Můj druhý porod
- Porod
- Soňa Zacharová
- 21.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se s vámi podělila o můj druhý porod dcery. Cesta k němu byla složitá s dobrým koncem. Doufám, že se vám deníček bude líbit a přečtete si ho do konce, i když je dlouhý.
Byl březen, kdy jsem si dělala těhotenský test - byl pozitivní. Hned mi v hlavě blesklo, zda to vše zvládnu, když mám doma 6měsíčního syna. Hned jsem se vydala k doktorovi a ten mi potvrdil těhotenství. Na ultrazvuku už bylo i srdíčko a velikost fazolky odpovídala 8. týdnu. Termín porodu jeden 22. 12. 2015 a druhý 25. 12. 2015. Manžel byl rád, ale taky měl obavy jako já, zda to zvládneme, když budou děti jen o 15 měsíců.
Začátek byl pro mě krušný. Najednou jsem zjistila, co to jsou ranní nevolnosti, co jsem u prvního těhotenství nezažila. Jelikož ranní nevolnosti jsem měla celý den, tak jsem si nechala napsat čípky proti zvracení - nic jsem neudržela v žaludku. Naštěstí to trvalo jen první dva měsíce. Od třetího měsíce jsem si těhotenství užívala až do 30. tt, kdy mi začaly otékat nohy a křeče v nohách a rukách. Doktor mi tedy předepsal magnézium a pak bylo zas lépe.
Když jsem šla na poslední kontrolu ve středu na gynekologii, to jsem byla 35+0 tt. Tam už jsem šla s bolestí v podbřišku, co jsem měla už druhý den. Po kontrole mi pan doktor sdělil, že pro mě nemá moc dobrou zprávu. Jednalo se o to, že mi hrozil předčasný porod -nález byl pro prst otevřena, hlavička naléhá na vchod pánevní.
Proto mi vypsal žádanku do mé registrované porodnice (Vinohrady). Ještě mi poradil, abych si raději vzala věci s sebou. Přišla jsem domů, vše řekla manželovi. Ten se hned postaral o oběd pro malého a nakrmil ho, než jsem si sbalila vše potřebné a po obědě jsme vyjeli směr nemocnice.
Tam jsem se nahlásila na recepci, kde mi řekli, že si mě nejdřív zavolají na monitor a pak půjdu k doktorovi. Když si mě zavolal doktor, tak si mě zkontroloval, potvrdil raní nález mého doktora, jen mu přijde, že hned rodit nebudu. Řekl mi, že jelikož mají stopstav, musel by mě poslat do jiné porodnice, nebo bych mohla jít domů s tím, že bych musela dodržet přísný klidový režim a v případě, že by mě bolesti nepřešly do rána, tak si ráno zavolat záchranku.
Celou noc jsem moc nespala, jaké jsem měla bolesti. Ve čtvrtek ráno jsem si už volala záchranku, to jsem byla 35+1 tt a ta mě odvezla do Vinohrad, kde se uvolnilo místo. Než jsme přijeli, bylo zas plné.
Paní doktorka, co měla službu, si mě tam nechala, že si mě vyšetří a rozhodne, co se mnou. Natočili mi monitor a tam zjistili, že mám pravidelné kontrakce po 10 minutách, které jsem necítila přes tu bolest v podbřišku. Hned si mě volala doktorka do ordinace, že si mě zkontroluje. Nález stále stejný - pro prst otevřena, hlavička naléhá na vchod pánevní.
Paní doktorka mě poslala k sestře, kde točí monitory, abych si tam lehla, že mi zavedou kanylu na kapačku, že mi dají magnézium. V tom přišla doktorka, že mají stále plno a že jsou dvě možnosti.
Jedna, že by si mě tam nechala a kdyby se rozjel porod, mě odrodila. Ale jelikož nejsou vybaveni na předčasně narozené dětí, by miminko museli hned převézt do jiné porodnice, kde jsou na to vybaveni. Druhá možnost byla, že by mi domluvila převoz do jiné porodnice, kde jsou vybaveni a kde bych mohla být s miminkem. Odpověď byla jasná, že chci do jiné porodnice. Volno měli jen na Bulovce.
Když mě převezli na Bulovku, hned mě vedli na porodní sály. Tam si mě přebrala porodní asistentka, zavedla mě na vyšetřovnu. Dala mi jejich košili a vedla mě do druhé místnosti, kde měli monitory. Tam mě připojila na monitor, dala papíry na vyplnění ohledně porodu a řekla, že po natočení monitoru se na mě podívá paní doktorka.
Po natočení monitoru jsem šla zpět na vyšetřovnu, kde už čekala paní doktorka udělala mi kontrolu a ultrazvuk. Tam udělala váhový odhad 2500 g malé a výtěry. Sama mi řekla, že to na porod zatím nevypadá, tak mě pošle na oddělení s tím, že mi nasadí na 2 dny kapačky magnézia.
Nahoře na oddělení mi odebrali krev a moč. Dali mě na pokoj s labilní ženskou, ke všemu těhotnou. Při večerní vizitě mi doktorka řekla, že mají zatím jen výsledky z výtěrů a tam se jedná o zánět, který vyvolává falešný porod. Víc se dozví z výsledků krve a moči, až je budou mít. V noci z pátku na sobotu jsem necítila pohyby malé, tak jsem to šla asi po 4 hodinách říct sestře a ta mi odpověděla, že s tím nic neudělá, že to mám říct ráno při vizitě.
V sobotu ráno při vizitě jsem to říkala doktorce, že od večera necítím malou, tak mi řekla, že mi udělá pro jistotu monitor. V 10 hodin dopoledne mi přinesla sestra kapačku magnézia. Tu už jsem neměla mít, tak jsem se ptala na ten monitor a sestra mi odpověděla, že doktorka tam napsala jen kapačku magnézia.
Tak jsem jí řekla, ať mi teda zavolá doktorku, aby mi vysvětlila proč mi dala další kapačku, kterou jsem neměla mít, a monitor neudělala. To už jsem byla psychicky na tom blbě z té ženské, co byla se mnou na pokoji, do toho ještě mé problémy a strach o malou.
Doktorka přišla až večer na vizitu a to jsem ji celý den sháněla, aby mi to vysvětlila a ta mi s klidem řekla, že ona o víkendu nepracuje. Tak to už jsem bouchla a řekla jí, tak proč tam tedy pracuje, když jí ta práce nebaví a nechce se starat o pacienty.
V neděli při návštěvách, když přišel manžel za mnou si hned nechal zavolat doktorku. Měla směnu ta stejná, co v sobotu. Říkala jsem mu, že ta přijde až večer, že to nemá cenu. No nevěřil mi a říkal, že určitě přijde, že od toho tu je.
Po 2 hodinách, kdy byl na návštěvách, nepřišla. Když odjel, protože si musel jet pro syna k mé babičce, která ho hlídala, aby mohl jít za mnou, tak paní doktorka přišla. Zeptala se jen na chodbě, kde je ten pán, co ji sháněl. Když jí řekli, že šel domů, tak naštvaně řvala na chodbě, proč teda nepočká, když s ní chce mluvit.
V pondělí ráno při vizitě přišla ta moje doktorka, co mě přijímala a říkala, že by už dnes měla mít výsledky z krve a moči, co mi brali ve čtvrtek. Po obědě přišla za mnou doktorka, že má předběžný výsledky, ale že stále čeká na zbytek, kde i přesně bude vědět, jak mě léčit.
V těch předběžných výsledcích bylo, že kdyby se nejednalo o falešný porod, ale skutečný, tak by hrozilo, že by malá umřela. Dala mi jiné léky, o kterých věděla, že můžu na ten zánět. Jen antibiotika nevěděla, jaké přesně na to působí. Tím, že už věděla, co mi přesně je a o jaký zánět se jedná, mi zrušila prášky na udržení těhotenství, které v pozdějším stádiu těhotenství můžou způsobit přenášení. Ještě mi řekla, že mě zítra pustí domů. Zas jsem dostala klidový režim a 5 různých léků do konce těhotenství. S tím, že na další kontrolu už půjdu do své porodnice.
Od té doby jsme jen ležela, manžel se staral jak o syna, tak o mě. Já chodila pravidelně každý týden na kontrolu do porodnice. Už se blížil termín porodu a pořád nic nového. Když jsem šla v úterý 21. 12. na kontrolu, tak stále stejný nález - nic se nezměnilo. Doktorka mi řekla, že tedy ať přijdu na kontrolní monitor ještě v pátek 25. 12., kdybych do té doby neporodila, což nevypadalo a já se na to ani necítila, že bych se měla rozrodit.
V pátek mi řekla, že monitor je dobrý, zas se na mě podívala a stále vše stejný. Tak další kontrola v pondělí 28. 12.. To bylo zas stejný a jelikož jsem měla oba termíny za sebou tak mi už dala termín na nástup do porodnice na vyvolání porodu 31.12.2015.
Tak jsem 31. 12. 2015 nastoupila na vyvolání porodu. Paní doktorka mi udělala kontrolu a řekla mi, že o mně přemýšlela a že mi hned nenasadí prášky na vyvolání. Že až zítra, ale že mi udělá nejdřív zátěžový test. To znamenalo mít na půl hodiny kapačku s oxytocinem, kdy jsem byla u toho napojena na monitor, aby věděli, jak na to malá reaguje a pak dalších 20 minut bez kapačky.
Celý den mi dělali monitory, aby věděli, co malá a jestli mi nezačínají kontrakce. Večer po 9. hodině mi odešla hlenová zátka a od té doby jsem cítila, že se začíná něco dít. V 11 večer mi přišla sestra dělat poslední monitor. V půl 12 mi volal brácha, jak to vypadá, zda budu rodit, nebo ne, jestli už může pít. Byla jsem s ním domluvena, že když tak přijede hlídat syna, aby mohl manžel být u porodu. Já mu řekla že klidně může pít, že rodit asi nebudu a jestli jo, tak až ráno.
Padla půlnoc, my si s manželem popřáli po telefonu vše nejlepší do nového roku. V půl jedné jsem mu napsala, že jdu spát a to už jsem neusnula, začala jsem mít slabé kontrakce. V jednu ráno jsem zjistila, že lehce špiním nevěděla jsem, zda to není ještě od té hlenové zátky, tak jsem to šla říct sestře. Ta zavolala doktorku, která mi udělala kontrolu a zjistila, že jsem otevřená na 3 cm.
Řekla mi, ať si dojdu na pokoj pro věci, co budu potřebovat na porodním sále, že mi udělají přípravu a že do rána porodím. Na porodním sále mi udělali klystýr, já pak šla do sprchy a už jsem cítila větší kontrakce, tak jsem si je rozcházela a prodýchávala.
Průběžně mi dělali monitor a kontrolovali, jak moc jsem otevřená, poslední bylo na 7 cm. Ve 3:20 mi praskla plodová voda, to jsem si šla dát ještě sprchu. Když už jsem začala mít nutkání tlačit, tak jsem přešla za pomoci porodní asistentky na lehátko, kde mě zas zkontrolovali a to řekli, že jsem na 8 cm otevřená a ať se snažím ještě vydržet, že je malá ještě dost vysoko.
Bohužel se to vydržet nedalo. Jak se malá drala ven, tak mi doktorka udělala nástřih. Kdyby to neudělala, tak bych byla celá roztrhaná, protože malá šla šikmě hlavou, proto měla odřené čelo.
Maruška se narodila ve 3:55 - 3420 g a 55 cm. Zvládly jsme to i bez tatínka, obě zdravé. Maruška se má čile k světu, má moc hodného brášku, který když zaplaká, jí dá dudlík a pohladí ji.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 72
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 83
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 89
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 119
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 147
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2430
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1562
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1097
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2212
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1394
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
jen je zarazi laxnost dr na bulovco
falešný porod, umírající dítě, nepřípravený na porod v 36tt, už jsem čekala jen falešnou březost 
Hlavně, že vše dobře dopadlo 
.. nicméně vše dobře dopadlo, malá je na světě a v pořádku a to je nejdůležitější 
Jsem moc ráda že to vše dopadlo dobře.
Přejeme hodně zdraví a spokojenosti 
jak si doktorka může odmítnout přijít k pacientce?? jak může odmítnout monitor v takovémto případě?? a jak může říct, že ona tam o víkendu nepracuje? a co tam jako dělá? a to tam na ni člověk měl čekat více než 2h když se ani neráčila poslat nějaký vzkaz (třeba po sestře), že momentálně třeba nemůže.
