Kozí příběh
- Ostatní
- K-Black
- 25.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Klasické vánoční ráno, mrňous se vzbudil a vyžadoval se kakavíčka, tak jsem musela vylézt z postele. Muž byl doma, tak na mě hned po ránu mluvil, nesnáším to, ví to … a přesto mi to dělá :zed: Holka vstala, starší syn spí, jo asi mě přeci jen má rád a chce mi ušetřit nervy, nebude se hádat se sestrou, kdo půjde se psem.
No nic, pofackuju to tady a jdu připravovat chlebíčky a jednohubky. Každý rok si říkám, že se na ně vyprdnu … ne, zase jsem hodná matka a manželka. Holka hučí, už mám vymluvenou díru v hlavě. Dám jí svůj počítač, ať si někde zaleze a je proboha chvilku TICHO!!! 
Pracuji, až se ze mě kouří, obalit řízky, opět to tu pofackovat a najednou mi to dochází – ty jo, vždyť nemám zabalený dárky!
Takže jdu za manželem, ať se postará o Honzíka, že se zamknu a budu balit. Zamknu se v ložnici, pustím písničky a balím, paráda, ticho, nikdo mi nic nebere, nikdo mi neradí a hlavně mi nikdo nepomáhá. Průběžně se dobývají, zavřu i druhé dveře, sice je slyším, ale není to tak intenzivní.
Najednou na mě volá manžel: „Prosímtě, potřebuju nějaký balící papír.“
„Na co?“ Vždyť dárky si balím já. Můj muž nikdy dárky nebalí, buď balím já, nebo když je to něco tajného, tak balí balící služba, takže přemýšlím, co zas vymyslel. 
Mám hotovo, dárky uklidím, zahrabu do postele, potřebuju to mít připravený na večer, aby mohla proběhnout akce Ježíšek 
Jdu za mužem do pracovny s papírem narvaným pod tričkem, aby ho malej neviděl. „Na co to chceš?“ „No já pro Tebe mám ještě jeden speciální dárek“.
„No tak to je bezva. Řekla jsem ti, že nic nechci, už mám voňavku a ten mobil, který jsem fakt s láskou balila (dotykáč, nesnáším dotykáče)“. „No ale tenhle je můj tajný dárek, tak ho musím zabalit sám“.
„Co to je? Tak mi to řekni, to není fér!!!“ „No dobře, tak já ti neřeknu, co pro tebe mám ke čtyřicátinám a teď si přemýšlej, máš na to rok a kus!“
Odcházím. Z pracovny slyším jen zvuky izolepy, bože, on snad balí sebe, tolik pásky … vždyť v tom pokoji nic nemá 
. Vím to, uklízela jsem mu tam.
Jdu na balkon, na kafe a cigáro, šmíruju mezi žaluziema. No nic, vidím jeho záda.
Už se blíží pátá hodina, jdu připravit stůl, synek mi pomáhá. Přerovnává ubrousky, příbory. Parkuje mi na talířích auta, co já se nervuju? Mám já tohle zapotřebí, nemám … ať si tam klidně zaparkuje kolo.
Volá mě muž, jdu za ním a on mi povídá: „Prosimtě, ten dárek nerozbaluj před dětma“. Já: „Panebože, co to je?“ „Uvidíš, běž si to rozbalit jinam.“
Přemýšlím … „Tak jak to je aspoň velký?“ „No asi takhle …“ ukazuje a já vyhrknu: „Robertek!“ „Jsi blbá, háhá!“
No nic, jdem večeřet, večeře proběhla celkem v klidu, nikdo se nehádal, děti vzorný, muž taky. Nikdo nic nevylil, takže jediné, nad čím přemýšlím, je „ten“ dárek a aby se nám prcek nevyzvracel uprostřed rozbalování dárku pod strom jako loni. Je po jídle, děti jsou vyhnány na balkon a vyhlížejí Ježíška. Já s mužem metelesku blesku dárky, já je rovnám, takže mám každý v ruce, ale „ten“ dárek tam není. Sakra! On se určitě zalepil tou izolepou od pasu dolů a já si to budu moct za odměnu rozbalit Jo, je to vtipný pán, ten pan Black.
Jdeme pro děti, zvoníme na náš tajný a kouzelný zvoneček. Kdo to neví, tak je to tajný Ježíškův zvoneček, na který může zvonit jen on. Otvíráme a děti jdou dovnitř, mrňous má záchvat, že takhle to není a utíká zpátky na balkon, u toho řve jak blázen. Po chvilce pochopíme, že mu vadí, že Ježíška neviděl. No nic, necháváme ho uklidnit se, po chvilce je v klidu a můžeme jít ke stromečku. Jéééé, běží a ty zářivý očička, šťastný smích a výraz v jeho tváři mi vhání slzu do oka, jo, jsem úplně na kaši … To dítě je úplně dokonalý 
Sedne si k taťkovi na klín a já rozdávám dárky. Mladšímu synovi, dceři, staršímu synovi na střídačku. Starší zas šaškuje, koupil si boty a já mu je zabalila. „Táto, ty teda jsou!“ tlemíme se všichni tři, milujem Pelíšky. Mladší vřeští radostí, dcerka taky spokojená, má úplně boží sluchátka a MP3.
Já už mám rozbalený mobil, vůni, najednou koukám nějaké malé, placaté něco. Beru do ruky, mrkám na Blacka, on mrká na mě. Jdu do kuchyně, pitvám tu izolepu – a chci ho umlátit. 
Rozbalím a tam peníze. Hodně … Jdu zpět. „Co to je?“
„No to máš na to, co jsi vždycky chtěla.“
„Nový mozek?“ … háhá „Co jsi vždycky chtěla?“
„KOZY!!!“
„Jo, to máš na prsa.“
Normálně mám pnutí na hrudi, jsem tak rozrušená a mám slzu v oku. Bože! Já budu mít kozy! No hotovo! Já si ho snad nechám na pořád.
Stavíme a montujeme dárky, děti hučí, starší syn odešel ven. Já jsem pořád rozrušená a taková no celá naměkko 
Začínám propadat panice, kam ty peníze dám? Do banky? Co když zkrachuje, co když ji vyloupí, co když se ty peníze ztratí? Samé co když. No nic, nejlepší je dát je pod matraci, takže teď spím na penězích. Během Štědrého večera jsem se s nimi mazlila jen asi 4×.
Jdeme spát. Když si lehnu, sním o prsou.
Ráno 25.prosince
Jen co to tady pofackuju, zapínám PC a jdu studovat, kde, jaký … no všude samá prsa. To mi vydrží asi tři dny, potom mi dojde, že to bude bolet. Jdu studovat, jak to koho bolelo. Začínám uvažovat, že to asi nedám. No nic jdu zkusit mililitry, sakra! To vypadá dobře, to dám! 
Další dny hledám prsa, kliniky, ceny atd. Shrnu to takhle – celé vánoční svátky byly v duchu „KOZ“.
2.ledna
Volám vybranému lékaři a objednávám se na konzultaci. V telefonu je příjemný a termín mi dává 6.ledna. Položím mobil a propadám panice, vždyť je to brzo – no nic, však je to jen konzultace.
5.ledna
Pan Black mi povídá, že tam půjde se mnou, mé nadšení nezná mezí. Bože, co tam jako chce dělat? Kecat doktorovi do práce?
6.ledna odpoledne
Vyrážíme, jede i mrňous a plyšový pes Punťa. Aspoň že staršáci nejsou doma a sousedka je v práci, jinak věřím, že by jeli taky. No nic, dojedeme tam a ozve se: „Paní Blacková, pojďte dál.“
Vstoupím, představíme se, potřeseme si pravicí. „Posaďte se“. Potím se, mám žízeň, je mi divně, nesnáším doktory, nesnáším, když na mě sahají cizí lidi.
"Paní Blacková, vy byste tedy chtěla zvětšit poprsí … no tak si nejdříve povíme něco o historii implantátů. První implantáty jsou z roku 1962, to byly …“
No koho to sakra zajímá? 
Pak mi ukazuje druhy těch implantátů, atmosféra je uvolněná … než řekne: „No tak si odložte do půl těla.“
Jsem stydlivý člověk, on je chlap, no hrůza. Sundám svetr, košili, prsenku si nechávám, on cvaká něco v počítači. „Tak si sundejte i podprsenku a pojďte blíž.“ Kouká zepředu, z boku, pak řekne dejte ruce v bok, zmáčkněte si boky, osahává, začne měřit, ruce nahoru, osahává … pořád a pořád …
No máte pěkné dvorce, souměrnou postavu, nemáte podkožní tuk, no ta pravá bradavka je mírně uhnutá vpravo, ale je to nepatrné, to nemá cenu vůbec řešit. Vyplníme klasické věci jako zdravotní stav, což kvituje, že se mnou se bude báječně pracovat, nemám žádné zdravotní problémy, alergie, atd. Domlouváme, co je potřeba zařídit a odcházím. Cítím se docela dobře, vlastně žádné vylepšení nepotřebuji, mám souměrnou postavu, hezké dvorce, možná by mi stačilo zajít 2× ročně na konzultaci a mé sebevědomí by bylo v pořádku 
Další den obvolávám mamografy, beru nejbližší termín, jdu už 23.1. No a od té doby mám v hlavě – co když se jim ten lis rozbije, až tam budu mít prsa a skřípne mě to … taky mě napadá, co když mi tam něco najdou … uvidíme …
P. S. Larr, já vím, já vím, hned po návratu z Mongolska si dám dvojitý kurz
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 966
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 817
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 337
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1234
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 396
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 950
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1639
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1768
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 980
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1145
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Jooo a kdybys chtěla, mam kozy na prodej, rozdělím se 
a hláška jí si ho snad nechám napořád mě rozsekala 
pak chceme foto, až bude hotovo 
Super denicek
