Život je boj
Tento deníček je o mé obrovské touze po miminku, o radostech, zklamáních a doufám, že i nových nadějích, které mi život přichystá. Psal se rok 2009 a já byla tou nejšťastnější holkou, zvládla jsem přeci maturitu a přijímací zkoušky na VŠ. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, co mě v budoucnu ještě čeká.
Čekalo mě to, co je pro člověka asi ze všeho nejhorší, zemřela mi maminka. Byla velmi nemocná, ale přesto nikdo nečekal, že všechno vezme tak rychlý spád. Následující týdny byly pro všechny pozůstalé peklem, už kvůli tomu, že jsem měla dva o dost mladší sourozence. Naštěstí jsme se ze všeho vyhrabali a začali žít nový život. Nastoupila jsem na VŠ, ale po pár měsících jsem zjistila, že tohle vlastně není to, co bych v životě chtěla. Najednou mě přepadla neuvěřitelná touha po miminku. Vždy jsem si přála miminko velmi brzy. Školy jsem tedy nechala a s přítelem jsme si našli podnájem a postupně jsme začali naši touhu uskutečňovat.
Otěhotněla jsme velmi rychle, až jsem tomu nemohla ani uvěřit. Těhotenství u mě probíhalo bez jakýchkoliv komplikací, žádné těhotenské nevolnosti a ani žádné jiné těhotenské nepříjemnosti. Byla jsem tou nejšťastnější těhulkou na světě. Jenže tato radost mě bohužel brzy opustila. Začala jsem krvácet, běžela jsem na gynekologii, kde mi dr. potvrdila Missed AB, neboli zamlklý potrat. Byla jsem na dně, ale všichni mi tvrdili, že se to běžně stává a že se miminka brzy dočkáme. Uposlechla jsem rad starších a začala jsem se připravovat na další těhotenství, vůbec by mě nenapadlo, co mě ještě potká.
Znovu jsem otěhotněla po půl roce a těhotenství opět probíhalo dobře a bez komplikací, a to do osudného 11. týdne, opět u mě nastalo krvácení a musela jsem slyšet tu hroznou diagnózu. Opět se jednalo o zamlklý potrat a opět nastal v tom samém týdnu jako v prvním těhotenství. Tohle období nebylo vůbec jednoduché, nejraději bych ho vymazala ze své paměti. Ale bohužel jsem se musela co nejdříve postavit na nohy a vrátit se do práce. Dr. mě poslala s přítelem na genetické vyšetření, kde mi po dlouhých čtyřech měsících, přišly výsledky. Přítel je naprosto zdráv, mně byla nalezena jen nějaká podle lékařů bezvýznamná trombofilní mutace.
V tu chvíli jsem byla šťastná, protože mi bylo jasné proč jsem dvakrát potratila, za všechno přece mohla ta „hloupá mutace“, na kterou stačí brát větší množství kyseliny listové a v těhotenství píchat miniheparin. Na další těhotenství jsem se neuvěřitelně těšila, přesně po roce od posledního potratu jsem otěhotněla, hned jsem se objednala na hematologii kde mi byl nasazen miniheparin a já nejšťastnější, protože jsem prostě věděla, že už to konečně vyjde, jenže opak se stal bohužel znovu pravdou.
Šla jsem na běžnou kontrolu a těšila se na to, až miminko zase uvidím, jenže místo miminka jsem spatřila smutný výraz mé doktorky. Už po třetí jsem slyšela ty dvě strašná slova „zamlklý potrat“, v tu chvíli jsem začala strašně brečet a vůbec mi nešlo přestat, byla jsem totálně na dně a ztratila veškerou naději. V tu chvíli jsem se zařekla, že tohle už nikdy nechci zažít. Jenže hned, jak mě odvezli na operační sál, jsem spatřila právě narozené miminko a ihned jsem změnila názor a řekla jsem si, že za tohle přece musím bojovat.
Od třetího potratu uběhly už dva měsíce a musím říct, že jsem se začala vzpamatovávat a plánovat, co bude dál. Kdysi mi jeden moc hodný pan doktor řekl, že bohužel pro někoho je ta cesta za miminkem hodně dlouhá a trnitá, ale ten cíl stojí za to. Tahle věta mi utkvěla v paměti a věřím, že pan doktor měl pravdu a i já se toho vysněného miminka jednou dočkám.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 449
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 268
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 268
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 205
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 232
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2999
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2092
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3794
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13501
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1038
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Moc držím palečky,příště to určitě vyjde 
moc mě to mrzí 
drž se 
