Můj dokonalý muž
Nemám svůj dům, auto ani spousty peněz a přesto žiji pohádkový život. Mám to nejcennější. co člověk může mít muže. co mě miluje. a zdravé dítě. Víc už nepotřebuji...
čekáme miminko a slavíme....
naše svatba
svatební veselí
naše šťastná rodinka
- 4
Monička - náš smysl života...
Se svým teď už manželem jsem se seznámila před 2 lety. Svedla nás dohromady obyčejná náhoda. Nicméně toho dne, kdy jsme se poprvé viděli jsem netušila, že začíná pohádkový život…
Celé dětství a dospívání jsem prožila v hádkách. Naši nás milovali, ale nemilovali jeden druhého. Rozvedli se, až když jsem odešla z domu v mých osmnácti letech. Proto mým jediným snem bylo mít muže, který by mě miloval jako já jeho a mít dítě. Někdo si přeje dům, auto, vyhrát miliony a mým snem bylo mít šťastnou rodinu.
Nicméně můj výběr partnerů nebyl moc šťastný. Měla jsem ráda hodně sebevědomé muže a to nikdy nemohlo skončit dobře. Moje vztahy byla jedna katastrofa za druhou. Stálý vztah na obzoru žádný a já dlouho zvažovala, že se stanu svobodnou matkou. V tu dobu jsem se dozvěděla, že jsem neplodná, a jediná možnost, jak mít dítě, bude jednou umělé oplodnění /IVF/.
Co s životem dál? Tak v mých 32 letech jsem se rozhodla, že se dám jiným směrem a udělala si kurz na lektorku tance a začala tančit. Naplňovalo mě to, ale moc dobře jsem věděla, že čas utíká a taky by se mohlo stát, že jednou nebudu mít ani dítě, ani rodinu. Ale moc jsem to neřešila, teď mi bylo dobře. Žádný chlap, se kterým bych se rozčilovala, jen tanec a hudba. Nicméně kdyby se mě někdo v tu dobu zeptal, jaký je můj sen, byla by jediná odpověď: šťastná rodina.
A pak jsem potkala svého budoucího manžela. Od té doby můj život nabral jiný a velmi rychlý směr. Začal životní příběh jak z červené knihovny. To, co se mi zdálo jako sen, jsem začala pomalu prožívat. Nikdy bych nevěřila, že něco takového existuje - naprosté souznění.
Seznámili jsme se na netu. Máme stejného koníčka a zatímco já jsem s tím začínala, on už byl v tomto oboru profík. Sbírala jsem od něj cenné rady. A dál to pokračovalo velmi rychle…
20/2/2013 jsem mu poprvé napsala, ani jsem netušila, jak vypadá. Druhý den psaní mě pozval do kanceláře, že si popovídáme osobně, lepší než psaní. A tak jsem 1/3/2013 přišla k němu do kanceláře. Stalo se něco, čemu nevěřím do dnes - láska na první pohled. I když bych to spíš specifikovala jinak, ale špatně se to popisuje. V první chvíli, co jsem ho viděla, jsem věděla, že jednou bude můj, že k sobě patříme, jako bych dostala znamení shůry…
Za pár dní jsme se sešli znovu a začali jsme tvořit pár. Prožívala jsem úplnou pohádku.
Za měsíc od seznámení to vypadalo, jako že se známe roky. Stále jsme si měli co říct, doplňovali jsme se, měli jsme toho plno společného. Míra byl dokonalý gentleman. Byl takový, o jakém ženy jen sní - velmi hodný, pozorný, inteligentní a přitom velmi zábavný a se svým názorem. Žádný hodný trouba, se kterým je nuda.
Po půl roce od seznámení jsme spolu začali bydlet. No a protože Míra věděl o mé neplodnosti, rozhodli jsme se za krátký čas, že s miminkem nebudeme otálet, přece jen nejsme nejmladší /já 33 let a Míra 41 let/ a než se to umělým oplodněním povede, bude to trvat.
V té době jsem byla tak šťastná, že jsem si říkala, že se to jen tak nepovede, protože víc štěstí už ani nemůžu mít. No ať nezdržuju. V prosinci 2013 jsme poprvé navštívili centrum asistované reprodukce /CAR/. Bylo to náročné - vyšetření a poté píchání injekcí do břicha a modlení se, aby to k něčemu bylo. Míra mě hodně podržel. Byl to věčný optimista…
Už 24/3/2014 jsem věděla, že jsem těhotná. Myslela jsem, že se tolik štěstí neunesu. Nicméně tak snadné to nebylo, těhu bylo dost náročné, často jsem krvácela, ale zase tu byl Míra, který věřil, že všechno dobře dopadne. Byl tu, kdykoli jsem ho potřebovala. Stále byl optimisticky naladěný a držel mě nad vodou.
V osmém měsíci těhotenství jsme se vzali. Měli jsme nádhernou, dokonalou svatbu podle našich představ. Ještě pár vteřin před obřadem jsem nevěřila, že se skutečně vdávám. Konečně byl můj a já jeho. Může mít člověk tolik štěstí???
A tím to ještě neskončilo. Přišel den porodu, který pro mě byl dost obtížný. Rodila jsem přes 22 hodin. Míra byl od začátku se mnou a trpěl i za mě. Ta bolest v jeho očích, že mi nemůže nijak pomoct…
Nicméně svého zázraku jsme se dočkali a narodila se nám krásná a zdravá dcera. Moničce jsou dneska dva měsíce. A já už dva roky žiju v pohádce. Mám úžasného manžela. Je milý, zábavný, pozorný a dokonalý otec. Cokoli udělá, dělá jen proto, abychom se já a Monička měli dobře. Je naprosto nesobecký a občas zapomíná i na sebe. A já se mu to snažím vynahrazovat. Nevadí mu umýt nádobí, uklidit, uvařit, zajít na nákup atd… Pomáhá mi, kde může. Je těžké mu všechno oplácet, protože je prostě v mých očích dokonalý.
Jsme spolu dva roky a není den, kdy by mi neřekl, jak moc mě miluje nebo že jsem krásná, přestože mám na sobě tepláky a hřeben jsem ten den ani neviděla. 
Nikdy mě nezapomene obejmout a říct, jak je se mnou šťastný, a nebo se prostě zeptat, co má udělat, abych byla šťastnější já.
Ale já mám najednou úplně všechno - muže, co mě miluje jako já jeho, a miminko. Jsme šťastná rodina a já si toho nesmírně vážím. Dal mi nejkrásnější roky mého života, nesmírně si ho vážím a miluji ho až za hranice lidského chápání. Je mou součástí, stejně jako naše dcera.
Přečtěte si také
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 4437
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 1830
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 3604
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1490
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1146
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4310
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Švagrová pojmenovala dítě po mé zesnulé dceři. Nikdo nechápe, proč mi to vadí
- Anonymní
- 27.06.26
- 3346
Když moje švagrová porodila dceru, měla jsem z ní upřímnou radost. Ta ale zmizela ve chvíli, kdy oznámila její jméno. Od té doby je mezi námi napětí a část rodiny si myslí, že reaguji přehnaně.
Partner v 55 letech už dítě nechce. Já ho chci, uvažuju, že si to „zařídím“
- Anonymní
- 27.06.26
- 1943
Láska si nevybírá a neptá se na datum narození v občance. Když jsem před čtyřmi měsíci potkala Igora, věkový rozdíl devětadvaceti let jsem vůbec neřešila. Je mi šestadvacet, jemu pětapadesát, ale...
Manžel chce třetí dítě, já už ale nemůžu. Bojím se, že mi to nikdy neodpustí
- Anonymní
- 27.06.26
- 1152
Máme dvě děti, domácnost, práci a každodenní kolotoč, který mě vyčerpává víc, než si manžel připouští. On by si přál ještě třetí dítě, protože sní o velké rodině a dalším miminku. Já ale cítím, že...
Chlap v base, 2 děti na krku a rodičák k smíchu. Stát mě hodil přes palubu
- Anonymní
- 27.06.26
- 1469
Včera jsem stála u pokladny v supermarketu, v peněžence poslední dvě stovky a v košíku jenom ty nejlevnější plíny, mléko a pár rohlíků. Když mi prodavačka řekla výslednou částku, udělalo se mi...
Jestli jsem se teda nesekla a jmenovala jsi se za svobodna Monika Š. 
je tak fajn pocist si o někom, kdo neměl veselý dětství, ale ted mu to osud vynahrazuje 
