Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně

Jenže jsem netušil, že jednou budu mít pocit, že jsem se v téhle dvojici stal tím třetím.
Nejdřív to byly drobnosti. Když jsem přišel z práce, dozvěděl jsem se, že už byly spolu na obědě. O víkendu zase vyrazily na nákupy. Pak začaly jezdit na výlety. A já? Mně prostě oznámily, že už mají program.

Jednou jsem se ženě svěřil, že bych si chtěl koupit nové auto. O dva dny později mi volala máma a začala mi vysvětlovat, že je to zbytečné a že bych měl raději šetřit. Nechápal jsem, odkud to ví. Až později mi došlo, že si se ženou říkají úplně všechno.
Postupně jsem zjistil, že spolu řeší i věci, které bych považoval za čistě partnerské. Když jsme se doma pohádali, ještě ten den to věděla moje máma. A co bylo nejhorší, většinou už měla na všechno jasný názor.

Často jsem měl pocit, že doma vedu diskusi proti dvěma lidem. Když jsem něco navrhl, obě měly stejný argument. Když jsem s něčím nesouhlasil, už si to spolu dávno probraly.
Přitom si nemyslím, že by mi chtěly ublížit. Jen si vytvořily tak silné pouto, že jsem v něm přestal mít své místo.

Nejvíc mě to zasáhlo, když jsme řešili rekonstrukci bytu. Já chtěl jednu variantu, žena druhou. Když jsem přišel domů z práce, seděla u nás moje máma s rozloženými katalogy a obě už měly rozhodnuto. Prý to spolu probraly a shodly se, že jejich řešení je nejlepší. mě přehlasovaly.

Tehdy jsem poprvé vybuchl. Řekl jsem, že už nechci mít pocit, že jsem ve vlastním manželství přehlasovaný.

Žena se na mě nejdřív zlobila. Tvrdila, že bych měl být rád, že si s mojí maminkou rozumí. A vlastně měla pravdu. Jenže tohle už na mě bylo moc. Máma taky nechápala, v čem je problém. Nakonec jsem si s nimi o tom promluvil. Doufal jsem, že to zabere. Na chvíli ano.

Jenže v poslední době už to zase začíná. Žena všechno řeší s mojí mámou a obě mají jiný názor než já. Mám toho už plné zuby.