Konkurence? Ale kde že!
Je to fajn pocit, jak si na začátku každého projektu myslíte, že jste jediní na světě. Máte ten krásný pocit z toho, že to, co děláte, někomu udělá radost. Třeba si řekne „Jé, to je přesně to, co jsem hledal/a,“ a vy se budete vznášet na obláčku zadostiučinění, že to mělo smysl.
Jenže tenhle pocit se může objevit jen jednou, a když máte štěstí, maximálně dvakrát. Na tom zmíněném začátku a pak, když tedy máte to štěstí, úplně na samém konci. Ten je u našeho projektu zatím v nedohlednu, takže si na něj prozatím necháváme zajít chuť.
V prvním deníčku už jsem zmínila, že když jsme s projektem začínaly, šly jsme na to od lesa, respektive od průzkumu. Věnovala jsem poctivých pár týdnů zmapování trhu. Co a kde se podobného dá koupit, jak to vypadá, kolik to stojí a jak se to líbí maminkám. Díky rozhovorům s maminkami jsem dostala i pár užitečných tipů, co do knížky určitě dát a co naopak vynechat, protože to nikoho nezajímá. „Kapitola Moje první kojení… Kdo by tohle chtěl proboha vědět?!“ nebo „Moje 1. papání… Ježišmarjá, všichni jedí mrkev!“ 
Tímto bych jim všem chtěla poděkovat, že si udělaly čas, protože nám to pomohlo v rozhodování, co se do knížky hodí a co ne. A taky to samozřejmě byla dost sranda. Ideální délka knihy na vyplňování je prý jeden rok, protože… „Chtěla bych vidět někoho, kdo tam bude sypat informace pět let v kuse! Což mi připomíná, dejte tam tabulku, jak dítě po měsících roste. Výška, váha. To se totiž dá dobře opsat z průkazky od doktora.“ Průzkum tedy rozhodně stál za to a dal nám sebevědomí věřit, že maminkám vkusně udělaná knížka s krásnými ilustracemi mývalů fakt chybí.
3 měsíce práce a zrodila se naše konkurence. Nevím, jestli kdybych je tu zmínila, tak by to brali jako fajn reklamu nebo jako drbání, a protože jsme s Renčou spíš v hlubokém mínusu, než abychom něco vydělaly, tak nemůžu riskovat, že se budou chtít soudit. Tedy v rychlosti. Minimalistická, krásná knížka s ultra cool hipsta písmy, co teď letí. Kocháme se, mají to hezké. Trochu smutné, ale kdyby měli i ilustrace mývalů, tak jdu asi brečet. Takže vlastně v klidu, jedeme dál. Mimochodem můj Instagram mě asi nemá rád, jelikož mi pět měsíců v kuse dával dennodenně sežrat jejich reklamu, zatímco my jsme pořád odkládaly tiskárnu, protože jsme s prací, vedlejšími zakázkami a skutečným, ne knižním miminkem nestíhaly. Nestěžuji si, to je náš problém, ale nezačalo by vám z toho hrabat?
Asi měsíc zpět jsem dostala super nápad! Poradím se s mým oblíbeným spisovatelem, se kterým se známe osobně, je to pro mě ve všem možném vzor a frajer první třídy. „Ptal jsem se na to kamarádky, nakladatelské redaktorky, teď ale na volné noze. Ze všeho nejdřív vyjádřila určitou skepsi, že prý takových knih je na trhu dost.“ Za co já tohleto mám?! Naštěstí ho mám ráda natolik, že nenastala situace, kdy bych se zlobila na posla špatných zpráv. Zlý vlk v téhle pohádce je každopádně redaktorka. Jako bonus jsem dostala i odkaz na další konkurenční produkt, který právě vyšel. To si jako všichni v roce 2019 uvědomili, že existuje tahle díra na trhu a teď ji rychle chtějí zazdít? Vypadá to, že na Já, miminko zbude dekorativní štuk.
Moje nejoblíbenější reakce na moje maily a telefonáty přišla jednoho úterního rána. Napsala jsem do menšího nakladatelství chlubícího se tradicí, abych jednak zjistila, jestli by měli o knihu zájem, ale hlavně s nadějí, že by mi mohli doporučit tiskárnu. A oni se ozvali, takový milý pán, jen málo lidí se rodí s tou přirozenou schopností pohladit jen slovem. „Dobrý den, volám vám z nakladatelství, kvůli té vaší knížce. Víte, jako… Ne, že bychom vám to chtěli vydat, to víte, toho je na trhu hodně. Volám spíše ze soucitu. Rád bych vám poradil. Takových lidí, co si knížku vydají sami, už jsme tu pár měli, často nám píšou, jestli bychom jim to nechtěli prodávat, mají toho plnou garáž. Jděte radši od toho… Skončíte v slzách.“
No a na konci dne vás nic nepotěší víc, než když vám známá nadšeně pošle odkaz na knihu Tamary Klusové pro rodiče, aby si mohli zaznamenat prvních sedm let života. No není to prostě přesně to nejvíc nejlepší? Takový krásný motivátor, který vás zahřeje u srdíčka. Nebo… Další z maličkých hřebíčků do vaší projektové rakvičky. Pořád to ale nejsou deseticentimetrové hřeby, které by nešly vypáčit a tak dál vesele páčíme a z té rakve vyrábíme provizorní vor. Potopit se zkrátka nenecháme!
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 8148
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2816
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1849
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2359
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2961
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1085
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 704
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10673
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 6041
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8937
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
tak to fakt nebude pro široké publikum
) a některé jsou velmi pěkné - třeba s Broucky. Ale proč ne, když to nemáte za cílem vydělat, tak to nakonec potěší hlavně vás, ze se podařilo. A je fakt, ze s myvaly jsem tedy žádnou neviděla 
dostala jsem a vyplňovat nebudu a další důvod byl leskly papír a divná vazba. No jsem zvědavá s čím přijdete. Jinak rodí se tu 100 tisíc dětí ročně, polovina maminek o něco takového má zájem a je tu 10 takových knížek… Tak jaký může být roční zisk? Ale api při ceně 500 za knihu máte marži třeba 200 kus? To už by byli peníze slušne.
Akorát teda když to dávám na zkoušku číst rodině, tak mi vždycky říkají, že je to sranda, ale že „jich se to týká“, tak se prý nemůžou bavit na 100%. 
Děkuji moc! 
Abych byla upřímná, už jsem se nad tím zamýšlela mockrát. Jenže je to přesně, jak říkáte, když už je člověk moc daleko, tak to vzdát nechce. Do knížky jsme s kamarádkou vložily neskutečné množství času, energie i peněz, ale tím naším snem je vydat právě tuhle knihu, protože věříme, že udělá radost nejen nám, ale právě i velké spoustě maminek. A také nestále dostáváme kladné odezvy. 
Právě chystáme Hithit kampaň, a ano jsem unavená, bojím se, že to nevyjde a nakonec to bude jen obrovská ztráta času, ale představa, že to ani nezkusíme, je zkrátka nemyslitelná. Na druhou stranu jsem připravená, že pokud to nevyjde, tak to prostě nemělo být a budu vděčná alespoň za ty zkušenosti. 
A taky dcera bude mít vážně extrémně originální knížku, když ji bude mít jako jediná na světě. 
Je mi jasné, jak naivně to zní. 
Mývalové jsou to proto, že moje kolegyně je má hrozně ráda. Jednoho už měla nakresleného a ten se mi strašně líbil. No a mě běhají doma po terase, takže k nám inspirace tak nějak přiběhla. 
Obě věci jsou ale tak zásadní na výrobu, že už je ta cena pět set bohužel úplně nemožná. Samotnou mě to mrzí, chtěla jsem, aby kniha nebyla drahá, bohužel jsme si ji draze vymyslely a nechceme slevit z nároků, protože pak by byla právě jako ty knížky, které už na trhu jsou. A to byl přece důvod, proč jsme s tím začaly. Asi nemůžeme mít všechno. 