Kominíčku, bububu
- Rodičovství
- joaska
- 17.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj ženský, jelikož jsem zaznamenala kladné odezvy na předchozí deníček (nebudu přemýšlet o tom, zda platí to o cizím 'neštěstí' :D), podělím se s vámi o zážitky z jednoho dne s mými kluky. O tom, když se sejde kojenec, batole a kominík.
Včera dopoledne, sedíc venku na sluníčku s kávou v ruce, jedním okem hlídám kočár se spícím Adámkem a druhým okem Kubu pečlivě vyrývajícího cibule manželových tulipánů a jsem pyšná - ani ne tak na kluky, jako na sebe, jak to pěkně zvládám. Přišla jsem na to, že stačí naspat v noci alespoň pět hodin, nemít prázdný žaludek a v nejkritičtější chvíli v duchu přezpívat: Pásla ovečky - a pak to jde.
Dnes v noci: vstávačka nejen k mladšímu na kojení, přebalovaní, uspávání, prostě ty maličkosti. Ale také v jedenáct ke staršímu, který chytl panickou hrůzu z fičáku (silný vítr, který je v podkroví fakt dost slyšet). No nic, trpělivě opakuju: Neboj se! Po neúspěchu přecházíme na těžší kalibr. Výhružky a nadávky: „Fičáku, tytyty. Jdi pryč, nebojím! Jsi srágora, taťka ti dá za uši. Maminka mě ochrání. Fičáku, mazej.“ Dobrý, zabralo to.
Vyřídím další kolo maličkostí s Adámkem a jdu spát. Budí mě hysterák od Kuby. Se slovy „Já z něj ten fičák snad vytluču!“ se hrabu z postele a otvírám dveře do pokojíku. Za nimi stojí řvoucí zkrvavené dítě, které spadlo z postele a rozkouslo si ret. Chladím, utěšuji, převlíkám, čistím koberec plus ty maličkosti s Adamem. Zoufale koukám, jak svítá a ptáci zpívají.
Nevadí, najím se a ještě pořád mám v záloze Pásla ovečky.
Snídat nestíhám. Někdo zvoní. V domnění, že pošťačky vezou objednané nosítko, s úsměvem otevírám dveře. „Dobrý den, jsem kominík, dělám revize, blablabla…“ Celá zpitomělá: „Jasně, pojďte dál.“ Pokládá mi spoustu technických otázek. Nejchytřejší odpověď, kterou je má vykojená mysl schopna vyprodukovat je: „Já nevím, mám zavolat manželovi?“
Odbíhám, Adámek ječí v postýlce. Kuba v dobré víře po něm hází chrastítkem a větou: „Adámu, nebeč.“ Áda dostal plyšovým uřetem do oka, což samozřejmě spustilo nepopsatelný jekot.
Preventivne zařvu ven: „Nevím, mám zavolat manželovi?“
Kominík se venku snaží vylézt na střechu - bez žebříku. Že nám ho ukradli vím, ale stejně si už o mně myslí, že jsem mentálně zaostalá, tak co.
Kuba viděl kominíka, jak visí na pergole. Bojí se. Řve.
Adam má hlad. Chce nakojit. Řve.
Kominík něco řve ze střechy.
Nezůstávám pozadu a řvu svou oblíbenou větu. Zároveň vyťukávám na mobilu 155, ať to mám připravený. Nevěřím, že neslítne.
Zvládl to, nezabil se. Ptá se, kde jsou dvířka a kdy to někdo naposledy čistil. Hurá, konečně se chytám. „Dvířka jsou v kuchyni. No, bydlím tu čtyři roky a jednou to manžel čistil.“ Kominík se taky chytá - za hlavu. V duchu pasu ovečky.
Vcházíme do domu. Áda se čím dál razantněji domáhá svého práva na kojení. Beru ho do náruče. Kuba se bojí, visí mi na noze. Kominík zokpl o bagr.
Vysvětluji Kubíčkovi, že se nemusí bát a zároveň chovám Adama. Kominík usilovně čistí. Saze lítají až k dětské postýlce. Kuba se chopil své příležitosti. Pilně používá nacvičené fráze z nočního fičáku. Překonává ostych, jde až k němu a s pevně zaťatými pěstičkami mu povídá: „Tytyty, jsi srágora, nebojím.“
Zkouším ovce podruhé. Adámkova trpělivost je u konce, ale tahle situace fakt nepřeje kojení. Áda řve v postýlce, Kuba na kominíka. Snažím se vysvětlit, že kominík není čert, že je to pán, jen je prostě špinavý. Mé chytré dítě pochopilo a s vážností svých dvou let povídá: „Jdi do koupelny, ty dobytku.“ (Ano, já vím. Parodoval mě, opravdu jsem mu tohle jednou řekla).
Kominík zdrhá do koupelny, myju saze, snažím se nemyslet na bílé umyvadlo a ručník a směřuji svou mysl k ovečkám do zeleného háječku. Kuba projevuje zájem o kominickou štětku, Adam má překvapivě stále hlad a ječí. Kominík vypisuje revizi a chce pětikilo. Dala bych mu i tisíc, jen aby už vypadl. Na odchodu se otáčí a říká: „Nic si z toho nedělejte, také mám malé děti.“ Jako z čeho si nemám nic dělat?
Jdu konečně nakojit chudáka Adámka a přemýšlím, zda to nebyl podvodník. Vždy teď už kominíci po domech moc nechodí? Někdo zvoní, mám strach otevřít. Pošťačky. Nedoplatek za vodu. Je rozhodnuto, o kominíkovi manželovi povím až zítra. Dokrmím děti, naháži je do postelí a uklidím stopy.
A odměna? Kubíček usnul prvně sám, pouze s autíčkem v ruce a Adam se na mne poprvé usmál.
PS: Jsou to jediní dva chlapi na světě, pro které udělám všechno, i když vím, že mi stejně nakonec utečou za mladší a štíhlejší.
PS 2: Pokud to byl kominík podvodník, třeba ho to po návštěvě u nás přejde. Těžce vydělané pětikilo.
Hezké babí léto. A hlavu vzhůru při nesnázích.
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 972
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 2096
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 2107
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 7412
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1917
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3389
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5897
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 7028
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 612
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 8091
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Píšeš fakt moc hezky, úplně to vidím 
Kominik snad podvodnik nebyl, taky k nam zavital, ovsem odesel bez penez a jeste nam venoval kalendar a vynesl mi nakup az do bytu 
Tezce vydelane petikilo me dostalo