Naše cesta II

Již jsem jeden deníček o tom, jaké bylo těhotenství, jaký byl porod a jak válčím s depresí, napsala. Řada z vás, maminek, mi odepisovala, ať napíši další deníček o tom, jak se nám daří. Tak tady je.

2. focení.jpg 2. focení.jpg

Je to už 5 týdnů, co se mi narodil můj krásný chlapeček. Je to už 5 týdnů, co se učím jak mu být tou nejlepší mámou. Je to už 5 týdnů, co se mi obrátil život vzhůru nohama a já se s tím snažím poprat, jak nejlépe umím. A je to něco málo přes dva týdny, kdy jsem psala můj první deníček a spousta věcí se od té doby změnila.

Poděkování

Vlastně bych chtěla hned v úvodu některým maminkám poděkovat. Po zveřejnění prvního deníčku si se mnou začaly psát, podporovaly mě, uklidňovaly, radily a myslím, že i díky nim se mi daří lépe. Ty, kterých se to týká, to ví a tímto jim mnohokrát děkuji, že se mnou tu a tam ztratí pár minut svého času.

Pozvolné zlepšování

Malému je pět týdnů a musím říci, že ho nadevšechno miluji. Občas mě ale dokáže strašlivě rozčílit, ale daří se mi mé záchvaty vzteku, kterých je rozhodně méně než v prvních třech týdnech, zvládat lépe. Někdy je to ale náročné. Už ani netrpím tolik záchvaty pláče, jako tomu bylo před tím. Vím, že k ideálu to má ještě daleko, ale pracuji na sobě a ti, kteří četli můj minulý deníček, ví, že jsem na tom byla psychicky opravdu hrozně moc špatně. Někdy se mi ale zdá, že jsem uvízla v nekonečné smyčce kojení, plen a „prdíků“.

První vlaštovky

Svou zásluhu na tomto zlepšení má i můj přítel, který se do péče o malého začal mnohem více zapojovat a víc mi s ním pomáhat. Dokonce mě už i jednou „vyhnal“ ven mezi lidi ať si odpočinu a on hlídal. Jen jsem mu doma nechala odstříkané mléko, aby malej po dobu mé nepřítomnosti netrpěl hlady. Přiznám se ale, že jsem to venku moc dlouho nevydržela a za necelé dvě hodiny jsem byla zase doma. Ale moc si vážím toho, že mi přítel hlídání vůbec nabídl a teď už i vím, že se o malého dokáže vcelku normálně postarat. Dokonce se o něj staral i jedno ráno, když nemusel o víkendu do práce, abych se mohla o trochu déle prospat a bylo to senzační. Jsou to první krůčky, jak by řekl můj táta, první vlaštovky, toho, že se budeme o pečování spravedlivě střídat.

Ríšánek mi začíná dělat čím dál tím větší radost a je s ním stále větší zábava. Možná to bude znít zvláštně, ale opravdový zvrat nastal, když mi před týdnem a pár dny umřel děda. Dozvěděla jsem se to chvíli před kojením, a tak malej sál a já jsem u toho brečela jako malá holka. Tu noc spal poprvé tak krásně, že se na jídlo vzbudil jen 2×, jako by věděl, že bych si chtěla odpočinout. Od té doby se v noci k jídlu budí tak 2–3×, což už je docela snesitelné, i když mu „najíst se do sytosti“ trvá i tři čtvrtě hodiny.

Už mě i poznává, dokáže na mě reagovat a z čeho mám velkou radost, dokáže se už krásně smát. Když ho lechtám na nosíku a na tvářích, hrozně se mu to líbí a tak úžasně se tomu směje, že mě to někdy až dojme. Z toho jeho úsměvu a smíchu mám nepopsatelnou radost. Jedna maminka mi u minulého deníčku napsala, ať vydržím, že teď je Ríšánek „jen takový malý zvířátko“ a že to bude jen lepší a lepší a já začínám pozorovat, že se z toho mého malého zvířátka začíná stávat malý človíček, co se se mnou snaží už nějakým způsobem komunikovat. Směje se na mě, když se nad něj ráno, když leží v postýlce, nakloním. Přestává plakat, když si ho vezmu do náruče. Krásně už udrží hlavičku a rozhlíží se těmi svými krásnými modrými kukadly všude kolem sebe, je tak zvědavý a všemu se hrozně diví. Jedno trápení ale přeci jen máme…

Bolest horší než porod? Kojení!

Ríšánek mi díky špatný technice sání rozkousal bradavky už první den v porodnici. Nikdo nám neukázal, jak na to, a tak jsem to tak trochu odnesla. Ale co. Začala jsem proto hned kojit přes klobouček a prvních pár týdnů to bylo sice náročné, ale docela to šlo. Jenže čím kojím déle, tím mě ty prsa víc bolí. Mažu je, při kojení je střídám, jednou pravé, pak levé, ale bolest se nezmenšuje. Minimálně jedno kojení denně probrečím bolestí a modlím se, ať už malej dojí a já to mám za sebou. Občas mi ta bolest střílí z prsu do rukou, do břicha i do nohou. Někdy je tak nesnesitelná, že malému prostě to prso vezmu a aby neměl hlad, dám mu i to druhé, ale je to jako z bláta do louže. Někdy mám pocit, že když moje prsa „slyší“ malého brečet, stahují se mi zpátky do hrudníku, ani bych se tomu nedivila.

Nejdůležitější ale je, a nechci to zakřiknout, že pokaždé, když jdeme k doktorovi na nějakou prohlídku, na nějaké vyšetření, ať už kyčlí nebo sluchu, všechno dopadne dobře. Malej je zdravý! Někdo to bere jako samozřejmost, ale já si zdraví, od té doby, co mi operovali páteř, a já jsem mohla ochrnout, neskutečně moc vážím. Je to opravdu to nejdůležitější, co malému přeji, aby byl zdravý a nikdy nemusel poznat nemocnici, narkózu a podobně. Vzhledem k tomu, jak úzkostný typ jsem, bych se asi zbláznila, kdyby se malému mělo něco stát.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mrs.M
12691
6.2.13 07:55

Rozhodně ještě netuším, co obnáší být mámou, ale ty i přes problémy to zvládáš myslím skvěle :hug: jsi statečná a bojovná. Malý to ví a proto je tak hodný. Je skvělý, že máš v příteli oporu..
Jen tak dál, máš sílu a dokážeš to, já ti držím palce :potlesk: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
sovička
683
6.2.13 13:43

Když píšeš o bolesti při kojení, úplně se mi vybavila ta moje. První, co mne napadlo je kvasinková infekce. Samozřejmě to nemusí být ono, ale taky může. Bolí to velmi podobně. Bradavka je zarudlá, může být i do bíla. Mě to způsobovaly některé druhy vložek do podprsenky. Pomáhal na to canesten.

  • načítám...
  • Zmínit
Viicky
328
6.2.13 14:00

Take se pridavam ke komentari ohledne kojeni. Kojeni opravdu nema bolet, to musis probrat asi s detskou doktorkou nebo laktacni poradkyni, protoze je tam neco spatne. Jinak sestinedeli je vzdy narocny, ale uvidis bude se to zlepsovat az uplne poznas maleho. Holt nikdo zkuseny z nebe nespadl :) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
blanula19
3635
6.2.13 18:13

Taky mám Ríšu :D Téda s tím kojením Tě lituju, ale bolet by to teda v žádném případě nemělo. Nemáte tam nějakou laktační poradkyni?
Já měla co se týká kojení prvotřídní péči i v porodnici a domů mi pak přišla laktační poradkyně (pracovala přímo u gynekoložky). Nakonec jsem nekojila a doteď dávám odatříkané, bo malý byl líná tahat.

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
6.2.13 20:23

Nemusíš se učit jak být nejlepší mámou. Pro tvého chlapečka tou nejlepší mámou jsi a i když děláš náké chyby je super že si je uvědomuješ a věřim že bude zase líp a líp. Drž se

  • načítám...
  • Zmínit
Jadla
523
6.2.13 22:42

Nečetla jsem předchozí deníčky, ale tenhle mě zaujal, dojal i pohladil na duši. Asi to tu píšeme všechny, ale tak trochu vím, o čem píšeš, první týdny mateřství pro mě nebyly procházkou růžovým sadem, nebyly naplněné jen radostí a láskou. Ale opravdu to je lepší a lepší, z mláďátka se stává opravdu človíček :srdce:
A s kojením - úplně jsem znovu pocítila tu šílenou bolest, když jsem četla, že ji zažíváš. Pamatuji se, že jsem tak bolestí zatínala zuby, že jsem měla pocit, že si je rozdrtím. Strašně moc mi pomohly kloboučky od Medely, používaly jsme je s malou asi čtyři měsíce, pak jsme přešly na kojení bez nich a už se to dalo vydržet a teď (sedm měsíců po porodu) už to je bez problémů. Držím palce, ať je to u vás také tak. A také přeji co nejvíc šťastných a spokojených chvil a hlavně zdraví vám oběma. :kytka:

Příspěvek upraven 06.02.13 v 22:44

  • načítám...
  • Zmínit
kaackaaa
2263
6.2.13 23:07

Taky mě při čtení o bolesti napadly kvasinky stejně jak píše @sovička. Já jsem se taky u kojení kroutila bolestí a až u dětské dr. se záhada začala rozlušťovat. Malý měl totiž v puse i na líčkách kvasinky, které přenesl i na bradavky. Začla jsem mazat canestenem a bylo za chvíli po problému. Ale ono to být nemusí, je třeba zkoušet. Četla jsem i první deníček a je vidět že se snažíš a děláš pokroky. Jen tak dál, i mimčo bude šikovnější a ty víc v pohodě. Držím pěsti ať se daří jen líp. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kassiel
410
7.2.13 16:53

Děkuju všem za názory ohledně toho kojení. Za necelých 14 dní jdem k dětský MUDr. a tak se jí na to zeptám. Snad námněco poradí, protože mě jinak kojení baví a rozhodně je to rychlejší i než příprava umělky, což oceňuji především během nočního krmení.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

To nejlepší v životě II

To nejlepší v životě I.

To, co se neodpouší

Naše cesta