Kozí příběh
- Ostatní
- K-Black
- 25.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Klasické vánoční ráno, mrňous se vzbudil a vyžadoval se kakavíčka, tak jsem musela vylézt z postele. Muž byl doma, tak na mě hned po ránu mluvil, nesnáším to, ví to … a přesto mi to dělá :zed: Holka vstala, starší syn spí, jo asi mě přeci jen má rád a chce mi ušetřit nervy, nebude se hádat se sestrou, kdo půjde se psem.
No nic, pofackuju to tady a jdu připravovat chlebíčky a jednohubky. Každý rok si říkám, že se na ně vyprdnu … ne, zase jsem hodná matka a manželka. Holka hučí, už mám vymluvenou díru v hlavě. Dám jí svůj počítač, ať si někde zaleze a je proboha chvilku TICHO!!! 
Pracuji, až se ze mě kouří, obalit řízky, opět to tu pofackovat a najednou mi to dochází – ty jo, vždyť nemám zabalený dárky!
Takže jdu za manželem, ať se postará o Honzíka, že se zamknu a budu balit. Zamknu se v ložnici, pustím písničky a balím, paráda, ticho, nikdo mi nic nebere, nikdo mi neradí a hlavně mi nikdo nepomáhá. Průběžně se dobývají, zavřu i druhé dveře, sice je slyším, ale není to tak intenzivní.
Najednou na mě volá manžel: „Prosímtě, potřebuju nějaký balící papír.“
„Na co?“ Vždyť dárky si balím já. Můj muž nikdy dárky nebalí, buď balím já, nebo když je to něco tajného, tak balí balící služba, takže přemýšlím, co zas vymyslel. 
Mám hotovo, dárky uklidím, zahrabu do postele, potřebuju to mít připravený na večer, aby mohla proběhnout akce Ježíšek 
Jdu za mužem do pracovny s papírem narvaným pod tričkem, aby ho malej neviděl. „Na co to chceš?“ „No já pro Tebe mám ještě jeden speciální dárek“.
„No tak to je bezva. Řekla jsem ti, že nic nechci, už mám voňavku a ten mobil, který jsem fakt s láskou balila (dotykáč, nesnáším dotykáče)“. „No ale tenhle je můj tajný dárek, tak ho musím zabalit sám“.
„Co to je? Tak mi to řekni, to není fér!!!“ „No dobře, tak já ti neřeknu, co pro tebe mám ke čtyřicátinám a teď si přemýšlej, máš na to rok a kus!“
Odcházím. Z pracovny slyším jen zvuky izolepy, bože, on snad balí sebe, tolik pásky … vždyť v tom pokoji nic nemá 
. Vím to, uklízela jsem mu tam.
Jdu na balkon, na kafe a cigáro, šmíruju mezi žaluziema. No nic, vidím jeho záda.
Už se blíží pátá hodina, jdu připravit stůl, synek mi pomáhá. Přerovnává ubrousky, příbory. Parkuje mi na talířích auta, co já se nervuju? Mám já tohle zapotřebí, nemám … ať si tam klidně zaparkuje kolo.
Volá mě muž, jdu za ním a on mi povídá: „Prosimtě, ten dárek nerozbaluj před dětma“. Já: „Panebože, co to je?“ „Uvidíš, běž si to rozbalit jinam.“
Přemýšlím … „Tak jak to je aspoň velký?“ „No asi takhle …“ ukazuje a já vyhrknu: „Robertek!“ „Jsi blbá, háhá!“
No nic, jdem večeřet, večeře proběhla celkem v klidu, nikdo se nehádal, děti vzorný, muž taky. Nikdo nic nevylil, takže jediné, nad čím přemýšlím, je „ten“ dárek a aby se nám prcek nevyzvracel uprostřed rozbalování dárku pod strom jako loni. Je po jídle, děti jsou vyhnány na balkon a vyhlížejí Ježíška. Já s mužem metelesku blesku dárky, já je rovnám, takže mám každý v ruce, ale „ten“ dárek tam není. Sakra! On se určitě zalepil tou izolepou od pasu dolů a já si to budu moct za odměnu rozbalit Jo, je to vtipný pán, ten pan Black.
Jdeme pro děti, zvoníme na náš tajný a kouzelný zvoneček. Kdo to neví, tak je to tajný Ježíškův zvoneček, na který může zvonit jen on. Otvíráme a děti jdou dovnitř, mrňous má záchvat, že takhle to není a utíká zpátky na balkon, u toho řve jak blázen. Po chvilce pochopíme, že mu vadí, že Ježíška neviděl. No nic, necháváme ho uklidnit se, po chvilce je v klidu a můžeme jít ke stromečku. Jéééé, běží a ty zářivý očička, šťastný smích a výraz v jeho tváři mi vhání slzu do oka, jo, jsem úplně na kaši … To dítě je úplně dokonalý 
Sedne si k taťkovi na klín a já rozdávám dárky. Mladšímu synovi, dceři, staršímu synovi na střídačku. Starší zas šaškuje, koupil si boty a já mu je zabalila. „Táto, ty teda jsou!“ tlemíme se všichni tři, milujem Pelíšky. Mladší vřeští radostí, dcerka taky spokojená, má úplně boží sluchátka a MP3.
Já už mám rozbalený mobil, vůni, najednou koukám nějaké malé, placaté něco. Beru do ruky, mrkám na Blacka, on mrká na mě. Jdu do kuchyně, pitvám tu izolepu – a chci ho umlátit. 
Rozbalím a tam peníze. Hodně … Jdu zpět. „Co to je?“
„No to máš na to, co jsi vždycky chtěla.“
„Nový mozek?“ … háhá „Co jsi vždycky chtěla?“
„KOZY!!!“
„Jo, to máš na prsa.“
Normálně mám pnutí na hrudi, jsem tak rozrušená a mám slzu v oku. Bože! Já budu mít kozy! No hotovo! Já si ho snad nechám na pořád.
Stavíme a montujeme dárky, děti hučí, starší syn odešel ven. Já jsem pořád rozrušená a taková no celá naměkko 
Začínám propadat panice, kam ty peníze dám? Do banky? Co když zkrachuje, co když ji vyloupí, co když se ty peníze ztratí? Samé co když. No nic, nejlepší je dát je pod matraci, takže teď spím na penězích. Během Štědrého večera jsem se s nimi mazlila jen asi 4×.
Jdeme spát. Když si lehnu, sním o prsou.
Ráno 25.prosince
Jen co to tady pofackuju, zapínám PC a jdu studovat, kde, jaký … no všude samá prsa. To mi vydrží asi tři dny, potom mi dojde, že to bude bolet. Jdu studovat, jak to koho bolelo. Začínám uvažovat, že to asi nedám. No nic jdu zkusit mililitry, sakra! To vypadá dobře, to dám! 
Další dny hledám prsa, kliniky, ceny atd. Shrnu to takhle – celé vánoční svátky byly v duchu „KOZ“.
2.ledna
Volám vybranému lékaři a objednávám se na konzultaci. V telefonu je příjemný a termín mi dává 6.ledna. Položím mobil a propadám panice, vždyť je to brzo – no nic, však je to jen konzultace.
5.ledna
Pan Black mi povídá, že tam půjde se mnou, mé nadšení nezná mezí. Bože, co tam jako chce dělat? Kecat doktorovi do práce?
6.ledna odpoledne
Vyrážíme, jede i mrňous a plyšový pes Punťa. Aspoň že staršáci nejsou doma a sousedka je v práci, jinak věřím, že by jeli taky. No nic, dojedeme tam a ozve se: „Paní Blacková, pojďte dál.“
Vstoupím, představíme se, potřeseme si pravicí. „Posaďte se“. Potím se, mám žízeň, je mi divně, nesnáším doktory, nesnáším, když na mě sahají cizí lidi.
"Paní Blacková, vy byste tedy chtěla zvětšit poprsí … no tak si nejdříve povíme něco o historii implantátů. První implantáty jsou z roku 1962, to byly …“
No koho to sakra zajímá? 
Pak mi ukazuje druhy těch implantátů, atmosféra je uvolněná … než řekne: „No tak si odložte do půl těla.“
Jsem stydlivý člověk, on je chlap, no hrůza. Sundám svetr, košili, prsenku si nechávám, on cvaká něco v počítači. „Tak si sundejte i podprsenku a pojďte blíž.“ Kouká zepředu, z boku, pak řekne dejte ruce v bok, zmáčkněte si boky, osahává, začne měřit, ruce nahoru, osahává … pořád a pořád …
No máte pěkné dvorce, souměrnou postavu, nemáte podkožní tuk, no ta pravá bradavka je mírně uhnutá vpravo, ale je to nepatrné, to nemá cenu vůbec řešit. Vyplníme klasické věci jako zdravotní stav, což kvituje, že se mnou se bude báječně pracovat, nemám žádné zdravotní problémy, alergie, atd. Domlouváme, co je potřeba zařídit a odcházím. Cítím se docela dobře, vlastně žádné vylepšení nepotřebuji, mám souměrnou postavu, hezké dvorce, možná by mi stačilo zajít 2× ročně na konzultaci a mé sebevědomí by bylo v pořádku 
Další den obvolávám mamografy, beru nejbližší termín, jdu už 23.1. No a od té doby mám v hlavě – co když se jim ten lis rozbije, až tam budu mít prsa a skřípne mě to … taky mě napadá, co když mi tam něco najdou … uvidíme …
P. S. Larr, já vím, já vím, hned po návratu z Mongolska si dám dvojitý kurz
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 420
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 220
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 251
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 196
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 175
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2115
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 996
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2462
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 652
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 596
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Jooo a kdybys chtěla, mam kozy na prodej, rozdělím se 
a hláška jí si ho snad nechám napořád mě rozsekala 
pak chceme foto, až bude hotovo 
Super denicek
