Moje ''troška do mlýna''...
- Snažení
- 30.11.02 načítám...
Ahoj všem, které, ale i kteří, čtou tyto stránky. Jmenuji se Lucka, za půl roku mi bude 36 let a chtěla bych taky přispět svou troškou do mlýna. Když se spolužačky po střední škole začaly houfně vdávat a rodit děti (nejstaršímu je už 15 let), měla jsem pocit, že mi ?ujíždí vlak? a musím s tím rychle NĚCO udělat.
Ale co, něco, když na obzoru se žádný princ stále neobjevoval. Časem se mi ta moje ?samota? zalíbila a naopak jsem litovala kamarádky, že se nikam nedostanou, já měla spoustu přátel, cestovala jsem si, kam se mi zachtělo, dělala jsem au-pair a najednou mi bylo 32. Od rodiny a přátel se začaly množit otázky typu, kdy už si konečně někoho najdeš? Výmluva, na to mám dost času, kterou jsem do té doby používala, už i mě přišla dost podivná. Jenže na povel se člověk nezamiluje a svobodného chlapa aby hledal lupou. V té době mi v práci zavedli internet, takže jsem serfovala celé dny, až jsem narazila na seznamku. A že si tam hned nějakého ?vyberu?. (v kinech zrovna běžel film ?Láska přes internet?, který mě dostal). Jenže, všichni sháněli dlouhonohou blondýnu se zelenýma očima, ale to já bohužel nejsem, snad jen ty oči pomocí barevných čoček bych zvládla 
. Tak jsem si podala ?svůj? inzerát a hned první z odpovědí mě docela zaujala. Po měsíci psaní (asi 15 mejlů denně) jsme se sešli (květen 1999) a už se nerozešli. Kromě asi 10-ti dnů jeho nemoci, jsme byli pořád spolu. V říjnu 2001 jsme se vzali. Prostě, láska přes internet jako trám!
Po celou dobu jsme se milovali bez ochrany, věděli jsme, že jsme se konečně ?našli? a kdyby náhodou přišlo miminko, bylo by to jen ztvrzení naší lásky. Ale miminko nepřicházelo. Samozřejmě jsem si říkala, že je to nespravedlivé, a proč za to velké štěstí musíme takhle ?platit?. Ještě před svatbou jsme se rozhodli navštívit nějakého odborníka už i proto, že čas je neúprosný a my už nejsme zrovna nejmladší (manželovi bude taky 36). Docela mě překvapilo, že první impulz náš problém řešit touto cestou, vyšel právě od něj.
Proto jsme se loni v prosinci objednali do Gestu na vstupní pohovor. Vřele doporučuji! (www.gest.cz) Měla jsem o něm dobré reference a hlavně to máme ?přes ulici?, což se ukázalo při častých návštěvách, jako velmi výhodné. Hned ta první byla moc příjemná. Domácí prostředí ve vilce se zahradou. Ujal se nás pan doktor Černý, seděli jsme v ?obýváku? v křeslech u lampičky, popíjeli kávu a příjemně si povídali o našich trablech. Nikde vidět žádné nástroje, přístroje, takže to nebylo stresující. Vysvětlil nám v klidu všechny možné příčiny našeho problému, jak je bude zjišťovat a případně řešit. Tenhle pan doktor nás má od té doby na starosti, ale ten není samozřejmě vždy ?po ruce?, takže jsem už za ten rok vyzkoušela všechny lékaře, kteří pracují v sanatoriu, všichni jsou milí a člověk má v tu chvíli pocit, že je jediný na světě o koho se starají. A sestřičky? Poletující andělé, od kterých injekce vůbec nebolí .
Hned při té první návštěvě mi udělali základní vyšetření, druhý den mi vzali krev na zjištění hladiny prolaktinu (trochu vyšší, takže od té doby beru Mysalfon, 1tabl. na noc). Potom jsem docházela obden na folikulometrii. Folikuly rostly, ovulace proběhla, jak měla. Další měsíc jsem šla na zjištění průchodnosti vejcovodů. I když mi to pan doktor popsal, nedovedla jsem si to dost dobře představit. Říkal, že to bude asi dost nepříjemné. Raději jsem se připravila na nejhorší. Snažila jsem se na to ale příliš nemyslet. Každý, teda každá, to ovšem vnímá jinak. Já jsem tak trochu v tomhle ?splachovací?. Nic mě nebolí a pokud ano, tak to už musí být něco. A tohle opravdu skoro nic nebylo. Průchodnost byla skvělá a když jsem viděla na obrazovce ultrazvuku běhat bublinky těma mýma ?trubkama?, byl to zážitek! Manžel zatím seděl vedle a přes dveře hlídal, jestli se mi neubližuje . Je skvělý, pokud mu to čas jen trošku dovolí, chodí se mnou i na injekce. Já ho prostě MILUJU…
Nakonec přišel na řadu i on a jeho spermiogram. Množství i kvalita bylo v normálu na dnešní dobu, jen trošku línější. Ale jinak vlastně žádný problém, oba zdrávi, takže jsme se začali chystat na první IUI.
Jako asi každá, která toto podstoupila, i já jsem byla naprosto přesvědčená, že když jsme zdraví, že to musí vyjít prostě hned na poprvé. Bohužel nevyšlo. Obrečela jsem to, ale na druhý pokus jsem se už tolik neupínala. Jak už jsem psala, jsem trošku otrlejší, aspoň si to myslím, takže to pro mě není tak traumatické. Ale ne že bych byla takový flegmatik, to ne. Miminko si moc přejeme, ale snažíme se to, v rámci možností, tolik neprožívat. Od března do září jsme absolvovali šest IUI, bez úspěchu.
1.listopadu jsme tedy šli na další pohovor, abychom se dozvěděli víc o IVF. Pan doktor byl opět milý, vše nám zevrubně vysvětlil a vybavil nás dotazníkem a popsanými postupy a ať si to v klidu doma pročteme, píšeme si případné dotazy a za 14 dní se opět sejdeme on nám vše zodpoví a rozhodneme se, jestli do toho půjdeme. Teď už to jsou tři neděle, co jsme řekli ano. My už jsme o tom předem měli dost jasno. Nic jiného nám ani nezbývalo a hlavně nám nezbývá moc času i kvůli pojišťovně. Řádně jsme vše nastudovali a díky těm všem dotazům a nejasnostem jsem se dostala až na tyhle skvělé stránky, kde je spousta zajímavých článků, příběhů a hodně jsem se tu dozvěděla. Díky!
Je těžké být na to sám a nemít si s kým popovídat. Já mám naštěstí, nebo spíš bohužel, kamarádku, která je na tom podobně. A spolu to všechno konzultujeme a probíráme. Jen u ní trochu ?vázne? manžel. Moc se mu do toho nechce, že prý to je nepřirozené (oni mají jít na ICSI, což je napíchnutí vybrané spermie přímo do vajíčka). Ale co může být přirozenějšího, než mít svoje vlastní miminko, když nám moderní medicína dává tuhle možnost…
My jsme si teď ale dali volno. Na první IVF jdeme až v únoru. Vánoce si chceme užít bez stresu, ono stačí to předvánoční šílenství okolo dárků, cukroví, úklidu apod. V lednu zajedeme na hory, tam načerpáme energii a sílu a pak už můžeme jen doufat…
Přeji nám, i všem ostatním, co nejvíc štěstíčka!
Lucka
Přečtěte si také
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 2513
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 894
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 2958
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 747
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 865
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1933
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 832
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 2123
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 3052
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 573
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
)))…a kdyby ti bylo smutno, napis…hana.pankova@cz.tiscali.com
Ahoj Lucko,
Tvuj prispevek me zaujal, protoze predstav si, i ja jsem se se svym manzelem seznamila na internetu!!! Ted spolu stastne bydlime ve Francii a mame ctyrmesicni holcicku.
MOC bych Ti prala aby vam to tentokrat vyslo, v unoru budu drzet palecky jako o zivot!!! Pokud to beres takhle statecne, urcite se to povede!!!!
Dita