Našla jsem v zavřeném šuplíku
- Rodičovství
- Radka610
- 14.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček je psán vesměs ve formě denních zápisků, přesně tak, jak jsem si své pocity a zážitky zapisovala každý den v nemocnici. Nebylo to tam ani dlouhé, ani krátké. Je to sepsané spíše pro nás, abychom si potom mohly zavzpomínat, ale i tak doufám, že si deníček rádi přečtete.
Spokojená v pelíšku.
Jedeme domů.
Doma s taťkou.
Šťastný tatínek.
Velikost 42vs56.
- 3
Je mi rok..:)
- 2
Stále usměvavá.
- 1
Rostu a rostu
- 3
Dnes.
Tak to jsme my..:)
- 3
Druhý den po porodu se budím stejně jako celou noc, po dvou hodinách, protože i když jsem normálně kůže líná, tak jsem se chodila pořád jen sprchovat. Bolest byla neskutečná a já naprděná jen vzpomínala na všechny ty řeči kamarádek (a dokonce i mojí mamky) typu „Bolest po porodu přejde a pak už budeš mít jen to sladké miminko u sebe.“ Ale asi se někdo zapomněl zmínit o tom, jak bolí zašití, jak je těžké si sednout a nebo zkusit vytvořit nějaké to dílo na záchodě. 
Mluvím jen z osobní zkušenosti, chápu, že každý porod a poporodní bolesti jsou individuální, ale já osobně neslyšela žádný špatný komentář k tomu, jak to někoho bolelo po… nebo možná, že to vážně žena nevnímá, když má miminko u sebe. Ale já ho neměla…
Přichází ranní ženská vizita. Doktorka marně hledá dělohu, přes noc se mi totiž zavinula celá. Asi proto možná taková bolest, nevím…
Telefonem u postele volám na intermediál, jestli mohu přijít. Je mi řečeno, že můžu chodit, kdy chci, klidně i o půlnoci. Jsem šťastná, jdu se podívat za malou. Koukám akorát, jak ji sestřička přebaluje, a já se lekám, jak z takového malého tělíčka může vystřelit takový velký bobek smolky.
Sedám si do křesla a jen klokánkujeme. Přichází přítel a já si připadám, jak kdybysme byly celebrity, jen fotí a fotí. Všichni jsou doma zvědaví a když nemohou přijet, tak přítel dostal za úkol udělat minimálně fotoreportáž. Ujal se toho docela svědomitě.
Malá spadla na 1680 g a já vím, že to je teď už vážně jen na ní. Dostává sondičkou 5 ml mého odstříkaného mlíčka. Poté ji necháváme odpočívat. Večer přijdu ještě jednou a jdu na pokoj, je mi smutno.
Druhý den má malá vysoké hodnoty žloutenky, a tak je pod světlem. Když jsem ji šla přebalovat, tak mě všichni chválili, že už mám určitě nějaké mimi doma. Kdepak mimi, ale mého bráchy jsem se napřebalovala až až. Jen ten váhový rozdíl – brácha měl 4,10 kg.
16.5. Poprvé zkoušíme přiložit, učím se malou pořádně držet, ale Ellinka ne a ne se přisát. Má prsa v tu chvíli patřila všem, jen ne mně. Nepomohly ani šestery ruce. Prostě vůbec netušila, co po ní chceme. 
Nakonec jsme to vzdali a nechali to na zítřek s tím, aby se malá moc nevyčerpala… a zkusíme kloboučky.
17.5. Dnes si Víťa poprvé malou pochoval a dojetí na něm by se dalo těžko přehlédnout. Teď zas fotím jak zběsilá já. Opět přichází pokusy o kojení, hledáme vhodný klobouček, úzký, velký, malý. Stále nic. Nakonec MUDr. Dokoupilová přichází s poslední možností na trhu – a to klobouček za 25 Kč, prostě ten nejobyčejnější, bambule jako hrom… a světe div se – PŘISÁLA SE!! Sice s podporou glukózy, ale šlo to.
Jen co Víťa odjel, malá stávkovala. Před ním pila jako blázen a jen co se ztratil z dohledu, nechtěla. Nikdo to nechápal. Doktorka pomalu uvažovala o jeho ubytování, protože to vážně vypadalo beznadějně. 
Prostě tatínkova holčička už od začátku.
18.5. Malou si mohu vozit mezi pauzami na krmení na pokoj. Nemohu se vynadívat, jen zažívám strachy kvůli počátečnímu odloučení. Co budu dělat, když se vzbudí? Nepodchladí se? No bojím se jí pomalu bez dozoru doktorů dotknout. Ale doktoři mi nedávají šanci se seknout, stále mě směřují s malou být více a více. A to je skvělé. Alespoň nebylo čas na nějaké myšlenky…
Ráno po vizitě a po nakrmení si to šupajdíme na pokoj. Na krmení jezdíme vždy pod dohled a v osm večer ji musím odevzdat sestřičkám. Na noc mi ji ještě nenechají.
19.5. Koupu Ellinku, na sledování sestřiček a doktorů si začínám zvykat. Ze začátku jsem se cítila vždy jak u nějaké zkoušky. Každý můj krok sledovali. Vybíráme si s přítelem z nemocničního šatníku, co malé oblečeme. Sestřičky si to vždy náležitě užívaly, bylo to jako na módní přehlídce. Doktorka Dokoupilová tyto drobné oblečky vesměs vozí z Ameriky od značky Carters, takže oblečky jsou jako šité na míru a je vážně z čeho vybírat.
20.5. Malá saje jako ďas. Měla povoleno vypít jen 25 ml a vypila 35 ml. Máme vždy 30 minut na nakrmení. Během toho jsem ji šla překontrolovat, kolik toho vypila. U 25 minuty, kdy Ella vypila asi jenom 10 ml, už mě sestřičky varovaly, že ji budou muset dát opět sondičku. Když jsem šla po dalších pěti minutách zvážit, tak měla v sobě 35 ml. To se zase děsily, že je to moc.
No hlavně, že Ellinka je spokojená, ale takovéhle kamufláže by si mohla odpustit, kdo na to má mít nervy. Také dnes Víťa malou poprvé celou přebalil a říkal, že doma mě k tomu už nepustí vůbec. Prý kdyby to šlo, tak i kojí. Blázen.
21.5. Jůchů, Ellinka váží 1802 g, tak snad už to bude jen stoupat. Dokonce jsme odbourali kojení s glukózou a přisála se sama od sebe.
22.5. Začala jsem chodit na kojení i v noci. Při ranním vážení malá měla už 1844 g. Přes den mohu kojit už na pokoji. Přišla sestra na pokoj a říká, jaký už jsme udělaly pokrok, že už brzo půjdeme domů. “A na kdy to tak vypadá?”, ptám se. Při její odpovědi jsem myslela, že omdlím, prý tak za 3 týdny. Na to jsem začala koktat, že tak dlouho to tu nevydržím.
Během toho Víťa malou přebaloval a jak jí měřil teplotu, tak ho ohodila po celé délce jeho trička. Smál se tomu, jak kdyby mu poprvé řekla tati. A když už jsme se šli loučit, tak šla po chodbě primářka a volala, že máme dneska vše na jedničku s hvězdičkou. Když přišla blíž, tak říkala: “Slyšela jsem, že byste chtěli domů. Nám v propuštění nic nebrání, jen dětští pediatři si nechtějí tak malé děti přebírat do ošetřování.” Takže naší dětské zkusí zavolat a zítra se uvidí, zda mi řeknou alespoň nějaké přesnější datum odchodu domů.
23.5. Ella dnes váží 1876 g, dosáhly jsme konečně porodní váhy. Čekala jsem, kdy zavolají té doktorce, a když jsem šla v pět odpoledne malou koupat, tak mi řekli, že půjdeme na 100% domů v pondělí. To by jsme mohli mít i ty dvě povinná kilíčka. Tak snad… Začínám mít strach, aby se něco nepoondilo, např. abych neztratila mléko. Přece jenom doma budeme více v pohodě.
24.5. Další den jsme s malou na pokoji ve dne v noci samy, abychom se spolu sžily. A jelikož jsme šikovné a vlastně už jsme tam jenom do počtu, tak nás překvapili a řekli, že půjdeme domů už v neděli. S tím, že v pondělí přijede dětská doktorka k nám domů. Jsem šťastná jako blecha a vysílám Víťu, aby šel koupit nějaké oblečení, protože jsme zjistili, že takové malé žádné nemáme. Podle rad jsme totiž nakoupili jen 2 kusy oblečení vel. 50 s tím, že to bude mít leda tak na cestu z porodnice a teď jsme vlastně začali zjišťovat, že jsou i velikosti 46,42,…
25.5. Náš poslední den začíná! Ráno jsme si přispaly o hodinku déle, jen jsem zavolala, že přijedeme na kontrolu později než v 8:00. No v devět jsme se už vyhrabaly z postele a šly jsme na kontrolu. Ellinka váží 1934 g. Po kontrole už na nás čeká taťka šťasten svého úlovku, vyndavá z tašky koupené dupačky velikosti 46 a když to přiložíme k Elle, tak nejde ani vidět. Je to obrovské…
Tak se Víťa otočil a vyjel do Prahy. Myslel si, že něco koupí, ale vždy když ukázal obleček z nemocnice, tak ho prodavačky podezřívaly, že to sundal z panenky. Tak snad něco pořídí…
26.6. Tak sedím na nemocniční posteli a koukám na Ellinku. Je krásná a tak hodná. Je jí přesně 12 dní, váží 1950 g, ale už se vše řídí podle ní. Naučily jsme se spolu spousty věcí, ale hlavně to, abychom si rozuměly. Už snad zcela jistě vím, proč a kdy pláče a proč a jak kňourá. Hodně dávám na svůj instinkt.
Čeká nás spolu celý život a já doufám, že na cestě s ním nás bude doprovázet tvůj taťka a můj jediný a milovaný partner Víťa, který za námi jezdil dennodenně 60 km. Teď už jenom poslední vizita, zvážení, snídaně… Zabalit a čekat, až si nás do toho opravdového světa Víťa vyzdvihne.
Těším se, ani nevíte jak.
*Tento deníček jsem dnes našla v jedné zapomenuté složce. Je to skoro 2 roky a já jenom koukám, jak jsme ze všeho byli poprdění a vykulení. Už chápu ty těhotenské hormony a vše okolo. Když čtu deníčky, kde se píšou zdrobnělinky a podobně, tak jsem více chápavá a říkám si, také jsem si tím prošla.
Od té doby nebyl s Ellinkou skoro žádný problém, jen jsem za měsíc musela s malou přejít na UM, jelikož kojení ji hodně vysilovalo a moc neprospívala. Také jsme si zakusili, jaká je pátá nemoc… protivná a zase protivná a rotaviry v lehčí formě – shrnu jen do praní, přebalování, praní a přebalování.
Sliby, které Víťa vyslovil v porodnici, že mě k přebalování doma ani nepustí a kdyby mohl, tak by malou i krmil, nakonec splnil do puntíku. Je pro Ellu stále ten nejlepší taťka a pro mě ten nejlepší chlap na světě…
Závěrem jen, že Ellinka je naprosto úžasná, hodná a usměvavá holčička už od narození a my si toho vééélice vážíme.
Přeji všem krásné všední dny, jelikož ty jsou pohledem zpátky ty nejkrásnější. *
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 402
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 876
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 751
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 703
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 196
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 3128
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1044
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1774
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 3320
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 3365
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
A o kolik dřív se malá narodila? Mám doma také kloučka, který chvátal na svět (narodil se o 6 týdnů dřív), tak jsem si neonatologií také prošla. Nyní je mu 8,5 měsíců a pořád je to moje pohodářské mimičo, které téměř nepláče a je moc a moc šikovný 
Jste nejjlepsi a ja preji OPET to nej a nej a nej 
Do takovych vztahu by se mely rodit deti 
Jinak moc děkujeme.. 
sedi k sobe perfektne a popravde, ikdyz i ja mam uzasneho chlapa, obcas Radce zavidim.Tu neutuchajici zamilovanost…je to krasne a ja jim to moc preju.Ella je stastne a milovane dite 
