Mishicka a Barborka - 47 týdnů
- Rodičovství
- 03.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky v dalším týdnu, který alespoň u nás vypadá, jakoby se tu paní Zima hodlala navždy zabydlet a už nikdy neskončit. Máme tady sněhu, jak o Vánocích :) Ale já už vím, proč to tak je. Pořád ještě se nám nepodařilo vyfotit Báru na sněhu a tak pořád dostáváme další šance. No, už bychom ten snímek asi měli konečně vytvořit, aby to jaro taky někdy dorazilo :)
S Barbánkem (momentálně tak nejčastěji oslovuji Báru) je stále víc veselo a hlavně se s ní už opravdu dá komunikovat. Je vyloženě šťastná, když něco děláme spolu, když jí říkám, co udělat a ona to udělá. Má z toho obrovskou radost, když to pochopí a když jí chválím. Vzroně začala dělat všechny ty dětské akce typu, pápá, pacipaci a dokonce od Aničky okoukala, jak se dělá, že je velká
Stačí jen vydat příslušný povel a už se činí a dělá nám radost. Začala taky chápat co chci, když říkám … dej mi to, schovej se, kde je míček, přines ho, dej ho dovnitř, nohy dolů, atd. Je toho opravdu spousta, čemu už rozumí a moc jí baví to opakovat pořád dokola. Samozřejmě ovšem za předpokladu, že má na to náladu. Největší sranda ale je, že ona reaguje neustále, i když my to třeba nečekáme. Tuhle v krátkých časových intervalech zuřivě tleskala a my furt nemohli přijít na to, proč. Až jsme to objevili … v televizi dávali Milionáře a my to nějak nevnímali, ale Barbánek jo a když tleskali lidi, tak tleskala s nima a smála se ![]()
Hra na schovávanou pro ní pořád neztratila na zajímavosti, už se schovává za cokoli a vydrží jí to dlouho. Taková utěrka jí zabaví na čtvrt hodiny, nebo postačí i časopis, ovšem musím jí neustále „hledat“, kde že to ta Bára je?
Schovává se za sedačku a vykukuje s hurónským řevem - především na tatínka. Další oblíbenou činností je napodobování činností, co dělaj ostatní. Při česání se musí stůj co stůj zmocnit hřebínku, aby se přečísla dle vlastní představy - a docela jí to jde, jen je z ní pak solidní pankáč
A protože teď jsme byli všichni nějaký marod, tak začala napodobovat kašel, to vám je sranda. Stačí, když někdo z nás zakašle a ona se hned přidává a má hroznou radost, že to taky dělá
Stejně ráda ovšem je, když my napodobujeme jí. Třeba když si pšíkne, tak já hned taky a to je smíchu a pšíkání můžeme dělat donekonečna. Moc rádi manipulujeme s věcmi, nekonečně oblíbená je hra na bác - boření komínů z čehokoli. Když vezmu nějakou hračku do ruky a houpu s ní a říkám bim bam, hned se musí Bára opičit. Jak píšou v chytrých knihách, tak samozřejmě nejlepší jsou hračky, které má někdo jiný. Což v praxi pak vypadá tak, že cokoli si vezmu do ruky, musí hned ulovit Barbánek. Je to dobré do té chvíle, než se chce zmocnit nože, hrnku, mobilu atd. To pak nastává ta neoblíbená hra na NE - nesmíš, Barborčino zoufalé popotahování a opětovná snaha tu věc získat. Ale bývám neoblomná a radši se snažím přesměrovat Bářinu pozornost jiným směrem, protože jinak je z toho nešťastný pláč. Docela to funguje - zatím. Pravidelně několikrát denně chodíme do předsíně kontrolovat, jestli je tam táta … a on není. Tak praštíme do vchodových dveří pěstičkou a jdeme zase zpátky. Ale večer to už je to zajímavý, to tam někdy jdeme (když slyšíme takový divný štrachání - což Bára slyší vždy stoprocentně) a už u dveří do předsíně Bára šeptem říká nadšené táta táta a pak najednou někdo zaťuká na dveře a kuk už je tam táta … pořád nějak nechápeme, proč se nám za těma vchodovejma dveřma schovává celý den, vždyť ho to samotnýho nemůže bavit, trčet tam tak dlouho ![]()
Jinak máme doma neskutečné breptadlo, pusa jí jede od rána do večera a zdá se mi, že některé věci už u ní mají své nezaměnitelné pojmenování. Většinou je to první slabika názvu té věci (tedy jak my jí nazýváme). Třeba pé znamená pes … ovšem pé je zrovna tak liška, kočka, prostě cokoli, co psa připomíná … ta fauna se nám nějak motá
Ovšem objevují se neustále nová a nová slova … momentálně je v kurzu experimentování s jazykem zasunutým hluboko vzádu v puse … vypadne z toho třeba něco jako „páržikn“ … nevíte, co to je? ![]()
Překvapuje mě, jak rychle si spojí novou věc s jejím jménem. Třeba tuhle jsme koupili takový kousátko (ty u nás pořád frčí) ve tvaru kytky. Tak ho dávám Báře a říkám, vem si kytku. A pak jsme párkrát řekli jak má krásnou kytku a tak. A večer jí říkám, kde máš kytku? A ačkoli byla pohřbená pod hromadou jiných hraček, tak si tam Bára dolezla a vytáhla jí a vítězoslavně mi jí ukazovala. Hodně nám v dorozumívání pomáhají posunky. Když chci, aby něco někam dala, tak pojmenuju tu věc a ukážu na ní a pak na místo, kam jí má dát. Bára to krásně chápe a jsme obě šťastné, když si takhle rozumíme.
Pořád pusinkuje panáčka Oskara a pořád ještě odmítá pusinkovat mě
Ale když udělám zvuk pusy, tak se to snaží napodobit, ale neumí to, tak místo toho hlasitě mlaská. Je u toho k sežrání ![]()
A teď k tomu samostatnému přístupu k jídlu. Už jsem to taky zaznamenala, že je nejvyšší čas dát dítěti možnost samostatně jíst, protože Bára se o lžičku rve už dost dlouho. Jako povel k jídlu momentálně často slouží hlasitá výzva ham ham a mlaskání. Pak se tedy u:,–(íme do židličky a začneme. Zvolila jsem jídla hustší konzistence a nechala Báře napospas. Na rozdíl o Aničky a Tedýska Barbánek nutně musí jíst lžičkou, nikoli rukama. Rukama rozmatlá ukáplé jídlo, ale že by se snažila dávat na prstech do pusy, to ne. Je to přeci dáma, tak se nebude hrabat v jídle rukama, ne
Opět mě překvapilo, jak to ale šlo rychle, ona prostě vezme lžičku a hned jí strká do misky s jídlem. To jí pomůžu nabrat jídlo a ona mi hned rve tu lžičku a dává si do pusy. Občas půlku nákladu po cestě vytratí, někdy si tam tu lžičku cpe napříč, ale daleko víc toho sní, než vytrousí. A jak baští, to koukám … prostě když může sama, tak najednou má hlad za dva. Ale holky, má to jeden háček (alespoň u nás) - už asi nikdy nebude Bára jíst ode mě ze lžičky, aniž by zároveň jedla sama. Po tomhle jednom pokusu totiž při každém dalším krmení odmítá otevřít pusu, když nemá svou lžičku a nemůže si občas sama nabrat a sníst. Takže jsem si zavařila. I když, jestli bude pořád takhle šikovná, tak za půl roku třeba už bude jíst krásně sama, bez mé asistence. Taky mám nějaké fotky, tak přidám do galerky, ať si to prvosamokrmení můžeme navzájem okouknout.
Chození je pořád pilně trénováno, neustále nacházíme dítě stojící uprostřed místnosti, které se třese na naší pochvalu a potlesk, který okamžitě opakuje. Většinou už nepadá a když ano, tak spíš proto, že spěchá anebo už jí to nebaví a chce si sednout, tak tak učiní. Nejradši ovšem stále chodí od maminky k tatínkovi a naopak, což je oblíbená večerní činnost. Akorát když už je dost blízko na to, aby věděla, že jí chytnu, tak se rozběhne a padá mi do náruče. Ale to je prostě součást hry. Takže někde si doma posílají autíčka, my si posíláme Barbánka
Zatím jí dělají problém prahy, ale dneska ráno už jeden zdolala a byla z toho moc veselá.
Musím končit, jak jsem se teď do deníčku moc nedostávala, tak mám tolik věcí, že bych tenhle deníček mohla mít nekonečně dlouhý.
Moc se na všechny těšíme za ZIZIsrazíku.
Mishicka + Bára
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 2858
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 501
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 604
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 538
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 354
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2246
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4049
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2193
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1327
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1299
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Ahoj holky!
Tak ještě stihnu něco málo napsat než odjedu.
Včera jsem byla Tomáška zvážit u doktorky a má 12,020kg,takže přibral za měsíc půl kila,tak možná v roce těch 16kg mít nebude,když už nepřibírá kilo za měsíc:-))))
Jinak hra na schovávanou je taky u nás velmi oblíbená,opravdu stačí plinka nebo utěrka a to je pak radosti.
Hodně už Tomášek mluví a vříská,ale není tomu rozumět,taky mě češe,když ho chci učesat já,tak děláme česy,česy a s tátou si telefonují,táta mu vezme telefon na hraní a dělá do něj halo,halo,Tomi,Tomi a Tom hned natahuje ručičku a chce taky telefonovat,tak mto dáme a Tom dělá,jako že telefonuje,no je to srandovní.
Tak brouček se mi vzbudil,tak končím a za tři hodiny vyrážíme na cestu,takže zítra ahoj,moc se těším,Papapa Zizi a Tomášek(dnes44.týdnů)