Život je boj
Tento deníček je o mé obrovské touze po miminku, o radostech, zklamáních a doufám, že i nových nadějích, které mi život přichystá. Psal se rok 2009 a já byla tou nejšťastnější holkou, zvládla jsem přeci maturitu a přijímací zkoušky na VŠ. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, co mě v budoucnu ještě čeká.
Čekalo mě to, co je pro člověka asi ze všeho nejhorší, zemřela mi maminka. Byla velmi nemocná, ale přesto nikdo nečekal, že všechno vezme tak rychlý spád. Následující týdny byly pro všechny pozůstalé peklem, už kvůli tomu, že jsem měla dva o dost mladší sourozence. Naštěstí jsme se ze všeho vyhrabali a začali žít nový život. Nastoupila jsem na VŠ, ale po pár měsících jsem zjistila, že tohle vlastně není to, co bych v životě chtěla. Najednou mě přepadla neuvěřitelná touha po miminku. Vždy jsem si přála miminko velmi brzy. Školy jsem tedy nechala a s přítelem jsme si našli podnájem a postupně jsme začali naši touhu uskutečňovat.
Otěhotněla jsme velmi rychle, až jsem tomu nemohla ani uvěřit. Těhotenství u mě probíhalo bez jakýchkoliv komplikací, žádné těhotenské nevolnosti a ani žádné jiné těhotenské nepříjemnosti. Byla jsem tou nejšťastnější těhulkou na světě. Jenže tato radost mě bohužel brzy opustila. Začala jsem krvácet, běžela jsem na gynekologii, kde mi dr. potvrdila Missed AB, neboli zamlklý potrat. Byla jsem na dně, ale všichni mi tvrdili, že se to běžně stává a že se miminka brzy dočkáme. Uposlechla jsem rad starších a začala jsem se připravovat na další těhotenství, vůbec by mě nenapadlo, co mě ještě potká.
Znovu jsem otěhotněla po půl roce a těhotenství opět probíhalo dobře a bez komplikací, a to do osudného 11. týdne, opět u mě nastalo krvácení a musela jsem slyšet tu hroznou diagnózu. Opět se jednalo o zamlklý potrat a opět nastal v tom samém týdnu jako v prvním těhotenství. Tohle období nebylo vůbec jednoduché, nejraději bych ho vymazala ze své paměti. Ale bohužel jsem se musela co nejdříve postavit na nohy a vrátit se do práce. Dr. mě poslala s přítelem na genetické vyšetření, kde mi po dlouhých čtyřech měsících, přišly výsledky. Přítel je naprosto zdráv, mně byla nalezena jen nějaká podle lékařů bezvýznamná trombofilní mutace.
V tu chvíli jsem byla šťastná, protože mi bylo jasné proč jsem dvakrát potratila, za všechno přece mohla ta „hloupá mutace“, na kterou stačí brát větší množství kyseliny listové a v těhotenství píchat miniheparin. Na další těhotenství jsem se neuvěřitelně těšila, přesně po roce od posledního potratu jsem otěhotněla, hned jsem se objednala na hematologii kde mi byl nasazen miniheparin a já nejšťastnější, protože jsem prostě věděla, že už to konečně vyjde, jenže opak se stal bohužel znovu pravdou.
Šla jsem na běžnou kontrolu a těšila se na to, až miminko zase uvidím, jenže místo miminka jsem spatřila smutný výraz mé doktorky. Už po třetí jsem slyšela ty dvě strašná slova „zamlklý potrat“, v tu chvíli jsem začala strašně brečet a vůbec mi nešlo přestat, byla jsem totálně na dně a ztratila veškerou naději. V tu chvíli jsem se zařekla, že tohle už nikdy nechci zažít. Jenže hned, jak mě odvezli na operační sál, jsem spatřila právě narozené miminko a ihned jsem změnila názor a řekla jsem si, že za tohle přece musím bojovat.
Od třetího potratu uběhly už dva měsíce a musím říct, že jsem se začala vzpamatovávat a plánovat, co bude dál. Kdysi mi jeden moc hodný pan doktor řekl, že bohužel pro někoho je ta cesta za miminkem hodně dlouhá a trnitá, ale ten cíl stojí za to. Tahle věta mi utkvěla v paměti a věřím, že pan doktor měl pravdu a i já se toho vysněného miminka jednou dočkám.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 902
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 602
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 449
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 564
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 421
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 999
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1196
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1912
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2735
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 724
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
Moc držím palečky,příště to určitě vyjde 
moc mě to mrzí 
drž se 
