Markétka
- Prázdná náruč
- katchuli86
- 11.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Markétka měla pouhých 23 dní, než nám odešla do nebíčka. Ty dny, kdy byla s námi, nikdy nezapomenu. Stále tu s námi bude opatrovat svého bratříčka Pavlíka.
Vše začalo porodem před termínem 2. 11. 2010. Termín jsem měla až na 10. 11. 2010, ale Markétka se rozhodla, že se na nás koukne dřív. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, všechny testy negativní a já se už těšila na naši holčičku. Doma máme dvouletého raubíře Pavlíka, který mi stále celé těhu „ťukal“ na bříško a říkal mimi, bylo to krásné období a já se těšila, až bude malá na světě, jak na ni bude Pavlík asi reagovat.
Toho dne, 2. 11., dojela kamrádka s přítelem, že jede na amniocentézu, tak že se po odběru staví mi povykládat co a jak. Malý si šel lehnout a já zalehla s ním, protože už jsem se kulila a byla nevyspaná - malá mě nenechala vůbec vyspat, celé noci mě kopala. Bylo 11:40 když dojela kamarádka Hanka už zpátky z odběru, otevřela jsem dveře a jakmile jsem řekla: tak co?, praskla mi voda, zůstala jsem nehybně stát a kamarádka se mi začala smát, že rodím. Tak jsem hned volala příteli, že „asi“ rodíme, ten byl ale v Ostravě, takže se k nám neměl jak dostat.
Když voda stále tekla, řekla jsem si fajn, tak už rodím, aspoň to budu mít za sebou. Zavolala jsem mamce, která byla v práci, aby se nachystala, že rodím a vezu jí malého na pohlídání po dobu co budu v porodnici. Než jsme odvezli malého a dostali se do porodnice, bylo kolem půl jedné odpoledne, Hanka mi předala tašku a odjela pro své děti do školy. Mezi tím mě Dr. vyšetřil s tím, že si mě tam už nechají, že se opravdu jedná o plodovou vodu. Natočili monitor, vypnili papíry a poslali mě na pokoj, to už jsem měla bolesti po 10 min., volala jsem si mezi tím s naším taťkou a s tetou a rozesílala smsky, že už jsem v porodnici.
Ve 14 hodin jsem šla do sprchy, že se osprchuji, protože jsem byla celá ulepená od plodové vody - to jsem měla bolesti po 5 min., tak si říkám času dost 
Po chvíli sprchování jsem začala mít minutové kontrakce, které mě nutili tlačit, ale ve sprše se dali v klidu prodýchat. Po chvíli jsem zjistila, že už se malá dere ven a snažila se vylézt ze sprchového koutu, jenže než jsem se odtamtud „vykodrcala“, měla malá půl hlavičky už venku, zavolala jsem sestřičku, která když viděla, jak držím hlavu malé skoro v dlaních a druhou rukou se opírám o dveře, řekla a dop…
Než jsem stihla vylézt na porodnické křeslo, malá se zase poposunula ven, na malé zatlačení měla venku hlavičku a na druhé byla na světě. Narodila se nám 2. 11. ve 14:16 hodin s mírami 3,46 kg a 50 cm. Byla nádherná a ani moc neplakala, jen se koukala - to malý, když se narodil, hulákal jako tur Z porodnice nás pouštěli 6. 11., byla sobota. V pátek jsem ještě volala dětské Dr.,že je malá už na světě, aby přišla na kontrolu. V pondělí 8. 11, když jsem dorazila k Dr., mi bylo řečeno, že malá krásně prospívá a že máme přijít za 14 dní na kontrolu.
Mezitím jsme ale, bohužel, všichni dostali rýmu, včetně malé. Pořád jsem odsávala, ale malá byla pořád zahleněná. 22. 11. večer jsem malou nakojila, vykoupala a čekala na přítele, který měl dojet z cest. Když dojel, bylo asi 22 hodin. Podíval se na malou a řekl, že je nějaká bílá, vzal ji do náruče, pohladil po tvářičce a malá zase začala krásně růžovět, tak jsme si řekli, že se jí asi udělalo špatně z mlíčka, jak byla zahleněná. Položil ji do postýlky a hned usnula. Celou noc se nevzbudila na kojení, a to už mi bylo divné, ráno 23. 11. byla bílá jako ten večer.
Oblékla jsem ji a jela k Dr., ta mě dala hned na izolaci, abych s tím novorozencem nebyla mezi ostatními dětmi. Při první kontrole mě do izolace ale nedala, protože tam měla rodinu s těžkou angínou, takže jsem byla mezi dětmi. Sestřička, když viděla malou, zavolala hned Dr., ta ji poslechla a řekla, že má oboustranný zápal plic a že zavolá rychlou. V tu chvíli se ve mně všechno sevřelo a já začala plakat a mít o malou strach. Záchranka dojela rychle a za chvíli jsme byli v dětské nemocnici. Na příjmu potvrdili doktorčinu diagnózu –oboustranný zápal plic a poslali nás na hospitalizaci.
Malou mi vzali a řekli, ať přijdu kolem 13 hodiny, že budou malé dělat vyšetření a že tam stejně nebudu potřeba. Když jsem došla ve 13 hodin, plná strachu, co malé zjistili, její ošetřující lékař, který tam s ní byl celou dobu až do konce, mi sdělil, že hned, jak jsem odešla, malá přestala dýchat, takže ji museli dát na dýchací přístroj. V tom mi řekl, že malá má nejen oboustranný zápal plic, ale že má v sobě i nějakého zmutovaného streptokoka, takže poslali nález do Bohunic, aby našli něco, čím by ho zabili.
Do malé mezitím tekly čtvery atb, jestli by jí třeba nepomohly. Byl to hrozný pohled se dívat, jak za ni dýchá přístroj, ovšem to jsem netušila, co mě čeká druhý den. Ještě večer jsem volala do nemocnice, jak je malé, ale bylo mi sděleno, že Markétčin stav je velice vážný a že si můžu zavolat ráno. Ráno 24. 11 byly zprávy pořád stejné, stav se nelepšil a měla jsem přijít po obědě. Když jsem došla, Dr. mi zase řekl, že se malá vůbec nelepší a že se máme připravit i na nejhorší variantu. Poté mi řekl, že malé selhávají ledviny, zvětšují se játra a celkový oběh je nestabilní, zkolabovali jí plíce, takže musela být i na plicní pumpě.
Když jsem za malou došla k inkubátoru, podlomila se mi kolena. Do malé museli pumpovat kyslík pod tlakem, takže chuderka v inkubátoru úplně nadskakovala na podložce, ten pohled nikomu nepřeji. Přítel se na ni díval a oba jsme plakali a říkali jí, že to musí vydržet, že je to naše bojovnice. Večer nám sám od sebe volal Dr., a já měla strach, co mi řekne. Ovšem řekl mi, že malé stav se zlepšil, že mohli snížit tlak na plicní pumpě, že malá začala už i víc čůrat, tak že asi atb už začaly pomáhat. Trochu jsem se uklidnila a šla se snažit trochu spát.
Hned ráno, 25. 11, jsem vzala telefon do ruky, že zavolám, jak se beruška má, bohužel, Dr. byl rychlejší, neměla jsem odvahu to vzít a řekla příteli, aby to vzal. Po chvíli mu zkameněla tvář a ptal se, jestli by bylo možné domluvit vlastní pohřební službu, v tu chvíli mi bylo jasné, co se stalo, podlomili se mi kolena a začala jsem plakat, že to není možné, že to není pravda. Po telefonátu mi přítel řekl, že malá svůj boj prohrála v 6:45 a že se můžeme přijít rozloučit. Když jsme dojeli do nemocnice, Dr. nám vše popsal, jak to bylo, že malé se stav ve tři hodiny ráno strašně zhoršil, nad ránem měla dvě zástavy, přičemž ta druhá byla poslední, nedalo se nic dělat.
Nachystali nám místnost, kde se můžeme s malou rozloučit, posadili jsme se a čekali, až nám malou přinesou. Když ji donesli, byla nádherná, zabalená v růžové dečce a na hlavičce měla pletenou čepičku, vzala jsem ji do náruče a v tu chvíli se zhroutila, pořád jsem si říkala, že malá jen spinká a co nám to udělala, že nás tu nechala. Takhle jsme tam seděli asi hodinu a pořád si ji chovali a hladili, nemohli jsme tomu pořád uvěřit, že tu s námi už není. Z nemocnice jsme jeli rovnou vyřizovat pohřeb, abychom to měli za sebou, bylo to hrozné, ještě neměla ani rodný list a už bude mít i úmrtní 
První dárek, který jsem jí koupila, byla rakev, první kytička, kterou dostala, byl věneček na rakev Pohřeb měla 1. 12., kdy měl druhé narozeniny náš synek. Myslím, že mnohem horší než pohřeb pro mě bylo loučení se s malou v nemocnici, chovat ji a vědět, že je mrtvá a už se na nás nikdy neusměje. Nebýt malého, kamarádů a rodiny, tak tu už asi nejsem, pořád se s tím nemůžu srovnat, ale doufám že čas to snad vše spraví. Markétka dostala jméno po mé nejlepší kamarádce. A děkuju hlavně jí, že mě neuvěřitelně podržela a hlavně naší tetě Kačce, která to vše prožívala s námi.
Celá rodina nás podržela, ale tyhle dvě osůbky nejvíc - mám Vás ráda! Je to možná škaredé, ale až po Markétčině smrti, se urovnaly veškeré vztahy v rodině, ať už byli jakkékoliv. Bohužel, babička Jana neměla možnost vidět malou živou a poprvé, když svoji vnučku viděla, byla už mrtvá, ani se na ni nestihla usmát. Promiň mi to, že to takhle dopadlo. Ale čas jde dál, mám doma Pavlíka a ten mě potřebuje naplno, musím pro něj fungovat jako by se nic nestalo. Teď už si říkám, že je lepší, když odešla ve spánku, bez bolesti tak brzo, než aby odešla později v bolestech, nebo až bychom měli vzpomínky a zážitky.
Markétko, moc nám chybíš a chybět budeš, pořád na Tebe myslíme ,moc Tě milujeme a milovat budeme do konce života, nikdy nezapomeneme! Dávej nám pozor na brášku Pavlíka, ať se mu nic nestane.
Milujeme Tě tvoje maminka, tatínek a bráška 
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 920
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 1955
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 2018
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 6899
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1723
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3331
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5704
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 6808
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 594
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 7594
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
přeju vám všem strašně moc síly a ať ta největší bolest co nejdříve pomine!!! Taky čekáme holčičku a modlím se ať je vše v pořádku!
.
Je mi to strašně líto. Tohle vždycky obrečím. Je mi moc líto vaší rodiny a malé Markétky. Držte se
Pánbůh má dalšího andělíčka.