Odpouštím a přemýšlím
- Těhotenství
- zivo3ka
- 05.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera dopoledne se mi stala divná věc, a tak přemýšlím o životě a snažím se odpustit. Abych vám popsala celou tu záležitost, jela jsem k zubaři, což je se třemi dětmi velmi zábavná záležitost. Stály jsme na zastávce a povídaly si a okolí si nijak nevšímaly, jen toho, že je mlha a zima a že autobus nejede načas jako vždy...
Tu najednou ke mě přistoupila cizí žena, vůbec jsem ji neznala a začala na mě řvát, že je to nespravedlivé, že jsem určitě k…, když mám tři děti a bůhví s kým a že ona chudák je mít děti. Popravdě, byl to takový šok, že jsem nebyla schopná jediného slova. Ta žena o mně nevěděla vůbec nic ani o mém životě a přesto byla taková. Možná byla nešťastná jako kdysi já a proto jí odpouštím. Ale já taková nejsem, mám všechny své děti s jedním mužem.
Ale abych začala od začátku. Bylo mi dvacet a našla jsem si přítele. Byl stejně starý jako já, milý a hodný, takový ten typ, co může mít každou a přesto bezhlavě miloval mě. Za dva měsíce jsme se vzali. Najednou jsem nebyla slečna, ale vdaná paní. Když jsem dva dny po svatbě zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šokovaná a štastná zároveň. Tehdy byl i manžel. Najednou se ale začal měnit, hrozně žárlil, a to takový způsobem, že mě znenadání přepadával v práci, zda tam jsem a když zjistil, že ano, tak jel vždy pryč.
Po deseti hodinách se nám narodil chlapeček. Bylo to nádherné období plné štěstí a lásky, manžel se uklidnil, protože věděl, že jsem doma. Když jsem chtěla používat antikoncepci, bylo mi to zakázáno, protože bych mohla s každým a tak se stalo, že přesně, když byl malému rok, tak jsem byla opět těhotná. O potratu jsem ani na minutu neuvažovala, i když proti tomu celkem nic nemám, říkám si, že je to věc každé ženské, zda chce nebo ne. Narodila se nám krásná holčička, ale tím „pohádka“ skončila. Hádky a výčitky, kde a s kým jsem. Prohledávání věcí bylo u nás na denním pořádku. Jak bych se dvěma malinkými dětmi mohla mít milence ho jaksi nenapadlo. Byla jsem z toho psychicky hrozně vyčerpaná a unavená, nastaly u mě deprese a bulimie. A přesto jsem na oko hrála roli štastné rodinky.
Když už jsem na tom byla špatně, přišla jednou kamarádka a řekla, že se na mě nemůže koukat a že mi našla místo u nich ve firmě a že je tam i firemní školka, což bylo úžasné. Samozřejně jsem si to musela vybojovat, protože to bylo peklo říci mu to, ale nějak jsem prostě musela. V práci to bylo skvělé, kolektiv i ta školka. Tak to šlo tři roky a doma jsme fungovali jako kamarádi nebo spíš spolubydlící. No a jednou jsme byli na dovolené s dětmi u moře, jeden číšník se na mě usmál, když mi naléval pití, nic víc. Na to můj manžel reagoval tím, že když děti usnuly (vždy to nechával na to, až děti spaly, aby nic nevěděly) mě profackoval a znásilnil. Ona je to potupa od cizího chlapa, ale od vlastního je to ještě horší.
Po té dovolené jsme se vrátila do práce a dál hrála roli manželky, když se mi nedostavila ms, tak jsem věděla, že je zle. Tentokrát mi ovšem manžel řekl, že to není jeho a že musím okamžitě na potrat. Něco se ve mně zlomilo a měla jsem po tom všem prostě všeho dost a řekla ne. Tím se mnou přestal mluvit úplně, nastalo děsné období, ale malý je nádherný a čilounký kluk. A víte, co se stalo, když bylo malému pár měsíců? Můj manžel mi řekl, že má milenku a že s námi chce žít s oběma a že se s tím musím smířit. Tehdy v noci to byl pro mě šok a zároveň úleva, nevím zda to pochopíte… Najednou jsem byla volná. Když arogantně řekl, co s tím chceš udělat? Vzala jsem jeho věci a vyhodila ho. Najednou koukal a prosil a prosí dodnes.
Rozvedli nás rychle a rok byl celkem klid. Po roce chtěl najednou děti do svojí péče… a ty lži, co tam vymýšlel, hrůza, to nepřeji žádné matce, aby tohle zažila, ten strach, že jí manžel vezme děti. Mezitím jsem si našla přítele, je to moc hodný chlap, má rád mě i děti, je to něco jiného, jiný život. Je to láska bez výčitek a nesmyslů. A víte, co se stane v lednu? Budeme spolu mít miminko. Nebylo plánované, prostě si k nám tu cestu našlo a my ho milujeme už nyní. A tak té paní odpouštím, i když mi těmi větami připomněla minulý život. Ale právě proto jí odpouštím, to malé připomenutí je dobré, člověk je pak šťasný, že už žije jinak. Možná na jiné planetě. Omlouvám se za ten román, ale musela jsem se svěřit. Všem jen to nej a hezký den.
Vaše M
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2655
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1560
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1062
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 625
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 605
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2474
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3328
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2794
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1022
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1418
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
.
přeji už jen a jen štěstí !
Moooc přeji tobě, mimouškovi v bříšku a celé tvé úžasné rodince jen samou Lásku, radost a štěstí 
Teda jste si ,ale vytrpěla a vím sama o če mluvíte,měla jsem něco podobného,ale snáď teď už budete jen šťastná a víc nic takového vás nepotká,držím palečky a ať máte krásny a sťastný život i s vašema dětičkama a ať vám krásně a zdravě roste i to ještě nenarozené..Hodně šťestí v živote. 
No, život se s tebou nemazlil, přesně vím o čem píšeš. Teď už bude jen dobře, přeju vše nej. Jinak - paní vypadala buď nešťastná, nebo blázen. Vůbec se tím nezabývat
