Kominíčku, bububu
- Rodičovství
- joaska
- 17.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj ženský, jelikož jsem zaznamenala kladné odezvy na předchozí deníček (nebudu přemýšlet o tom, zda platí to o cizím 'neštěstí' :D), podělím se s vámi o zážitky z jednoho dne s mými kluky. O tom, když se sejde kojenec, batole a kominík.
Včera dopoledne, sedíc venku na sluníčku s kávou v ruce, jedním okem hlídám kočár se spícím Adámkem a druhým okem Kubu pečlivě vyrývajícího cibule manželových tulipánů a jsem pyšná - ani ne tak na kluky, jako na sebe, jak to pěkně zvládám. Přišla jsem na to, že stačí naspat v noci alespoň pět hodin, nemít prázdný žaludek a v nejkritičtější chvíli v duchu přezpívat: Pásla ovečky - a pak to jde.
Dnes v noci: vstávačka nejen k mladšímu na kojení, přebalovaní, uspávání, prostě ty maličkosti. Ale také v jedenáct ke staršímu, který chytl panickou hrůzu z fičáku (silný vítr, který je v podkroví fakt dost slyšet). No nic, trpělivě opakuju: Neboj se! Po neúspěchu přecházíme na těžší kalibr. Výhružky a nadávky: „Fičáku, tytyty. Jdi pryč, nebojím! Jsi srágora, taťka ti dá za uši. Maminka mě ochrání. Fičáku, mazej.“ Dobrý, zabralo to.
Vyřídím další kolo maličkostí s Adámkem a jdu spát. Budí mě hysterák od Kuby. Se slovy „Já z něj ten fičák snad vytluču!“ se hrabu z postele a otvírám dveře do pokojíku. Za nimi stojí řvoucí zkrvavené dítě, které spadlo z postele a rozkouslo si ret. Chladím, utěšuji, převlíkám, čistím koberec plus ty maličkosti s Adamem. Zoufale koukám, jak svítá a ptáci zpívají.
Nevadí, najím se a ještě pořád mám v záloze Pásla ovečky.
Snídat nestíhám. Někdo zvoní. V domnění, že pošťačky vezou objednané nosítko, s úsměvem otevírám dveře. „Dobrý den, jsem kominík, dělám revize, blablabla…“ Celá zpitomělá: „Jasně, pojďte dál.“ Pokládá mi spoustu technických otázek. Nejchytřejší odpověď, kterou je má vykojená mysl schopna vyprodukovat je: „Já nevím, mám zavolat manželovi?“
Odbíhám, Adámek ječí v postýlce. Kuba v dobré víře po něm hází chrastítkem a větou: „Adámu, nebeč.“ Áda dostal plyšovým uřetem do oka, což samozřejmě spustilo nepopsatelný jekot.
Preventivne zařvu ven: „Nevím, mám zavolat manželovi?“
Kominík se venku snaží vylézt na střechu - bez žebříku. Že nám ho ukradli vím, ale stejně si už o mně myslí, že jsem mentálně zaostalá, tak co.
Kuba viděl kominíka, jak visí na pergole. Bojí se. Řve.
Adam má hlad. Chce nakojit. Řve.
Kominík něco řve ze střechy.
Nezůstávám pozadu a řvu svou oblíbenou větu. Zároveň vyťukávám na mobilu 155, ať to mám připravený. Nevěřím, že neslítne.
Zvládl to, nezabil se. Ptá se, kde jsou dvířka a kdy to někdo naposledy čistil. Hurá, konečně se chytám. „Dvířka jsou v kuchyni. No, bydlím tu čtyři roky a jednou to manžel čistil.“ Kominík se taky chytá - za hlavu. V duchu pasu ovečky.
Vcházíme do domu. Áda se čím dál razantněji domáhá svého práva na kojení. Beru ho do náruče. Kuba se bojí, visí mi na noze. Kominík zokpl o bagr.
Vysvětluji Kubíčkovi, že se nemusí bát a zároveň chovám Adama. Kominík usilovně čistí. Saze lítají až k dětské postýlce. Kuba se chopil své příležitosti. Pilně používá nacvičené fráze z nočního fičáku. Překonává ostych, jde až k němu a s pevně zaťatými pěstičkami mu povídá: „Tytyty, jsi srágora, nebojím.“
Zkouším ovce podruhé. Adámkova trpělivost je u konce, ale tahle situace fakt nepřeje kojení. Áda řve v postýlce, Kuba na kominíka. Snažím se vysvětlit, že kominík není čert, že je to pán, jen je prostě špinavý. Mé chytré dítě pochopilo a s vážností svých dvou let povídá: „Jdi do koupelny, ty dobytku.“ (Ano, já vím. Parodoval mě, opravdu jsem mu tohle jednou řekla).
Kominík zdrhá do koupelny, myju saze, snažím se nemyslet na bílé umyvadlo a ručník a směřuji svou mysl k ovečkám do zeleného háječku. Kuba projevuje zájem o kominickou štětku, Adam má překvapivě stále hlad a ječí. Kominík vypisuje revizi a chce pětikilo. Dala bych mu i tisíc, jen aby už vypadl. Na odchodu se otáčí a říká: „Nic si z toho nedělejte, také mám malé děti.“ Jako z čeho si nemám nic dělat?
Jdu konečně nakojit chudáka Adámka a přemýšlím, zda to nebyl podvodník. Vždy teď už kominíci po domech moc nechodí? Někdo zvoní, mám strach otevřít. Pošťačky. Nedoplatek za vodu. Je rozhodnuto, o kominíkovi manželovi povím až zítra. Dokrmím děti, naháži je do postelí a uklidím stopy.
A odměna? Kubíček usnul prvně sám, pouze s autíčkem v ruce a Adam se na mne poprvé usmál.
PS: Jsou to jediní dva chlapi na světě, pro které udělám všechno, i když vím, že mi stejně nakonec utečou za mladší a štíhlejší.
PS 2: Pokud to byl kominík podvodník, třeba ho to po návštěvě u nás přejde. Těžce vydělané pětikilo.
Hezké babí léto. A hlavu vzhůru při nesnázích.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8128
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1288
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 646
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2621
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1108
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2938
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1551
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3432
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7740
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3354
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Píšeš fakt moc hezky, úplně to vidím 
Kominik snad podvodnik nebyl, taky k nam zavital, ovsem odesel bez penez a jeste nam venoval kalendar a vynesl mi nakup az do bytu 
Tezce vydelane petikilo me dostalo