Marné snažení III
- Snažení
- PT123
- 11.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj první deníček jsem napsala v červnu loňského roku. Byli jsme oba s manželem zdecimovaní zprávou, která už více než rok točí celým naším životem. Azoospermie.
Když už jsme si mysleli, že máme řešení, zase nám život zamíchal kartami. Protože jsem člověk od přírody nedůvěřivý a když mám náznak problému, snažím se vlastní cestou hledat řešení. Když doktoři přišli manžílkovi na problém v hormonech, nasadili mu léky. Ale mojí hlavou šla myšlenka: Proč dostal léky na testosteron, který má v normě a nic nedělají s téměř dvojnásobnými hodnotami ženských hormonů u muže?
Začala jsem hledat a našla kontakt na androloga. Ten bohužel mou myšlenku potvrdil a doporučil okamžitě vysadit léky. Jeho odůvodnění korespondovalo zcela se všemi informacemi, které jsem našla já. Rozhodli jsme se zkusit léčbu u něj. Manžela prohlédl, diagnostikoval problém – špatný vývoj varlat – místo funkční tkáně se mu varlata vyvinula z obyčejných „stavebních“ buněk a navrhl dvě cesty.
První cestou byla hormonální léčba, která ovšem neznamenala pozitivní výsledek. Druhou cestou bylo chirurgické získání spermií (MESE – TESA).
Protože jsme chtěli udělat maximum bez operace, vydali jsme se cestou léčby. Manžel si píchal téměř 4 měsíce hormony, 2× týdně, ale bohužel neúspěšně a my v květnu letošního roku začali hledat, kam půjdeme na operaci. Nakonec jsme zakotvili ve státní nemocnici. Vybaveni všemi papíry, které jsme za téměř rok nashromáždili, jsme se dostavili, naplánovali postup odběrů před IVF a domluvili jsme se, kdy zhruba bude IVF a manželova operace.
Přesto, že se jen jedinkrát ze 7 pokusů našly nějaké (morfologicky abnormální) spermijky, rozhodli jsme se zkusit ještě jeden spermiogram. Po všech těch „nulách“ najednou na začátku září vykoukly 4 spermijky. Někteří jsou nešťastní z tisíců a my byli štěstím bez sebe ze ČTYŘ spermijek. Nechali jsme je zamrazit s tím, že zkusíme spermiogram ještě jednou a třeba zamrazíme znovu. To ovšem přišla další nula a byla dohodnutá operace.
No a na začátku října to začalo – 10. 10. první injekce dlouhého cyklu stimulace – Diphereline na zastavení cyklu, 14 dnů pauza a pak to se spustil kolotoč – Gonal, Menopur, Fraxiparine a tabletky Prednison. Průměrný feťák by mi mohl každé ráno závidět.
Termín operace byl stanoven na dnešní den. Přesto si mužíček vydobyl, že před M/T ještě zkusí spermiogram. Dnes ráno „před“ našla laborantka v odevzdaném vzorku dvě krásné zdravé spermijky. Prý to ještě prožene centrifugou, že by jich mohla najít více, ale přesto jsme se dohodli, že na operaci půjdeme, ať to pojistíme. V laboratoři sestra mezitím centrifugovala zbytek vzorku, aby bylo co nejvíce spermijek.
Oba jsme byli nadšení, když se ve spermiogramu spermijky našly, tak operace bude jen pojistka, jen aby bylo i na zamrazení na příště. Jenomže člověk míní, životě mění… Manželovi odebrali pouze dva vzorky. Více prý bylo zbytečné, tkáň je natolik poškozená (atrofická), že bylo zbytečné trápit ho odebíráním dalších vzorků. Z odebrané tkáně nezískali nic. Zřejmě má někde schované malé ložisko spermatogeneze, které lze jen velmi těžko najít. Tvoří spermijky, ale opravdu málo.
A co dál? Zítra ráno máme naplánované OPU – budeme doufat že se podaří rozmrazit ty 4 zamrazené spermijky a že snad i v centrifugovaném vzorku, který je uchovaný z rána, něco bude. Máme sice domluvené i dárcovské spermie, ale doufáme, že jsou jen pojistkou. Maximum chceme oplodnit manželovými spermijkami. „Dárcovská“ embrijka necháme zamrazit a budeme řešit další cestu k našim miminkům. Nevzdáváme se…
Tento deníček píšu proto, že se mi za ten rok ozvalo pár lidiček, co stojí na stejné křižovatce jako jsme stáli my. Pokud by mé deníčky mohly pomoci jedinému človíčkovi, podpořit ho, dodat mu sílu, budu ráda.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2611
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
