Naše cesta II
- Ostatní
- Kassiel
- 06.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Již jsem jeden deníček o tom, jaké bylo těhotenství, jaký byl porod a jak válčím s depresí, napsala. Řada z vás, maminek, mi odepisovala, ať napíši další deníček o tom, jak se nám daří. Tak tady je.
Je to už 5 týdnů, co se mi narodil můj krásný chlapeček. Je to už 5 týdnů, co se učím jak mu být tou nejlepší mámou. Je to už 5 týdnů, co se mi obrátil život vzhůru nohama a já se s tím snažím poprat, jak nejlépe umím. A je to něco málo přes dva týdny, kdy jsem psala můj první deníček a spousta věcí se od té doby změnila.
Poděkování
Vlastně bych chtěla hned v úvodu některým maminkám poděkovat. Po zveřejnění prvního deníčku si se mnou začaly psát, podporovaly mě, uklidňovaly, radily a myslím, že i díky nim se mi daří lépe. Ty, kterých se to týká, to ví a tímto jim mnohokrát děkuji, že se mnou tu a tam ztratí pár minut svého času.
Pozvolné zlepšování
Malému je pět týdnů a musím říci, že ho nadevšechno miluji. Občas mě ale dokáže strašlivě rozčílit, ale daří se mi mé záchvaty vzteku, kterých je rozhodně méně než v prvních třech týdnech, zvládat lépe. Někdy je to ale náročné. Už ani netrpím tolik záchvaty pláče, jako tomu bylo před tím. Vím, že k ideálu to má ještě daleko, ale pracuji na sobě a ti, kteří četli můj minulý deníček, ví, že jsem na tom byla psychicky opravdu hrozně moc špatně. Někdy se mi ale zdá, že jsem uvízla v nekonečné smyčce kojení, plen a „prdíků“.
První vlaštovky
Svou zásluhu na tomto zlepšení má i můj přítel, který se do péče o malého začal mnohem více zapojovat a víc mi s ním pomáhat. Dokonce mě už i jednou „vyhnal“ ven mezi lidi ať si odpočinu a on hlídal. Jen jsem mu doma nechala odstříkané mléko, aby malej po dobu mé nepřítomnosti netrpěl hlady. Přiznám se ale, že jsem to venku moc dlouho nevydržela a za necelé dvě hodiny jsem byla zase doma. Ale moc si vážím toho, že mi přítel hlídání vůbec nabídl a teď už i vím, že se o malého dokáže vcelku normálně postarat. Dokonce se o něj staral i jedno ráno, když nemusel o víkendu do práce, abych se mohla o trochu déle prospat a bylo to senzační. Jsou to první krůčky, jak by řekl můj táta, první vlaštovky, toho, že se budeme o pečování spravedlivě střídat.
Ríšánek mi začíná dělat čím dál tím větší radost a je s ním stále větší zábava. Možná to bude znít zvláštně, ale opravdový zvrat nastal, když mi před týdnem a pár dny umřel děda. Dozvěděla jsem se to chvíli před kojením, a tak malej sál a já jsem u toho brečela jako malá holka. Tu noc spal poprvé tak krásně, že se na jídlo vzbudil jen 2×, jako by věděl, že bych si chtěla odpočinout. Od té doby se v noci k jídlu budí tak 2–3×, což už je docela snesitelné, i když mu „najíst se do sytosti“ trvá i tři čtvrtě hodiny.
Už mě i poznává, dokáže na mě reagovat a z čeho mám velkou radost, dokáže se už krásně smát. Když ho lechtám na nosíku a na tvářích, hrozně se mu to líbí a tak úžasně se tomu směje, že mě to někdy až dojme. Z toho jeho úsměvu a smíchu mám nepopsatelnou radost. Jedna maminka mi u minulého deníčku napsala, ať vydržím, že teď je Ríšánek „jen takový malý zvířátko“ a že to bude jen lepší a lepší a já začínám pozorovat, že se z toho mého malého zvířátka začíná stávat malý človíček, co se se mnou snaží už nějakým způsobem komunikovat. Směje se na mě, když se nad něj ráno, když leží v postýlce, nakloním. Přestává plakat, když si ho vezmu do náruče. Krásně už udrží hlavičku a rozhlíží se těmi svými krásnými modrými kukadly všude kolem sebe, je tak zvědavý a všemu se hrozně diví. Jedno trápení ale přeci jen máme…
Bolest horší než porod? Kojení!
Ríšánek mi díky špatný technice sání rozkousal bradavky už první den v porodnici. Nikdo nám neukázal, jak na to, a tak jsem to tak trochu odnesla. Ale co. Začala jsem proto hned kojit přes klobouček a prvních pár týdnů to bylo sice náročné, ale docela to šlo. Jenže čím kojím déle, tím mě ty prsa víc bolí. Mažu je, při kojení je střídám, jednou pravé, pak levé, ale bolest se nezmenšuje. Minimálně jedno kojení denně probrečím bolestí a modlím se, ať už malej dojí a já to mám za sebou. Občas mi ta bolest střílí z prsu do rukou, do břicha i do nohou. Někdy je tak nesnesitelná, že malému prostě to prso vezmu a aby neměl hlad, dám mu i to druhé, ale je to jako z bláta do louže. Někdy mám pocit, že když moje prsa „slyší“ malého brečet, stahují se mi zpátky do hrudníku, ani bych se tomu nedivila.
Nejdůležitější ale je, a nechci to zakřiknout, že pokaždé, když jdeme k doktorovi na nějakou prohlídku, na nějaké vyšetření, ať už kyčlí nebo sluchu, všechno dopadne dobře. Malej je zdravý! Někdo to bere jako samozřejmost, ale já si zdraví, od té doby, co mi operovali páteř, a já jsem mohla ochrnout, neskutečně moc vážím. Je to opravdu to nejdůležitější, co malému přeji, aby byl zdravý a nikdy nemusel poznat nemocnici, narkózu a podobně. Vzhledem k tomu, jak úzkostný typ jsem, bych se asi zbláznila, kdyby se malému mělo něco stát.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1539
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1055
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 805
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 574
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 675
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2778
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2182
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1479
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1731
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1210
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
jsi statečná a bojovná. Malý to ví a proto je tak hodný. Je skvělý, že máš v příteli oporu..
Téda s tím kojením Tě lituju, ale bolet by to teda v žádném případě nemělo. Nemáte tam nějakou laktační poradkyni?
