Život je boj
Tento deníček je o mé obrovské touze po miminku, o radostech, zklamáních a doufám, že i nových nadějích, které mi život přichystá. Psal se rok 2009 a já byla tou nejšťastnější holkou, zvládla jsem přeci maturitu a přijímací zkoušky na VŠ. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, co mě v budoucnu ještě čeká.
Čekalo mě to, co je pro člověka asi ze všeho nejhorší, zemřela mi maminka. Byla velmi nemocná, ale přesto nikdo nečekal, že všechno vezme tak rychlý spád. Následující týdny byly pro všechny pozůstalé peklem, už kvůli tomu, že jsem měla dva o dost mladší sourozence. Naštěstí jsme se ze všeho vyhrabali a začali žít nový život. Nastoupila jsem na VŠ, ale po pár měsících jsem zjistila, že tohle vlastně není to, co bych v životě chtěla. Najednou mě přepadla neuvěřitelná touha po miminku. Vždy jsem si přála miminko velmi brzy. Školy jsem tedy nechala a s přítelem jsme si našli podnájem a postupně jsme začali naši touhu uskutečňovat.
Otěhotněla jsme velmi rychle, až jsem tomu nemohla ani uvěřit. Těhotenství u mě probíhalo bez jakýchkoliv komplikací, žádné těhotenské nevolnosti a ani žádné jiné těhotenské nepříjemnosti. Byla jsem tou nejšťastnější těhulkou na světě. Jenže tato radost mě bohužel brzy opustila. Začala jsem krvácet, běžela jsem na gynekologii, kde mi dr. potvrdila Missed AB, neboli zamlklý potrat. Byla jsem na dně, ale všichni mi tvrdili, že se to běžně stává a že se miminka brzy dočkáme. Uposlechla jsem rad starších a začala jsem se připravovat na další těhotenství, vůbec by mě nenapadlo, co mě ještě potká.
Znovu jsem otěhotněla po půl roce a těhotenství opět probíhalo dobře a bez komplikací, a to do osudného 11. týdne, opět u mě nastalo krvácení a musela jsem slyšet tu hroznou diagnózu. Opět se jednalo o zamlklý potrat a opět nastal v tom samém týdnu jako v prvním těhotenství. Tohle období nebylo vůbec jednoduché, nejraději bych ho vymazala ze své paměti. Ale bohužel jsem se musela co nejdříve postavit na nohy a vrátit se do práce. Dr. mě poslala s přítelem na genetické vyšetření, kde mi po dlouhých čtyřech měsících, přišly výsledky. Přítel je naprosto zdráv, mně byla nalezena jen nějaká podle lékařů bezvýznamná trombofilní mutace.
V tu chvíli jsem byla šťastná, protože mi bylo jasné proč jsem dvakrát potratila, za všechno přece mohla ta „hloupá mutace“, na kterou stačí brát větší množství kyseliny listové a v těhotenství píchat miniheparin. Na další těhotenství jsem se neuvěřitelně těšila, přesně po roce od posledního potratu jsem otěhotněla, hned jsem se objednala na hematologii kde mi byl nasazen miniheparin a já nejšťastnější, protože jsem prostě věděla, že už to konečně vyjde, jenže opak se stal bohužel znovu pravdou.
Šla jsem na běžnou kontrolu a těšila se na to, až miminko zase uvidím, jenže místo miminka jsem spatřila smutný výraz mé doktorky. Už po třetí jsem slyšela ty dvě strašná slova „zamlklý potrat“, v tu chvíli jsem začala strašně brečet a vůbec mi nešlo přestat, byla jsem totálně na dně a ztratila veškerou naději. V tu chvíli jsem se zařekla, že tohle už nikdy nechci zažít. Jenže hned, jak mě odvezli na operační sál, jsem spatřila právě narozené miminko a ihned jsem změnila názor a řekla jsem si, že za tohle přece musím bojovat.
Od třetího potratu uběhly už dva měsíce a musím říct, že jsem se začala vzpamatovávat a plánovat, co bude dál. Kdysi mi jeden moc hodný pan doktor řekl, že bohužel pro někoho je ta cesta za miminkem hodně dlouhá a trnitá, ale ten cíl stojí za to. Tahle věta mi utkvěla v paměti a věřím, že pan doktor měl pravdu a i já se toho vysněného miminka jednou dočkám.
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 2180
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 1700
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2463
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 342
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 227
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 950
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 425
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 896
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1615
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 603
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Moc držím palečky,příště to určitě vyjde 
moc mě to mrzí 
drž se 
