Marné snažení IV
- Snažení
- PT123
- 29.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psaní dalšího pokračování mého deníčku jsem dlouho odkládala. Nechtěla jsem pokoušet štěstíčko, tak snad už máme tentokrát všechno špatné vybrané.
Po roce hledání jak bojovat s diagnózou azoospermie, jsme přece jen skončili u neúspěšné operace M/T. Přesto jsme v sobě pořád nechávali hořet tu jiskřičku naděje, že by přece jen v centrifugovaném vzorku odebraném před operací mohlo pár spermijek být. A bylo.
Druhý den po manželově operaci jsem nastoupila k odběru vajíček, získali 12 oocytů, z toho 9 krásných zralých vajušek. Bohužel vzorek od manžela neměli zpracovaný, prý raději počkají na vajíčka, a pak to provedou současně. Dodnes nechápu, kde vzala paní embryoložka tolik trpělivosti, že pátrala 3 hodiny ve vzorku, než našla právě 9 spermijek pro 9 vajíček. Ale našla je. Nakonec zůstaly 3 vajuška k transferu. 2 jsem dostala k sobě, třetí nezvládlo zamrazení.
Šestý den po transferu se mi ukázaly // na testu a já jsem byla absolutně nadšená – totální euforie. Nemohli jsme tomu s manželem uvěřit, takové štěstíčko po tom všem špatném. Bohužel to ale nemělo dlouhého trvání. Před Vánoci se mělo ukázat srdíčko a bohužel nebylo. Přesto paní doktorka v CARu chtěla dát bobkům šanci. 29. 12. 2011 veškeré naše šance skončili a já jse musela na revizi. Embryjka se přestala vyvíjet.
Co dál? Následoval u mě měsíc apatie u mě. Nechápala jsem, proč si tohle všechno musíme vyžírat zrovna my, proč se na nás po tom všem špatném usmálo chviličku štěstíčko a pak zase vyhaslo. Manželova snaha dostat mě z apatie nás dovedla až do Nassfeldu, kam mě i s neteřinkou vyvezl na lyžovačku.
I přes 20stupňové mrazy a můj pád (s následnou nutností operace kolene) jsme si to opravdu užili a načerpali spoustu energie. Už podruhé na tom našem „vzpamatování se“ mělo velikánský podíl to naše malinkaté osmileté zlatíčko. Nevěřila bych, že malé dítě dokáže tolik nabít člověka energií, i když ho zlobí a popichuje.
V březnu jsem po domluvě s ortopedem podstoupila artoskopii kolene – říkal, že jestli budu těhu, tak jsem 2 roky pro něj pasé a jestli je problém, tak ho vyřešíme hned. Ještěže tak.
19. 4. jsem dostala MS a den poté jsem začala píchat hormony. Tentokrát jsme ale zkusili minimální stimulaci. Dostala jsem injekce Merionalu a Fostimonu, k tomu nutný Fraxiparine a tabletky Prednisonu. Píchala jsem 8 dnů, nejdříve to vypadlo na 4–6 vajíček, nakonec bylo ale jen 1.
Ještě den před odběrem vajíček jsme s mužem uvažovali, jestli to má vůbec smysl všechno podstupovat kvůli jednomu vajíčku. Jaká je šance, že se zvládne oplodnit a správně se dělit? Má vůbec šanci? Přesto jsme do toho šli. A já si teď za takové „kacířské“ myšlenky, které jsme měli, nadávám. Samozřejmě mělo šanci.
30. 4. jsem nastoupila na punkci, odebrali jedno vajuško. 2. 5. jsme si měli volat, jak to vypadá. Tak nervózní jsem už dlouho nebyla, říkala jsem si, jaká je vůbec šance. Paní embryoložka mě ovšem dostala. S naší diagnózou nás znalo celé oddělení, takže při vyslovení jména se snad celý telefon rozzářil a mě se dostalo zprávičky, že vajíčko se krásně vyvíjí a že si pro něj další den odpoledne můžeme přijet. Do rána jsem skoro nespala, nemohla jsem věřit, že to přeci jen dopadne. Pořád jsem si říkala, jen ať se nepřestane vyvíjet, ať to bobek malý zvládne.
3. 5. jsem si jela pro svoji Čarodějku, tak jí říkám. 30. 4. mi paní embryoložky udělaly maličkatou Čarodějku. Když jsem se ptala, kolik spermijek bylo v manželově vzorku, tak mě uzemnila odpověď: „Jedna jediná“. Dodnes se snažíme vstřebat to štěstí, že z jedné jediné spermijky a jednoho vajíčka se mohlo povést miminko. V běžné snaze o otěhotnění stačí právě ta jedna spermijka z miliónů. Ale my měli právě jen tu jednu jedinou.
Kontroly 4 týdny po odběru jsem se bála jako čert kříže. Minule to bylo právě to zlomové místo, od kterého se všechno začalo kazit. Jenomže tentokrát krásně tlouklo srdíčko a paní doktorka nás mohla s úsměvem vyhodit z evidence CARu, prý nás nechce vidět dříve jak za 2 roky pro sourozence.
Strašně jsme to chtěli vykřičet do světa, ale strach nám to nedovolil. 9. 7. 2012 jsme byli objednaní na screening a do tohoto data jsme chtěli mlčet. A vydrželi jsme to. Screening dopadl absolutně bez problémů a my se konečně mohli podělit o své štěstíčko. Dodnes nikdo neví, jak jsme k Čarodějce přišli, nikdo ani neví, že jí říkáme Čarodějka.
Nikdy nebudu moci dost poděkovat těm, kteří můžou za to, že mám svůj poklad v bříšku a že si ho za pár měsíců budu moct pochovat v náručí. Ať už to bude malá Čarodějka nebo Čaroděj. Bude to náš malý zázrak.
Přečtěte si také
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 7583
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1390
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 2949
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2248
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1789
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 5353
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1870
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 1109
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 1088
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 4484
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
držim palce, aby vše probíhalo tak jak má 
. Přeji moc moc štěstíčka a až se malé narodí, tak také hodně trpělivosti 
