech jsme šli na jídlo a manža říká: mě ti furt bolí hlava a je mi divně od žaludku. Říkám: tak to asi opět přebíráš nevolnosti ode mě, protože mně je dobře. Hned mu to došlo (v prvním těhu měl on nevolnosti a já byla o. k., předáváme si to). Radost veliká a od té doby jsme se těšili z těhotenství. Podstoupila jsem různá vyšetření, která dopadla dobře. Hrozil mi předčasný porod sice, jelikož mám Robertsonskou translokaci a zdvojenou dělohu, ale cítila jsem se fajn.
Pro jistotu jsem byla na rizikovce kvůli potratu Richarda (ano, má jméno jako náš andílek). Dny a týdny plynuly, já chodila s Amy na procházky, nebo jen tak se válela na zahradě, od dubna bylo krásně, tak proč ne. Krásně jsem si kynula (přibrala jsem 20 kilo dohromady) a v duchu jsem si říkala, no co, jestli předčasně porodím, tak ať má mimčo z čeho čerpat. Koncem června jdu na kontrolu ke gynekologovi a ten mi říká: měla byste cvičit a držet dietu, moc rychle přibíráte (co? Já na rizikovém s hrozícím předčasným porodem mám cvičit?), no nic jsem mu neříkala a šla jsem domů. Koukám se do zrcadla a říkám si: jsem fakt tlustá jako to prase, tak jo, budu jíst víc zeleniny a trošku protáhnu kosti.
28. 6. jsem se rozhodla gruntovat (pohyb jako pohyb, no ne?), gruntuji, uklízím, manža mi ten den koupil nové nádobí a večer koukáme po bytě fakt vypíglováno, a já mu ze srandy říkám: hehe, dneska v noci porodím. Dali jsme sprchu, trošku romantiky a šli spát. Jenže mě začalo bolet břicho, jako při menzes. Chtěla jsem si sednout na posteli, ale měla jsem pocit jako by malá ležela v bříšku napříč. No nic, o půlnoci budím manžu a říkám: mně je nějak divně a je to stejný pocit jako loni. A on chudák rozespalý mi říká: tak to zkus zaspat… vtipné. Říkám. Míšo, jedeme na pohotovost, tohle je fakt divné, radši dvakrát zbytečně na pohotovost, než jednou pozdě. Tak jsme jeli.
Na pohotovosti mě přijali, vzala jsem sebou i papíry z rizikové poradny, že mi hrozí předčasný porod atd. Na monitoru nic neviděli, tak mi dali kapačku hořčíku, která nezabrala, nechali mě jít na pokoj, ať se prospím. V pět ráno kontrakce po 5 minutách. Sestře to říkám, ona mě poslala zpátky na pokoj, že prý vizita je v půl osmé! Jdu na pokoj, za hodinu jdu zpět, protože mám křeče po 2 minutách. "Mám tu doktorku snad přinést nebo co? Musíte vydržet, super přístup.
No zkrátím to, na vizitě mě zkontrolovala doktorka a říká: jste otevřená na prst a čípek máte na špičku, zavolám vám sanitku, pojedete do fakultky, kdyby „náhodou“. Volám manželovi: prosím tě, nic mi nenos, oni mě vezou do Plzně. Manžel: „O. K. drž se miláčku a nebreč prosím tě“. "Já nebrečím, já mám kontrakce, už musím končit, už jsou tu“. Fofr. Jeli jsme houkačkou. V Plzni mě přivezli, doktorka se na mě koukla ve výtahu a poznala, že rodím (27. tt), u nás to hnedle takhle neviděly, :-/ chytračky.
Paní doktorka mě nechala převézt na sál a PA mi říká: já vás odněkud znám, "jojo, vy jste mě před rokem rodila, chlapečka, postiženého, ve 22. tt. Koukala na mě jako z jara, ale byla moooc milá. Doktorka: Už není co zastavovat, musíte dneska porodit, miminko má odhadem kilogram, zatím netlačte, snažte se to vydržet.
No, v jednu hodinu řvu: já už tlačím, já už fakt nemůžu. Najednou se tam seběhlo několik doktorů, a tak jsem tedy mohla „konečně“ tlačit. Ve 13:05 byla malá na světě. Porodní váha 960 g v centimetrech neměřena ♥ Zabalili ji do „alobalu“, intubovali, vložili do mega inkubátoru a odešli. Přišla paní doktorka, sdělila mi, že malinká se sama nadechla, ale pak ji museli intubovat, že teď se ji pokusí dát do kupy a k večeru se na ni budu moci jít podívat.
Nechali mě na porodním sále 2 hodiny odpočívat. Volám manželovi, který si myslel, že mu volám z Plzně, že už jsem na místě a že se asi nudím. Říkám: miláčku, máš dceru Kateřinu a má 960gramů. Ticho… Ani jeden z nás to totiž nečekal. Je to něco neuvěřitelného, nečekaného, ale zároveň moc moc krásného!!! http://www.youtube.com/watch?… Dohromady strávila malá v nemocnici 3 měsíce. Byly to krušné tři měsíce, někdy o tom napíši deníček, ale dnes, když na to vzpomínám, stálo to za to. Dneska je Kačence přes rok, 22. 10. 2012 začala sama chodit a díkybohu je zdravá, krásná a moc chytrá ♥
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1488
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1021
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 782
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 558
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 654
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2759
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2161
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1472
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1715
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1196
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Moc gratuluji k holčičce - bojovnici, která to tak skvěle zvládla. Přečetla jsem si i tvůj deníček o Richardovi, moc smutné, je nepochopitelné, že jsi podstoupila dvakrát NT screening a přitom přehlédli takové věci. To jsou v těch KV fakt takoví nýmandi?
…
KAčenka je šikovná holčička… Krásný deník 
je sladka 
