Kominíčku, bububu
- Rodičovství
- joaska
- 17.09.13 načítám...
Ahoj ženský, jelikož jsem zaznamenala kladné odezvy na předchozí deníček (nebudu přemýšlet o tom, zda platí to o cizím 'neštěstí' :D), podělím se s vámi o zážitky z jednoho dne s mými kluky. O tom, když se sejde kojenec, batole a kominík.
Včera dopoledne, sedíc venku na sluníčku s kávou v ruce, jedním okem hlídám kočár se spícím Adámkem a druhým okem Kubu pečlivě vyrývajícího cibule manželových tulipánů a jsem pyšná - ani ne tak na kluky, jako na sebe, jak to pěkně zvládám. Přišla jsem na to, že stačí naspat v noci alespoň pět hodin, nemít prázdný žaludek a v nejkritičtější chvíli v duchu přezpívat: Pásla ovečky - a pak to jde.
Dnes v noci: vstávačka nejen k mladšímu na kojení, přebalovaní, uspávání, prostě ty maličkosti. Ale také v jedenáct ke staršímu, který chytl panickou hrůzu z fičáku (silný vítr, který je v podkroví fakt dost slyšet). No nic, trpělivě opakuju: Neboj se! Po neúspěchu přecházíme na těžší kalibr. Výhružky a nadávky: „Fičáku, tytyty. Jdi pryč, nebojím! Jsi srágora, taťka ti dá za uši. Maminka mě ochrání. Fičáku, mazej.“ Dobrý, zabralo to.
Vyřídím další kolo maličkostí s Adámkem a jdu spát. Budí mě hysterák od Kuby. Se slovy „Já z něj ten fičák snad vytluču!“ se hrabu z postele a otvírám dveře do pokojíku. Za nimi stojí řvoucí zkrvavené dítě, které spadlo z postele a rozkouslo si ret. Chladím, utěšuji, převlíkám, čistím koberec plus ty maličkosti s Adamem. Zoufale koukám, jak svítá a ptáci zpívají.
Nevadí, najím se a ještě pořád mám v záloze Pásla ovečky.
Snídat nestíhám. Někdo zvoní. V domnění, že pošťačky vezou objednané nosítko, s úsměvem otevírám dveře. „Dobrý den, jsem kominík, dělám revize, blablabla…“ Celá zpitomělá: „Jasně, pojďte dál.“ Pokládá mi spoustu technických otázek. Nejchytřejší odpověď, kterou je má vykojená mysl schopna vyprodukovat je: „Já nevím, mám zavolat manželovi?“
Odbíhám, Adámek ječí v postýlce. Kuba v dobré víře po něm hází chrastítkem a větou: „Adámu, nebeč.“ Áda dostal plyšovým uřetem do oka, což samozřejmě spustilo nepopsatelný jekot.
Preventivne zařvu ven: „Nevím, mám zavolat manželovi?“
Kominík se venku snaží vylézt na střechu - bez žebříku. Že nám ho ukradli vím, ale stejně si už o mně myslí, že jsem mentálně zaostalá, tak co.
Kuba viděl kominíka, jak visí na pergole. Bojí se. Řve.
Adam má hlad. Chce nakojit. Řve.
Kominík něco řve ze střechy.
Nezůstávám pozadu a řvu svou oblíbenou větu. Zároveň vyťukávám na mobilu 155, ať to mám připravený. Nevěřím, že neslítne.
Zvládl to, nezabil se. Ptá se, kde jsou dvířka a kdy to někdo naposledy čistil. Hurá, konečně se chytám. „Dvířka jsou v kuchyni. No, bydlím tu čtyři roky a jednou to manžel čistil.“ Kominík se taky chytá - za hlavu. V duchu pasu ovečky.
Vcházíme do domu. Áda se čím dál razantněji domáhá svého práva na kojení. Beru ho do náruče. Kuba se bojí, visí mi na noze. Kominík zokpl o bagr.
Vysvětluji Kubíčkovi, že se nemusí bát a zároveň chovám Adama. Kominík usilovně čistí. Saze lítají až k dětské postýlce. Kuba se chopil své příležitosti. Pilně používá nacvičené fráze z nočního fičáku. Překonává ostych, jde až k němu a s pevně zaťatými pěstičkami mu povídá: „Tytyty, jsi srágora, nebojím.“
Zkouším ovce podruhé. Adámkova trpělivost je u konce, ale tahle situace fakt nepřeje kojení. Áda řve v postýlce, Kuba na kominíka. Snažím se vysvětlit, že kominík není čert, že je to pán, jen je prostě špinavý. Mé chytré dítě pochopilo a s vážností svých dvou let povídá: „Jdi do koupelny, ty dobytku.“ (Ano, já vím. Parodoval mě, opravdu jsem mu tohle jednou řekla).
Kominík zdrhá do koupelny, myju saze, snažím se nemyslet na bílé umyvadlo a ručník a směřuji svou mysl k ovečkám do zeleného háječku. Kuba projevuje zájem o kominickou štětku, Adam má překvapivě stále hlad a ječí. Kominík vypisuje revizi a chce pětikilo. Dala bych mu i tisíc, jen aby už vypadl. Na odchodu se otáčí a říká: „Nic si z toho nedělejte, také mám malé děti.“ Jako z čeho si nemám nic dělat?
Jdu konečně nakojit chudáka Adámka a přemýšlím, zda to nebyl podvodník. Vždy teď už kominíci po domech moc nechodí? Někdo zvoní, mám strach otevřít. Pošťačky. Nedoplatek za vodu. Je rozhodnuto, o kominíkovi manželovi povím až zítra. Dokrmím děti, naháži je do postelí a uklidím stopy.
A odměna? Kubíček usnul prvně sám, pouze s autíčkem v ruce a Adam se na mne poprvé usmál.
PS: Jsou to jediní dva chlapi na světě, pro které udělám všechno, i když vím, že mi stejně nakonec utečou za mladší a štíhlejší.
PS 2: Pokud to byl kominík podvodník, třeba ho to po návštěvě u nás přejde. Těžce vydělané pětikilo.
Hezké babí léto. A hlavu vzhůru při nesnázích.
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 166
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 153
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 425
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 249
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 139
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5036
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1575
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1889
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 778
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 999
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
Píšeš fakt moc hezky, úplně to vidím 
Kominik snad podvodnik nebyl, taky k nam zavital, ovsem odesel bez penez a jeste nam venoval kalendar a vynesl mi nakup az do bytu 
Tezce vydelane petikilo me dostalo