Ahoj ženský,
venku je hezky, tak jen využívám času, kdy Kačka jí a písnu vám, jak jsme se měli o víkendu. Byli jsme s Martinem v malé vesničce těsně za Žďárem nad Sázavou a bylo to super! Krásný penzion (jezdí tam Martinův strejda, tak jsmjeli na doporučení), výborný kuchař a rovnou u lesa. půjčili jsme si od Martinového bráchy krosnčku na dítě a předčila veškerá naše (ted ahlavně má) očekávání. Čekalal jsem, že Kačka bude v krosničně řvát jako kdysi v klokance nebo šátku a ouha-ona byla spokojená jak blecha. Když jsme řekli, že jdeme (např. na večeři nebo tak něco), hned se hnala do předsíně ke krosničce, že jako jdeme na výlet:-) Tak teď nevím, jestli máme kroničku koupit nebo si jí půjčovat (kromě šváry jí má i sousedka a tuším lajla:-)))). Měli jsme půjčenou Deuter, což je jedna z nejlepších a to pak stojí tak 4 tis., což je dost. Je fakt, že jsme chodili tak max. 10 km na jeden zátah, protože ono s Kačkou na zádech to není zas taková sranda, a to jí nosil samozřejmě Martin,a byste si nemyslely. Já to zkusila asi kilometr a šlo by to,ale ušla bych tak 5 km a byla bych hotová.

Jinak máme jídlení premiéru-Kačkenka celý víkend jedla s námi, skleničky jsme si zas odvezli domů. Dávaa jsem si pochopitelně jen jídla, která mohla a vyhrály to meruňkové knedlíky s tvarohem-to smi snědla snad půlku porce:-)

Opět jsem pěla chválu na emimino, protože jsme tu minulý týden zaznamenala diskusi na téma utržená uzdička (v puse) při pádu a co čert nechtěl-kačka se rozhodla, že sleze z gauče popředu a napálila to rovnou na konferenční stolek. Lekla se, hodně brečela a hlavně jí z pusy tekla krev, dost jsme se vyděsili. Bála jsem se, aby to nebyl zub, překouslý jazyk nebo tak něco. Naštěstí to byla právě jen natržená uzdička a já jako zkušená emiminí matka jsem s přehlem prohlásila, že na pohotovost nejedem, že jsem o tom četla a nic to není a nešije se to:-))))

Jedniné, co se nám nevyvedlo, byla cesta zpátky, protože jsme se asi 70 km před Prahou zastavovali u pumpy na kafčo a já tam nechala taštičku s doklady, klíči a mobilem (!). Přišla jsem na to až v Praze (Martin neměl moc pochopení…) a navíc Martin jel večer do střižny, proto jsme se vraceli už v podvečer. Tak sjem zasedla k internetu, našla si tu benzínku, volám tam a taška s doklady se našla! Někdo jí našela dal personálu!!! Řeknu vám, měla jsem kliku jako blázen. Horší bylo, že jsme musela vrátit Kačenku so autosedačky, nasednout do auta a ujet nějakých 140 km. Cestu tam jsem celou prozpívala, jakmile jsem udělala jen delší pauzu na nádech, Kaček začala protestovat. Cestu zpět jsem vyřešila přídělem sušenek a protože se mi nehchtělo pořád zastavovat, začalal jsem je vrhat poslepu na zdaní sedačku. Když kačenka přestala nadávat, věděla jsem, že jsem se strefila, pokud se stále vztekala, musela jsem vrhnout znovu a lépe:-))) No cestu jsme přežily, chudák Kačenka.

Jdemem ven, zbytek jindy
Jana+kačenka chodící tu v mých botách na podpatku,a le na každé noze má botu z jiného páru:-)