Kozí příběh
- Ostatní
- K-Black
- 25.01.14 načítám...
Klasické vánoční ráno, mrňous se vzbudil a vyžadoval se kakavíčka, tak jsem musela vylézt z postele. Muž byl doma, tak na mě hned po ránu mluvil, nesnáším to, ví to … a přesto mi to dělá :zed: Holka vstala, starší syn spí, jo asi mě přeci jen má rád a chce mi ušetřit nervy, nebude se hádat se sestrou, kdo půjde se psem.
No nic, pofackuju to tady a jdu připravovat chlebíčky a jednohubky. Každý rok si říkám, že se na ně vyprdnu … ne, zase jsem hodná matka a manželka. Holka hučí, už mám vymluvenou díru v hlavě. Dám jí svůj počítač, ať si někde zaleze a je proboha chvilku TICHO!!! 
Pracuji, až se ze mě kouří, obalit řízky, opět to tu pofackovat a najednou mi to dochází – ty jo, vždyť nemám zabalený dárky!
Takže jdu za manželem, ať se postará o Honzíka, že se zamknu a budu balit. Zamknu se v ložnici, pustím písničky a balím, paráda, ticho, nikdo mi nic nebere, nikdo mi neradí a hlavně mi nikdo nepomáhá. Průběžně se dobývají, zavřu i druhé dveře, sice je slyším, ale není to tak intenzivní.
Najednou na mě volá manžel: „Prosímtě, potřebuju nějaký balící papír.“
„Na co?“ Vždyť dárky si balím já. Můj muž nikdy dárky nebalí, buď balím já, nebo když je to něco tajného, tak balí balící služba, takže přemýšlím, co zas vymyslel. 
Mám hotovo, dárky uklidím, zahrabu do postele, potřebuju to mít připravený na večer, aby mohla proběhnout akce Ježíšek 
Jdu za mužem do pracovny s papírem narvaným pod tričkem, aby ho malej neviděl. „Na co to chceš?“ „No já pro Tebe mám ještě jeden speciální dárek“.
„No tak to je bezva. Řekla jsem ti, že nic nechci, už mám voňavku a ten mobil, který jsem fakt s láskou balila (dotykáč, nesnáším dotykáče)“. „No ale tenhle je můj tajný dárek, tak ho musím zabalit sám“.
„Co to je? Tak mi to řekni, to není fér!!!“ „No dobře, tak já ti neřeknu, co pro tebe mám ke čtyřicátinám a teď si přemýšlej, máš na to rok a kus!“
Odcházím. Z pracovny slyším jen zvuky izolepy, bože, on snad balí sebe, tolik pásky … vždyť v tom pokoji nic nemá 
. Vím to, uklízela jsem mu tam.
Jdu na balkon, na kafe a cigáro, šmíruju mezi žaluziema. No nic, vidím jeho záda.
Už se blíží pátá hodina, jdu připravit stůl, synek mi pomáhá. Přerovnává ubrousky, příbory. Parkuje mi na talířích auta, co já se nervuju? Mám já tohle zapotřebí, nemám … ať si tam klidně zaparkuje kolo.
Volá mě muž, jdu za ním a on mi povídá: „Prosimtě, ten dárek nerozbaluj před dětma“. Já: „Panebože, co to je?“ „Uvidíš, běž si to rozbalit jinam.“
Přemýšlím … „Tak jak to je aspoň velký?“ „No asi takhle …“ ukazuje a já vyhrknu: „Robertek!“ „Jsi blbá, háhá!“
No nic, jdem večeřet, večeře proběhla celkem v klidu, nikdo se nehádal, děti vzorný, muž taky. Nikdo nic nevylil, takže jediné, nad čím přemýšlím, je „ten“ dárek a aby se nám prcek nevyzvracel uprostřed rozbalování dárku pod strom jako loni. Je po jídle, děti jsou vyhnány na balkon a vyhlížejí Ježíška. Já s mužem metelesku blesku dárky, já je rovnám, takže mám každý v ruce, ale „ten“ dárek tam není. Sakra! On se určitě zalepil tou izolepou od pasu dolů a já si to budu moct za odměnu rozbalit Jo, je to vtipný pán, ten pan Black.
Jdeme pro děti, zvoníme na náš tajný a kouzelný zvoneček. Kdo to neví, tak je to tajný Ježíškův zvoneček, na který může zvonit jen on. Otvíráme a děti jdou dovnitř, mrňous má záchvat, že takhle to není a utíká zpátky na balkon, u toho řve jak blázen. Po chvilce pochopíme, že mu vadí, že Ježíška neviděl. No nic, necháváme ho uklidnit se, po chvilce je v klidu a můžeme jít ke stromečku. Jéééé, běží a ty zářivý očička, šťastný smích a výraz v jeho tváři mi vhání slzu do oka, jo, jsem úplně na kaši … To dítě je úplně dokonalý 
Sedne si k taťkovi na klín a já rozdávám dárky. Mladšímu synovi, dceři, staršímu synovi na střídačku. Starší zas šaškuje, koupil si boty a já mu je zabalila. „Táto, ty teda jsou!“ tlemíme se všichni tři, milujem Pelíšky. Mladší vřeští radostí, dcerka taky spokojená, má úplně boží sluchátka a MP3.
Já už mám rozbalený mobil, vůni, najednou koukám nějaké malé, placaté něco. Beru do ruky, mrkám na Blacka, on mrká na mě. Jdu do kuchyně, pitvám tu izolepu – a chci ho umlátit. 
Rozbalím a tam peníze. Hodně … Jdu zpět. „Co to je?“
„No to máš na to, co jsi vždycky chtěla.“
„Nový mozek?“ … háhá „Co jsi vždycky chtěla?“
„KOZY!!!“
„Jo, to máš na prsa.“
Normálně mám pnutí na hrudi, jsem tak rozrušená a mám slzu v oku. Bože! Já budu mít kozy! No hotovo! Já si ho snad nechám na pořád.
Stavíme a montujeme dárky, děti hučí, starší syn odešel ven. Já jsem pořád rozrušená a taková no celá naměkko 
Začínám propadat panice, kam ty peníze dám? Do banky? Co když zkrachuje, co když ji vyloupí, co když se ty peníze ztratí? Samé co když. No nic, nejlepší je dát je pod matraci, takže teď spím na penězích. Během Štědrého večera jsem se s nimi mazlila jen asi 4×.
Jdeme spát. Když si lehnu, sním o prsou.
Ráno 25.prosince
Jen co to tady pofackuju, zapínám PC a jdu studovat, kde, jaký … no všude samá prsa. To mi vydrží asi tři dny, potom mi dojde, že to bude bolet. Jdu studovat, jak to koho bolelo. Začínám uvažovat, že to asi nedám. No nic jdu zkusit mililitry, sakra! To vypadá dobře, to dám! 
Další dny hledám prsa, kliniky, ceny atd. Shrnu to takhle – celé vánoční svátky byly v duchu „KOZ“.
2.ledna
Volám vybranému lékaři a objednávám se na konzultaci. V telefonu je příjemný a termín mi dává 6.ledna. Položím mobil a propadám panice, vždyť je to brzo – no nic, však je to jen konzultace.
5.ledna
Pan Black mi povídá, že tam půjde se mnou, mé nadšení nezná mezí. Bože, co tam jako chce dělat? Kecat doktorovi do práce?
6.ledna odpoledne
Vyrážíme, jede i mrňous a plyšový pes Punťa. Aspoň že staršáci nejsou doma a sousedka je v práci, jinak věřím, že by jeli taky. No nic, dojedeme tam a ozve se: „Paní Blacková, pojďte dál.“
Vstoupím, představíme se, potřeseme si pravicí. „Posaďte se“. Potím se, mám žízeň, je mi divně, nesnáším doktory, nesnáším, když na mě sahají cizí lidi.
"Paní Blacková, vy byste tedy chtěla zvětšit poprsí … no tak si nejdříve povíme něco o historii implantátů. První implantáty jsou z roku 1962, to byly …“
No koho to sakra zajímá? 
Pak mi ukazuje druhy těch implantátů, atmosféra je uvolněná … než řekne: „No tak si odložte do půl těla.“
Jsem stydlivý člověk, on je chlap, no hrůza. Sundám svetr, košili, prsenku si nechávám, on cvaká něco v počítači. „Tak si sundejte i podprsenku a pojďte blíž.“ Kouká zepředu, z boku, pak řekne dejte ruce v bok, zmáčkněte si boky, osahává, začne měřit, ruce nahoru, osahává … pořád a pořád …
No máte pěkné dvorce, souměrnou postavu, nemáte podkožní tuk, no ta pravá bradavka je mírně uhnutá vpravo, ale je to nepatrné, to nemá cenu vůbec řešit. Vyplníme klasické věci jako zdravotní stav, což kvituje, že se mnou se bude báječně pracovat, nemám žádné zdravotní problémy, alergie, atd. Domlouváme, co je potřeba zařídit a odcházím. Cítím se docela dobře, vlastně žádné vylepšení nepotřebuji, mám souměrnou postavu, hezké dvorce, možná by mi stačilo zajít 2× ročně na konzultaci a mé sebevědomí by bylo v pořádku 
Další den obvolávám mamografy, beru nejbližší termín, jdu už 23.1. No a od té doby mám v hlavě – co když se jim ten lis rozbije, až tam budu mít prsa a skřípne mě to … taky mě napadá, co když mi tam něco najdou … uvidíme …
P. S. Larr, já vím, já vím, hned po návratu z Mongolska si dám dvojitý kurz
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2210
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3101
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1828
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1181
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4526
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6058
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5436
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2605
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 1253
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 5235
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Jooo a kdybys chtěla, mam kozy na prodej, rozdělím se 
a hláška jí si ho snad nechám napořád mě rozsekala 
pak chceme foto, až bude hotovo 
Super denicek
