Na zázrak už nemám nárok
- Prázdná náruč
- Tashet
- 28.02.16 načítám...
Kdo nerad čte deníčky se špatným koncem, at nečte dál. Deníček je o tom, jak najdete zázrakem // a než se nadějete, skončíte na sále s mimoděložním těhotenstvím. Ale i to je život...
Jak už jsem psala ve svých dvou předchozích deníčcích, druhé dítě jsem už nechtěla. Měla jsem těžké začátky těhotenství a nelehký porod a nechtěla jsem takový stres zažívat znova.
Jelikož se dcera narodila z umělého oplodnění a zbylo nám ještě 6 „mrazáčků“, nechali jsme je zničit.
Za krátký čas jsem samozřejmě zapomněla jak na stresující těhotenství, tak na velmi bolestivý porod a začala přemýšlet, zda bychom si nepořídili ještě jedno miminko. Tentokrát však pokud by se povedlo pouze přirozeně, už žádné umělé oplodnění. Jako neplodný pár jsme se nechránili s tím, že se nic stát nemůže a kdyby se stal „zázrak“, potrvá to třeba roky.
Zázrak na sebe však nenechal dlouho čekat, přesně 14 měsíců po narození dcery. Jelikož mám pravidelné měsíčky skoro na minutu, 
tak už zpoždění tři dny bylo pro mě alarmující. I když jsem neměla žádné těhu příznaky, přesto jsem nějak cítila, že těhu jsem. Šla jsem si koupit těhotenský test, který jsem si hned ten den udělala. Okamžitě vylezla druhá čárka. V první chvíli jsem se rozklepala a řekla si, co teď s tím, ale v té druhé chvíli jsem začala věřit na opravdové zázraky.
Ten den jsem to řekla manželovi. Ten mi nejdříve nevěřil, myslel si že si dělám legraci a pak se jen smál, i když jsem v tom smíchu slyšela kapičku hysterie. Zavolala jsem tedy na gynekologii, kdy mám přijít a pozvala si mě za 10 dní. Mezitím jsem si udělala několik testů, abych se přesvědčila, že se zázrak opravdu stal. Čárka extra sílila, nebylo pochyb.
Na gynekologii jsem šla 9. 2. 2016, kde byla vidět jen vysoká sliznice 14 mm a naznačený 1 gestační váček 3 mm. Jelikož to neodpovídalo stáří mého těhu, tak mi pro jistotu vzali krev, kde vyšlo 340 jednotek. Byla jsem v klidu, neboť jsem byla přesvědčená, že ovulace byla ne 14. den cyklu, ale až 19. den cyklu, takže mladší těhu. Na kontrolní krev jsem šla o dva dny později, kde vyšlo HCG 680. Dle paní doktorky vzestup odpovídá prosperujícímu těhotenství, a pokud nebudu mít žádné problémy, ať přijdu za 14 dní.
Dne 16. 2. 2016 jsem jednorázově maličko zakrvácela, tak si volám na gynekologii a paní doktorka mě pozvala na druhý den, ať se raději přijdu ukázat. Jelikož v prvním těhu jsem krvácela až do 12. týdne, nijak mě to neznepokojovalo. Chtěla jsem být za každou cenu pozitivní a věřila jsem, že to dobře dopadne.
Na ultrazvuku opět nic - váček 3,6 mm a dle paní doktorky podezření na mimoděložní těhotenství. Trochu mě to zaskočilo, neměla jsem žádné problémy, žádné bolesti, ani menstruační, bylo by skvěle. Šla jsem tedy na kontrolní odběr a odpoledne si volala o výsledky. HCG bylo 5011 a prý to není dobré. Nechápala jsem proč, vždyť to stoupá dobře. Nicméně mi byl doporučen okamžitý nástup do nemocnice.
Doporučení jsem si vyzvedla od své gynekoložky druhý den a jela sbalená do nemocnice. Tam mi v ambulanci vzali krev a prohlídli ultrazvukem. Gestační váček 4 mm, prý to, že nic nevidí, neznamená, že se ještě embryo nemůže ukázat a doporučila mi vyčkat a druhý den opět odebrat krev. Já šťastná, že mám ještě pramalou šanci, odešla domů.
Druhý den na krev a odpoledne výsledek 2464 jednotek. Opět na ultrazvuk, kde se na mě dívali 4 doktoři. Doporučili mi revizi, že se jedná o neprosperující těhu. Mimoděložní prozatím vylučují, neboť na ultrazvuku není vůbec nic vidět, bolesti nejsou žádné, ani špinění či krvácení. Moje naděje a optimismus pohasly. Jednou jedinkrát jsem byla já pesimista pozitivní a věřila, že vše dobře dopadne, a bylo mi to k ničemu.
Druhý den ráno (19. 2. 2016) jsem nastoupila na revizi. Z narkózy jsem měla takový strach, že jsem se tak klepala, že ze mě neustále padala deka, kterou jsem byla přikrytá. Nakonec to nic nebylo. Probudila jsem se bez jakýchkoli bolestí a do večera jsem už ani nekrvácela. Těšila jsem se na druhý den, kdy mi vezmou krev, zjistí, že HCG kleslo a hurá domů.
Na druhý den, v 11 hodin, kdy měly být výsledky, přišla sestřička a řekla, že mám jít na ultrazvuk, že mě chce pan doktor vidět. A to mi bylo v tu chvíli jasné - nekleslo to. Sestřička se mě celou cestu na ultrazvuk ptala, zda mi není špatně, jestli nemám bolesti atd. Měla takovou hrůzu v očích, že jsem si připadala, že mám v břiše vetřelce.
Pan doktor mě prohlédl, ale mimoděložní těhu neviděl. Přesto bylo rozhodnuto: laparoskopie a uvidí se. Celou cestu zpět na pokoj jsem se ovládala, abych nezačala brečet. Upřímně, víc jsem se bála operace a toho, že musím zůstat v nemocnici, než toho, že mimi nebude. S tím už jsem se smířila při revizi. Ale mám doma malou 14 měsíční holčičku a každý den bez ní je pro mě utrpení.
Na pokoji jsem to už nevydržela a rozbrečela se. Nikdy bych nevěřila, že já, „neplodná“, zažiji mimoděložní těhotenství. Zavolala jsem manželovi, který přijel a byl mi oporou, než jsem šla na sál. Trochu jsem se uklidnila a začala jsem se bát, aby to nebylo uložené na nějakém hodně špatném místě a nebyly ještě komplikace.
Takže sál, operace a probouzení ještě na sále. Moje první věta byla: „A našli jste to?“
Nevím, kdo mi odpovídal, oči jsem měla stále zavřené, ale odpověď byla: „Ano našli a už je to v pořádku.“
Později na pokoj za mnou přišel lékař a sdělil mi, že to našli na levém vejcovodu, který mi odebrali. Na pravém jsem měla srůsty a ty mi rozpojili, abych mohla mít ještě děti. Moje odpověď v tu chvíli byla: „O dětech už nechci ani slyšet.“
Dva dny po operaci mě pustili domů. Hurá za svou dcerou, je to to jediné, co mě drží nad vodou. Dnes je to teprve pět dní po operaci, ale díky tomu, že mám doma svojí úžasnou dceru, je celá tato situace pro mě lehčí. Přečetla jsem spoustu deníčků holek po mimoděložním těhotenství a všechny psaly, jak jsou z toho zničené, zlomené a neustále pláčou.
Chvílemi se cítím provinile, že já necítím to samé, že cítím jen úlevu, že mám vše za sebou. Momentálně spíš neustále přemýšlím nad tím, že vlastně ukončili začínající život, který měl tu smůlu, že se neuložil na správném místě. Beru to jako přerušení těhotenství, i když nebylo jiného zbytí, a to mě na tom bolí.
Nevím, třeba ta větší bolest přijde později, až se mi uleví od bolestí. Zatím cítím jen samotu, i když je kolem mě plno lidí.
Pro tentokrát se žádný zázrak nekonal, ale mám vymodlenou dceru a nejdokonalejšího manžela, jakého si můžu přát, takže na další zázrak už asi nemám nárok…
P. S. Jakmile se oklepu a přebolí to, tak teprve pak ukážu osudu, jaký jsem bojovník a pak se těšte na další a tentokrát šťastný deníček.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 3968
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1741
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2220
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1195
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 656
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5179
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1769
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1382
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1675
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4519
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
hlavu vzhůru a tfuj, tfuj at ma mala brzy v bříšku sourozence 
Tolik let nic a ted dar z nebes 
za par mesicu nas bude o 2 vic.
. Gratuluju 
