Richard
Jak jsme přišli o Richarda. O miminko jsme se snažili skoro dva roky, dvě čárky na těhotenském testu se nekonaly. Na doporučení mého gynekologa jsme navštívili centrum reprodukční medicíny v Karlových Varech. Podstoupili jsme různá vyšetření, ze kterých byl závěr takový, že já jsem naprosto v pořádku, jak hormonálně, tak fyzicky, a že problém je v manželovi, prý má patologický nález spermiogramu, víc je jich mrtvých a normálním pohlavním stykem ani inseminací prý neotěhotníme, doporučili nám hned umělé oplodnění.
Umělé oplodnění začalo hormonální léčbou, cca tři injekce denně (dvě do břicha a jedna do zadku), ani nebudu rozebírat, co se mnou hormonální léčba udělala, chovala jsem se jako hysterka a blázen, dělalo mi to v hlavě guláš ty umělé hormony, v době ovulace mi odebrali devatenáct vajíček, oplodnilo se jich úspěšně 13, zavedli mi dvě embrijka a čekalo se. V prosinci jsem si dělala test, bohužel byl negativní. Volala jsem do centra, že mám negativní test. Ve sluchátku se ozvalo: to je mi líto, tak uděláme v lednu druhý pokus. Zeptala jsem se, jestli bych náhodou neměla podstoupit nějaké genetické vyšetření nebo nechat tělo odpočinout po těch hormonech, prý ne, prý můžu hned na další pokus. Nějak se mi to nezdálo, řekla jsem, že si to ještě rozmyslím. Pár dní na to mi zemřel po patnácti letech můj milovaný pes. Takže bylo jasné, že další umělé oplodnění se nekonalo, Vánoce stály za H…O, já měla pošramocenou psychiku, jak z těch hormonů, tak ze ztráty psa.
V lednu mi přišla upomínka z Prenatalu, že jsem neuhradila 20.000,– za umělé oplodnění, ať tak učiním nebo to postoupí dál. To mě docela vyvedlo z míry, jelikož jsme platili v Prenatalu hotově v den odběru vajíček. Na to konto jsem jim napsala e-mail, že mám uhrazeno, mám i doklad od nich atd… Druhý den mi volali, že O.K., že to našli a nashledanou. Omluva se nekonala. Poté mi přišla z Plzně, kde uchovávali zamražená embrya upomínka, že nemáme zaplaceno za zmražení embryí, to už ve mně začalo vařit, tak jsem opět napsala e-mail, že tam mají bordel, že mám uhrazeno a že mám i doklad. Opět telefonát od nich, že je vše v pořádku, že jim to Vary zapomněly sdělit (pozn.Vary a Plzeň je jedna společnost).
V únoru jsem byla odhodlaná, že chci zkust druhý pokus o mimi pomocí centra pro reprodukční medicínu, ale ne ve Varech. Objednali jsme se tedy v Praze v Iscare, že by mi zavedli moje zamražená embrya z Plzně. V Praze jsme se dohodli, že až dostanu menstruaci, ať se ozvu a začneme se stimulací a následným ketem embryí. Menstruace se však nedostavila a v březnu jsem zjistila, že jsem těhotná 6 týdnů, což jsme absolutně nečekali, když ve Varech udělali z mého manžela neplodného. Zázraky se holt dějí .-) Říkala jsem si, jak se na nás konečně usmálo štěstí (netušila jsem, že teď teprve poznám, co je to ztráta)…
Ve 12. týdnu jsem se objednala na screening, který má odhalit vady z 94 % (mají to tak napsané na letáku), objednala jsem se ve Varech (ano to „skvělé“ centrum pro reprodukční medicínu), vzali mi krev, udělali ultrazvuk, který mimochodem opakovali ještě další týden, jelikož mimi bylo prý o týden mladší, takže jsem byla za 1.500,– Kč na dvou ultrazvucích 3D na specializovaném pracovišti!, kdy pan doktor Burger Filip sdělil, že je to kluk (ve 12. tt si být takhle jistý, to chce odvahu) a že je všechno v pořádku. S manželem jsme byli šťastní jako blechy, že čekáme chlapečka a zdravého, no není to úžasné?
V 16. tt jsem podstoupila tripple testy, které jsou prý z 60 % falešně pozitivní, samozřejmě bych to nebyla já, abych ho pozitivní neměla. Takže mi volal pan doktor (můj gynekolog), že tripple testy dopadly hůř, že je lehce zvýšená hladina AFP, což nemusí být nic vážného, že ultrazvuk ve 20. tt ukáže víc. Snažila jsem se být tedy v klidu a říkala si, maximálně může mít miminko rozštěp rtu…
Ve 20. tt jsme byli objednáni na genetiku do Plzně na ten velký ultrazvuk, kvůli těm tripple testům. Byl červenec, do auta jsme nabalili deku, že až pojedeme z ultrazvuku, plácneme se někde cestou u vody a budeme si užívat slunný den. V Genettu v ordinaci jsme byli s manželem dobře naladěni, doktor začal kontrolovat ultrazvukem mimčo a pořád mlčel, najednou zvedl telefon: Kolego můžete?, to jsem tušila průser. „Kolega“ vešel do ordinace a říká: „jojo, já to vidim už odtud od dveří“ a pak už se bavili jen v latinských názvech. Sdělili nám, že mimčo má VVV takového typu, že by nepřežilo (oboustranný rozštěp patra, rozštěp bříška, Edwardsův syndrom a encefalokélu), encefalokéla je, když je mozek mimo lebku, lebka není uzavřená, jedná se o vadu, která se dá zpozorovat již ve 12. týdnu těhotenství (škoda, že si pan Burger ve Varech nevšiml).
V tu chvíli jsem si myslela, že je to blbý vtip, že to nemluví o našem chlapečkovi, ale když jsem se podívala na manžela a viděla ty slzy, tak mi došlo, že to vtip neni. Musím říct, že jsem měla v hlavě prázdno, vůbec mi to všechno nedocvakávalo. CO TEĎ? Doktoři navrhli, abych okamžitě jela do FN Plzeň, že mi to domluví a vyvolají mi potrat, ať na nic nečekáme, že za dva týdny už by se o potrat nejednalo. „Jak to? Vždyť jsem ve 20. tt“ doktor mi sdělil, že jsem ve 22. tt (nechápu, všichni - můj gynekolog a skvělí doktoři ve Varech mi naopak říkali, že je mimi menší a ve skutečnosti je o 2 týdny starší než uvádějí).
Jeli jsme tedy do FN Plzeň, kde jsem podepsala souhlas s potratem a už to jelo. Večer mi zavedli jakési tyčinky, abych se roztáhla, ráno mi je vyndali, odvezli mě na sál, kde mi odebrali plodovou vodu a pustili do břicha jakousi tekutinu, která má do 48 hodin vyvolat porod - potrat. Jeden z doktorů se nechal slyšet, když mi dělal ultrazvuk u té plodové vody, že jsou určité vady (encefalokéla), které se dají poznat již ve 12. týdnu těhotenství, kdybych podstoupila screening ve 12-13. týdnu, tak by se na to přišlo a já bych si ušetřila takové trauma ve 22. tt jako je tento potrat. To mě docela dostalo, protože já jsem na tom screeningu přeci byla ve Varech (ve 13.-14. tt), což jsem tomu doktoru taky řekla, že mi i ten doktor sdělil, že to bude kluk, doktor mi potvrdil, že je to kluk a podivoval se, jak si někdo ve 12. tt všimne a určí pohlaví a takové vady jako je encefalokéla si nevšimne, pak už nic neříkal…
Porod - potrat se konal ještě týž den, konečně jsem věděla, co jsou to kontrakce, a jak to všechno bolí… více to rozebírat nebudu (do dneška mám z toho dne trauma), jediné, na co jsem si dávala pozor, abych malého Richarda ani okem nezahlédla (domluvili jsme se s manželem, že se koukat nebudu), takže jsem měla na obličeji ruce, když jsem naposledy zatlačila. PA ho zabalila do čehosi a odnesla… Ptala jsem se, jak vypadá? „Vypadá jako normální miminko“ řekla PA, to mě docela vyděsilo, jestli se V Genettu nespletli, třeba byl Richard zdravý a… nene, nevypadal jako normální miminko, PA mě chtěla asi uklidnit…
Po dvou hodinách mě vezli z porodního sálu na pokoj, kde jsem se osprchovala a prý si mám lehnout. Bylo asi osm hodin večer, ležet se mi nechtělo, šla jsem ven před nemocnici si sednout, napsala jsem manželovi, že je po všem. Najednou mi to všechno začalo docházet… Slzy tekly proudem, ani to nebyl takový ten pláč, co znám, jen jsem seděla, koukala před sebe a tekly mi proudem slzy… nedalo se to zastavit. Takhle jsme přišli o Richarda.
Dodnes přemýšlím, kde se stala chyba. Pravděpodobně bychom o něj stejně přišli, ale napadá mě, jestli by to bylo takové trauma, kdyby se na to opravdu přišlo ve 12. tt a já šla na interupci. Myslím, že by to lepší bylo, bylo by to víc anonymní, méně bolesti a hlavně žádné psychické problémy do budoucna.
Když jsem se vrátila z porodnice, tak po týdnu mi léčitelka (naše rodinná známá) řekla: pořiďte si nového pejska, ty se dáš dohromady a do roka máte miminko.
Ještě ten den, byla neděle, jsem koukala na internetu na útulky v našem regionu a narazila jsem na pejska, který byl hrozně podobný našemu prvnímu pejskovi, co nám umřel, akorát to byla fenečka, ukázala jsem ji manželovi, líbila se mu, jeli jsme se na ni podívat a samozřejmě jsme si ji z útulku přivezli domů. Od toho dne jsme se s manželem začali zase usmívat a doma bylo najednou veselo. Pejsek zlobil a dělal neplechu, takže bylo pořád co dělat (hlavně co uklízet) … věřte nebo ne, já do roka a skoro do dne od toho strašného porodu - potratu porodila holčičku Kačenku… ale o tom příště .-)
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 1029
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 353
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 861
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 687
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 589
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 3969
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1870
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 2506
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1666
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 713
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
at vam kacenka dela radost 
Já šla na běžný ultrazvuk na začátku 13tt a doktor si hned všiml, že je tam něco co nemá být hned na druhý den mě objednal na genetický ultrazvuk a tam doktor řekl, že je vvv neslučitelná se životem,všechny břišní orgány i se srdcem byly mimo hrudníček,no a na druhý den už bylo po všem. Ono bolest je stejná ať si ve 13tt nebo ve 20tt,ale aspoň mě u toho uspaly…Ale tvůj příběh dopadl dobře,my zatím ještě čekáme jestli se dočkáme ještě jednoho miminka,tak hodně štěstí 
