Každé je jiné
- Rodičovství
- zivo3ka
- 21.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček je o starostech a radostech jedné mámy s horou dětí, divokým bydlením, tchyní generálkou, které říkáme drahá babička, a nadváhou.
Možná už z minulého deníčku víte, že mám čtyři děti. Každé z nich je jiné, každé má svoje radosti i problémy, a tak nějak se je snažíme řešit. Fandovi je devět a jeho největší problém je škola, má dys (snad všechny, co jsou), a tak to pro něj (i nás) není občas moc lehké. Nika, té je sedm, je kardiak, ale že by měla dodržovat určitý režim, to jí ani nehne. Péťovi budou tři a mluví jen, když chce. A Pepa, tomu jsou tři měsíce. A taky manžel, který je věčně v práci, a já, máma s nadváhou, a naše „drahá" babička a usmívající se děda.
Popíši vám svůj normální den. Vstávám v šest a snídaně probíhá tímto způsobem: ,,Fando, nespi! ,,Niky, co kdybys zkusila jíst, Péťo nepatlej ten chleba, Pepí, nebreč“…a tak to jde dál s větami: „ne miláčku, opravdu si nemůžeš vzít sukýnku, je zima, ano Fando, opravdu musíš do školy, ne Peti, nepatlej ten chleba po stole, Pepí, neboj, maminka už nese mlíčko“…a pak se velcí odebeřou do školy, já vařím a peru a žehlím, odpovídám na otázky: „ne, to není vlak, ten po silnici nejezdí“, čistím krásné kresbičky po stěnách, přebaluji a dělám Sunar
Než se naději, velcí jsou doma, začíná oběd a pak úkoly. To je pro nás samostatná kapitola, zvládnout je bez nervů, je občas výstup na hooodně vysokou horu. Pravidelně přijde tchyně (nemá to daleko, jen přes ulici) a klade na mě věty jemné jako med typu: „teď je pěkný týden na mytí oken a vyvážíš prach na Měsíc“? Já na to vždy: „ano maminko, co je za měsíc? Myslím, že rozhodně mytí oken za měsíc stačí a co se toho prachu týče, utírám ho večer, až mám čas, a žehlením taky tak. I když si občas myslím, že to vše zvládnu, až bude malej ve školce (myslím ten nejmenší).
Pak jdu s dětmi ven. Přišla jsem na to, že to je asi jediný aktivní pohyb, který mám. Bohužel mám nadváhu a špatně jím. Kolik jsem začala diet a hubnoucích programů, vím, jak bych to dělat měla, ale nedělám. Děti si hrají a já jsem šťastná, dokud nemusím stáhnout Niky ze stromu a Péťu houpat na houpačce. Ne lásko, ten pán není táta a ani nám neukradl auto, ne, nezavoláme na něj policii je to cizí pán ve svém vlastním autě. A tak dále… Ne, Niky, nemůžeme mít psa ani kočku ani chameleona, ne Fandí, ani hada a potkana taky ne.
Je pozdě odpoledne, dělám večeři, děti sedí v kuchyni a Fanda čte, jde mu těžko, a tak koktá, Niky ho opravuje a Péťa do toho jezdí autíčkem a Pepa se rozhodl, že mu bude nejlépe u mámy a že se musí chovat. Jen co se položí, sepne se mu v hlavičce tlačítko a začne brečet.
Po večeři pravidelně přijíždí manžel a cca za pět minut dorazí tchán, chce si odpočinout od „drahé“ babičky, sedí a tiše se baví. Za hodinu přijde tchyně, koukne na večeři a řekne, proč se s tím patlám a že bych se sebou měla něco dělat, holka zlatá, vypadáš jako soudek, koukej cvičit a nejez tolik! Na to, že jsem měla za den dvě kafe a půlku rohlíku. To je můj problém, však to znáte, jíst se musí, nebo se to ukládá. Pak jdou děti spát a je klid.
Omlouvám se za ten román, který je hektický, ale píšu tak spíš pro sebe a taky:,, Ano, namaloval sis hezký fousy, ale Pepovi je nemaluj… ne maminka taky nechce fousy…“
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 14780
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1872
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2050
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1812
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1193
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3432
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5384
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3176
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2553
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2020
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...