Marné snažení IV
- Snažení
- PT123
- 29.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psaní dalšího pokračování mého deníčku jsem dlouho odkládala. Nechtěla jsem pokoušet štěstíčko, tak snad už máme tentokrát všechno špatné vybrané.
Po roce hledání jak bojovat s diagnózou azoospermie, jsme přece jen skončili u neúspěšné operace M/T. Přesto jsme v sobě pořád nechávali hořet tu jiskřičku naděje, že by přece jen v centrifugovaném vzorku odebraném před operací mohlo pár spermijek být. A bylo.
Druhý den po manželově operaci jsem nastoupila k odběru vajíček, získali 12 oocytů, z toho 9 krásných zralých vajušek. Bohužel vzorek od manžela neměli zpracovaný, prý raději počkají na vajíčka, a pak to provedou současně. Dodnes nechápu, kde vzala paní embryoložka tolik trpělivosti, že pátrala 3 hodiny ve vzorku, než našla právě 9 spermijek pro 9 vajíček. Ale našla je. Nakonec zůstaly 3 vajuška k transferu. 2 jsem dostala k sobě, třetí nezvládlo zamrazení.
Šestý den po transferu se mi ukázaly // na testu a já jsem byla absolutně nadšená – totální euforie. Nemohli jsme tomu s manželem uvěřit, takové štěstíčko po tom všem špatném. Bohužel to ale nemělo dlouhého trvání. Před Vánoci se mělo ukázat srdíčko a bohužel nebylo. Přesto paní doktorka v CARu chtěla dát bobkům šanci. 29. 12. 2011 veškeré naše šance skončili a já jse musela na revizi. Embryjka se přestala vyvíjet.
Co dál? Následoval u mě měsíc apatie u mě. Nechápala jsem, proč si tohle všechno musíme vyžírat zrovna my, proč se na nás po tom všem špatném usmálo chviličku štěstíčko a pak zase vyhaslo. Manželova snaha dostat mě z apatie nás dovedla až do Nassfeldu, kam mě i s neteřinkou vyvezl na lyžovačku.
I přes 20stupňové mrazy a můj pád (s následnou nutností operace kolene) jsme si to opravdu užili a načerpali spoustu energie. Už podruhé na tom našem „vzpamatování se“ mělo velikánský podíl to naše malinkaté osmileté zlatíčko. Nevěřila bych, že malé dítě dokáže tolik nabít člověka energií, i když ho zlobí a popichuje.
V březnu jsem po domluvě s ortopedem podstoupila artoskopii kolene – říkal, že jestli budu těhu, tak jsem 2 roky pro něj pasé a jestli je problém, tak ho vyřešíme hned. Ještěže tak.
19. 4. jsem dostala MS a den poté jsem začala píchat hormony. Tentokrát jsme ale zkusili minimální stimulaci. Dostala jsem injekce Merionalu a Fostimonu, k tomu nutný Fraxiparine a tabletky Prednisonu. Píchala jsem 8 dnů, nejdříve to vypadlo na 4–6 vajíček, nakonec bylo ale jen 1.
Ještě den před odběrem vajíček jsme s mužem uvažovali, jestli to má vůbec smysl všechno podstupovat kvůli jednomu vajíčku. Jaká je šance, že se zvládne oplodnit a správně se dělit? Má vůbec šanci? Přesto jsme do toho šli. A já si teď za takové „kacířské“ myšlenky, které jsme měli, nadávám. Samozřejmě mělo šanci.
30. 4. jsem nastoupila na punkci, odebrali jedno vajuško. 2. 5. jsme si měli volat, jak to vypadá. Tak nervózní jsem už dlouho nebyla, říkala jsem si, jaká je vůbec šance. Paní embryoložka mě ovšem dostala. S naší diagnózou nás znalo celé oddělení, takže při vyslovení jména se snad celý telefon rozzářil a mě se dostalo zprávičky, že vajíčko se krásně vyvíjí a že si pro něj další den odpoledne můžeme přijet. Do rána jsem skoro nespala, nemohla jsem věřit, že to přeci jen dopadne. Pořád jsem si říkala, jen ať se nepřestane vyvíjet, ať to bobek malý zvládne.
3. 5. jsem si jela pro svoji Čarodějku, tak jí říkám. 30. 4. mi paní embryoložky udělaly maličkatou Čarodějku. Když jsem se ptala, kolik spermijek bylo v manželově vzorku, tak mě uzemnila odpověď: „Jedna jediná“. Dodnes se snažíme vstřebat to štěstí, že z jedné jediné spermijky a jednoho vajíčka se mohlo povést miminko. V běžné snaze o otěhotnění stačí právě ta jedna spermijka z miliónů. Ale my měli právě jen tu jednu jedinou.
Kontroly 4 týdny po odběru jsem se bála jako čert kříže. Minule to bylo právě to zlomové místo, od kterého se všechno začalo kazit. Jenomže tentokrát krásně tlouklo srdíčko a paní doktorka nás mohla s úsměvem vyhodit z evidence CARu, prý nás nechce vidět dříve jak za 2 roky pro sourozence.
Strašně jsme to chtěli vykřičet do světa, ale strach nám to nedovolil. 9. 7. 2012 jsme byli objednaní na screening a do tohoto data jsme chtěli mlčet. A vydrželi jsme to. Screening dopadl absolutně bez problémů a my se konečně mohli podělit o své štěstíčko. Dodnes nikdo neví, jak jsme k Čarodějce přišli, nikdo ani neví, že jí říkáme Čarodějka.
Nikdy nebudu moci dost poděkovat těm, kteří můžou za to, že mám svůj poklad v bříšku a že si ho za pár měsíců budu moct pochovat v náručí. Ať už to bude malá Čarodějka nebo Čaroděj. Bude to náš malý zázrak.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1606
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
držim palce, aby vše probíhalo tak jak má 
. Přeji moc moc štěstíčka a až se malé narodí, tak také hodně trpělivosti 
