Nejradši bych měla partnera i milence, ale musím si vybrat

Byl o 11 let starší a naše spojení bylo intenzivní. Tři roky jsme byli přátelé, ale postupně jsme podlehli a náš vztah se změnil v milenecký. Emočně to bylo silné, hluboké a naprosto pohlcující. A já jsem věděla, že to nemůže pokračovat.

Věděla jsem, že když bych pokračovala v tomto vztahu, rozpadla by se rodina. A já jsem nechtěla, aby moje dítě přišlo o stabilitu. Tak jsem vztah ukončila. S nadějí, že zůstaneme přáteli. Ale brzy jsem pochopila, že to nejde.

Po několika měsících si našel ženu, která byla ve stejné věkové kategorii jako já. Komunikoval se mnou, ale už to nebylo, jako dřív. Byl k mně přátelský, ale přece jen vzdálený, a ta formálnost mě začala neskutečně zraňovat. Setkání s ním a jeho novou partnerkou byla pro mě těžká. Cítila jsem, že ten muž, kterého jsem milovala, je pryč, a místo něj tam byl někdo úplně jiný.

Nakonec jsem se rozhodla, že musím přerušit kontakt úplně. I když jsem to chtěla udělat co nejšetrněji, cítila jsem, že je to nezbytné. Napsala jsem mu dopis, ve kterém jsem vysvětlila, proč to musím udělat. Byla to těžká volba, ale věděla jsem, že to musím udělat kvůli sobě. Protože jinak bych se zase ztratila ve vzpomínkách a věcech, které už patří minulosti.

Teď, po dvou letech, se cítím, jako bych prožívala rozchod znovu. To odstřižení je mnohem těžší, než jsem si dokázala představit. I když mám partnera a náš vztah funguje, moje myšlenky se stále vracejí k němu. A někdy mám pocit, že bych měla ukončit i vztah s partnerem. I když vím, že to není rozumné, nemohu se toho zbavit. Cítím se zmatená.

Tak teď přemýšlím – je to skutečně slabost, když se odstřihnu od někoho, kdo mi byl tak blízký? Moje srdce mi říká, že to byla jediná možnost, ale myslím si, že to nejsem schopná zcela uzavřít. Mám pocit, že jsem stále na křižovatce, která se nikdy neuzavřela. A pořád se ptám, proč mě stále pronásledují myšlenky na něj. I když vím, že jsem udělala správnou věc, proč se pořád vracím k tomu, co už bylo dávno uzavřeno?

Když bych si odpověděla upřímně, tak milence miluji, ve smyslu zamilovanosti, je tam intenzita a vzrušení. Partnera, se kterým jsem také miluji, ale ve smyslu dlouhodobé a oddané lásky, která je někdy mezi přátelstvím a intimitou. Mohu se na něj spolehnout, máme podobné zájmy, rozumíme si, důvěřujeme si, ale to, co prožívám s milencem s ním už celá léta nemám.