Multifunkční žena

K napsání tohoto deníčku mě donutila debata v jedné diskuzi, kam chodím. Je to o životě, kdy si žena z 95 % musí udělat vše sama. Je mi 27 let, mám doma 10měsíční dcerku Terezku a manžela, kterému je 38 let.

Když jsme se s manželem seznámili, bylo všechno hrozně fajn. Po dvou měsících chození se má sestra pokusila spáchat sebevraždu. Nikdy bych nikomu nepřála zažít ten strach o ni. V podstatě cizí člověk mi zavolal, že mám jet okamžitě domů a sestře pomoci. Ale to by bylo na jiný deníček. Nicméně toto nás „donutilo“ sehnat si podnájem a začít spolu bydlet. Začátky byly velmi krušné a já děkuji manželovi, že to se mnou vydržel. Ano, byla jsem léčena u psychiatra, brala několik prášků denně a kolikrát se mnou nebylo k vydržení. Vadilo mi i to, že přišel domů a pozdravil… Ale postupem času (v září roku 2009) se vše zlepšilo a my se rozhodli pořídit si spolu byt na hypotéku. To mi vlilo nový elán do žil a já se těšila z každého dne.

Tak jsme si vybrali byt, přestěhovali jsme se a začali si zařizovat naše hnízdečko, a tam také začaly první náznaky toho, co nás provází doteď. A to, že na vše je čas. Ale tak zařídili jsme se a rozhodli se pořídit miminko. V lednu roku 2011 jsem vysadila prášky a začalo snažení. V červnu potom, co jsem byla přesvědčena, že čekám mimčo a dr. mi to potvrdil, že vidí fazolku, jsem byla nadšená, ale bohužel netrvalo to dlouho a dr. řekl, že se fazolka neuchytila. Spíš se prostě spletl a odmítl mi to přiznat a já jsem se opět lehce složila. A tak mi manžel řekl, že bychom se mohli vzít (na mé dlouhé naléhání, chtěl si mě totiž vzít, až budu čekat mimčo). A tak byla na 7. 8. 2011 naplánovaná svatba.

Jenže co čert nechtěl, 14 dní před svatbou jsem dostala zápal plic. Manžel kolem mě lítal, já brala dvoje silná ATB, jejichž kombinace, jak prohlásila sestřička, je vražedná, ale já jsem svatbu odvolávat nechtěla. Týden před svatbou byla svíce, kterou jsme s manželem měli dohromady a já na ni chtěla moc jít. Samo, že jsem mu řekla, že pojedu autem, budu tam jen chvíli, pak pojedu domů, a pít nebudu. No, člověk míní, život mění. Svíce byla výborná, moc jsme si to užili a já pár dní potom, zjistila, že čekám naši Terezku. Manžel kolem mě lítal, nosil mi kabelku a já nevím co všechno. Já jsem se jen modlila, aby naší Terce neublížil rentgen ani ATB. Svatba byla krásná, jen na ní měl manžel horečky přes 38, a tak jsme strávili první manželskou noc každý ve svém pokoji.

Po náročném porodu Terky, který skončil nakonec akutní sekcí, se manžel snažil mi co nejvíce pomoci. Ale já jeho pomoc odmítala i přes bolesti jizvy, které jsem měla, a naplno se začala věnovat Terce a domácnosti. A tam se stala asi první chyba… Od té doby si sama opravuji auto, instalovala jsem pračku, mám plně na starosti Terku (i hlídání na 2 hoďky, když chci jít nakoupit potraviny, je skoro neřešitelný problém), domácnost, včera jsem skládala židličky, co jsme si koupili a prostě dělám tady vše kromě zedničiny. Nikdy to nenechte dojít tak daleko jako já, udělala jsem chybu, ukázala jsem, že zvládám skoro vše, a tak si taky mám dělat vše sama.

Omlouvám se za tak dlouhý deníček, ale měla jsem silnou potřebu to někomu někam napsat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Susan23
5993
15.2.12 07:44

To je mi docela líto. Ale také jsem schopna hodně věcí si udělat sama. A jsou věci, které nedělám i když umím, právě proto, že když jednou ukážu, že to umím, tak to po mě bude chtěno nadále a to nechci:) Nepomohlo si promluvit? Zkusit přehodit pár povinností na manžela? Držím palce at se to zlepší.:)

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
15.2.12 07:57

Také dělám hodně věcí sama, ale když řeknu, tak mužský ochotně a rád pomůže a vždycky říká: stačí, když si řekneš a já Ti se vším pomůžu.Snad to vydrží ;) Taky jsem taková nezávislá a soběstačná, ale oni to potřebují, potřebují nás vidět bezradné a šťastné, že si bez nich neporadíme. Protože pak to dopadne jako u Vás. Držím pěsti, aby se ti podařilo s manželem promluvit a vysvětlit mu to.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
15.2.12 08:09

Necetla jsem denik, nestiham, ale ani nechtej vedet, co vsechno delala mama sama. Tata byl neustale v praci, ve sluzbe. Kdyz byl doma, dospaval.

  • Upravit
Petullka82
2156
15.2.12 08:20

ja te chapu, ale je to opravdu hodne o nas, jak si o zaridime. taky mam doma chlapa, nebo spis kluka :mrgreen: ,kterej by nejradsi doma nedelal nic…snazim se mu rikat: ty jsi tak sikovnej, prosim te, pomoz mi s tim a tim…a porad dokola to opakuju. nekdy uz to nevydrzim a bouchnu :oops: pak se pohadame a nic to nevyresi…je to urcite dany i vychovou, myslim, ze kluci, co doma pomahaji mamince, to automaticky delaji dal i s vlastni zenou.
od narozeni naseho syna jsem ale byla dusledna a i ostra a pritel, i kdyz byl unaveny, pomahal. jen nocni vstavani proste nedaval a mohla jsem se treba na hlavu postavit.
takze to urcite nevzdavej a pros ho o pomoc, neprikazuj ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Lonette
2693
15.2.12 08:41

Přesně tohle dělá moje mamka, taky zvládne všechno a taťka nedělá nic. Já měla bratra, takže jsem byla zvyklá, že hodně věcí nemusím a to praktikuju doteď. Ale taky občas mám pocit, že zvládnu všechno a pak jsem úplně zničená.
Důležitý je někdy říct, že už fakt nemůžeš a potřebuješ pomoc. Začni u malých věcí a povznes se nad to, že ot není hned, kdy chceš ty. Držím palce ať to zvládneš.

  • načítám...
  • Zmínit
Nodynka
84
15.2.12 09:24

Já na to jdu trochu se lstí. Když něco chci, tak dělám vyloženě trubku, která neví co a jak. Např. máme na sobotu odpoledne naplánovaný výlet, jenže je předtím zapotřebí navařit, vyprat a trochu poklidit. A tak teatrálně rozhodím rukama a postěžuju si, že na výlet se nepojede, protože je ještě spousta věcí, které se musí udělat. On pak přiběhne, zeptá se, co je zapotřebí a já pak vařím a on hodí věci do pračky a vrhne se do úklidu ;) A tak je to se vším, dělám, že si vůbec nevím rady a on má pak pocit, že na to „káp“ a nakonec ho i za pomoc pochválím a to už se pyšně nese 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Haninac
5570
15.2.12 09:30

Vermun :mavam:
dlouho jsem te u nas ve skupine nevidela, prijd zase za nama :hug: tam se obcas kazda takhle vypovida :srdce: pokecame a zkusime poradit

  • načítám...
  • Zmínit
ŠárušN
15.2.12 10:23

Tak u nás je to spíš tak, že můj manžel dělá možná ještě víc věcí než by bylo třeba: Vozí Samuelka do školky a ze školky, vynáší koš, o nákupy se stará skoro výhradně jen on, o víkendech vaří, po návratu z práce společně pečujeme o děti… Je pravda, že ty technické věci tak trochu váznou, on je totiž spíš takový ten rodinný typ, taková moje chůva :mrgreen: a když je potřeba něco opravit, radši si na to najme kamaráda. A přesto je mi to pořád málo, pořád mu vyčítám že nedělá nic :oops: :D Takže po přečtení tohoto deníčku slibuji, že si ho budu víc vážit :) Ale popravdě, se třema dětma si to bez pomoci manžela představit jaksi nedokážu… Člověk si to holt musí umět zařídit :mrgreen:

  • Upravit
Cupinka
15.2.12 10:55

Možná se " tam " někde stala chyba…ale nikdy není pozdě to napravit, zvláště když manžel vypadá, že by ti rád pomohl a že mu na tobě záleží/ jak to popisuješ/…nehraje karban, nechodí do hospody, nemlátí tě… :lol: Ale nepíšeš o tom, že se snažíš s ním promluvit a nepomáhá to.....
Takže: co vlastně potřebuješ? jen se vypovídat, protože chceš vše dělat sama a dělá ti to potěšení,ale cítíš se unavená
nebo změnu a zapojit ho do domácnosti?
Pozor změnu chceš ty ne on, takže budeš muset být aktivní a ke změně ho dovést.

Myslím, že je přirozené, když 2 se dělí o domácí starosti , radosti a povinnosti, to totiž rodinu stmeluje :hug: ..z tvého deníčku cítím pocit osamělosti a únavy. :nevim:
Každopádně přeji hodně sil a věco dotáhnout do zdárného konce :mavam:

  • Upravit
Anonymní
15.2.12 11:41

Mě pobavil název deníčku Multifunkční žena. Já si totiž sama pro sebe v duchu taky říkám, že jsem multifunkční. Prostě multifukční Romana. Péče o malé batole a jeho výchova, kvalitní trávení času s ním - věnování se jemu, práce dost náročná, starost o zařízení nového bydlení (zatím pozemek a pak stavba atd.). :dance: A mnoho dalšího. :dance:

  • Upravit
terak
941
15.2.12 11:46

Jedna zasadni vec, zjistena behem desetileteho vztahu. Chlap potrebuje vedet a videt, ze je doma potreba…

  • načítám...
  • Zmínit
Altche
578
15.2.12 11:55

Tvůj manžel na mě ale působí jako chlap do nepohody, co všechno s tebou už přestál, ještě než jste měli dítě, asi tě fakt miluje…Nepomáhá, protože, jak píšeš, ani si nechtěla, aby pomáhal…Ale to se dá ještě změnit, jsi určitě schopná a pracovitá holka, to je super, tak občas trošku zakňourej, jako Nodynka :potlesk: , budete oba spokojenější:-))
Já si teda musím o veškerou pomoc říkat, o „mužský“ i „ženský“ práce, muž sám od sebe neudělá nic, ale když požádám, udělá. Většinou.

  • načítám...
  • Zmínit
Mrs.G
1042
15.2.12 12:39

Vermun, promiň, asi budu trochu OT, ale nevloudila se ti tam nějaká chybička v datech? Píšeš, že máš 10měsíční holčičku, ale otěhotněla jsi v srpnu 2011? :think: . Ať počítám jak počítám… :?: .
Nicméně pravdu máš v tom, že u některých chlapů bohužel funguje, že když vidí samostatnou ženskou, která je schopna zařídit vše, berou to jako plus pro sebe. Co by se namáhali…doporučuji začít hrát blondýnu… :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
15.2.12 12:57

Ahojky,
mám něco podobného. Až na to, že mě teda k ničemu takovému jako je skládání židlí a podobně nepustí, prý bych to podle něj akorát zkazila :twisted:
Máme 10m dceru, za celou dobu ji ani jednou nepřebalil, pohlídá max na hodku, hlavně aby do toho nepřišlo krmení. Na nákupy taky jezdím sama. Ted už to je jednodušší, když dcera sedí, můžu ji dat do nákupního vozíku.
Ušila jsem si na sebe bič a ted už s tím asi těžko něco udělám :x

  • Upravit
anasud
2587
15.2.12 13:12

Ahojíček, můj krátky příběh:
Můj muž 38 let, já 30 let.
Mám úžasného chlapa, ale taky jsem dopustila to že si zvykl na to, že všechno zvládám na maximum…

Než jsem otěhotněla, tak jsme si s mužem otevřeli dvě pekárničky o které jsem se sama starala. Po domluvě, že až budu těhotná tak povinnosti přejdou na někoho jiného a já se třeba po půl roce vratím na poloviční uvazek do práce…
Skončilo to tak, že v devátem měsíci jsem trávila do noci čas v kanceláři, když mi praskla plodová voda, tak jsem u toho dělala uzávěrku a druhý den po porodu jsem na pokoji s notebookem dokončovala rok 2011.
No a první týdny doma s maličkým jsem při každé příležitosti kdy spinkal ležela v papírech…
A to ke všemu se starám o velký byt, po celou dobu, vařím a žehlím košile…

A zavinila jsem si to sama.

My ženy jsme od příroidy silné a všechno zvládneme, ale když to ukážeme svojim mužům a pak najednou poprosíme o pomoc, tak v nás vidí že jsme to nezvladly a sklamaly jsme…

Já jsem si dupla a už se věnuji jen malímu a sem tam něčemu jinému :)
Můj muž mi pomáhá a já jen doufám že jsem ho nezklamala…

Vermun: dupni si :)

  • načítám...
  • Zmínit
Laddmie
3394
15.2.12 15:40

Ahoj.
Poslední odstavec jako bych psala já.. Jo, můžeme si za to samy. Já na manželovi nenechávám žádné povinnosti, i v horečkách vařím čaje já, umývám nadobí, vstávám v noci k malému..Když se mě zeptá, jestli něco chci, odpovídám, že ne a pak si stěžuju, že pro mě nic nedělá.. Minule mi řekl, že už předem ví, že když se mě zeptá, jestli něco chci, že odpovím, že nechci a že už na to kašle. Můj problém je i v tom, že já mám pocit, že to všechno zvládnu a hlavně nejlíp :pankac: Zastřelila bych se :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
Ivušáček
7094
15.2.12 16:03

Veru… :hug: Netušila jsem, jak jsi to měla všechno tak těžký… :hug: je mi to líto… nebude jednoduchý zapojit zase manžela, ale věřím, že to ještě půjde… chlap je prostě jen chlap, abychom přišly jak na něj, tak to by musely založit vysokou školu na chlapy a to by bylo ještě málo… :roll: :mrgreen: Já jsem byla taky taková akční než jsme měli Karolínku… věřila jsem, že když mu budu pomáhat a budu mu při ruce, tak budu mu dokonalou ženou… ale jak se narodila Karolínka, tak jsem neměla čas mu pomáhat krmit, nebo asistovat při opravách, či různých jiných věcí… pak jsem zjistila jak jsem byla blbá… :zed: Protože všechno je samozřejmost, a starat se o miminko, uklízet, pomáhat, a skákat jak píská…postupně jsem se od něho odpoutala jak rostla Karolínka… když volal, tak jsem prostě mu řekla, že teď nemůžu, a že když mě nepomáhá s mou prací, tak proč bych měla já pomáhat s tou jeho… teď jsme v podstatě každý na svém, já se starám o své a on o to své… Určitě si myslím, že bys mu měla říct, jak to je, a jak se cítíš… a čas od času prostě udělat ze sebe slabou… dávat mu hlídat Terku častěji i když jsi doma,… jednou to je její táta, tak ať se taky stará… a až budeš mít rozbité auto, tak ho pořád atakovat, aby Ti jej opravil, že ho potřebuješ, a pokud nebude chtít, tak ať Ti dá peníze na opraváře… když potřebuješ něco přidělat, vykašly se na sebe… zkoušej to přes psychologii… kolikrát prostě řeknu, ale víš tobě to bude trvat chvilku, já než na to příjdu… nebo ty to umíš líp, jsi takový šikulka… nebo mu nabídnout, že když to udělá, tak mu uděláš to co má rád…
Nebo si udělej čas pro sebe napusť si vanu a vymysly si třeba, že na Tebe něco leze a nalož se do vany a udělej si relax, ať se o Terku na tu chvilku postará…

Budu Ti držet palečky, aby to vyšlo… neboj se udělat ze sebe slabší, uvidíš jak to půjde… snad se to brzy zlepší… :hug:

Příspěvek upraven 15.02.12 v 16:11

  • načítám...
  • Zmínit
Vermun
3563
15.2.12 16:23

Ivušáčku, děkuji za podporu. Ale bohužel to vše jsem již zkoušela. Když dojde z práce, snažím se mu dát Terku at se o ni postará, že musím udělat to a to a dopadne to tak, že ji mám stejně na krku, páč to skončí se slovy ale ona chce být s tebou a ne se mnou…Vanu?Tu si můžu dát jedině tak po 22. hodině večer a max. na půl hodky, páč se mi i stalo, že jsem byla ve vaně a relaxovala a malá plakala a JÁ musela vylézt z vany a postarat se o ni, páč on ji údajně neslyšel… :pocitac: :pocitac: On mě prostě řekne, že auto spraví až o víkendu, páč dřív na to nemá čas (stalo se to v pondělí). Tato konkrétní situace vyžadovala vymontovat baterku a z pod ní (i když z vcelku blbého místa) vytáhnout zapadlý klíč, který tam spadl mu…apod. Já prostě nevím, zavinila jsem si to sama a tak asi budu muset trpět. Bylo by toho daleko víc, co bych potřebovala vyventilovat, ale prostě nemám kde. Kafe s kámoškama zvládám max. jednou za měsíc, někdy ani to ne a ještě má blbé kecy. Můžu jít až malá spí…

Mrs.G Ano, chybička se vloudila, jednalo se o srpen 2010. :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
MLA
15.2.12 16:25

Jejda, tak já jsem asi taky multifunkční a aktuálně to doma řešíme a já to vnímám dost negativně :,( , dokonce se jdu poradit na odborná místa, protože to již po dvou letech urputného snažení doma přesáhlo hranice mé tolerance a ochoty to tak nechat dál, bohužel i možností to vyřešit samostatně. Syn má půl roku, manžel mě troufám si říct moc miluje, ale věčně, věčně není doma ani o víkendech a neustále jen marně slibuje, ať se to týká čehokoliv. Toto dřív nebylo a je to velmi těžké období. Ale přesně, zavinila jsem si to sama tím, jak jsem vždy byla na něho hodná. Nemůžu se s tím smířit. Nebýt syna, jsem na světě i přes existenci manželství a skvělé ostatní rodiny dočista sama. Jak smutné…

  • Upravit
Loki01
8814
15.2.12 17:17

To je mi lito:( Asi by jsi s nim mela promluvit. Vidim, ze mam doma opravdu poklad :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
Ivušáček
7094
15.2.12 18:28

Veru, klidně ventiluj… :hug: je to fakt na nic, když chlap nepomáhá… je s nimi pořád nějaké trápení… já jsem ze začátku na Karolínku taky byla sama… v podstatě na roce a půl si s ní začal hrát… pak jsem pochopila, že on se pořád bál, aby jí nějak neublížil… je zvyklý s dětma řádit, a když byla malé miminko, tak se neodvážil… teď se Zuzkou je to jiné, to už ví, že se nic jen tak nestane, takže si s nimi hraje v pohodě… Třeba až bude Terka větší, tak si s ní víc bude hrát… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
eVerča
1626
15.2.12 21:44

Líná huba… Všichni víme, jak se to říká. Já kdybych neřekla, že něco potřebuju, tak to taky nemám. Oni ti chlapi nejsou vědmy a když budeme zarytě mlčet a (ruku na srdce, někdy i natruc) dělat vše samy, tak je to prostě nenapadne :P Jo, jiná věc je, kdy ženská padá na hubu z péče o dítě, domácnost a o manžela, dovolí si poprosit o pomoc a stejně se jí pomoci nedostane, ale o tom autorka nepíše, tak doufám, že bude spíš ten první případ :hug:

Aha, teď jsem dočetla komentáře :roll: Než si ale sama opravovat auto, radši bych si (klidně i na oko, jen kůli němu) domluvila s někým odvoz na nákup/k doktorovi/na úřad a to mi neříkej, že by ho to netrklo. Nebo příště poprosit ochotného souseda :P

Příspěvek upraven 15.02.12 v 21:52

  • načítám...
  • Zmínit
Girly
316
15.2.12 22:56

Jojo u nás sice nemusím dělat všechno, ale rozhodně se čeká, že budu dělat všechny tzv. ženské práce. On přece chodí do práce a potřebuje si odpočinout a potřebuje mít vypráno, navaříno. A já přesně jak už tu psaly, vařím, i když mám chřipku že sotva lezu, v noci vstávám k malému, ačkoliv už třeba čtvrtou noc spím tak dvě hodiny, protože je nemocný a pláče a ne a ne se naučit říct manželovi, zlato, padám na hubu, prosím tě vezmi jednu noc za mě. V TV říkali, že české ženy mají tendenci se hrozně obviňovat, když nezvládají všechno, co se od nich tradičně čeká.. No, budeme muset na sobě zapracovat a tu pusu otevřít :D

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
15.2.12 23:47

Je, tak mi je luto ze prozivas ten pocit sklamania, ale nikdy neni pozde. Vzdy mozes zacat riesit vieci tak aby aj manzel bol zakomponovany do domacnosti.
3. mesiac po porodu ked moj manzel mi v telefonu vynadal ze nic doma nerobim, tak som sama s malym v nemocnici zaplakala, ani nevies jak. Ale na druhej strane on to nevidi jak doma funguje, tak nemoze pochopit, cez tyzden bol prec a bol doma iba cez vikend. A vsetke tie kecy, co vsetko si robila cez den nema absolutnu cenu pre chlapa :-) Tak na vikend ked bol doma, ked maly v noci plakal, najprek tomu ze som sa zobudila, som nevstala k malemu, nechala som manzela vstat, nech ho prebali, a az potom doniese na kojenie. Uz druhy tyzden, chapal ako to je vstavat v noci :-)

Příspěvek upraven 15.02.12 v 23:49

  • načítám...
  • Zmínit
Lůca8
61
17.2.12 10:46

Já zažila něco podobného s exmanželem, nikdy nebyl schopný se sám o sebe starat, nejdřív se starala jeho maminka, pak jsem to postupně přebrala i já. Taky jsem si to udělala sama. Ale přitom, když měl pomoc rodičům nebo komukoliv jinému, tak to ochotný byl. Ale vím, že rád mě měl. Skončilo to tak, že po smrti mého děděčka, kterého jsem měla fakt moc ráda, jsem potřebovala jednou opravdu podržet já, a on nebyl schopný, poslal mě za psychiatrem, i když by mi stačilo jen normální objetí. A pak už se to všechno jen načítalo, skončila na mně i stavba našeho rodinného domu, i když můj exmanžel byl stavbyvedoucí. V ten moment jsem věděla, že buď odejdu nebo skončím opravdu někde na psychiatrii. Poslední kapka byla, když mi po 10 letech vztahu a z toho 1,5 manželství řekl, že děti nikdy nechtěl a chtít nebude, přitom, že já děti chci věděl od začátku. Vše skončilo rozvodem, a že si to člověk po 10 letech hodně rozmýšlí. Ale na chlapy jsem nezanevřela, a teď mám skvělého manžela, který mi pomůže úplně všechno, a sám od sebe. Je pravda, že ho za to vždycky pochválím, ale už bych podruhé neukázala, kolik toho zvládnu :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
strouhalka e
1758
17.2.12 18:18

Zeny budme zenami :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Pokračování boje Filípka

První 2 roky života Filípka

Těhotenství a porod Filípka

Mé druhé těhotenství a jeho průběh

Porod naší Terezky