Můj život bez mámy

Píši v pořadí již třetí deníček. V prvních dvou jsem se především rozepisovala o mých třech těhotenských nezdarech. Tento deníček bude jiný, bude o mé milované mamince, která už není 3 roky mezi námi.

O 3 roky dříve

Bylo léto. Krásné slunečné léto, které jsem si užívala naplno. Měla jsem po maturitě a po přijímacích zkouškách na VŠ. V tu chvíli mě ani ve snu nenapadlo, že i mě může potkat něco, co obrátí můj život naruby.

„Odešla nám“ zaznělo z úst mého nevlastního otce. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, za to slzy tekly proudem. Maminka nám zemřela náhle a bez jakéhokoliv upozornění. Ano, byla dlouho nemocná, ale proč odešla zrovna v době, kdy jsme jí nejvíce potřebovali? To mě ani mým, v té době 12 a 13letým sourozencům, už nikdo nikdy nevysvětlí. V tu chvíli se nám život obrátil ne o 180 stupňů, ale o 360. Roli mámy jsem převzala já a musím přiznat, že statečně. Dokonce jsem byla plně odhodlaná nastoupit od 1. 10. na VŠ. Odhodlání mi bohužel vydrželo pouze dva měsíce, ani nevím, jestli mě více nebavil vybraný obor nebo pro mě bylo těžší skloubit studium a domácnost. Každopádně moje nová rodinka vyhrála. Snažila jsem se jim plně maminku nahradit. Samozřejmě máma nahraditelná není, ale i tak nám to celkem klapalo.

O 2,5 roku později

Sourozenci samozřejmě o nějaký ten centimetr povyrostli a o něco málo zmoudřeli. A proto jsem se rozhodla se svým přítelem, že se odstěhujeme. Pořídili jsme si byt pár km od mé rodinky. Zprvu bylo odloučení těžké, ale myslím, že už to zvládáme všichni na jedničku.

Jen já mám občas chmurné chvilky a říkám si, proč nás maminka tehdy tak brzy opustila? Nebyla tu, když nám bylo nejhůř. Když jsme o chlup vyvázli ze strašlivé autonehody, když jsem opakovaně ležela v nemocnici kvůli zamlklým těhotenstvím, když jsme minulý rok přišli o babičku. Proč už tu není? Tak ráda bych se jí občas vybrečela na rameni. Vím určitě, že by se mi ulevilo.

O 3 roky později

Chmurné chvilky nepřestaly. Mamka nám všem chybí čím dál víc. Já a moji sourozenci jsme museli předčasně dospět. Bohužel mi, ale poslední dobou přijde, že tím všichni trpíme a pomalu, ale jistě ztrácíme veškeré přátele. Neustále se vymlouvám kamarádkám, že nemohu z toho a toho důvodu přijít na předem domluvenou schůzku. Kdo z nich má, ale ty „dospělácké“ starosti jako např. co o víkendu své smečce uvařit, či jestli bratr zvládne dojet na internát. Nejspíše nikdo. Nikdo z nich to nechápe a asi se to pochopit ani nesnaží. Moc mě to mrzí, ale rodina je pro mě vždy na prvním místě, a to i tehdy, když mám ségru dvě hodiny na drátě a radím jí, jak má co uvařit. Svou rodinu miluji nadevše a na své sourozence jsem náležitě pyšná. Vím, že i kdyby se stalo cokoliv, oni se o sebe zvládnout postarat vždycky. Vždyť na nás maminka z nebe dohlíží.

Vám co jste dočetli až sem, se moc děkuji. Tento deníček slouží jako poděkování mé statečné a silné rodině, příteli, který je mou obrovskou oporou, eMiminu, které tu je vždy když potřebuji, a hlavně mamince, která je naším strážným andělem.

Přečtěte si také

Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru

Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
  • Anonymní
  • 11.07.26
  • 1580

Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
dasjana
403
4.10.12 11:26

Ahojky, vím jak Ti je, přečti si můj uplně první deníček, co jsem napsala :hug:,já též přišla o maminku, kterou ted moc potřebuji a není tu se mnou, zlá nemoc mi ji vzala a nikdo už ji nevrátí. Nechala nás tu-mě, bratra(je postižený, tak to tak neprožívá),našeho tatínka, a mého skvělého přítele..a ted i naše ještě nenarozené miminko-Honzíčka(jejího jediného vnoučka, kterého se nedožila) :,(…

Není dne, kdy by nám všem nechyběla-ted už je jí dobře, hrozně moc se trápila v ukrutných bolestech :,( ted o Vánocích to bude rok, ale bolest je uplně stejná jako v ten osudný den :hug:

Musím ale žít, neupadnout v zapomění, ale ani nikdy nezapomenout-za 7týdnů se nám narodí synek, který je dar od maminky(otěhotnila jsem 2měsíce po její smrti)
Drž se :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
4.10.12 11:30
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
4.10.12 12:15

Je to těžký, taky jsme to zažili. Bráchovi bylo 23, ségře 14 a mě 10 a umřela nám máma. Myslím, že dodnes s tím všichni tak nějak bojujeme. Dnes by naše máma byla už 6 násobná babička, naše děti (kromě Barunky, ta je malinká)vědí, že mají ještě jednu babičku a ta už nežije. Je mi líto, že nevidí, jaké máme děti, rodiny, nezažila nic, co my považovali za důležité. Ale mě třeba dost pomáhá, když jí píšu dopisy. V těch se vyůíšu ze všeho, ze štěstí i smutku a pak je mi líp.
Tak se drž, jsi silná a maminka se určitě odněkud dívá a vidí, jaká jsi fajn.

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3818
4.10.12 12:54

Maringo,
předně moc díky za krásný deníček.

Mně zemřela moje milovaná maminka letos v květnu - vím, že je to ještě krátká doba, ale vím stoprocentně, že se s tou ztrátou nesmířím NIKDY v životě. Mám to o kousek lepší, že jsem ji měla aspoň do mých 39 let, zažila mého manžela, viděla, kde bydlíme, viděla moje děti (12 a 5 let). Moc a moc mi chybí.

Náš vztah byl moc pěkný, takový velice přátelský, byla jakoby moje nejlepší kamarádka - vše jsem jí mohla říct, svěřit, nikdy mi do ničeho nemluvila, nic nenutila, řekla jen svůj názor - pokud jsem se jí zeptala a hotovo, nic mi „nedirigovala“ ani nenařiovala, nechala mi ve všech absolutní volnost a pomáhala mi, jak mohla.

Klukům chybí taky hrozně moc - každé léto s námi chodila na výlety, vše vymýšlela, komplet program, se starším chodila do kina, byla velká turistka a zůstala tomu věrná snad až do posledního okamžiku. Jako jediná z celé rodiny chodila pro kluky do školky, když bylo potřeba. Tchýně je bohužel totálně nepoužielná - po všech stránkách. Byla opravdu jediná z prarodičů, který se mně i mým dětem pořád věnoval.

Zemřela hrozně náhle, bylo jí čerstvě 73, v životě bych to nepomyslela, že se to stane. Ale díkybohu nijak netrpěla, netrápila se dlouho, to je jediná útěcha. Ale chybí mi moc a moc. Myslím, že časem je to pořád horší než na začátku, když přišel ten šok…Člověk prostě vidí, jak míjí ty dny, jak čas plyne, co všechno mohla maminka ještě vidět nebo zažít. Každý den na ni myslím nesčetněkrát, vidím ji pořád ve městě, kam každý den chodila, pořád čekám, že na mě někde na rohu zavolá, jak dělávala…Halt je mi smutno moc.

  • načítám...
  • Zmínit
Mahja
4742
4.10.12 13:17

Ahoj, měla jsi to velmi těžké, rychle dospět a mamiku na chvíli zastoupit. Mě maminka umřela před dvěma měsíci a také mi moc chybí… Přeji hodně sil…

  • načítám...
  • Zmínit
Mahja
4742
4.10.12 13:18

@Gerberka mám stejné pocity… :(

  • načítám...
  • Zmínit
mayerka
1622
4.10.12 13:47

Je to těžké… Maminka mi umřela před 11 lety, dlouho mi trvalo, než jsem se s tím jakž takž smířila. Ale od té doby, co jsem se vdala a narodil se syn, cítím, jak se ty pocity zase probouzí a moc moc mi chybí, tak ráda bych, aby viděla, jak jsme s manželem šťastní a těšíme se z naší rodiny… Bohužel odešla v dost těžké době, kdy naše rodina byla v rozkladu, s otcem na štíru, já nemocná, brácha nemocnej. Muselo ji to moc trápit. Doufám, že to, jak se teď máme dobře, vidí z nebíčka. Drž se, až přijde mimčo, asi to na tebe taky dolehne…

  • načítám...
  • Zmínit
Ráďa69
2845
4.10.12 14:03

Ahoj,
Moc hezký deníček. Mě taky umřela maminka - před chvilkou jsem se vrátila ze hřbitova, dnes je to přesně pět let a pořád mi moc chybi. :,(
Kluci na ní stále vzpomínají, dcerka už ji bohužel nezažila…

Příspěvek upraven 04.10.12 v 14:04

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzza0
3987
4.10.12 14:09

Maminka musí být neskutečně hrdá…na vás všehny a na tebe…

  • načítám...
  • Zmínit
bjetuschka
12700
4.10.12 14:11

Jsi moc a moc silná. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
4.10.12 15:13

Ahoj, me mamka umrela presne pred 9 lety 4.10 ve veku 49 let…bylo to hodne tezke!!!

  • načítám...
  • Zmínit
KačuliKačka
17162
4.10.12 15:15

Ahojky,

taky se řadím mezi ty, které ztratily maminku náhle a nečekaně.

Taktéž byla velmi aktivní, veselá, prostě prima maminka :-) Dnes by oslavila své 58 narozeniny, a před vánoci to budou čtyři roky, co mi velmi chybí. Nikdy se nesmířím s tím, že už tady není, ale člověk se s takovým trápením naučí žít. :roll: Ale v srdíčku zůstane napořád :hug:

Jsi silná holka, určitě jsi zvládla zastoupit maminčinu roli doma a sourozencům jsi dala maximum :hug:

A přátelé se určitě najdou, uvidíš. Ne každý je schopen pochopit to, co prožíváš a jaké priority jsou ted (tehdy) na prvním místě :-)
Ono se říká, že v době kdy je nám nejhůř, se projeví ti, kdo jsou našimi opravdovými přáteli :)

  • načítám...
  • Zmínit
Tsugumi Shika
204
4.10.12 15:22
:srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
Denpry
4263
4.10.12 16:57

Hodně sil.
Já svou vlastní mámu nepoznala, nevlastní zemřela u porodu bratra, otec zemřel na leukemii.
Vím, co to je…
Drž se!

  • načítám...
  • Zmínit
Kadlik
5
4.10.12 16:58

AHoj, je mi už 31, ale neumím si vůbec představit, že bych neměla svojí mámu. Pořád mi pomáhá, radí a i když mě občas dokáže pěkně vytočit, tak se děsím chvíle, až tu nebude. Jsi fakt statečná, obdivuju, jak to všechno zvládáš. Hodně štěstí, drž se a ať už jsi jen spokojená a šťastná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
wendypelanova
26
4.10.12 17:12

Chápu tvé pocity, mně maminka sice neumřela, ale jednoho dne se zničeho nic bez varování odstěhovala pryč a já taky musela předčasně dospět a začít se starat sama o sebe. A dodneška to hodně prožívám a bolí me to, když ji můžu vidět většinou jen jednou týdně :,(

  • načítám...
  • Zmínit
katyn
670
4.10.12 18:31

Ahoj marinko: my jsme si už psaly ohledně maminek..i mě moc mamka chybí, je to 7měsíců co mi odešla…a je to pořád stejná bolest…i mým sourozencům..dnes se mi o ní zdálo poprvé, ale jen to jak se jí ptám jak ona se tenkrát vyrovnala se smrtí své mamky a ona mi hrozně smutně odpověděla, že špatně a vlastně nikdy, měla v tváři takový smutek…a já se hned vzbudila..říkala sem si měla sem jí říct víc, ptát se na jiné věci, sakra..bůh ví kdy mi zase za dlouho do snu přijde…strašně bych chtěla s ní mluvit, chtěla bych, aby za mnou chodila, mluvit s ní, pořád si vybavuju jak voní, nikdy to nezapomenu i to jak měla hebkou pleť na tváři:-)hrozně mi chybí kort ted, nedočkala se ani mého mimi to mě taky trápí. :,(.takže vím jak ti je..držim ti pěsti at je lépe :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
4.10.12 19:23

Chápu přesně Tvé pocity, člověk se s tím nesmíří nikdy, jen to čas otupí…maminka nás opustila také náhle, mně bylo 14 let a bratrovi 13 let…nikdy v životě nezapomenu na tu větu „Klárko, maminka umřela…“… čas to hodně otupěl, ale poté, co se mi narodily děti se to znovu ozvalo a já ji moc postrádám…dětem vyprávím, že nemají jednu babičku…ale že mají dvě a ta druhá na ně kouká z nebíčka :srdce:
mamince bylo 41 let a já jsem musela ve 14 letech předčasně dospět a postarat se o své dva chlapy (brášku a tátu)..

  • načítám...
  • Zmínit
jingls
189
5.10.12 09:18

Ahojky, hodně sil přeji, vím jaký to je utrpení, maminka ni zemřela dva měsíce před narozením mé první dcery, nedožila se ani jednoho vnoučátka, bylo jí 47let. Nikdy to nepřestane bolet, pořád na ni myslím a moc mě i mím dvěma bratrům chybí… :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
pavlina-strakova
28043
5.10.12 09:23

Krásný deníček, přesně vím o čem mluvíš, Bojuj dál, maminka na vás dává pozor stejně jako ta moje na nás všechny, taky je to 3 roky a musíme bojovat i za ni.Byla by na tebe hrdá :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ali88
5911
5.10.12 17:53

Mari drž se :hug: věřím, že za chvilku bude mimčo na cestě a maminka se na tebe z nebíčka jen usmívat. už teď je určitě hrdá na svou báječnou dceru :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Niki89
15488
5.10.12 19:31
:hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Ninouš
1102
5.10.12 22:49

Ahojky moc pěkně napsaný deníček naprosto chápu že ti máma chybí. Já sice mámu mám ale chová se ke mě hrozně jak kdybych ani nebyla její dcera a když se dozvěděla od známých že jsem těhu tak konstatovala že to ještě tak scházelo( kvůli nějakým neshodám s mým manželem).Napsala mi v poslední době hrozné věci na které bych raději zapomněla ale některé věci prostě odpustit nejdou:-( Obrečela jsem to protože mě to vážně mrzelo, ale teď už se smiřuji s tím že moje dítě prostě nebude mít jednu babičku. Naštěstí mi to vynahrazuje aspoň moje tchýně která je super:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Ninouš
1102
5.10.12 22:53

Ahojky moc pěkně napsaný deníček naprosto chápu že ti máma chybí. Já sice mámu mám ale chová se ke mě hrozně jak kdybych ani nebyla její dcera a když se dozvěděla od známých že jsem těhu tak konstatovala že to ještě tak scházelo( kvůli nějakým neshodám s mým manželem).Napsala mi v poslední době hrozné věci na které bych raději zapomněla ale některé věci prostě odpustit nejdou:-( Obrečela jsem to protože mě to vážně mrzelo, ale teď už se smiřuji s tím že moje dítě prostě nebude mít jednu babičku. Naštěstí mi to vynahrazuje aspoň moje tchýně která je super:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Smudlinka
3390
6.10.12 20:09

Marinko - je to moc smutné, co se vám stalo, ale je hezké, že jste se jako rodina semkli a se sourozenci si pomáháte :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
7.10.12 15:21

Ahoj holky, netušila jsem, že vás je tolik, co nemá maminku :( já napsala diskusi na téma „Jsem na dně, umřela mi maminka“. Pokud máte zájem, počtěte si, je to dlouhé a navrhuji založit nějakou diskusi, kde bychom si mohly „my opuštěné holky bez maminky“ hezky klábosit. co vy na to? Mě maminka opustila před rokem, bylo to nečekaně a velice rychlé. Celý rok jsem tomu nevěřila, myslela jsem, že je to jen zlý sen a až po roce jsem pochopila, že tj skutečnost, kterou už nezměním. Moc mi chybí a jak tu někdo psal, myslela jsem, že to bude časem lepší, ale je to mnohem horší, protože neustále nastávají situace, ve kterých si představuji, že by tady byla, pomohla mi s malým - dožila se jeho 5 měsíců :( :(

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10486
7.10.12 19:54

Všem moc a moc děkuji za reakce ;) všechny jste strašně hodné :hug: Bohužel jsem také netušila, že je vás tu tolik, bez maminek :,( :,(

@xxpetka také jsem pro založit nějakou diskusi pro ty jak píšeš „opuštěné“ určitě by to bylo moc fajn tak snad se k nám někdo přidá ;)

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
7.10.12 21:13

Dobře pokusím se o to, nevím, jak se to zakládá, ale jdu to pozjišťovat :)

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
7.10.12 21:28

Děvčata, založila jsem otevřenou skupinku „Už nikdy neuvidím svou maminku (tatínka)“. Čekám na schválení administrátorem. Kdo bude mít zájem, budu moooc ráda, když se k nám přidá :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10486
8.10.12 06:26

@xxpetka ta to je moc fajn, že jsi založila tu skupinu…aspoň se budeme mít kde vypovídat :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
8.10.12 14:35

Tak snad mi to schválí, nevedela jsem jak to pojmenovat a pak mě napadlo to pojmenovat jak tvuj denicek. ale uz je pozde :D

  • načítám...
  • Zmínit
katyn
670
8.10.12 17:46

@xxpetka ano pojdme založit diskuzi založíš??? pod jakým názvem napiš sem…to dobrý nápad..

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10486
9.10.12 11:47

@xxpetka myslím, že by se to dalo přejmenovat :think: každopádně je fajn, že tu taková diskuse bude :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
9.10.12 13:14

Holky, už jsem založila stálou diskusi „Už nikdy neuvidím svou maminku (tatínka)“ tak se můžete přidat. jen mi není jasné, jak tuhle diskusi někdo uvidí, protože v nových tématech jsem to nenašla. tak jak to někdo najde nevíte?

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10486
9.10.12 14:22

@xxpetka já nevím kde tu diskusi najít, tak nám asi zkus poslat pozvání ;)

  • načítám...
  • Zmínit
helca.popi
11
17.10.12 00:35

Ahojky, na jaře to bude 20 let, co odešla moje maminka, v únoru rok, kdy nám umřel tatínek. Ta bolest nikdy nezmizí, jen časem trochu otupí. Moji rodiče mi chybí pořád. Dnes už jsem sama babičkou a často si v duchu s maminkou povídám, vím, jak byla šťastná se svými vnoučaty, teprve teď cítím to štěstí, které s nimi prožívala. V srdci si neseme vzpomínky na naše nejbližší, v hlavě občas běží film, co všechno jsme s nimi prožili. Proto (byť to zní jako klišé) važme si každého hezkého dne, radujme se z maličkostí, z toho, že máme své blízké, svoji rodinu. Nekažme si dny malichernostmi, radujme se z obyčejného života.

  • načítám...
  • Zmínit
petronek
365
17.10.12 11:36

Krásný deníček :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10486
18.10.12 20:06

@helca.popi Děkuji máte pravdu, krásně jste to napsala…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Nikdy se nevzdávej!

Můj život s antidepresivy

Když to život pěkně zamíchá

Život je boj