Richard
Jak jsme přišli o Richarda. O miminko jsme se snažili skoro dva roky, dvě čárky na těhotenském testu se nekonaly. Na doporučení mého gynekologa jsme navštívili centrum reprodukční medicíny v Karlových Varech. Podstoupili jsme různá vyšetření, ze kterých byl závěr takový, že já jsem naprosto v pořádku, jak hormonálně, tak fyzicky, a že problém je v manželovi, prý má patologický nález spermiogramu, víc je jich mrtvých a normálním pohlavním stykem ani inseminací prý neotěhotníme, doporučili nám hned umělé oplodnění.
Umělé oplodnění začalo hormonální léčbou, cca tři injekce denně (dvě do břicha a jedna do zadku), ani nebudu rozebírat, co se mnou hormonální léčba udělala, chovala jsem se jako hysterka a blázen, dělalo mi to v hlavě guláš ty umělé hormony, v době ovulace mi odebrali devatenáct vajíček, oplodnilo se jich úspěšně 13, zavedli mi dvě embrijka a čekalo se. V prosinci jsem si dělala test, bohužel byl negativní. Volala jsem do centra, že mám negativní test. Ve sluchátku se ozvalo: to je mi líto, tak uděláme v lednu druhý pokus. Zeptala jsem se, jestli bych náhodou neměla podstoupit nějaké genetické vyšetření nebo nechat tělo odpočinout po těch hormonech, prý ne, prý můžu hned na další pokus. Nějak se mi to nezdálo, řekla jsem, že si to ještě rozmyslím. Pár dní na to mi zemřel po patnácti letech můj milovaný pes. Takže bylo jasné, že další umělé oplodnění se nekonalo, Vánoce stály za H…O, já měla pošramocenou psychiku, jak z těch hormonů, tak ze ztráty psa.
V lednu mi přišla upomínka z Prenatalu, že jsem neuhradila 20.000,– za umělé oplodnění, ať tak učiním nebo to postoupí dál. To mě docela vyvedlo z míry, jelikož jsme platili v Prenatalu hotově v den odběru vajíček. Na to konto jsem jim napsala e-mail, že mám uhrazeno, mám i doklad od nich atd… Druhý den mi volali, že O.K., že to našli a nashledanou. Omluva se nekonala. Poté mi přišla z Plzně, kde uchovávali zamražená embrya upomínka, že nemáme zaplaceno za zmražení embryí, to už ve mně začalo vařit, tak jsem opět napsala e-mail, že tam mají bordel, že mám uhrazeno a že mám i doklad. Opět telefonát od nich, že je vše v pořádku, že jim to Vary zapomněly sdělit (pozn.Vary a Plzeň je jedna společnost).
V únoru jsem byla odhodlaná, že chci zkust druhý pokus o mimi pomocí centra pro reprodukční medicínu, ale ne ve Varech. Objednali jsme se tedy v Praze v Iscare, že by mi zavedli moje zamražená embrya z Plzně. V Praze jsme se dohodli, že až dostanu menstruaci, ať se ozvu a začneme se stimulací a následným ketem embryí. Menstruace se však nedostavila a v březnu jsem zjistila, že jsem těhotná 6 týdnů, což jsme absolutně nečekali, když ve Varech udělali z mého manžela neplodného. Zázraky se holt dějí .-) Říkala jsem si, jak se na nás konečně usmálo štěstí (netušila jsem, že teď teprve poznám, co je to ztráta)…
Ve 12. týdnu jsem se objednala na screening, který má odhalit vady z 94 % (mají to tak napsané na letáku), objednala jsem se ve Varech (ano to „skvělé“ centrum pro reprodukční medicínu), vzali mi krev, udělali ultrazvuk, který mimochodem opakovali ještě další týden, jelikož mimi bylo prý o týden mladší, takže jsem byla za 1.500,– Kč na dvou ultrazvucích 3D na specializovaném pracovišti!, kdy pan doktor Burger Filip sdělil, že je to kluk (ve 12. tt si být takhle jistý, to chce odvahu) a že je všechno v pořádku. S manželem jsme byli šťastní jako blechy, že čekáme chlapečka a zdravého, no není to úžasné?
V 16. tt jsem podstoupila tripple testy, které jsou prý z 60 % falešně pozitivní, samozřejmě bych to nebyla já, abych ho pozitivní neměla. Takže mi volal pan doktor (můj gynekolog), že tripple testy dopadly hůř, že je lehce zvýšená hladina AFP, což nemusí být nic vážného, že ultrazvuk ve 20. tt ukáže víc. Snažila jsem se být tedy v klidu a říkala si, maximálně může mít miminko rozštěp rtu…
Ve 20. tt jsme byli objednáni na genetiku do Plzně na ten velký ultrazvuk, kvůli těm tripple testům. Byl červenec, do auta jsme nabalili deku, že až pojedeme z ultrazvuku, plácneme se někde cestou u vody a budeme si užívat slunný den. V Genettu v ordinaci jsme byli s manželem dobře naladěni, doktor začal kontrolovat ultrazvukem mimčo a pořád mlčel, najednou zvedl telefon: Kolego můžete?, to jsem tušila průser. „Kolega“ vešel do ordinace a říká: „jojo, já to vidim už odtud od dveří“ a pak už se bavili jen v latinských názvech. Sdělili nám, že mimčo má VVV takového typu, že by nepřežilo (oboustranný rozštěp patra, rozštěp bříška, Edwardsův syndrom a encefalokélu), encefalokéla je, když je mozek mimo lebku, lebka není uzavřená, jedná se o vadu, která se dá zpozorovat již ve 12. týdnu těhotenství (škoda, že si pan Burger ve Varech nevšiml).
V tu chvíli jsem si myslela, že je to blbý vtip, že to nemluví o našem chlapečkovi, ale když jsem se podívala na manžela a viděla ty slzy, tak mi došlo, že to vtip neni. Musím říct, že jsem měla v hlavě prázdno, vůbec mi to všechno nedocvakávalo. CO TEĎ? Doktoři navrhli, abych okamžitě jela do FN Plzeň, že mi to domluví a vyvolají mi potrat, ať na nic nečekáme, že za dva týdny už by se o potrat nejednalo. „Jak to? Vždyť jsem ve 20. tt“ doktor mi sdělil, že jsem ve 22. tt (nechápu, všichni - můj gynekolog a skvělí doktoři ve Varech mi naopak říkali, že je mimi menší a ve skutečnosti je o 2 týdny starší než uvádějí).
Jeli jsme tedy do FN Plzeň, kde jsem podepsala souhlas s potratem a už to jelo. Večer mi zavedli jakési tyčinky, abych se roztáhla, ráno mi je vyndali, odvezli mě na sál, kde mi odebrali plodovou vodu a pustili do břicha jakousi tekutinu, která má do 48 hodin vyvolat porod - potrat. Jeden z doktorů se nechal slyšet, když mi dělal ultrazvuk u té plodové vody, že jsou určité vady (encefalokéla), které se dají poznat již ve 12. týdnu těhotenství, kdybych podstoupila screening ve 12-13. týdnu, tak by se na to přišlo a já bych si ušetřila takové trauma ve 22. tt jako je tento potrat. To mě docela dostalo, protože já jsem na tom screeningu přeci byla ve Varech (ve 13.-14. tt), což jsem tomu doktoru taky řekla, že mi i ten doktor sdělil, že to bude kluk, doktor mi potvrdil, že je to kluk a podivoval se, jak si někdo ve 12. tt všimne a určí pohlaví a takové vady jako je encefalokéla si nevšimne, pak už nic neříkal…
Porod - potrat se konal ještě týž den, konečně jsem věděla, co jsou to kontrakce, a jak to všechno bolí… více to rozebírat nebudu (do dneška mám z toho dne trauma), jediné, na co jsem si dávala pozor, abych malého Richarda ani okem nezahlédla (domluvili jsme se s manželem, že se koukat nebudu), takže jsem měla na obličeji ruce, když jsem naposledy zatlačila. PA ho zabalila do čehosi a odnesla… Ptala jsem se, jak vypadá? „Vypadá jako normální miminko“ řekla PA, to mě docela vyděsilo, jestli se V Genettu nespletli, třeba byl Richard zdravý a… nene, nevypadal jako normální miminko, PA mě chtěla asi uklidnit…
Po dvou hodinách mě vezli z porodního sálu na pokoj, kde jsem se osprchovala a prý si mám lehnout. Bylo asi osm hodin večer, ležet se mi nechtělo, šla jsem ven před nemocnici si sednout, napsala jsem manželovi, že je po všem. Najednou mi to všechno začalo docházet… Slzy tekly proudem, ani to nebyl takový ten pláč, co znám, jen jsem seděla, koukala před sebe a tekly mi proudem slzy… nedalo se to zastavit. Takhle jsme přišli o Richarda.
Dodnes přemýšlím, kde se stala chyba. Pravděpodobně bychom o něj stejně přišli, ale napadá mě, jestli by to bylo takové trauma, kdyby se na to opravdu přišlo ve 12. tt a já šla na interupci. Myslím, že by to lepší bylo, bylo by to víc anonymní, méně bolesti a hlavně žádné psychické problémy do budoucna.
Když jsem se vrátila z porodnice, tak po týdnu mi léčitelka (naše rodinná známá) řekla: pořiďte si nového pejska, ty se dáš dohromady a do roka máte miminko.
Ještě ten den, byla neděle, jsem koukala na internetu na útulky v našem regionu a narazila jsem na pejska, který byl hrozně podobný našemu prvnímu pejskovi, co nám umřel, akorát to byla fenečka, ukázala jsem ji manželovi, líbila se mu, jeli jsme se na ni podívat a samozřejmě jsme si ji z útulku přivezli domů. Od toho dne jsme se s manželem začali zase usmívat a doma bylo najednou veselo. Pejsek zlobil a dělal neplechu, takže bylo pořád co dělat (hlavně co uklízet) … věřte nebo ne, já do roka a skoro do dne od toho strašného porodu - potratu porodila holčičku Kačenku… ale o tom příště .-)
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 116
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 106
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 153
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 107
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 140
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2956
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2043
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3732
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13170
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1016
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
at vam kacenka dela radost 
Já šla na běžný ultrazvuk na začátku 13tt a doktor si hned všiml, že je tam něco co nemá být hned na druhý den mě objednal na genetický ultrazvuk a tam doktor řekl, že je vvv neslučitelná se životem,všechny břišní orgány i se srdcem byly mimo hrudníček,no a na druhý den už bylo po všem. Ono bolest je stejná ať si ve 13tt nebo ve 20tt,ale aspoň mě u toho uspaly…Ale tvůj příběh dopadl dobře,my zatím ještě čekáme jestli se dočkáme ještě jednoho miminka,tak hodně štěstí 
