Mně se na tom světě nelíbí
- Rodičovství
- Aries6
- 19.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb když rychlý porod nadělá víc škody jak užitku. Když mi první prokřičela první měsíc života (pak byla teda vcelku hodné dítko), tak jsem se těšila na to, jak to druhé miminko bude hodné, spavé...
Děti jsme vždycky chtěli brzo po sobě a byla jsem moc ráda, že se nám zadařilo hned. Vycházelo to, že budou děti 20 měsíců od sebe. Těhotenství bylo normální, nedělo se nic výjimečného. Až na to, že jsem přenášela.
Na poslední kontrole, kdy jsem přenášela 6 dní (pátek), mi paní doktorka udělala Hamiltona, protože to konečně šlo. První porod byl takový klasický, dlouhý nepostupující porod prvorodičky, tak jsem byla zvědavá na druhý.
Po Hamiltonu se nedělo nic, jen jsem špinila, odcházel ze mě jakýsi hlen, možná zátka, nevím, protože hlen ze mě šel celou druhou půlku těhotenství. V neděli ráno kontrakce, silnější… čekala jsem, co bude dál. Další za 10 minut. Budím manžela a dcerku, ať stihnou plavání a další kontrakce. Manžel kouká, ptá se. Já říkám, že jdu zkusit vařící sprchu a uvidíme. A pak to začalo. Kontrakce po 2-3 minutách, bolest tak silná, že takovou si z prvního porodu vůbec nepamatuju. Když to trvalo asi půl hodiny, už jsem začala bolestí brečet. Ano, tak brzy jsem ztrácela sílu. Manžel mě utěšoval, já si pořád nebyla jistá, jestli je to „ono“… doteď to nechápu.
Po hodině a něco jsme vyjeli. Porodnice asi 10 km, městem jsme jeli asi 90tkou. Já se kousala do ruky, jak to bolelo. Dojeli jsme, manžel se ptá, co bude. Říkám, ať počká, co mu řeknou, jestli dcerku stihne odvézt k rodičům nebo ne. Jdu na vyšetřovnu, popohánějí mě honem do košile, vyšetření a slova sestřičky: „Paní doktorko, honem na sál, jde se rodit.“ Došla jsem na sál, prodýchala kontrakci, honem na lehátko, píchli mi vodu – ta byla zelená, což mě dost vyděsilo, ale uklidňovali mě. A na další se šlo tlačit (něco mi honem hnali do žíly, doteď nevím co). Miminko se hnulo, na další kontrakci tomu pomohli a malá byla na světě. Manžel říkal, že to nebylo ani 10 minut a přišli mu říct, že se narodila holčička.
První den spala, ale byla taková neklidná. Neřešila jsem to, prostě novorozeně, že… Další den dopoledne to začalo. Nechtěla se přisát a začala brečet. No spíš křičet a řvala a řvala a řvala… Chodila jsem za sestřičkama, ty dávaly kapky, teploměr do prdýlky a rady typu „má hlad, nemáte mlíko… klidně kojte každou hodinu.“ Ráda bych, kdyby se přisála. Pak jí začala stoupat teplota. Už jsem brečela i já, nikdo nevěděl, co dělat, setry jsem očividně obtěžovala. Zkoušela jsem pevně zavinout, nic, nechat volně, nic, chovat, nic, položit jen tak na sebe, nic. Pořád řvala. Až na noční přišla sestra, koukla na malou a dovedla mi paní primářku z dětského. Ta se zeptala na porod a bylo jí to jasné. Napsala malé nějaké léky, po kterých se hned zklidnila. Ale já klidná nebyla, pořád jsem se ptala, co bude, až jí to vysadí. Buď mě odbyli nějakou univerzální větou, nebo nevěděli a nejlepší bylo „No máte miminko, to si jako myslíte, že vám bude pořád jen spát?“
Léky ji dávali asi 1,5 dne a pak nás pustili domů. Byl čtvrtek. Pátek jsme nějak přežily, noci se jakž takž daly a v sobotu to zase začalo. Usnula 2× jen asi na půl hodiny a brečela a brečela. U kojení se sice uklidnila, ale jen na chvilku. A čím víc jsem kojila, tím víc samozřejmě blinkala. Odpoledne se už zase celá třásla a když to manžel viděl, tak jsme se sbalili a jeli na pohotovost. Já s hrůzou, kdo tam bude a co mi řekne na plačící novorozeně. Byla tam úžasná paní doktorka, když malou viděla, věděla hned, která bije a doporučila nošení v šátku (já prozíravá jsem si ho už den před tím objednala). Pak pití meduňky a další. Doma jsem měla Manducu, tak jsem tam malou po příjezdu šupla, ona krásně usnula a spala asi 2 hodiny. Neskutečné…
Celé šestinedělí jsem nosila v šátku (pak už se tomu malá sama bránila). Bylo to náročný, byly hice, záda mě bolely – malá nebyla zrovna prcek. Chytala jsem nějaké poporodní blues nebo co, hodně jsem brečela, a tak nějak mě to moje miminko včetně přilepení na mě nebavilo. Stydím se za to doteď. Ale šátek a paní doktorku bych pozlatila. Byly jsme i u homeopata, byla bych schopná jít kamkoliv a zkusit cokoliv. ![]()
Jestli jsem udělala něco špatně v těhotenství, nebo to bylo popoháněným porodem, nebo to tak prostě mělo být, nevím, ale jsem ráda, že je to za námi. Teď je hodné usměvavé skoro pětiměsíční miminko. Až na ty noci, ale to bych chtěla moc, že? ![]()
Díky za přečtení, třeba někomu pomůže do budoucna.
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 1202
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 441
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 728
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 1365
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 1230
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5227
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1763
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2086
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 12824
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 3012
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...