Moje dětství
- O životě
- Sandra752
- 11.10.13 načítám...
Sotva píši první slovo, vracejí se mi ty hrůzné vzpomínky na mé dětsví. Stále nechápu, proč se musel tak chovat zrovna MŮJ VLASTNÍ OTEC?! V postýlce mi právě spinká moje skoro roční holčička a nedokážu si představit, že by si prošla tím, co já. O to horší je, že za týden se vdávám a k oltáři mě nebude vést můj vlastní otec. No to nevadí, povede mě můj nevlastní otec, co mi ukázal, co je otcovská láska, a vynahradil mi to.
Je to dlouhý příběh a začnu tím, jak se moje máme seznámila s mým vlastním rádoby OTCEM!!!
Píše se rok 1990 a moje máma se seznamuje na place ve Warszawě s mým otcem. Ona jako komediantka, co jezdí po světě s kolotočem, on jako policajt, co dohlíží na pořádek. Zajiskřilo to mezi nimi a během pár měsíců se berou. Moje máma si stále vybavuje větu svýho tchána: „Janičko, rozmysli si to. Nemusíš si brát mého syna, s ním tě nečeká nic pěkného.“
Jenže máma chtěla být pryč z toho komediantského světa, ukázat, že jí je už 18 let a chtěla být hlavně pryč od svého vlastního otce, který jí a její sourozence taky týral.
Moje máma se v prosinci roku 1991 dozvídá, že je těhotná. Krásná to zpráva pro ni a mého otce. Do té doby bylo vše v pořádku. Jen otec říkal, že chce mít jen jedno dítě a to má být holčička se jménem Sandra. Narodila jsem se, otec byl pyšný, chlubil se se mnou. Rodina byla nadšena, ale…trvalo to jen 5 měsíců.
Moje máme zjistila, že je podruhé těhotná. Nevěděla, co má dělat. No musela s pravdou ven. Otec se tak naštval, že se opil do němoty. Od té doby začalo peklo. Alkohol byl na denním pořádku. Máma byla znásilňována a já neustále jako půlroční bita za to, že pláču. Otec nutil mou mámu si polévat nohy a břicho horkou vodou, nutil jí skákat ze schodů a ze stolu, musela nosit kbelíky s vodou do druhého patra. Ale moje sestřička se držela jako klíště. Neustále říkal, že je máma kurva a že já a moje nenarozená sestra měla plavat kanálama.
Mého otce vyhodili od policie a zůstal bez práce, kvůli alkoholu. Byli jsme chudí jako kostelní myš. V ledničce byl poslední párek a máma mi ho chtěla nechat k večeři. Alespoň abych se najedlá já. Jenže přišel nalitej otec, párek si ohřál a nechal ho nakrájený na kolečka na stole. Já jako malá roční holčička, jsem přišla ke stolu a vzala si kolečko párku. Otec to uviděl a dal mi takovou ránu, že jsem slítla a praštila se o zeď. Tímto začalo to peklo.
Jednoho dne otec přišel opět nalitej. Já si hrála na podlaze s hračkami a máma byla už skoro v 9 měsíci těhotenství. On přišel, měl igelitku v roce, natáhnul jí na mě, otočil jí, otevřel okno. Byla bouřka a tma. Nejde to zapomenout. Mamka přilítl a řvala na něj, co to dělá. Chtěla mě mu jí vytrhnout. Máma schytala několik ran a sprostých nadávek. Říkal, že jestli se ještě jednou pokusí mě mu jí vzít, tak mě pustí. Jak bylo otevřené okno, noc, bouřka, pršelo, tak mě s tou igelitkou houpal ven a dovnitř z druhého patra. Máma se jen modlila, aby se ucha neutrhla a strašně brečela jak ona, tak i já.
Narodila se moje sestra. Od malička jí bil. První ránu dostala v prvním měsíci a já na tom taky nebyla nejlíp. V zimě schválně netopil a jednou dostal zrůdný nápad. Napustil plastovou vanu studenou vodou, byly mrazy a on ani netopil. Vzal mojí sestru a začal jí topit. Já jen stále, řvala, plakala a nemohla jsem nic dělat. Jen jsem přihlížela. Nebýt mé mamky, tak je moje sestra už dávno po smrti.
Jednoho dne náš otec přinesl štěně malého krysaříka. Jestli jako omluvu, nevím. Pejsem vyrostl a my šli ven. Vrátili jsme se a bylo od něj rozkousané, co mohlo. Otec se tak naštval, že toho pejská zmátil tak, že z něj tekla jen krev, pískal a utekl. My se sestrou jen stály, plakaly a řvaly: „NENENE!!!Nedělej to.“ Co se stalo s pejskem, nevíme.
Pamatuji si, jak mi byly 4 roky a mé sestře dva a půl. Jen slyšíme, jak mamka křičí: „Rychle, holky, do pokojičku, přikrejte se a nevylejzejte.“ Najednou rána. Máma přiběhla k nám do pokojíčka a šla k sestře do postele, mně jen řekla, ať ležím. Přišel otec a rozbíjel u nás v pokojíčku nádobí. Střepy lítaly všude. Byly v posteli, na zemi, kam jste se jen podívali. Když se uklidnil, tak mamka ze strachu o náš holý život vzala sestru a říká: „Sandři, buď tady, Monču odnesu k sousedce a vrátím se pro tebe.“ My neměli ani ty bačkůrky. Jenže jak jsem se bála, tak jsem po těch střepech utíkala bosa. Ještě dodnes mám na chodidle jizvu.
Další věc je, že jsme opravdu po většinu času neměli co jíst. Jen máslo nebo drobky, co jsme našli na zemi. Máma šla tehdy do práce a když se vrátila, nemohla uvěřit svým očím. Jak jsme byly hladové, tak jsme si matlaly Niveu na toaleťák a jedly to. Samy jsme říkaly: „Maminko, nám to tak chutná.“ Ano, i toto nám stačilo k nasycení. Mamka se dala do usedavého pláče. Už toho bylo na ní dost. Přihlížet ty roky na to, jak nás týrá.
Odstěhovaly jsme se. A myslíte si, že nám dal pokoj? Ani omylem. Mamka se o nás bála, tak nás sebou brala do práce, dělala uklízečku a hlídání pro nás neměla. Nejméně třikrát, co jsme přišly domů, jsme měly vykoplé dveře a zdevastovaný byt.
Máma se svěřila své mámě do Čech, co se děje, a ta nám nabídla se do Čech přestěhovat. Jak řekla, tak se i stalo. 10.10.1998 kolem třetí hodiny ranní nás vzbudil hluk. My jako malé nechápaly, co se děje. Ano, přijeli strejdové a náš budoucí tatínek. Pomohli nám se stěhovat. V Ćechách jsme bydlely nějaký čas u babičky v maringotce, ale netrvalo dlouho a nevlastní táta si nás nastěhoval k sobě. To on nás vychoval, šatil nás, dal nám střechu nad hlavou. Naučil nás česky, zařídil nám povolení k pobytu. Tomu jsme vděčni za vše.
Nikdy jsme neviděli záchod a pravou vanu. To až u nevlastního otce.
Máme takovou jednu příhodu. Poprvé, když nám mamka napustila vanu, tak nás do ní dala. Umyla nás, vytáhla špunt. Najednou jekot, táta přilítnul do koupelny, my k neutišení a jen z nás dvou vypadlo: „My z vany vytečem, vyndejte nás.“ Spíše jsme byly jak děti z pralesa. Učily jsme se jiným zvyků, byly jsme nedůvěřivé, plaché a stydlivé. Jsme vyučené, sestra už má přítele, se kterým bydlí a já malou dcerku a budu se 11.10.2013 vdávat. Své dcerce dám všechno, možná bude rozmazlená, ale chci, aby měla to, co já nikdy neměla. Hlavně tu lásku a pochopení.
Jsou lidé, kteří zažívali taky peklo, a říkají, že je to nijak nepoznamenalo. Já tomu vůbec nevěřím. Já se například bojím bouřek, tmy, jsem nedůvěřivá, plachá a strašně moc citlivá. Vše mě rozpláče a rozhodí. Jsem taky cholerická a z nervů si koušu nehty.
V roce 2007 a 2008 jsme zavítali za babičkou do Warszawy. Moje máma zavolala otcovi, aniž bychom to věděly, že jsme v Polsku. Babička s dědou šli nakoupit a nechali nás doma samotné, neměli jsme nikomu otevírat. Měly jsme jen otevřené dveře od balkonu. Nikdy nezapomenu, jak na nás volala: „Sandra, Monia.“ V nás se to tak hnuklo, že jsme se klepaly a schovaly pod postel i přesto, že byl venku…
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 130
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 154
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 199
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 156
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 152
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2513
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1694
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 897
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1686
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 554
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Čím víc poznávám lidi, tím víc mám ráda zvířata. To je nchutný… je mi to moc líto čím jste si prošli. Přeju ti sestře i tvé dcerce už jenom dobré. Tohle si nezaslouží nikdo a ani nebudu říkat co si źaslouží ten krypl 
…hnus fialovy…Uz jen same hezke chvilky tobe i sestre 
.
.
Teď se na mě ale nezlob, tvoje matka by si zasloužila taky, protože tolik let se koukat jak něco takového dělá, to je hnus. Nechápu jak se pak může někdo obhajovat, že neměl navybranou, peníze, kam jít a tak. Než se koukat jak někdo vraždí mé děti, šla bych raději pod most 
A že mu pak ještě dala vědět, to taky nechápu 
Pokud je to pravda, preju Vam hodne sil a stestny zivot Vam a vasim detem 
lízala to jak lízátko 
ale některý voněly fakt krásně 
a proč vaše máma neodešla a nechala vás toto zažívat 