Odpouštím a přemýšlím
- Těhotenství
- zivo3ka
- 05.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera dopoledne se mi stala divná věc, a tak přemýšlím o životě a snažím se odpustit. Abych vám popsala celou tu záležitost, jela jsem k zubaři, což je se třemi dětmi velmi zábavná záležitost. Stály jsme na zastávce a povídaly si a okolí si nijak nevšímaly, jen toho, že je mlha a zima a že autobus nejede načas jako vždy...
Tu najednou ke mě přistoupila cizí žena, vůbec jsem ji neznala a začala na mě řvát, že je to nespravedlivé, že jsem určitě k…, když mám tři děti a bůhví s kým a že ona chudák je mít děti. Popravdě, byl to takový šok, že jsem nebyla schopná jediného slova. Ta žena o mně nevěděla vůbec nic ani o mém životě a přesto byla taková. Možná byla nešťastná jako kdysi já a proto jí odpouštím. Ale já taková nejsem, mám všechny své děti s jedním mužem.
Ale abych začala od začátku. Bylo mi dvacet a našla jsem si přítele. Byl stejně starý jako já, milý a hodný, takový ten typ, co může mít každou a přesto bezhlavě miloval mě. Za dva měsíce jsme se vzali. Najednou jsem nebyla slečna, ale vdaná paní. Když jsem dva dny po svatbě zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šokovaná a štastná zároveň. Tehdy byl i manžel. Najednou se ale začal měnit, hrozně žárlil, a to takový způsobem, že mě znenadání přepadával v práci, zda tam jsem a když zjistil, že ano, tak jel vždy pryč.
Po deseti hodinách se nám narodil chlapeček. Bylo to nádherné období plné štěstí a lásky, manžel se uklidnil, protože věděl, že jsem doma. Když jsem chtěla používat antikoncepci, bylo mi to zakázáno, protože bych mohla s každým a tak se stalo, že přesně, když byl malému rok, tak jsem byla opět těhotná. O potratu jsem ani na minutu neuvažovala, i když proti tomu celkem nic nemám, říkám si, že je to věc každé ženské, zda chce nebo ne. Narodila se nám krásná holčička, ale tím „pohádka“ skončila. Hádky a výčitky, kde a s kým jsem. Prohledávání věcí bylo u nás na denním pořádku. Jak bych se dvěma malinkými dětmi mohla mít milence ho jaksi nenapadlo. Byla jsem z toho psychicky hrozně vyčerpaná a unavená, nastaly u mě deprese a bulimie. A přesto jsem na oko hrála roli štastné rodinky.
Když už jsem na tom byla špatně, přišla jednou kamarádka a řekla, že se na mě nemůže koukat a že mi našla místo u nich ve firmě a že je tam i firemní školka, což bylo úžasné. Samozřejně jsem si to musela vybojovat, protože to bylo peklo říci mu to, ale nějak jsem prostě musela. V práci to bylo skvělé, kolektiv i ta školka. Tak to šlo tři roky a doma jsme fungovali jako kamarádi nebo spíš spolubydlící. No a jednou jsme byli na dovolené s dětmi u moře, jeden číšník se na mě usmál, když mi naléval pití, nic víc. Na to můj manžel reagoval tím, že když děti usnuly (vždy to nechával na to, až děti spaly, aby nic nevěděly) mě profackoval a znásilnil. Ona je to potupa od cizího chlapa, ale od vlastního je to ještě horší.
Po té dovolené jsme se vrátila do práce a dál hrála roli manželky, když se mi nedostavila ms, tak jsem věděla, že je zle. Tentokrát mi ovšem manžel řekl, že to není jeho a že musím okamžitě na potrat. Něco se ve mně zlomilo a měla jsem po tom všem prostě všeho dost a řekla ne. Tím se mnou přestal mluvit úplně, nastalo děsné období, ale malý je nádherný a čilounký kluk. A víte, co se stalo, když bylo malému pár měsíců? Můj manžel mi řekl, že má milenku a že s námi chce žít s oběma a že se s tím musím smířit. Tehdy v noci to byl pro mě šok a zároveň úleva, nevím zda to pochopíte… Najednou jsem byla volná. Když arogantně řekl, co s tím chceš udělat? Vzala jsem jeho věci a vyhodila ho. Najednou koukal a prosil a prosí dodnes.
Rozvedli nás rychle a rok byl celkem klid. Po roce chtěl najednou děti do svojí péče… a ty lži, co tam vymýšlel, hrůza, to nepřeji žádné matce, aby tohle zažila, ten strach, že jí manžel vezme děti. Mezitím jsem si našla přítele, je to moc hodný chlap, má rád mě i děti, je to něco jiného, jiný život. Je to láska bez výčitek a nesmyslů. A víte, co se stane v lednu? Budeme spolu mít miminko. Nebylo plánované, prostě si k nám tu cestu našlo a my ho milujeme už nyní. A tak té paní odpouštím, i když mi těmi větami připomněla minulý život. Ale právě proto jí odpouštím, to malé připomenutí je dobré, člověk je pak šťasný, že už žije jinak. Možná na jiné planetě. Omlouvám se za ten román, ale musela jsem se svěřit. Všem jen to nej a hezký den.
Vaše M
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 11662
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1525
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1668
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1490
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 955
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2986
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4792
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2908
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1969
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1824
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
.
přeji už jen a jen štěstí !
Moooc přeji tobě, mimouškovi v bříšku a celé tvé úžasné rodince jen samou Lásku, radost a štěstí 
Teda jste si ,ale vytrpěla a vím sama o če mluvíte,měla jsem něco podobného,ale snáď teď už budete jen šťastná a víc nic takového vás nepotká,držím palečky a ať máte krásny a sťastný život i s vašema dětičkama a ať vám krásně a zdravě roste i to ještě nenarozené..Hodně šťestí v živote. 
No, život se s tebou nemazlil, přesně vím o čem píšeš. Teď už bude jen dobře, přeju vše nej. Jinak - paní vypadala buď nešťastná, nebo blázen. Vůbec se tím nezabývat
