Kominíčku, bububu
- Rodičovství
- joaska
- 17.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj ženský, jelikož jsem zaznamenala kladné odezvy na předchozí deníček (nebudu přemýšlet o tom, zda platí to o cizím 'neštěstí' :D), podělím se s vámi o zážitky z jednoho dne s mými kluky. O tom, když se sejde kojenec, batole a kominík.
Včera dopoledne, sedíc venku na sluníčku s kávou v ruce, jedním okem hlídám kočár se spícím Adámkem a druhým okem Kubu pečlivě vyrývajícího cibule manželových tulipánů a jsem pyšná - ani ne tak na kluky, jako na sebe, jak to pěkně zvládám. Přišla jsem na to, že stačí naspat v noci alespoň pět hodin, nemít prázdný žaludek a v nejkritičtější chvíli v duchu přezpívat: Pásla ovečky - a pak to jde.
Dnes v noci: vstávačka nejen k mladšímu na kojení, přebalovaní, uspávání, prostě ty maličkosti. Ale také v jedenáct ke staršímu, který chytl panickou hrůzu z fičáku (silný vítr, který je v podkroví fakt dost slyšet). No nic, trpělivě opakuju: Neboj se! Po neúspěchu přecházíme na těžší kalibr. Výhružky a nadávky: „Fičáku, tytyty. Jdi pryč, nebojím! Jsi srágora, taťka ti dá za uši. Maminka mě ochrání. Fičáku, mazej.“ Dobrý, zabralo to.
Vyřídím další kolo maličkostí s Adámkem a jdu spát. Budí mě hysterák od Kuby. Se slovy „Já z něj ten fičák snad vytluču!“ se hrabu z postele a otvírám dveře do pokojíku. Za nimi stojí řvoucí zkrvavené dítě, které spadlo z postele a rozkouslo si ret. Chladím, utěšuji, převlíkám, čistím koberec plus ty maličkosti s Adamem. Zoufale koukám, jak svítá a ptáci zpívají.
Nevadí, najím se a ještě pořád mám v záloze Pásla ovečky.
Snídat nestíhám. Někdo zvoní. V domnění, že pošťačky vezou objednané nosítko, s úsměvem otevírám dveře. „Dobrý den, jsem kominík, dělám revize, blablabla…“ Celá zpitomělá: „Jasně, pojďte dál.“ Pokládá mi spoustu technických otázek. Nejchytřejší odpověď, kterou je má vykojená mysl schopna vyprodukovat je: „Já nevím, mám zavolat manželovi?“
Odbíhám, Adámek ječí v postýlce. Kuba v dobré víře po něm hází chrastítkem a větou: „Adámu, nebeč.“ Áda dostal plyšovým uřetem do oka, což samozřejmě spustilo nepopsatelný jekot.
Preventivne zařvu ven: „Nevím, mám zavolat manželovi?“
Kominík se venku snaží vylézt na střechu - bez žebříku. Že nám ho ukradli vím, ale stejně si už o mně myslí, že jsem mentálně zaostalá, tak co.
Kuba viděl kominíka, jak visí na pergole. Bojí se. Řve.
Adam má hlad. Chce nakojit. Řve.
Kominík něco řve ze střechy.
Nezůstávám pozadu a řvu svou oblíbenou větu. Zároveň vyťukávám na mobilu 155, ať to mám připravený. Nevěřím, že neslítne.
Zvládl to, nezabil se. Ptá se, kde jsou dvířka a kdy to někdo naposledy čistil. Hurá, konečně se chytám. „Dvířka jsou v kuchyni. No, bydlím tu čtyři roky a jednou to manžel čistil.“ Kominík se taky chytá - za hlavu. V duchu pasu ovečky.
Vcházíme do domu. Áda se čím dál razantněji domáhá svého práva na kojení. Beru ho do náruče. Kuba se bojí, visí mi na noze. Kominík zokpl o bagr.
Vysvětluji Kubíčkovi, že se nemusí bát a zároveň chovám Adama. Kominík usilovně čistí. Saze lítají až k dětské postýlce. Kuba se chopil své příležitosti. Pilně používá nacvičené fráze z nočního fičáku. Překonává ostych, jde až k němu a s pevně zaťatými pěstičkami mu povídá: „Tytyty, jsi srágora, nebojím.“
Zkouším ovce podruhé. Adámkova trpělivost je u konce, ale tahle situace fakt nepřeje kojení. Áda řve v postýlce, Kuba na kominíka. Snažím se vysvětlit, že kominík není čert, že je to pán, jen je prostě špinavý. Mé chytré dítě pochopilo a s vážností svých dvou let povídá: „Jdi do koupelny, ty dobytku.“ (Ano, já vím. Parodoval mě, opravdu jsem mu tohle jednou řekla).
Kominík zdrhá do koupelny, myju saze, snažím se nemyslet na bílé umyvadlo a ručník a směřuji svou mysl k ovečkám do zeleného háječku. Kuba projevuje zájem o kominickou štětku, Adam má překvapivě stále hlad a ječí. Kominík vypisuje revizi a chce pětikilo. Dala bych mu i tisíc, jen aby už vypadl. Na odchodu se otáčí a říká: „Nic si z toho nedělejte, také mám malé děti.“ Jako z čeho si nemám nic dělat?
Jdu konečně nakojit chudáka Adámka a přemýšlím, zda to nebyl podvodník. Vždy teď už kominíci po domech moc nechodí? Někdo zvoní, mám strach otevřít. Pošťačky. Nedoplatek za vodu. Je rozhodnuto, o kominíkovi manželovi povím až zítra. Dokrmím děti, naháži je do postelí a uklidím stopy.
A odměna? Kubíček usnul prvně sám, pouze s autíčkem v ruce a Adam se na mne poprvé usmál.
PS: Jsou to jediní dva chlapi na světě, pro které udělám všechno, i když vím, že mi stejně nakonec utečou za mladší a štíhlejší.
PS 2: Pokud to byl kominík podvodník, třeba ho to po návštěvě u nás přejde. Těžce vydělané pětikilo.
Hezké babí léto. A hlavu vzhůru při nesnázích.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20648
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2880
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Píšeš fakt moc hezky, úplně to vidím 
Kominik snad podvodnik nebyl, taky k nam zavital, ovsem odesel bez penez a jeste nam venoval kalendar a vynesl mi nakup az do bytu 
Tezce vydelane petikilo me dostalo