Ne rodičové, opravdu nezměním známku vašemu dítěti proto, že mi to napíšete

Do prosince měli napsaných 5 testů. Na uzavření známky mi stačily čtyři. Mám zásadu a moji žáci to vědí, že nikdy dodatečně nezkouším a ze své iniciativy nedávám testy dopisovat, ani opravovat. Studenti za mnou však mohou přijít a požádat o dopsání testu, který zameškali. Je to jejich zodpovědnost. Učím na střední škole, ne na prvním stupni a už prostě očekávám nějakou úroveň. Zkrátka a dobře, myslím si, že jsem sice přísný, ale spravedlivý. Pravidla neměním, příležitostí vylepšit si známku mají dost.

Přesto se mi bohužel stává, že 14 dní až týden před tím, než se uzavře klasifikace, začínají někteří studenti bláznit a odvolávat se na kde co. Ten byl nemocný, ten byl na dovolené (za mě naprostá nehoráznost, buď mám všechno v pořádku a můžu odjet, nebo nemám a sedím doma). Dalšímu, nedej bože, zemřela už šestá babička a já se kvůli tomu mám obrátit snad naruby, ne?

Co ovšem považuju za drzost nejvyššího stupně je, že mi kvůli známkám napíšou rodiče. „Můj syn nemůže mít za pět, protože nebyl čtvrtého prosince z důvodu nemoci ve škole.” „Milá paní, povinností každého žáka je si látku doplnit, případně doplnit testy, které mu chybí a musí se přihlásit sám.” Jsem učitel, ne chůva!
Pokud víte, že vašemu dítěti nejspíš vychází čtyřka nebo pětka na vysvědčení, musíte si sami chytit synáčka za flígr a donutit ho se učit. Já s tím nic nenadělám.

Neříkal bych nic, pokud by u mě měli pětku všichni. Pak ano, můžu za to asi já, když není schopen mé nároky splnit nikdo. Ale u mě uvidíte naprosto všechny známky. Když opravuju testy, opravím zásadně všechny najednou a hlídám si, aby byly nějaké jedničky i dvojky. Pokud nejsou, upravuju bodové hodnocení tak, aby nějaké dobré známky vyšly. Snižuji nároky i na čtyřku, ale když mi do testu student nenapíše nic, jak tu čtyřku mám asi vyčarovat?

Nezkouším u tabule, zaprvé to zdržuje, za druhé nechci nikoho stresovat tím, že ze sebe třeba udělá před spolužáky blbce. Proto jsem opravdu naštvaný, když mi pak píše maminka, že jsem jejímu synáčkovi nedal dost možností a že ho mám vyzkoušet u tabule. Když jsem to odmítl, šla si na mě stěžovat řediteli, prý jsem jí odepsal arogantně. Napsal jsem jí jediné:

„Známky jsou uzavřeny, oprava je možná až v dalším pololetí.” Co sakra čekala, že jí napíšu? „Ano jistě, hned mu jdu známku zlepšit, když jste tak úžasná a píšete mi email…”

Co očekáváte, milí rodičové? To nevíte, co máte doma? Že je váš synek lepml a flákač? Že není schopen si řádně vést ani sešit? Že v hodině celou dobu kouká do mobilu a můžu dělat co chci, ale prostě tu hlavu nezvedne? Je to moje chyba, že žáky nezaujmu? Některé jsem zaujal a makají. Ale opravdu ze sebe nemůžu dělat šaška, aby ráčil zvednout hlavu i ten, koho vůbec nezajímá předmět, který je stěžejní pro jeho budoucí zaměstnání. Jenže váš syn ho nezíská, ne tímhle způsobem, to by hošík musel začít něco dělat a ne svalovat vinu na všechny okolo. A schovávat se za máminu sukni jako batole.

Zkuste se zamyslet, rodičové. Střední škola není povinná, vaše dítě ji dokončit nemusí, a pokud ho to nebaví, nemusí se tu trápit. Ani já se pak nemusím trápit se špatnými známkami. A opravdu neočekávejte, že mu je změním na základě vašeho emailu. Nezměním, příležitostí měl dost, času taky: září, říjen, listopad, prosinec a i kousek toho ledna.