Plavání s Ellinkou
- Rodičovství
- Radka610
- 18.07.14 načítám...
A je to tady, chystáme se na další hodinu plavání. Ellince je 14 měsíců a už jsme pomalu mazáci. Se slzou v oku vzpomínám, jak jsme začínaly...
- 1
Kopi, kopi..:)
- 1
Nenafouklááá..:)
- 3
Listopad 2013:
Jdeme na první hodinu plavání. Já nervózní, vlasy v drdolu a nenamalovaná. Víťa natěšený a pln očekávání, jak se námi bude kochat. Nechávám za sebou diskuze rodiny, které byly rozporuplné. Děda zcela zničen představou, jak malou budu topit. Babička hlásá, že to bude k ničemu. Skorotchýně zase, že bude pořád nemocná, a moje mamka brečela, už jenom když koukala na jiné děti při zápisu. Vzhledem k tomu, že Ellinka pořád spí, tak jsem chtěla dobu bdění nějak smysluplně využít. A uvidíme samy, jak se nám to bude líbit. 
Převlékáme se, malá jenom leží, no pohodička. Instruktorka v bazénu povídá básničky, nějak se nechytám. Pohupuji s malou, děláme bublinky a další blbinky. Myslím si: „Proč jsem se nenalíčila, vždyť se malá ani nehne?“ Koukám, ostatní maminky namalovéné až až. Potápění a další „hororové“ představy instruktorka vyvrací s tím, že kdo bude chtít, tak potápění budeme cvičit postupně až k opravdovému potápění ke konci kurzu.
Z přemýšlení mě vytrhává Ellinka a ihned mě ujišťuje, že půl hodinka plavání není málo. Deset minut před koncem začíná být nevrlá a kouká na mě stylem: „To tu budeme navždy?“ A pět minut už definitivně brečí. Její korigovaný věk (4,5 měsíce) je znát, rychleji se unavila. Na Víťu radši ani nekoukám.
Konec lekce, odcházíme do sprchy, vyslékám se, osprchujeme se a jdu do skříňky. Kde mám klíč? Bože. Visí na háčku u bazénu. Já nahá, Ella v ručníku. Jdu přes sprchy a představa tatínků za oknem, kteří koukají na další lekci, mě donutí ukradnout ručník Elle a zabalit se do něj. Hraju si na Saxánu a natahuji ruku k háčkům. Klíč je v ruce, jenom že se špatný číslem. Tak znova. Natahuji se, hledám a mám ho. No lepší začátek kurzu jsem si nemohla představit a že těch přestav bylo. 
O pět týdnů později a nalíčená
Přicházíme, převlékáme se. Já pyšná na to, jak je Ellinka hodná. Hodíme sprchu a šup do bazénu. Už nějakou tu básničku umím a když neumím, dělám brumendo v tónech. Ellu tím uklidňuji a zbytek mě snad neslyší. Dostáváme desku, na kterou máme děti položit na bříško. Děti pasou jak o život, ale Ella leží jako placka, moc nám to na bříšku ještě nejde. Desku držím pomalu vertikálně, ale nic moc. Deska není naše kamarádka. Elle se nelíbí a já se cítím jako v posilce.
Ukončuji to trápení a dávám na své instinkty. Prostě někdy jenom pochodujeme a je to lepší. Už se učíme signálky na potápění a přiznávám, že to malá vždycky ožije. Jsem zvědavá, až se bude potápět. Pláč už se nekoná, ale Víťovi mohu stále mávat jenom já, Ellinka taťku ani nezaregistrovala. Odcházím s KLÍČKEM a Ellou v ruce. A ze šatny jsme jako první.
Únor 2014: předposlední lekce
Ellince je 9 měsíců. Doma se začala převalovat a stejně tak i na přebalováku v šatně. Horko těžko přemýšlím, jak ji zabavit. Plavky navlíkám jednou rukou a po zhlédnutí zjišťuji, že spodní díl je naopak. Odložit Ellinku do ohrádky nemůžu, ostatní děti by mi ji ušlapali. Vesele si ohrádku obcházejí a my šťastni, že se konečně přetáčíme…i když přiznávám, že jen na jednu stranu.
S myšlenkou, že příště vezmu hračky se uklidňuji a vyrážíme do bazénu. Povídáme básničky a u jedné šťastna, že ji umím z dětství, se nechám unést a při vyhazování do vzduchu povídám: „Takhle jedou malí páni, táákhle jednou velcí páání a táááákhle jéédou vojácííí, vyserou se na prácíí.“ Vzápětí zjišťuji, že je to jaksi jinak. V duchu děkuji dědovi, za vzornou dědečkovskou výchovu a doufám, že jsem mravně ohrozila jen svoji dcerku.
Poté couváme jako raci a slovo kopi, kopi, aby děti zapojily nožičky, chápeme asi jenom my rodiče. Potom ale přichází potápění, Ella je ve svém živlu a připadá mi, že by radši byla jenom pod vodou. Za oknem vidím Víťu s vyvalenýma očima a uvědomuji si, že to musí vypadat, jako bych ji topila. Naštěstí se Ellinka vynoří se šťastným výrazem a Víťa vypadá poněkud klidněji.
Poslední lekce prvního kurzu
Doma vesele vyprávíme historky z plavání, a tak se rodinná rada usnesla, že se půjde přesvědčit na vlastní oči. Na kurz přicházíme jako Hujerovi. Děda vyrazil ve slavnostním, skorotchýně s foťákem, Víťův 16letý bratr nadšen, že uvidí ženy v plavkách, můj 10letý bratr s mobilem v ruce, že natočí nové video na youtube, a mamka s brýlemi na očích, aby nebyly vidět ty krokodýlí slzy. Já v šatně s malou a hromadou hraček zjišťuji, že se dá docela dobře a rychle převléct.
Vcházíme do bazénu a očkem pokukuji po divácích. Skorotchýně bliká jako o život a bratr pobíhá od jedné strany ke druhé, aby měl ten nejlepší záběr. Jedno pozitivum to má, Ellinka se poprvé podívá do okna a tam se pomalu z toho zvedá Mexická vlna. Potom už se věnujeme kurzu a malá se potápí snad líp než delfín. Během toho zkoušíme říkat kopi, kopi a Ella začne kopat jako o život.
Instruktorka má Vánoce, že nějaké dítě reaguje na její pokyny a já Ellu začínám podezírat z exhibicionismu. Po naprosto nejlepší lekci odházíme do šatny a tam koukám do zrcadla. Myslím, že má éra líčení se právě končí. Ať žije kopi, kopi.
Březen, duben 2014 - druhý kurz
Malá se zlepšila v obratnosti a nejenom že se umí přetáčet na obě strany, ale už se dokáže i plazit. Moje převlékání vzdávám a plavky si oblékám už doma. V bazénu jsme se stali oblíbenci, bohužel jen instruktorky, jelikož při doteku vodní hladiny kopi, kopi nabírá grády a my máme bazén skoro pro sebe. Maminky se tlačí po stranách a hodně od nás. Já si na vodu v očích pomalu začínám zvykat a možná mě i uklidňuje fakt, že Víťa je v pohotovostním režimu. Třímá v ruce totiž náhradní čočky. Vzhledem k tomu, že mám 7 dioptrií, je pro mě děsivé je ztratit.
Naštěstí potápění malá zbožňuje, a tak, když už to vážně nejde, ji se signálkem potopím. Nebojte, nejsem žádná sadomatka, není to tak často. Klid nastává během plavání u okna, to by se malá umávala. A mává celé obecenstvo za oknem i to cizí. Ze šatny odcházíme předposlední a myslím, že i to je vítězství.:)
Květen - třetí kurz
Ellinka slaví rok a my s ní další úspěchy. Umí se posadit. Už chápu, proč je doma tak hodná. V podstatě od prvního měsíce spí v postýlce celou noc do 11:30 a přes den si dá šlofíka ještě dvakrát. To aby nabrala síly na další plavání. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit.
Jestli někdy Víťu mrzelo, že on s Ellou žádnou aktivitu nemá, tak se na mě teď za oknem vysloveně blaženě usmívá. (Nechtěla jsem ho nikdy poslat do bazénu, protože já už to mám přece v ruce). Po dlouhé době dostáváme desku a Ella na ní pase jako o život. Chce samozřejmě ukázat, že tohle už dávno umí, a tak se opírá jen o jednu ruku a druhou dělá cáky, cáky.
Je mi krásně na duši, že se jí to líbí, ale… to je tak všechno. Hračky v bazénu nezabírají, ihned je zahodí s tím, že to je přece dávno okoukaný. Kde jsou ty časy, když se divila, jak jsou barevné a z pusy je nechtěla pustit ani při odchodu.
Červen
S hračkama jsem při převlíkání moc dlouho nepochodila, a tak teď uplácím kroužkama od Sunarky. Zatím vedou, jen je jí čím dál rychleji. Když vcházíme do bazénu, tak mi tady něco nehraje. Nějaká paní je tu navíc a co to drží v ruce? O jééé, fotoaparát.
Ze začátku je to dobrý… Focení s dětmi v ruce, potom děti pod vodou, pod konvičkou, v tunelu. Potom děláme Vraný koně s válečkem mezi nohama, ale pak to přijde.
„Tááák a teď si stoupněte tady a šup pod vodu s dětmi.“ Radí nenafukovat tváře a bude to dobrý. Dbám rad, ale říct signál a rychle se nadechnout prostě bez nafouknutí nejde. Tak to zkouším bez nadechnutí a voda se mi line všemi dýchacími cestami. No co, útěchou mi je docela pěkná nenafouknutá fotka. O otevřených očích pod vodou nechám fotografku jenom zdát. Z šatny odcházíme poslední…
Momentálně jsme začali čtvrtý kurz. Ellinka začala obcházet nábytek, a tak se těším na další perličky, které vymyslí. Neumím si představit na plavání nechodit. Je to příjemné vytržení z každotýdenní reality. Jdu se obléct, plavky na sebe a razíme.
Plavání zdar!
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 2074
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 827
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 490
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3237
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2341
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1146
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7507
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4376
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3103
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1917
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
což moje děti fakt neumí pochopit… 
starnu, starnu 
Ahoj, moc krásně napsáno, až úplně závidím, já mám bohužel atopický exém, takže do bazíku nemohu, ale tohle by mě bavilo hrozně moc.
Dle fotek jde vidět, že maličká si to naprosto užívá, za chvíli bude skákat i šipky do vody… 
Šikulka to je… 