Marné snažení V.
- Snažení
- PT123
- 03.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček jsem psala přesně před rokem – 29.4.2012. Po diagnóze azoospermie, čtyřletém boji, po prvním IVF ukončeném revizí a dalším maratonu injekcí – tentokrát minimální stimulace – nás čekal odběr vajíček, resp. jednoho jediného vajíčka, víc jich nebylo. Leželi jsme večer s manželem v posteli a uvažovali, jestli to má vůbec smysl. Jestli má jedno jediné vajíčko šanci…
30.4. jsme se dostavili v 7.00 do CARu a hurá na to. Naštěstí se nás už nikdo nezeptal, zda do toho chceme jít. Šup do pokojíčku, převléct a hurá na to. Naštěstí vajuško tam stále bylo. Manžílek šupal na odběr taky a už nám nezbývalo nic jiného než doufat, že všechno dobře dopadne.
V 10 hodin nás „propustili“ s informací, že si máme druhý den zavolat, jak to s naším vajuškem vypadá, jestli se ho podařilo oplodnit a případně jak roste. Moc velkou šanci jsme neměli, ale doufali jsme.
Druhý den přišla úžasná zprávička, že vajíčko krásně roste a máme si přijet za dva dny na transfer. Pro jistotu jsme ještě jednou zavolali a pořád jsme měli samé dobré zprávičky. Ani jsme nedoufali, že všechno bude takhle krásně postupovat.
Nevěřila jsem tomu, ale ve čtvrtek 3.5.2012 jsme si jeli pro naši „Čarodějku“. Tak jsem tomu našemu čarovnému vajíčku začala říkat. Vždyť mi to moje miminečko „udělali“ na Čarodějnice, musí tedy být začarované a začala jsem mu věřit. Moje Čarodějka tři dny nádherně rostla a dávala mi sílu, že tentokrát to bude to pravé.
Přestože jsem stresmen, cholerik a workoholik, od tohoto dne jsem se rozhodla, že se nebudu vztekat, křičet, rozčilovat se, že to nejdůležitější na světe je teď moje Čarodějka. Dokonce jsem věřila v holčičku. 10.5. jsem to už nevydržela a zkusila test. Teda zkoumala jsem ho hooodně dlouho, ale nakonec jsem tam ty // našla
. Byla jsem absolutně u vytržení. Druhý den jsem zkusila další test a zase //. Bohužel jsem ale začala špinit a najednou tu byl zase ten strach… Začala jsem zobat ascorutin, dny trávila vleže na pohovce a snažila se být v klidu. Manžílkovi jsem nic o testu neřekla. Chtěla jsem si to nechat jako překvapení k narozeninám.
V neděli měl manžílek narozeniny – kulaté a dostal testíkový dáreček. Chviličku na mě nevěřícně koukal, ale pak se rozzářil jak sluníčko a řekl, že to stejně věděl. Dokonce mi schválil v rozšafné náladě jméno Eliška a teda zavrhnul Petříka. Ale když to bude holčička tak je to přeci úplně fuk. Současně ale věděl, že špiním. Chtěla jsem, aby aspoň chviličku si to štěstíčko mohl užívat se mnou. I kdyby to mělo být jen na chvíli.
Po snídani jsme jeli zkontrolovat domeček, ale tak nějak jsem byla vnitřně přesvědčená, že do oběda tu musí být MS jak na koni. Seděla jsem v rozestavěném dětském pokoji v koutě, brečela a prosila miminko, aby to nevzdávalo. A ono mě poslechlo. K večeru špinění začalo ustávat a já jsem se rozhodla, že zkusím zajít na krev jako samoplátce.
V pondělí ráno jsem naklusala na krev a v poledne jsem měla krásný výsledek v ruce. 220 jednotek - Hurááá.
Ve středu jsem přišla na krev do CARu – i když jsem věděla, že tam bude tak jsem byla celá nervozní – jen aby rostlo jak má. A ejhle 579,9. Pochvala od pana doktora a hurá – kontrola za 14 dnů. Dokonce jsem byla uklidněná, že špinění i krvácení k těhu patří a nemám se znepokojovat.
31.5. jsme měli naplánovanou ultrazvukovou kontrolu. Při prvním IVF tady skončily všechny dobré zprávičky. Proto tahle návštěva byla pro mě nejhorší. Nedovedla jsem si představit, že bychom měli dopadnout jako poprvé. Říkala jsem si, hlavně ať je Čarodějka tak velká, jak má být. Proto mě málem zdecimovala zpráva paní doktorky. Ukázala mi na monitor a říká mi: „Vidíte to krásné srdíčko???“. A ještě jsme byli o 2 dny větší. Odkývala jsem jí všechno, co mi řekla, srdíčko jsem sice neviděla, ale věřila jsem, že ho vidí ona. Z ordinace jsem vypadla v takovém stavu, že jsem si nevzala ani recepty na injekce. Sestřička za mnou běžela až na chodbu, aby mi je přinesla. Brečela jsem štěstím. Manžílek samozřejmě věděl, že všechno bude v naprostém pořádku.
Celé těhotenství jsem si úžasně užívala. Nikomu jsme nic neřekli, dokud jsme neměli negativní výsledky z prvního screaningu. Neteř manžílkovi pouze drze sdělila, že doufá že to bude holka, protože bratrance už má.
Bohužel její přání se nenaplnilo. Moje malá Čarodějka nebyla Čarodějka, ale malý Čaroděj. Malé čarodějné miminečko. Celé těhotenství bylo úžasné, až na vysoký tlak v posledním měsíci, maličkému se na svět moc nechtělo, museli nám pomoct doktoři císařským řezem, ale ten maličkatý uzlíček za to stál. Když se na mě poprvé podíval, věděla jsem, že za to ten boj stál, že ty 4 roky boje byly důležité.
Teď konečně Petřík usnul, má 3,5 měsíce, krásně se směje, povídá a je to největší štěstíčko co nás s manželem potkalo. Po 11 letech vztahu, po úspěšném zvládnutí vysoké školy, sehnání adekvátního zaměstnání, postavení domečku. Všechno ostatní se zdá nedůležité v porovnání s tím malým tvorečkem.
I s azoospermií to jde… Stačí na to jedno vajíčko a jedna spermie. My v tom spermiogramu v den odběru měli opravdu jen jednu jedinou spermii.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2882
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4015
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3204
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3333
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1838
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1662
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1704
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1402
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1156
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4330
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...