Můj dokonalý muž
Nemám svůj dům, auto ani spousty peněz a přesto žiji pohádkový život. Mám to nejcennější. co člověk může mít muže. co mě miluje. a zdravé dítě. Víc už nepotřebuji...
čekáme miminko a slavíme....
naše svatba
svatební veselí
naše šťastná rodinka
- 4
Monička - náš smysl života...
Se svým teď už manželem jsem se seznámila před 2 lety. Svedla nás dohromady obyčejná náhoda. Nicméně toho dne, kdy jsme se poprvé viděli jsem netušila, že začíná pohádkový život…
Celé dětství a dospívání jsem prožila v hádkách. Naši nás milovali, ale nemilovali jeden druhého. Rozvedli se, až když jsem odešla z domu v mých osmnácti letech. Proto mým jediným snem bylo mít muže, který by mě miloval jako já jeho a mít dítě. Někdo si přeje dům, auto, vyhrát miliony a mým snem bylo mít šťastnou rodinu.
Nicméně můj výběr partnerů nebyl moc šťastný. Měla jsem ráda hodně sebevědomé muže a to nikdy nemohlo skončit dobře. Moje vztahy byla jedna katastrofa za druhou. Stálý vztah na obzoru žádný a já dlouho zvažovala, že se stanu svobodnou matkou. V tu dobu jsem se dozvěděla, že jsem neplodná, a jediná možnost, jak mít dítě, bude jednou umělé oplodnění /IVF/.
Co s životem dál? Tak v mých 32 letech jsem se rozhodla, že se dám jiným směrem a udělala si kurz na lektorku tance a začala tančit. Naplňovalo mě to, ale moc dobře jsem věděla, že čas utíká a taky by se mohlo stát, že jednou nebudu mít ani dítě, ani rodinu. Ale moc jsem to neřešila, teď mi bylo dobře. Žádný chlap, se kterým bych se rozčilovala, jen tanec a hudba. Nicméně kdyby se mě někdo v tu dobu zeptal, jaký je můj sen, byla by jediná odpověď: šťastná rodina.
A pak jsem potkala svého budoucího manžela. Od té doby můj život nabral jiný a velmi rychlý směr. Začal životní příběh jak z červené knihovny. To, co se mi zdálo jako sen, jsem začala pomalu prožívat. Nikdy bych nevěřila, že něco takového existuje - naprosté souznění.
Seznámili jsme se na netu. Máme stejného koníčka a zatímco já jsem s tím začínala, on už byl v tomto oboru profík. Sbírala jsem od něj cenné rady. A dál to pokračovalo velmi rychle…
20/2/2013 jsem mu poprvé napsala, ani jsem netušila, jak vypadá. Druhý den psaní mě pozval do kanceláře, že si popovídáme osobně, lepší než psaní. A tak jsem 1/3/2013 přišla k němu do kanceláře. Stalo se něco, čemu nevěřím do dnes - láska na první pohled. I když bych to spíš specifikovala jinak, ale špatně se to popisuje. V první chvíli, co jsem ho viděla, jsem věděla, že jednou bude můj, že k sobě patříme, jako bych dostala znamení shůry…
Za pár dní jsme se sešli znovu a začali jsme tvořit pár. Prožívala jsem úplnou pohádku.
Za měsíc od seznámení to vypadalo, jako že se známe roky. Stále jsme si měli co říct, doplňovali jsme se, měli jsme toho plno společného. Míra byl dokonalý gentleman. Byl takový, o jakém ženy jen sní - velmi hodný, pozorný, inteligentní a přitom velmi zábavný a se svým názorem. Žádný hodný trouba, se kterým je nuda.
Po půl roce od seznámení jsme spolu začali bydlet. No a protože Míra věděl o mé neplodnosti, rozhodli jsme se za krátký čas, že s miminkem nebudeme otálet, přece jen nejsme nejmladší /já 33 let a Míra 41 let/ a než se to umělým oplodněním povede, bude to trvat.
V té době jsem byla tak šťastná, že jsem si říkala, že se to jen tak nepovede, protože víc štěstí už ani nemůžu mít. No ať nezdržuju. V prosinci 2013 jsme poprvé navštívili centrum asistované reprodukce /CAR/. Bylo to náročné - vyšetření a poté píchání injekcí do břicha a modlení se, aby to k něčemu bylo. Míra mě hodně podržel. Byl to věčný optimista…
Už 24/3/2014 jsem věděla, že jsem těhotná. Myslela jsem, že se tolik štěstí neunesu. Nicméně tak snadné to nebylo, těhu bylo dost náročné, často jsem krvácela, ale zase tu byl Míra, který věřil, že všechno dobře dopadne. Byl tu, kdykoli jsem ho potřebovala. Stále byl optimisticky naladěný a držel mě nad vodou.
V osmém měsíci těhotenství jsme se vzali. Měli jsme nádhernou, dokonalou svatbu podle našich představ. Ještě pár vteřin před obřadem jsem nevěřila, že se skutečně vdávám. Konečně byl můj a já jeho. Může mít člověk tolik štěstí???
A tím to ještě neskončilo. Přišel den porodu, který pro mě byl dost obtížný. Rodila jsem přes 22 hodin. Míra byl od začátku se mnou a trpěl i za mě. Ta bolest v jeho očích, že mi nemůže nijak pomoct…
Nicméně svého zázraku jsme se dočkali a narodila se nám krásná a zdravá dcera. Moničce jsou dneska dva měsíce. A já už dva roky žiju v pohádce. Mám úžasného manžela. Je milý, zábavný, pozorný a dokonalý otec. Cokoli udělá, dělá jen proto, abychom se já a Monička měli dobře. Je naprosto nesobecký a občas zapomíná i na sebe. A já se mu to snažím vynahrazovat. Nevadí mu umýt nádobí, uklidit, uvařit, zajít na nákup atd… Pomáhá mi, kde může. Je těžké mu všechno oplácet, protože je prostě v mých očích dokonalý.
Jsme spolu dva roky a není den, kdy by mi neřekl, jak moc mě miluje nebo že jsem krásná, přestože mám na sobě tepláky a hřeben jsem ten den ani neviděla. 
Nikdy mě nezapomene obejmout a říct, jak je se mnou šťastný, a nebo se prostě zeptat, co má udělat, abych byla šťastnější já.
Ale já mám najednou úplně všechno - muže, co mě miluje jako já jeho, a miminko. Jsme šťastná rodina a já si toho nesmírně vážím. Dal mi nejkrásnější roky mého života, nesmírně si ho vážím a miluji ho až za hranice lidského chápání. Je mou součástí, stejně jako naše dcera.
Přečtěte si také
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 537
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 755
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 309
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 421
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 346
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 6887
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 1557
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 3550
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 1771
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 2940
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
Jestli jsem se teda nesekla a jmenovala jsi se za svobodna Monika Š. 
je tak fajn pocist si o někom, kdo neměl veselý dětství, ale ted mu to osud vynahrazuje 
