O malé Kačence
- Porod
- Lejla77
- 27.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme přišli o Richarda, viz první deníček Richard, myslela jsem si, že je to konec světa. Přijeli jsme domů z nemocnice a komunikace doma vázla, z mojí strany, manžel se moc snažil mě rozptýlit, ale nešlo to, doma bylo zkrátka prázdno, prázdno v srdci.
Den po propuštění jsem měla ještě k tomu narozeniny, manža pozval pár našich přátel, ti naštěstí zachovali chladnou hlavu a snažili se mě rozptýlit řečmi o čemkoli jen ne o dětech. Večer, když všichni odešli, tak jsem se „uvolnila“ vybrečela na zahradě a myslela si, teď mi to teprve všechno došlo… prdlajs, brečela jsem od toho dne ještě mockrát, nejvíc po nocích.
Asi po týdnu jsem telefonovala s naší mistryní reiky, ta mi řekla: pořiď si nového pejska a uvidíš, že do roka budeš mít i nové děťátko a všechno bude dobré. Ještě ten den jsem žhavila internet a koukala v našem regionu po útulcích a hledala „toho pravého“ a našla jsem krásnou fenečku, která byla paradoxně moc podobná mému prvnímu psíkovi, o kterého jsem před loňskými Vánoci přišla. Ukázala jsem ji manželovi, líbila se mu (fenečka) ale přikláněl se k tomu, že pejska asi ještě ne. U fotky bylo napsáno, že je v karanténě, že ještě není v nabídce. Tak jsme se s manžou dohodli, že se na ni pojedeme alespoň podívat a když je v té karanténě, tak budeme mít čas na rozmyšlenou, jestli jo nebo ne.
Vyrážíme směr útulek. Už cestou mi manža říká: Mám takovej pocit, že zpátky bez psa nejedeme. Tušila jsem to samé. Když jsme ji viděli v té kleci, já ještě v šestinedělí, no psycho. Paní ji vypustila ven a ona mi hned skočila na klín, mazlila jsem ji a objímala. Paní říká: klidně ji pusťte na zem, ona neuteče. Jenže ona z klína nechtěla, úplně se na mě nalepila. A paní zase říká: jestli chcete, tak si ji můžete vzít hned, akorát ještě není očkovaná a má rozbitou hlavu (někdo ji týral). Celá uslzená jsem se podívala na manžu. On: tak si ji vezmi.
No rozhodnuto, už vytahoval občanku k evidenci a šli jsme k bráně, Cestou domů jsme se usmívali jako dva pitomci se psem na klíně. Ona ták smrděla z toho kotce, ale nám to vůbec nevadilo, cítili jsme „štěstí“? Od toho dne jsme tedy měli novou fenečku, dali jí jméno Amy, chodili na procházky, hráli si a něco se v nás zlomilo a my se začali na ten svět usmívat, díky AMY.
Po třech měsících jsem si našla novou práci (po ztrátě Richarda jsem dala v původní práci výpověď, chtěla jsem začít znovu a jinak a jinde). Docela jsem se cítila spokojeně, super práce, super manžel super Amy, dokud jsem tedy neviděla u někoho těhotenské bříško, to se mi vše vrátilo a nemusím vyprávět, jaká byla ten den noc, smutná. Po čtyřech měsících od potratu jsme si s manžou řekli, že si nebudeme dávat pozor, třeba se poštěstí ale moc jsme tomu nevěřili.
Leden. Cítím se skvěle v práci, menzes zatím nikde, ale co, zpoždění jako vždy, pro těhu test nepoběžím jako hysterka, abych to zase obrečela. Začátek února, menzes stále nepřichází, tak si tedy ten test udělám. Psychicky připravená na negativní test jsem si ho tedy udělala… pozitivní! Zatím jsem nic neříkala a jela za manžou do práce, že pojedeme do Globusu na nákupy.
Po nákupech jsme šli na jídlo a manža říká: mě ti furt bolí hlava a je mi divně od žaludku. Říkám: tak to asi opět přebíráš nevolnosti ode mě, protože mně je dobře. Hned mu to došlo (v prvním těhu měl on nevolnosti a já byla o. k., předáváme si to). Radost veliká a od té doby jsme se těšili z těhotenství. Podstoupila jsem různá vyšetření, která dopadla dobře. Hrozil mi předčasný porod sice, jelikož mám Robertsonskou translokaci a zdvojenou dělohu, ale cítila jsem se fajn.
Pro jistotu jsem byla na rizikovce kvůli potratu Richarda (ano, má jméno jako náš andílek). Dny a týdny plynuly, já chodila s Amy na procházky, nebo jen tak se válela na zahradě, od dubna bylo krásně, tak proč ne. Krásně jsem si kynula (přibrala jsem 20 kilo dohromady) a v duchu jsem si říkala, no co, jestli předčasně porodím, tak ať má mimčo z čeho čerpat. Koncem června jdu na kontrolu ke gynekologovi a ten mi říká: měla byste cvičit a držet dietu, moc rychle přibíráte (co? Já na rizikovém s hrozícím předčasným porodem mám cvičit?), no nic jsem mu neříkala a šla jsem domů. Koukám se do zrcadla a říkám si: jsem fakt tlustá jako to prase, tak jo, budu jíst víc zeleniny a trošku protáhnu kosti.
28. 6. jsem se rozhodla gruntovat (pohyb jako pohyb, no ne?), gruntuji, uklízím, manža mi ten den koupil nové nádobí a večer koukáme po bytě fakt vypíglováno, a já mu ze srandy říkám: hehe, dneska v noci porodím. Dali jsme sprchu, trošku romantiky a šli spát. Jenže mě začalo bolet břicho, jako při menzes. Chtěla jsem si sednout na posteli, ale měla jsem pocit jako by malá ležela v bříšku napříč. No nic, o půlnoci budím manžu a říkám: mně je nějak divně a je to stejný pocit jako loni. A on chudák rozespalý mi říká: tak to zkus zaspat… vtipné. Říkám. Míšo, jedeme na pohotovost, tohle je fakt divné, radši dvakrát zbytečně na pohotovost, než jednou pozdě. Tak jsme jeli.
Na pohotovosti mě přijali, vzala jsem sebou i papíry z rizikové poradny, že mi hrozí předčasný porod atd. Na monitoru nic neviděli, tak mi dali kapačku hořčíku, která nezabrala, nechali mě jít na pokoj, ať se prospím. V pět ráno kontrakce po 5 minutách. Sestře to říkám, ona mě poslala zpátky na pokoj, že prý vizita je v půl osmé! Jdu na pokoj, za hodinu jdu zpět, protože mám křeče po 2 minutách. "Mám tu doktorku snad přinést nebo co? Musíte vydržet, super přístup.
No zkrátím to, na vizitě mě zkontrolovala doktorka a říká: jste otevřená na prst a čípek máte na špičku, zavolám vám sanitku, pojedete do fakultky, kdyby „náhodou“. Volám manželovi: prosím tě, nic mi nenos, oni mě vezou do Plzně. Manžel: „O. K. drž se miláčku a nebreč prosím tě“. "Já nebrečím, já mám kontrakce, už musím končit, už jsou tu“. Fofr. Jeli jsme houkačkou. V Plzni mě přivezli, doktorka se na mě koukla ve výtahu a poznala, že rodím (27. tt), u nás to hnedle takhle neviděly, :-/ chytračky.
Paní doktorka mě nechala převézt na sál a PA mi říká: já vás odněkud znám, "jojo, vy jste mě před rokem rodila, chlapečka, postiženého, ve 22. tt. Koukala na mě jako z jara, ale byla moooc milá. Doktorka: Už není co zastavovat, musíte dneska porodit, miminko má odhadem kilogram, zatím netlačte, snažte se to vydržet.
No, v jednu hodinu řvu: já už tlačím, já už fakt nemůžu. Najednou se tam seběhlo několik doktorů, a tak jsem tedy mohla „konečně“ tlačit. Ve 13:05 byla malá na světě. Porodní váha 960 g v centimetrech neměřena ♥ Zabalili ji do „alobalu“, intubovali, vložili do mega inkubátoru a odešli. Přišla paní doktorka, sdělila mi, že malinká se sama nadechla, ale pak ji museli intubovat, že teď se ji pokusí dát do kupy a k večeru se na ni budu moci jít podívat.
Nechali mě na porodním sále 2 hodiny odpočívat. Volám manželovi, který si myslel, že mu volám z Plzně, že už jsem na místě a že se asi nudím. Říkám: miláčku, máš dceru Kateřinu a má 960gramů. Ticho… Ani jeden z nás to totiž nečekal. Je to něco neuvěřitelného, nečekaného, ale zároveň moc moc krásného!!! http://www.youtube.com/watch?… Dohromady strávila malá v nemocnici 3 měsíce. Byly to krušné tři měsíce, někdy o tom napíši deníček, ale dnes, když na to vzpomínám, stálo to za to. Dneska je Kačence přes rok, 22. 10. 2012 začala sama chodit a díkybohu je zdravá, krásná a moc chytrá ♥
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2377
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 797
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1960
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1586
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2153
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4668
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 2206
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 3138
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 2047
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 859
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Moc gratuluji k holčičce - bojovnici, která to tak skvěle zvládla. Přečetla jsem si i tvůj deníček o Richardovi, moc smutné, je nepochopitelné, že jsi podstoupila dvakrát NT screening a přitom přehlédli takové věci. To jsou v těch KV fakt takoví nýmandi?
…
KAčenka je šikovná holčička… Krásný deník 
je sladka 
