Náš porod
- Porod
- 22.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé těhulky, dnes je to už 18 dní, co se nám narodilo naše sluníčko Davídek. Chtěla bych vám říct, že ne každý porod musí mít téměř katastrofický scénář.
A jak to vlastně bylo. Termín jsme měli 30.11.2004 a stále se nic nedělo. 4.11.2004 jsem ráno vstala a myslela jsem, že mě teče plodová voda, s přítelem jsme se nasnídali, já jsem si umyla hlavu, protože jsem tušila, že se v tento den miminko narodí a odjeli jsme do porodnice na vyšetření. Tam nám natočili monitor a poslali nás za lékařem, ten mě po prohlídce sdělil, že jsem připravená, že se porod rozběhne během 2 až 3 dní, ale voda že neodtýká, to už jsem však měla takové zvláštní nepravidelné bolesti v břiše. Odjeli jsme domů, přítele jsem poslala do práce i když mě nechtěl nechat samotnou, protože už na mě byly bolesti znát, nakonec odjel.Tvrdila jsem, že je to první miminko a že když se narodí, tak to bude nejdřív večer. To bylo asi v 10hod ráno. Když odjel napustila jsem si horkou vanu a v tom to začalo, pravidelné bolesti po 6 minutách, dalo se to ale vydržet, ani ne za hodinu byly po 4 minutách, volala jsem přítele, že už to asi bude ať přijede domů, Zavolala jsem do porodnice, abych se informovala, jestli už mám přijet, sestřička mi do telefonu řekla, že až budou ty bolesti trvat tak 2 hodiny, tak mám přijet. Sotva jsem položila telefon, začali bolesti po 2 minutách, ale stále ještě se daly vydržet, říkala jsem si, čeká tě mnohem horší bolest, tak vydrž. V 13.30 jsme vyrazili do porodnice, kterou máme asi 8 minut od domu, během cesty jsem měla 4× kontrakci. Ve 13.45 hod nás lékařka vyšetřila a zavolal, dovezte vozík a už nás vezli na porodní box. Měla jsem v plánu jak budu ve sprše skákat na balónu a držet se táty a taky jsem byla připravená trpět minimálně 12 hodin. Hned jsme začali tlačit, táta mě moc pomohl, celou dobu jsem se ho držela. Porod byl veden jako rizikový, ale ve 14.50hod nám řekli MÁTE CHLAPEČKA. Byla to nejkrásnější chvíle v mém životě, na kterou nikdy nezapomenu. I když mě museli nastřihnout a poté zašít, bolest nebyla taková jakou jsem čekala. Už večer po porodu jsem věděla, že budu určitě ještě rodit. Stálo to opravdu za to!!! Dneska už si doma užívám toho nejkrásnějšího miminka na světě a je nám spolu moc fajn. Cjtěla bych vám říct jen jedno: NEBOJTE SE, zvládnete to v pohodě.
Držím vám palečky Laďka
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1040
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1201
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1704
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 516
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 635
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4820
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4789
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 982
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1075
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 993
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...