Marné snažení V.
- Snažení
- PT123
- 03.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček jsem psala přesně před rokem – 29.4.2012. Po diagnóze azoospermie, čtyřletém boji, po prvním IVF ukončeném revizí a dalším maratonu injekcí – tentokrát minimální stimulace – nás čekal odběr vajíček, resp. jednoho jediného vajíčka, víc jich nebylo. Leželi jsme večer s manželem v posteli a uvažovali, jestli to má vůbec smysl. Jestli má jedno jediné vajíčko šanci…
30.4. jsme se dostavili v 7.00 do CARu a hurá na to. Naštěstí se nás už nikdo nezeptal, zda do toho chceme jít. Šup do pokojíčku, převléct a hurá na to. Naštěstí vajuško tam stále bylo. Manžílek šupal na odběr taky a už nám nezbývalo nic jiného než doufat, že všechno dobře dopadne.
V 10 hodin nás „propustili“ s informací, že si máme druhý den zavolat, jak to s naším vajuškem vypadá, jestli se ho podařilo oplodnit a případně jak roste. Moc velkou šanci jsme neměli, ale doufali jsme.
Druhý den přišla úžasná zprávička, že vajíčko krásně roste a máme si přijet za dva dny na transfer. Pro jistotu jsme ještě jednou zavolali a pořád jsme měli samé dobré zprávičky. Ani jsme nedoufali, že všechno bude takhle krásně postupovat.
Nevěřila jsem tomu, ale ve čtvrtek 3.5.2012 jsme si jeli pro naši „Čarodějku“. Tak jsem tomu našemu čarovnému vajíčku začala říkat. Vždyť mi to moje miminečko „udělali“ na Čarodějnice, musí tedy být začarované a začala jsem mu věřit. Moje Čarodějka tři dny nádherně rostla a dávala mi sílu, že tentokrát to bude to pravé.
Přestože jsem stresmen, cholerik a workoholik, od tohoto dne jsem se rozhodla, že se nebudu vztekat, křičet, rozčilovat se, že to nejdůležitější na světe je teď moje Čarodějka. Dokonce jsem věřila v holčičku. 10.5. jsem to už nevydržela a zkusila test. Teda zkoumala jsem ho hooodně dlouho, ale nakonec jsem tam ty // našla
. Byla jsem absolutně u vytržení. Druhý den jsem zkusila další test a zase //. Bohužel jsem ale začala špinit a najednou tu byl zase ten strach… Začala jsem zobat ascorutin, dny trávila vleže na pohovce a snažila se být v klidu. Manžílkovi jsem nic o testu neřekla. Chtěla jsem si to nechat jako překvapení k narozeninám.
V neděli měl manžílek narozeniny – kulaté a dostal testíkový dáreček. Chviličku na mě nevěřícně koukal, ale pak se rozzářil jak sluníčko a řekl, že to stejně věděl. Dokonce mi schválil v rozšafné náladě jméno Eliška a teda zavrhnul Petříka. Ale když to bude holčička tak je to přeci úplně fuk. Současně ale věděl, že špiním. Chtěla jsem, aby aspoň chviličku si to štěstíčko mohl užívat se mnou. I kdyby to mělo být jen na chvíli.
Po snídani jsme jeli zkontrolovat domeček, ale tak nějak jsem byla vnitřně přesvědčená, že do oběda tu musí být MS jak na koni. Seděla jsem v rozestavěném dětském pokoji v koutě, brečela a prosila miminko, aby to nevzdávalo. A ono mě poslechlo. K večeru špinění začalo ustávat a já jsem se rozhodla, že zkusím zajít na krev jako samoplátce.
V pondělí ráno jsem naklusala na krev a v poledne jsem měla krásný výsledek v ruce. 220 jednotek - Hurááá.
Ve středu jsem přišla na krev do CARu – i když jsem věděla, že tam bude tak jsem byla celá nervozní – jen aby rostlo jak má. A ejhle 579,9. Pochvala od pana doktora a hurá – kontrola za 14 dnů. Dokonce jsem byla uklidněná, že špinění i krvácení k těhu patří a nemám se znepokojovat.
31.5. jsme měli naplánovanou ultrazvukovou kontrolu. Při prvním IVF tady skončily všechny dobré zprávičky. Proto tahle návštěva byla pro mě nejhorší. Nedovedla jsem si představit, že bychom měli dopadnout jako poprvé. Říkala jsem si, hlavně ať je Čarodějka tak velká, jak má být. Proto mě málem zdecimovala zpráva paní doktorky. Ukázala mi na monitor a říká mi: „Vidíte to krásné srdíčko???“. A ještě jsme byli o 2 dny větší. Odkývala jsem jí všechno, co mi řekla, srdíčko jsem sice neviděla, ale věřila jsem, že ho vidí ona. Z ordinace jsem vypadla v takovém stavu, že jsem si nevzala ani recepty na injekce. Sestřička za mnou běžela až na chodbu, aby mi je přinesla. Brečela jsem štěstím. Manžílek samozřejmě věděl, že všechno bude v naprostém pořádku.
Celé těhotenství jsem si úžasně užívala. Nikomu jsme nic neřekli, dokud jsme neměli negativní výsledky z prvního screaningu. Neteř manžílkovi pouze drze sdělila, že doufá že to bude holka, protože bratrance už má.
Bohužel její přání se nenaplnilo. Moje malá Čarodějka nebyla Čarodějka, ale malý Čaroděj. Malé čarodějné miminečko. Celé těhotenství bylo úžasné, až na vysoký tlak v posledním měsíci, maličkému se na svět moc nechtělo, museli nám pomoct doktoři císařským řezem, ale ten maličkatý uzlíček za to stál. Když se na mě poprvé podíval, věděla jsem, že za to ten boj stál, že ty 4 roky boje byly důležité.
Teď konečně Petřík usnul, má 3,5 měsíce, krásně se směje, povídá a je to největší štěstíčko co nás s manželem potkalo. Po 11 letech vztahu, po úspěšném zvládnutí vysoké školy, sehnání adekvátního zaměstnání, postavení domečku. Všechno ostatní se zdá nedůležité v porovnání s tím malým tvorečkem.
I s azoospermií to jde… Stačí na to jedno vajíčko a jedna spermie. My v tom spermiogramu v den odběru měli opravdu jen jednu jedinou spermii.
Přečtěte si také
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 904
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 1618
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 1418
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 1080
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 6744
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 7925
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 4437
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 3328
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 1533
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 1351
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.