Moje ''troška do mlýna''...
- Snažení
- 30.11.02
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všem, které, ale i kteří, čtou tyto stránky. Jmenuji se Lucka, za půl roku mi bude 36 let a chtěla bych taky přispět svou troškou do mlýna. Když se spolužačky po střední škole začaly houfně vdávat a rodit děti (nejstaršímu je už 15 let), měla jsem pocit, že mi ?ujíždí vlak? a musím s tím rychle NĚCO udělat.
Ale co, něco, když na obzoru se žádný princ stále neobjevoval. Časem se mi ta moje ?samota? zalíbila a naopak jsem litovala kamarádky, že se nikam nedostanou, já měla spoustu přátel, cestovala jsem si, kam se mi zachtělo, dělala jsem au-pair a najednou mi bylo 32. Od rodiny a přátel se začaly množit otázky typu, kdy už si konečně někoho najdeš? Výmluva, na to mám dost času, kterou jsem do té doby používala, už i mě přišla dost podivná. Jenže na povel se člověk nezamiluje a svobodného chlapa aby hledal lupou. V té době mi v práci zavedli internet, takže jsem serfovala celé dny, až jsem narazila na seznamku. A že si tam hned nějakého ?vyberu?. (v kinech zrovna běžel film ?Láska přes internet?, který mě dostal). Jenže, všichni sháněli dlouhonohou blondýnu se zelenýma očima, ale to já bohužel nejsem, snad jen ty oči pomocí barevných čoček bych zvládla
. Tak jsem si podala ?svůj? inzerát a hned první z odpovědí mě docela zaujala. Po měsíci psaní (asi 15 mejlů denně) jsme se sešli (květen 1999) a už se nerozešli. Kromě asi 10-ti dnů jeho nemoci, jsme byli pořád spolu. V říjnu 2001 jsme se vzali. Prostě, láska přes internet jako trám!
Po celou dobu jsme se milovali bez ochrany, věděli jsme, že jsme se konečně ?našli? a kdyby náhodou přišlo miminko, bylo by to jen ztvrzení naší lásky. Ale miminko nepřicházelo. Samozřejmě jsem si říkala, že je to nespravedlivé, a proč za to velké štěstí musíme takhle ?platit?. Ještě před svatbou jsme se rozhodli navštívit nějakého odborníka už i proto, že čas je neúprosný a my už nejsme zrovna nejmladší (manželovi bude taky 36). Docela mě překvapilo, že první impulz náš problém řešit touto cestou, vyšel právě od něj.
Proto jsme se loni v prosinci objednali do Gestu na vstupní pohovor. Vřele doporučuji! (www.gest.cz) Měla jsem o něm dobré reference a hlavně to máme ?přes ulici?, což se ukázalo při častých návštěvách, jako velmi výhodné. Hned ta první byla moc příjemná. Domácí prostředí ve vilce se zahradou. Ujal se nás pan doktor Černý, seděli jsme v ?obýváku? v křeslech u lampičky, popíjeli kávu a příjemně si povídali o našich trablech. Nikde vidět žádné nástroje, přístroje, takže to nebylo stresující. Vysvětlil nám v klidu všechny možné příčiny našeho problému, jak je bude zjišťovat a případně řešit. Tenhle pan doktor nás má od té doby na starosti, ale ten není samozřejmě vždy ?po ruce?, takže jsem už za ten rok vyzkoušela všechny lékaře, kteří pracují v sanatoriu, všichni jsou milí a člověk má v tu chvíli pocit, že je jediný na světě o koho se starají. A sestřičky? Poletující andělé, od kterých injekce vůbec nebolí
.
Hned při té první návštěvě mi udělali základní vyšetření, druhý den mi vzali krev na zjištění hladiny prolaktinu (trochu vyšší, takže od té doby beru Mysalfon, 1tabl. na noc). Potom jsem docházela obden na folikulometrii. Folikuly rostly, ovulace proběhla, jak měla. Další měsíc jsem šla na zjištění průchodnosti vejcovodů. I když mi to pan doktor popsal, nedovedla jsem si to dost dobře představit. Říkal, že to bude asi dost nepříjemné. Raději jsem se připravila na nejhorší. Snažila jsem se na to ale příliš nemyslet. Každý, teda každá, to ovšem vnímá jinak. Já jsem tak trochu v tomhle ?splachovací?. Nic mě nebolí a pokud ano, tak to už musí být něco. A tohle opravdu skoro nic nebylo. Průchodnost byla skvělá a když jsem viděla na obrazovce ultrazvuku běhat bublinky těma mýma ?trubkama?, byl to zážitek! Manžel zatím seděl vedle a přes dveře hlídal, jestli se mi neubližuje
. Je skvělý, pokud mu to čas jen trošku dovolí, chodí se mnou i na injekce. Já ho prostě MILUJU…
Nakonec přišel na řadu i on a jeho spermiogram. Množství i kvalita bylo v normálu na dnešní dobu, jen trošku línější. Ale jinak vlastně žádný problém, oba zdrávi, takže jsme se začali chystat na první IUI.
Jako asi každá, která toto podstoupila, i já jsem byla naprosto přesvědčená, že když jsme zdraví, že to musí vyjít prostě hned na poprvé. Bohužel nevyšlo. Obrečela jsem to, ale na druhý pokus jsem se už tolik neupínala. Jak už jsem psala, jsem trošku otrlejší, aspoň si to myslím, takže to pro mě není tak traumatické. Ale ne že bych byla takový flegmatik, to ne. Miminko si moc přejeme, ale snažíme se to, v rámci možností, tolik neprožívat. Od března do září jsme absolvovali šest IUI, bez úspěchu.
1.listopadu jsme tedy šli na další pohovor, abychom se dozvěděli víc o IVF. Pan doktor byl opět milý, vše nám zevrubně vysvětlil a vybavil nás dotazníkem a popsanými postupy a ať si to v klidu doma pročteme, píšeme si případné dotazy a za 14 dní se opět sejdeme on nám vše zodpoví a rozhodneme se, jestli do toho půjdeme. Teď už to jsou tři neděle, co jsme řekli ano. My už jsme o tom předem měli dost jasno. Nic jiného nám ani nezbývalo a hlavně nám nezbývá moc času i kvůli pojišťovně. Řádně jsme vše nastudovali a díky těm všem dotazům a nejasnostem jsem se dostala až na tyhle skvělé stránky, kde je spousta zajímavých článků, příběhů a hodně jsem se tu dozvěděla. Díky!
Je těžké být na to sám a nemít si s kým popovídat. Já mám naštěstí, nebo spíš bohužel, kamarádku, která je na tom podobně. A spolu to všechno konzultujeme a probíráme. Jen u ní trochu ?vázne? manžel. Moc se mu do toho nechce, že prý to je nepřirozené (oni mají jít na ICSI, což je napíchnutí vybrané spermie přímo do vajíčka). Ale co může být přirozenějšího, než mít svoje vlastní miminko, když nám moderní medicína dává tuhle možnost…
My jsme si teď ale dali volno. Na první IVF jdeme až v únoru. Vánoce si chceme užít bez stresu, ono stačí to předvánoční šílenství okolo dárků, cukroví, úklidu apod. V lednu zajedeme na hory, tam načerpáme energii a sílu a pak už můžeme jen doufat…
Přeji nám, i všem ostatním, co nejvíc štěstíčka!
Lucka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20649
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj Lucko,
Tvuj prispevek me zaujal, protoze predstav si, i ja jsem se se svym manzelem seznamila na internetu!!! Ted spolu stastne bydlime ve Francii a mame ctyrmesicni holcicku.
MOC bych Ti prala aby vam to tentokrat vyslo, v unoru budu drzet palecky jako o zivot!!! Pokud to beres takhle statecne, urcite se to povede!!!!
Dita