Můj dokonalý muž
- Partnerské vztahy
- Tashet
- 25.02.15 načítám...
Nemám svůj dům, auto ani spousty peněz a přesto žiji pohádkový život. Mám to nejcennější. co člověk může mít muže. co mě miluje. a zdravé dítě. Víc už nepotřebuji...
čekáme miminko a slavíme....
naše svatba
svatební veselí
naše šťastná rodinka
- 4
Monička - náš smysl života...
Se svým teď už manželem jsem se seznámila před 2 lety. Svedla nás dohromady obyčejná náhoda. Nicméně toho dne, kdy jsme se poprvé viděli jsem netušila, že začíná pohádkový život…
Celé dětství a dospívání jsem prožila v hádkách. Naši nás milovali, ale nemilovali jeden druhého. Rozvedli se, až když jsem odešla z domu v mých osmnácti letech. Proto mým jediným snem bylo mít muže, který by mě miloval jako já jeho a mít dítě. Někdo si přeje dům, auto, vyhrát miliony a mým snem bylo mít šťastnou rodinu.
Nicméně můj výběr partnerů nebyl moc šťastný. Měla jsem ráda hodně sebevědomé muže a to nikdy nemohlo skončit dobře. Moje vztahy byla jedna katastrofa za druhou. Stálý vztah na obzoru žádný a já dlouho zvažovala, že se stanu svobodnou matkou. V tu dobu jsem se dozvěděla, že jsem neplodná, a jediná možnost, jak mít dítě, bude jednou umělé oplodnění /IVF/.
Co s životem dál? Tak v mých 32 letech jsem se rozhodla, že se dám jiným směrem a udělala si kurz na lektorku tance a začala tančit. Naplňovalo mě to, ale moc dobře jsem věděla, že čas utíká a taky by se mohlo stát, že jednou nebudu mít ani dítě, ani rodinu. Ale moc jsem to neřešila, teď mi bylo dobře. Žádný chlap, se kterým bych se rozčilovala, jen tanec a hudba. Nicméně kdyby se mě někdo v tu dobu zeptal, jaký je můj sen, byla by jediná odpověď: šťastná rodina.
A pak jsem potkala svého budoucího manžela. Od té doby můj život nabral jiný a velmi rychlý směr. Začal životní příběh jak z červené knihovny. To, co se mi zdálo jako sen, jsem začala pomalu prožívat. Nikdy bych nevěřila, že něco takového existuje - naprosté souznění.
Seznámili jsme se na netu. Máme stejného koníčka a zatímco já jsem s tím začínala, on už byl v tomto oboru profík. Sbírala jsem od něj cenné rady. A dál to pokračovalo velmi rychle…
20/2/2013 jsem mu poprvé napsala, ani jsem netušila, jak vypadá. Druhý den psaní mě pozval do kanceláře, že si popovídáme osobně, lepší než psaní. A tak jsem 1/3/2013 přišla k němu do kanceláře. Stalo se něco, čemu nevěřím do dnes - láska na první pohled. I když bych to spíš specifikovala jinak, ale špatně se to popisuje. V první chvíli, co jsem ho viděla, jsem věděla, že jednou bude můj, že k sobě patříme, jako bych dostala znamení shůry…
Za pár dní jsme se sešli znovu a začali jsme tvořit pár. Prožívala jsem úplnou pohádku.
Za měsíc od seznámení to vypadalo, jako že se známe roky. Stále jsme si měli co říct, doplňovali jsme se, měli jsme toho plno společného. Míra byl dokonalý gentleman. Byl takový, o jakém ženy jen sní - velmi hodný, pozorný, inteligentní a přitom velmi zábavný a se svým názorem. Žádný hodný trouba, se kterým je nuda.
Po půl roce od seznámení jsme spolu začali bydlet. No a protože Míra věděl o mé neplodnosti, rozhodli jsme se za krátký čas, že s miminkem nebudeme otálet, přece jen nejsme nejmladší /já 33 let a Míra 41 let/ a než se to umělým oplodněním povede, bude to trvat.
V té době jsem byla tak šťastná, že jsem si říkala, že se to jen tak nepovede, protože víc štěstí už ani nemůžu mít. No ať nezdržuju. V prosinci 2013 jsme poprvé navštívili centrum asistované reprodukce /CAR/. Bylo to náročné - vyšetření a poté píchání injekcí do břicha a modlení se, aby to k něčemu bylo. Míra mě hodně podržel. Byl to věčný optimista…
Už 24/3/2014 jsem věděla, že jsem těhotná. Myslela jsem, že se tolik štěstí neunesu. Nicméně tak snadné to nebylo, těhu bylo dost náročné, často jsem krvácela, ale zase tu byl Míra, který věřil, že všechno dobře dopadne. Byl tu, kdykoli jsem ho potřebovala. Stále byl optimisticky naladěný a držel mě nad vodou.
V osmém měsíci těhotenství jsme se vzali. Měli jsme nádhernou, dokonalou svatbu podle našich představ. Ještě pár vteřin před obřadem jsem nevěřila, že se skutečně vdávám. Konečně byl můj a já jeho. Může mít člověk tolik štěstí???
A tím to ještě neskončilo. Přišel den porodu, který pro mě byl dost obtížný. Rodila jsem přes 22 hodin. Míra byl od začátku se mnou a trpěl i za mě. Ta bolest v jeho očích, že mi nemůže nijak pomoct…
Nicméně svého zázraku jsme se dočkali a narodila se nám krásná a zdravá dcera. Moničce jsou dneska dva měsíce. A já už dva roky žiju v pohádce. Mám úžasného manžela. Je milý, zábavný, pozorný a dokonalý otec. Cokoli udělá, dělá jen proto, abychom se já a Monička měli dobře. Je naprosto nesobecký a občas zapomíná i na sebe. A já se mu to snažím vynahrazovat. Nevadí mu umýt nádobí, uklidit, uvařit, zajít na nákup atd… Pomáhá mi, kde může. Je těžké mu všechno oplácet, protože je prostě v mých očích dokonalý.
Jsme spolu dva roky a není den, kdy by mi neřekl, jak moc mě miluje nebo že jsem krásná, přestože mám na sobě tepláky a hřeben jsem ten den ani neviděla. 
Nikdy mě nezapomene obejmout a říct, jak je se mnou šťastný, a nebo se prostě zeptat, co má udělat, abych byla šťastnější já.
Ale já mám najednou úplně všechno - muže, co mě miluje jako já jeho, a miminko. Jsme šťastná rodina a já si toho nesmírně vážím. Dal mi nejkrásnější roky mého života, nesmírně si ho vážím a miluji ho až za hranice lidského chápání. Je mou součástí, stejně jako naše dcera.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1369
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 530
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1026
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 1513
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 339
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3250
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2818
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 3731
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1526
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1399
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
Jestli jsem se teda nesekla a jmenovala jsi se za svobodna Monika Š. 
je tak fajn pocist si o někom, kdo neměl veselý dětství, ale ted mu to osud vynahrazuje 
