Naše Zoe 23tt.

Byla jsem ted necelých 14 dní u přítele u jeho rodičů. Užívala jsem si krás tamní přírody,ticha a čistého prostředí. Byla to velmi příjemná změna a odpočinek od ruchu mého rodného Brna. Vše byla velmi krásná pohoda…v pátek(4.7) jsme si udělali s přítelem výlet do Tišnova…zkrátka pohodička. Až do soboty ráno..

To už jsem vstávala s divným pocitem v bříšku. Přítel mi uvařil můj oblíbený borůvkový čaj, pak jsem si dala lehkou snídani a šla si číst. Pupík se v tu dobu asi taky probudil, nebot mi udělil několik kopanečků, ale jelikož je to u něj poslední týden takhle po ránu dost časté, tak jsem ho pohladila a řekla mu at si jde zas lehnout, jinak asi spadnu z křesla, jestli bude dál takhle pokračovat:))))

Uběhlo pár hodin a už byl čas oběda. Přítelova maminka mě zavolala at se jdu na jíst,ale v tu chvíli jsem si uvědomila,že mi není moc dobře a že vlastně ani nemám hlad..ale přítel me přemluvil,ať si jdu sníst aspoň polívku..Tak jsem ji do sebe nasoukala a šla se projít na zahradu a podívat se jak tam všechno tak krásně roste..A jelikož je jejich zakrádka rozměrově asi jako velké ,hodně velké pole…byla jsempo té procházce jaksi divně utahaná. A proto jsem si šla dát „dvacet“:)))

Z dvaceti minut byla hodinka…Probudily mě až divné křeče v břiše. Změnila jsem polohu v domění, že se pupík zlobí,ale nebyl to pupík, bylo to něco pod ním. Cítla jsem jak se mi v žaludku a dál, cosi nepřirozeného děje…A taky že jo…

Pomalu jsem nemohla dojít na toaletu jak to moc bolelo,zavolala jsem na přítele,at mi jde pomoct…ten když mě viděl, tak mě chtěl ihned naložit a jet na pohotovost, A já se bránila at chvíli počká at mě jen dovleče na toaletu…a z toalety jsem neodešla ani po 3 hodinách. Stále to ve mě hučelo jak v průtokáči:)) Celý víkend jsem bud ležela v postýlce anebo jsem trávila na WC:))

V pondělí ráno jsem jela do Brna (raději vlakem kdyby to zas na mě přišlo:)) a zašla si k paní doktorce..„Asi to bude nějaká střevní chřipka“..tak zněl její ortel. „Musíte pít hořký čaj a jíst jen dětské přesnídávky, piškotky či suchary“

A tak ležím doma v postýlce (už to ve mě aspon tak nebublá),s nechutí usrkávám hořký čaj a je mi smutno po příteli.Ještě že existují ty mobilní telefony, jinak bych už steskem asi lezla po stropě:))

Už se hrooozně těším na zítřek..
Jdu totiž na 3D ultrazvuk do Heliosu,jsem strašně netrpělivá a zvědavá.A pokud se mi to povede (doufám že jo,jsem přece holka šikovná:) tak Vám všem večer pošlu 3D fotečku našeho pindíka-pupíka:))
Mějte se krásně a at jste všichni hodně zdraví..

Paaaa
Trintron 23tt
Evik