Matýsek mi moc chybí
Je tolik příběhů a všechny si jsou tak podobné, otěhotnění, bezproblémové krásné těhu, očekávání, a naprosto zdrcující konec. Bohužel ani nám se tohle neštěstí nevyhnulo.
Bylo 20. 8. 2010 a já si po 8letém vztahu brala svého přítele za manžela. Proč o tom píši? Právě v tento den o svatební noci se nám po tolika letech podařilo otěhotnět! Úžasná náhoda, 8 let a stále nic a zrovna v tento den se nečekaně zadařilo… jsme šťastní a mimise už se nemůžeme dočkat. Po počátečních pravidelných telefonátech s wc 
si těhu náramně užívám, můj manžel i syn se těší, náležitě mi se vším pomáhají a opečovávají mě. No prostě vše sluncem zalité. Kontroly a vyšetření naprosto v pořádku, i nadstandartní vyšetření z důvodu věku, bylo mi 34.
Navíc téměř po celou dobu těhu si Matýsek pečlivě schovává toho svého pindíka , takže si myslíme, že navíc budeme mít k synům (manžel má z předchozího manželství také syna) holčičku Ellinku. Na konci 7 měsíce se ovšem dozvídáme, že to přeci jen bude chlapeček. A rozhoří se boj o jméno, každý chce jiné, nakonec se shodujeme, že to bude Matěj, líbí se nám všem. Dny plynou, už se nemůžeme dočkat, pomalu stříháme metr a i přes obavy z porodu se těšíme na den D.
Je sobota 4. 6. 2011 a my se právě přestěhovali do nového bytečku. Termín porodu se blíží, vše je téměř připraveno. V neděli 5. 6. dopoledne postavíme (já, manžel a syn) postýlku. Jdu na wc a zjistím, že ze mě asi odešla tzv. hlenová zátka. Taky si uvědomím, že jsem od soboty večer necítila mimi kopat! Volám do porodnice, zda se mám dostavit, nebo ještě čekat. Pan doktor mi odpoví, ať pro jistotu přijedu, že se může jednat o začínající porod a pohyby před porodem nejsou tak intenzivní, že se nemám bát!
Sbalím si věci, osprchuji se a vyrážíme plni očekávání směr FN Motol. Od příjezdu do porodnice bych nejraději vše smazala a vrátila. Po příchodu do ordinace mě sestřička připojí na monitor a já cítím, že se něco děje. Stále se jí evidentně nedaří zachytit ozvy. Volá nějakou pí. doktorku. Dostaví se velmi mladá mudr., které se stále ptám, co se děje, ale ona pořád, vydržte, přijde pan doktor, ovšem v pozadí slyším, jak volají, pane primáři akutka! Je mi špatně, klepu se a čekám, co bude, už vím, že to nebude dobré.
Přišel pan primář, podíval se na monitor a ve chvíli, kdy se na mě podíval, mi bylo vše jasné. Je 5. 6. 2011 cca 20.30 a mě se hroutí svět! Ta věta mě úplně srazila: Maminko je nám líto, ale miminko už nežije, nebije mu srdíčko! Panebože, jak je to možné, proč?!
Zbytek mi splývá v jeden špatný film… sestřička mě odvádí za manželem, kde mu oznamuje, co se stalo. Brečíme oba, jsme v naprostém šoku a nešťastní. Nechápeme proč a co se stalo, na poslední kontrole v pátek bylo vše ok. Následuje vyvolání porodu a 6. 6. v 00:50 se nám narodí náš tolik milovaný syn Matěj - 52 cm / 2760 g. Čekala jsem, jestli náhodou neuslyším alespoň náznak pláče, co když se spletli, ale bohužel, Matýsek nežije. Bohužel mi ho ani neukázali a já jsem byla v takovém šoku, že jsem ani neměla sílu to vyžadovat. Dodnes toho lituji. Po převozu na gynekologické lůžkové oddělení cítím jen bezmoc, lítost, vztek a naprostou prázdnotu. Proč, proč, proč?!
Je to už 8 měsíců, ale pro mě teprve. I teď, když to píšui, brečím, Matýsek mi moc chybí. Dodnes mám v jedné malé skřínce zbytek věcí, které nejsem schopna a ochotna někomu dát. Kvůli synovi a manželovi funguji relativně normálně, ale nemůžu říct, že žiji, spíš funguji. A co se vlastně stalo? Bylo mi sděleno, že údajně pupečník okolo krku. Nevím a raději nepátrám, stejně se nic nezměníd. Mojí útěchou je syn a víra, že se nám třeba podaří ještě nějaké mimi mít.
Matýsku, stále na Tebe myslím a těším se, až se potkáme tam nahoře.
Přečtěte si také
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 1113
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 1376
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 717
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 473
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 283
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 5064
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 4176
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 2236
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1656
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 1207
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
a věřím, že se vám vytoužené miminko zadaří 
Ale věř tomu že se Vám zadaří a budete mít krásné zdravé miminko.Moc bych Vám to ze srdce přála 