Květníček - 41. díl: Novoroční překvapení - aneb jak to bylo doopravdy
- Snažení
- metyska
- 03.01.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes poprvé bude mít náš deníček skutečně podobu deníčku. Nicméně dřív než začnu se Vám všem strašně moc omlouvám... než deníček dočtete, pochopíte, že to není jen za jeho délku...
Začátek října
V hlavě se mi honí spousta otázek bez odpovědí, které řeším už dlouho. Stále s M. uvažujeme o svatbě, jen nejsme schopni se pořád dohodnout na konkrétním termínu. Všechno před prázdninami vypadalo tak jednoznačně a teď je to všechno v mlze. Na diplomce se pracuje, přípravy na křest a svatbu na faře pokračují, ale nic konkrétního se nechystá 
A do toho se (dle zkušeností z předchozích 3 cyklů, měřeno dle BT) blíží OVU, přičemž já jsem pro odložení snažení se až do stanovení termínu svatby, resp. snažit se až tak 8 týdnů před svatbou, a M. se chce snažit hned.
13. října
Oběhávat lékárny a shánět těhotenský test s citlivostí 10 jednotek (ml/U) není zrovna nejjednodušší záležitost, ale… příští čtvrtek nás čeká setkání s rodiči a… co když jsem (čirou náhodou?) těhu? Čas na testování je až v pátek ráno, pokud budu mít test s vyšší citlivostí, třeba mám šanci to zjistit dřív…
14. října
Ani dnes jsem nebyla v dalších 3 lékárnách úspěšná. Jen mě překvapilo, že se mi na Andělu při pohledu dolů z horního patra udělalo tak zle, že jsem měla pocit, že spadnu přes zábradlí dolů. Taky už mě 3. den pobolívá podbřišek. Chvílemi to připomíná MS, někdy mám pocit, že mě chytá slepák. Jo a pár dní chvílemi cítím tlak v prsou.
16. října
Včera jsme byli s M. a jeho rodiči na koncertu. Strašně jsem se na něj těšila, když jsme stáli na zastávce, došlo mi, že stojíme před restaurací, kde před týdnem proběhl srazík, na který jsem nemohla. Chtělo se mi brečet. Koncert byl prima, jen mě bolelo bříško, takže jsem si ho neužila tak, jak jsem si představovala. Navíc jsem byla tááááááááák unavená… Začínám něco tušit, ale nechci nic říkat, protože se bojím, abych nevyřkla předčasné závěry.
Nicméně… v noci na dnešek se mi 3× zdálo, že se mi na testu ukázaly //. Ale test byl negativní. Podařilo se mi ale přes kamarádku, co pracuje v lékárně, sehnat (resp. objednat) ten test s citlivostí 10. Měla bych ho dostat poštou (od ní) do konce týdne.
17. října
Nevydržela jsem a nechala si zmíněný test objednat i u nás v lékárně, měl by být zítra ráno. Jsem prostě blázen 
18. října
Tak jsem vstala, došla do lékárny a… měli z technických důvodů zavřeno… Doma jsem si udělala test, který jsem měla (citlivost 20). V testovací době nic. Ale… než jsem odcházela na vlak (cca za hodinu), byly tam!!!!!!!!!!!!!!! Nevěděla jsem, co si mám myslet…
V lékárně (mám ji po cestě) ale už bylo otevřeno, takže jsem si vyzvedla objednaný test a vydala se do školy. Když jsem tam dorazila, vzpomněla jsem si na Meggie, kterak testovala v práci… byla jsem na tom obdobně. Koupila jsem si v automatu horkou čokoládu, vypila, pak šla kelímek na záchod umýt, jako že si ho nechám… tam ho „naplnila" a testovala z dopoledního vzorku. V kanceláři se mnou v té chvíli seděli dva kolegové, test jsem zavřela do šuplíku. Než jsem odcházela na přednášku, neukázalo se na něm nic.
Když jsem se vrátila, byly tam!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Už jsem tomu začala věřit, dva testy, s různou citlivostí, od různých výrobců… to nemůže být náhoda!!!!!!!
A tak jsem cestou domů koupila dupačky + kojeneckou košilku a nechala to i s testem zabalit do dárkové krabice. V pizzerii, kde jsme se s přítelem stavili na večeři cestou na bowling s kamarády, jsem mu tenhle dárek předala. Ptal se, jestli to může otevřít až doma, ale chtěla jsem vidět reakci… Druhá čárka byla slabá, nejprve ji neviděl, ale když jsem mu řekla, že v tom případě trpím vidinami, začalo mu svítat… „To jako že jo?" „Opravdu?" „Vážně?" „Skutečně?" „Je to tak?" „Tak my budeme mít miminko?"
V očích zvláštní světýlka a mně bylo strašně líto, že z bowlingu odjede k rodičům a já zůstanu se svým pokladem doma sama…
Kamarádům ale hrdě hlásil, že se budeme brát už v listopadu…
19. října
Je večer a mě přepadl strach. Zítra nás čeká setkání s rodiči, abychom dohodli podrobnosti kolem svatby, přítel už doma oznámil, že „už prostě nechceme do dubna čekat, a že se tedy vezmeme ještě teď v listopadu". Ale co když tam zítra ráno ta druhá nebude? Co když si to ta hloupatá čárka rozmyslí? Budu pak vypadat jako idiot, který ho „nutil", aby si mě vzal co nejdřív, ačkoli duben by byl objektivně lepší. Ležím v posteli a modlím se, aby vše bylo tak, jak má. A pokud ten drobeček uvnitř mě je, tak ať roste a sílí a je zdravý, protože i kdybych s ním měla být sama, vím, že to zvládnu.
20. října
Do 10 minut, tedy v řádné testovací době, tam byly obě. Budoucímu taťkovi jsme poslali s M2 (čti „EM cvaj", což to je interní přezdívka našeho miminka) MMSku.
Večerní setkání s rodiči proběhlo v klidu, komplikací byla jen má nevolnost těsně po večeři, ale podařilo se mi to zakamuflovat
Jen mě mrzí, že už 2 dny tahám Sunn za nos… protože jsem jí nic neprozradila, i když se v podstatě otevřeně ptala. Nelhala jsem, ale pravda taky vypadá jinak… Sunn, promiň.
2?. října
Je docela zvláštní přijímat gratulace ke svatbě a upřímná přání brzo objevení //, přičemž já už je objevila a „nemůžu" to říct, protože jsem slíbila „taťkovi", že první, kdo se to dozví, budou rodiče… kteří - pokud bude vše tak, jak má - obdrží první fotky z UTZ jako dárek k Vánocům. Takže musím minimálně do konce 13. týdne těhotenství vydržet.
Myslím, že když to vydržím prvních pár dnů, zbytek už bude hračka… pokud mě nepřepadnou těhunevolnosti - ty ve škole utajím dost těžko.
29. října
Včera jsme byli v Německu pozvat M. tetu se strejdou na svatbu, byli moc rádi. Nepřekvapilo je to, zatímco nás překvapily otázky „Co děti? Nejsi už těhotná, že ne?" Naštěstí se nám podařilo úspěšně mlžit (Přítel pohotově na otázku „Bist du schwanger?" odpověděl, že on určitě ne . Dneska jsme byli pozvat i další jeho příbuzné, nikdo pozvání neodmítl.
Oslovení „mamko" a „taťko" už u nás zdomácnělo, až máme strach, že se prořekneme. Miminko nazýváme nejčastěji jako mimíska či již zmiňovanou zkratkou M2.
První návštěva u pana doktora mě čeká 11.listopadu, dřív má bohužel úplně plno. Je to ve stejný den, kdy jedu k němu domů na oslavu narozenin jeho dcery - mé velké kamarádky ze střední školy.
2. listopadu
Dnešní odpolední cvičení ze statistiky byla nějaká divná, jak kdybych něco tušila. Byla jsem hrozně nervozní… po jejich ukončení jsem na záchodě našla na kalhotkách krev
Přepadla mě hrozná zoufalost, chtěla jsem křičet a kopat a brečet zároveň. Zároveň mi ale došlo, že tím si nepomůžu, že je naopak potřeba, abych byla klidná a silná - jako Kasia či Zuzka…
Naštěstí se mi podařilo sehnat kamarádku a přes ní zjistit, že taťka zítra slouží v nemocnici. První návštěva tedy bohužel proběhne úplně jinak, než jsem předpokládala
3. listopadu
V noci jsem se budila, nemohla jsem vůbec spát, ráno nemohla dospat. Ke snídani jsem měla jen hrnek čaje a pak hurá od prarodičů pryč - na zastávku, kde už na mě v autě čekal partner, který kvůli mně vstával ve čtyři ráno, aby nás mohl na kontrolu odvézt.
V nemocnici jsem se ale dozvěděla, že pan doktor sice slouží, ale až do odpoledne operuje. A tak jsem víc než tři hodiny čekala na chodbě oddělení gynekologie…
Pan doktor mě nejdřív vyslechl, spočítal, že jsem dle poslední MS v 6+6, pak mě prohlédl a následně mě vzal vedle na UTZ.
M2 našel na obrazovce poměrně snadno, všechno mi popsal… Přizval si k tomu ještě jednu paní doktorku, která dle příslušných rozměrů určila stáří těhotenství na 7+1. Pak začalo hledání srdeční akce… bezvýsledné. Paní doktorku napadlo poslat mě na záchod - mým úkolem bylo vrátit se s prázdným močovým měchýřem. A následně… BYLA TAM!!! M2 nám ukázal, kterak se o svůj život bije celým svým srdcem Byla jsem strašně dojatá, ale o fotku jsem si říct nezapomněla
Nafasovala jsem dvoje vitamíny (kyselinu listovou a E) a Utrogestan a nařízený klidový režim. Příští kontrola 11. listopadu.
Oficielní verze pro celý svět: únavový syndrom, přetažený organismus (tomu se u mě naštěstí nikdo nediví).
12. listopadu
Tak kontrola dopadla s ohledem na situaci relativně dobře. Akce srdeční stále pozitivní, podle mého názoru v rámci gestačního váčku M2 poněkud povyrostl. Nicméně podle měření UTZ jsem byla včera 6+3?!? Netuším, jak je to možné, přeci nemůže být naše mimi o týden menší, než bylo minulý týden…
Ale necháme tomu volný průběh, stejně nemůžu udělat nic jiného, než jsem dělala dosud - odpočívat, brát vitamíny a předepsaný Utrogestan.
Příští kontrola 25. listopadu.
18. listopadu Žaludeční problémy přetrvávají, žaludek mám jako na vodě, nicméně zatím jsem neblikala.
25. listopadu
Pan doktor si se mnou hezky popovídal, vyšetřil mě, sestřička mě zvážila a změřila mi tlak. Taky jsem dostala těhotenskou průkazku!!! Konečně mám oficielní doklad o tom, co zatím vím jen já, „taťka", pan doktor a cca 4 sestřičky na gynekologii
Pan doktor si nechal vysvětlit cestu do kostela, kam se zítra přijede podívat na naši svatbu, neschopenku mi ale neukončil a pozval si mě zase za 14 dní. To už budu mladá paní L.
UTZ dneska nebyl, prý by zatím stejně nebylo krom akce srdeční nic pořádného vidět, příště nás ale určitě čeká biometrie, takže se UTZ nevyhnu
27. listopadu
Tak a od včera jsme rodina… je to báječný pocit, vědět, že M2 už teď má mámu a tátu jako oficielní pár. A zhruba za 7 měsíců, když všechno půjde tak, jak relativně má… už budeme rodina úplná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jediné, co mi trochu pokazilo svatbu, byla průpovídka mojí babičky, že si nemám z Honzíka (synovec, 18 měsíců) brát mustr… že prý na takové věci mám ještě času dost. Bylo mi to hrozně líto a chtěla jsem jí odpovědět, že času mám opravdu fůru… celých 7 měsíců
6. prosince
Mikuláš byl ke mně poněkud skoupý, ale on ví proč - po sladkém mi je totiž ještě stále neuvěřitelně špatně, takže bych se na něj stejně jen chodila dívat. Nicméně M2 dostal mandarinky, které - protože mu to zřejmě dělá mooooc dobře - zajídám rajčaty. Rajčata, okurka a salámy, to je jediná strava, která mi nečiní žádné žaludeční problémy.
Jinak od začátku těhu jsem shodila 2 kila, ačkoli jsem se blikání zatím vyhnula. Obvod prsou se ale zcela evidentně zvětšil…
10. prosince
Tak máme za sebou povinný UTZ ve 12. tt. Podle něj bylo včera mé těhulkovství staré 11+1, takže dnes 11+2, i když dle mých „výpočtů" by to mělo být o den víc. No, uvidíme, kdo měl pravdu
V každém případě mě pan doktor potěšil hned při prohlídce pohmatem, kdy řekl: „Je to hmatné„, takže jsem se poněkud uklidnila. Pak následoval již zmíněný UTZ. Už předem jsem byla domluvená s taťkou, že pokud pan doktor přislíbí UTZ těsně před Vánocemi (kvůli fotkám pro „čerstvé“ prarodiče), nebude chtít být UTZ přítomen. Nicméně… musím přiznat, že když jsem viděla naše nejprve spící miminko s tlukoucím srdíčkem, byla jsem naměkko a bylo mi líto, že tam M. není. Ale respektovala jsem, že nechtěl. No a pak pan doktor prohlásil, že je na čase ho vzbudit, aby nám předvedlo, co už všechno umí. Chvíli si hrál s UTZ sondou, až se M2 začal hýbat. Odrážel se, plaval v plodové vodě, zamával nám ručičkama, jednu chvíli je dokonce otočil proti nám tak, že jsme mohli napočítat prstíčky na rukou. Nožičky tam taky zcela evidentně byly přesně dvě, na konci krásně zahnuté, takže jsem z ordinace odcházela jak v krásném snu. A další kontrola nařízená opět za 14 dní.
25. prosince
Tak, a máme to za sebou.
V pátek ráno mě bolelo v krku, tak jsem si vzala kloktadlo. Podotýkám, že mi kloktání nikdy nedělalo dobře. Nevím, proč jsem si myslela, že mi tentokrát pomůže… Pomohlo - k prvnímu (a snad poslednímu) blikání Jo, kdybych nebyla blbá…
Odpoledne opět kontrola, tentokrát taťka na UTZ jít chtěl, neb mu posledně bylo po mém vyprávění, co všechno bylo vidět, docela líto, že to odmítl. Pan doktor mě nejprve zkontroloval pohmatem a pak řekl, že je čas na fotky pro rodiče. Udělal mi nakonec tři krásné snímky, z nichž jeden byl určený přímo pro taťku. Pan doktor totiž prohlásil, že při vnitřním UTZ by se v ordinaci stejně akorát cítil trapně a ty hýbací obrázky by si neužil. Pravda je, že měl taťulda radost i z obrázku
Hned poté jsme jeli k mým rodičům, kde už vrcholily vánoční přípravy… maminka vařila rybí polévku, taky dodělávala základ br-salátu, mladší ségra zdobila stromeček, pod který jsme v nepozorované chvíli strčili obálku ozdobenou zelenou mašličkou.
Nakonec jsme o ní ale museli rodičům říct a dokonce ji podat. Můj taťka ji otevřel a vysypaly se mu z ní tři obrázky. Ale už když letěly k zemi, podíval se tázavě po mamce… a dodal, že myslí, že je to jasné… A tak jsme jim podali patřičný výklad k nejnovějším fotkám, popovídali si o jménech a s upozorněním, že na sebe mám dávat pozor, jsme odjeli slavit první společný „Štědrý večer". Asi jsem letos byla opravdu hodná, protože jsem dostala OPRAVDU VŠE, co jsem si od Ježíška přála: milujícího muže, zdravé miminko v bříšku, těhotenské kalhoty (manšestrové lacláče), vysněný značkový batůžek a kvůli M2 i digitální foťák. Manžel se svými dárky tentokrát strefil úplně dokonale.
Skutečný Štědrý večer jsme trávili u manželových rodičů. Přiznávám, že jsem z toho měla opravdu docela strach, a to nejen kvůli plánovanému oznamování. Ale dopadlo to dobře, nějak mi vůbec nepřišlo, že by večer byl jiný než kterýkoli z těch, co už jsem zde trávila, s rozdílem ozdobeného stromečku a taky dárečků netradičně rozmístěných ne pod stromečkem, ale kolem televize
Nejhodnější byl asi tchán, neboť nejvíc dárečků bylo pro něj… Jako poslední byla na řadě obálka se zelenou mašličkou… Dostala ji do rukou babička, která si obrázky chvíli prohlížela a pak prohlásila: „No, to teda nevím, co to má být, takové černobélé fleky…„. Předala obrázky mamince, která si je prohlídla a řekla: „Já nevím, ale myslím, že tuším…“ a fotky putovaly k taťkovi, jehož slova zněla: „Já myslím, že vím." Manžel mi potom říkal, že v první chvíli nevěděl, jestli má taťka větší radost z oznámené novinky a nebo z toho, že to poznal Víc se o tom nemluvilo a to až do chvíle, kdy manžel odjel odvézt babičku do jejího příbytku - v té chvíli se v jejich obývacím pokoji strhl „výslech", který byl ale veden ve velmi přátelském duchu. Přetřásala se jména, kdo všechno tuhle zprávu ví, jak dlouho to víme my, konečně rodičům došlo, proč jsem tak dlouho doma… a spousta dalších věcí.
Na noc jsme do bytu nejeli, takže nás ráno čekal přejezd 180km vzdálenosti, kdy jsme se přesouvali k mé babičce. Tam jsme se po obědě přesunuli ke stromečku, a když byly rozbaleny všechny dárky, vzal si slovo manža a řekl, že máme ještě jeden dárek - jmenovitě zejména pro babičku, dědu, Janu (moje sestra), Ivana (švagr) a neteřinku. Jana se po mě tázavě podívala, nicméně M. pokračoval… „dárek bude k vyzvednutí přibližně před velkými prázdninami… čekáme totiž s Ivetkou miminko." Děda i babička byli z té zprávy poněkud zaskočeni, ale během odpoledně postupně „rozmrzali", došlo i na slzy dojetí a taky „uklidnění", protože děda měl strach, co mi tedy vlastně je, když jsem na neschopence tak dlouho, obával se nějakého závažného onemocnění. Kdyby býval tušil pravdu, měl by strach asi ještě mnohem větší. Nicméně můj stav vážný je - doufejme, že jeho následky budou celoživotní
Po zbytek odpoledne mi všichni nosili ovoce (kvůli vitamínům), babička mě napomínala, abych se došla pořádně obléknout, že je tam zima, neteřinka si s bříškem chodila povídat… Bylo to hrozně milé. Snad máme opravdu to nejhorší za sebou a bude všechno v pořádku.
Teď nás čeká ještě říct to mojí starší sestře, která se o miminko snaží už šest let a zatím bohužel stále marně Šéfovi ve škole a taky vlastně všem kamarádům. Ostatně, pokud bude vše v pořádku, dlouho už náš schovaný poklad neutajím
Závěrem
Na závěr bych se chtěla všem čuněčkám ještě jednou omluvit za to, že jsem Vás tak dlouho „tahala za nos". Vím, že mě mnohé z Vás (abecedně Neffy, Sonyay, Sunn) právem podezřívaly, ale já jsem opravdu nemohla nic vyzradit. Manželovo přání, aby se to rodiče nedozvěděli dřív, než o Vánocích, jsem dobrovolně akceptovala. Jenže města našich rodičů nejsou natolik velká, aby nehrozilo, že se to dozvědí z nepovolaných zdrojů. Mnoho lidí zná moji přezdívku, kterou používám i tady na emiminu. Prostě to nešlo a já doufám, že mě pochopíte a budete si zbytek mého těhotenství užívat se mnou …
Sunn, prosím o přesunutí do horního šuplíku. Děkuju…
Do nového roku přeji Vám všem zejména pevné zdraví a hlavně a především dostatek štěstí, protože když budete mít štěstí, budete mít všechno, co si budete přát - spokojené partnerství, přesun do snažilek, // na testíku, bezproblémový průběh těhotenství, rychlý a víceméně pohodový porod, hodné a zdravé miminko, prostě cokoli, co se jen ve Vašich snech a přáních může vyskytovat.
Metyska + M2 (14+6 tt)
PS: Snad mne neukamenujete… ostatně pamatujte: ublížit těhotné, by byl dvojnásobný zločin!!!
Přečtěte si také
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 4472
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 1851
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 3636
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1502
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1162
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4324
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Švagrová pojmenovala dítě po mé zesnulé dceři. Nikdo nechápe, proč mi to vadí
- Anonymní
- 27.06.26
- 3354
Když moje švagrová porodila dceru, měla jsem z ní upřímnou radost. Ta ale zmizela ve chvíli, kdy oznámila její jméno. Od té doby je mezi námi napětí a část rodiny si myslí, že reaguji přehnaně.
Partner v 55 letech už dítě nechce. Já ho chci, uvažuju, že si to „zařídím“
- Anonymní
- 27.06.26
- 1949
Láska si nevybírá a neptá se na datum narození v občance. Když jsem před čtyřmi měsíci potkala Igora, věkový rozdíl devětadvaceti let jsem vůbec neřešila. Je mi šestadvacet, jemu pětapadesát, ale...
Manžel chce třetí dítě, já už ale nemůžu. Bojím se, že mi to nikdy neodpustí
- Anonymní
- 27.06.26
- 1154
Máme dvě děti, domácnost, práci a každodenní kolotoč, který mě vyčerpává víc, než si manžel připouští. On by si přál ještě třetí dítě, protože sní o velké rodině a dalším miminku. Já ale cítím, že...
Chlap v base, 2 děti na krku a rodičák k smíchu. Stát mě hodil přes palubu
- Anonymní
- 27.06.26
- 1472
Včera jsem stála u pokladny v supermarketu, v peněžence poslední dvě stovky a v košíku jenom ty nejlevnější plíny, mléko a pár rohlíků. Když mi prodavačka řekla výslednou částku, udělalo se mi...
)))))
