Norreen - Dny plynou IV

jé a znáte tu klasiku se šlehačkou?
Kotlety bez kosti nebo plátky z krkovice se naklepou a ochutí dle zvyku (já často používám chutney omáčku - míváme ze zahrady dost zelených rajských a maso s ní krásně zkřehne a trošku nasládne). Očištěné brambory se nakrají na kolečka cca 3-5 mm. Brambory se vrství do vyolejovaného pekáče (já ráda remosku) a občas prosolí (příp. prokmínují drceným kminem), navrch se položí kotletky, lze je přikrýt ještě jednou vrstvou brambor a celé se to zalije smetanou na šlehání - tedy šlehačkou. A to se potom peče. Posledně jsem mezi brambory ještě vmíchala kolečka pórku. Na závěr lze posypat sýrem do roztavení - ale není nutno.
Původně jde o kuřecí recept, ale s řízky z krkovice to chutná mnohem lépe. 

Marti, moc děkuju za deníček, trošku jsem si u něj poplakala. Než se narodila Johanka, bydlel s námi ještě kocourek Ferda a morčák Maruška (pozdě jsme zjistili, že to není holčička a jméno už zůstalo). Jak popisuješ výchovu Jasmínky, tedy pardon, vaši výchovu - tak přesně o tom naše soužití bylo taky. Včetně zabrání postele a usurpování si místa na scaneru či monitoru. Bohužel už při chystání výbavičky bylo zřejmé, že soužití kocourka a miminka nepůjde dohromady, první, co si zabral, byla voňavá miminčí postýlka. Když jsem prala a chystala pleny, strhával je ze šňůr, zá:,–(ně spal na čerstvě vypraném prádle. To bych všechno přežila, byl dost čistotný a nikdy nebyl venku. Ale také byl dost hravý a manžel ho kdysi učil lovit vše, co se hýbe (prsty, nohy, ubrus v průvanu apod.), takže jsme byli všichni permanentně ošperkovaní nějakým tím škrábancem. A tady jsem se kousla a donutila rodinu najít Ferdovi náhradní páníčky - zprvu se nezadařilo, ten pán po pár měsících bohužel zemřel, ale teď je Ferda v rodině, kde ho mají rádi, a navíc se díky předchozí zkušenosti trochu osamostatnil a už zvládne i schodiště. U nás se hrozně bál.
Morčákovi bylo 8 let (Johance 2 měsíce), když v průběhu večeře škytnul a umřel. Bylo to neskonale vděčné zvíře, hrozně rozumné a disciplínované. Navíc nás vždycky při příchodu vítal radostným pískáním - a nikoli z hladu, jak by některé jazyky mohly nařknout. Dodnes kdykoli čistím nějakou mňam zeleninu a vyhazuju odřezky, tak s lítostí vzpomínám, jak vždycky když zaslechl šustění pytlíku, pískal a kvíkal, že taky něco chce a jak dokázal mrňoukat při drbání.
Pejska naše rodinka taky zažila, hlídali jsme kamarádovi krásného trošku přerostlého zlatého kokra Bada, bohužel při našem pracovním zatížení a bydlení v centru Prahy jsme si ho nemohli vzít nastálo. Ale díky tomu vím, jak je super, když se ti objeví psí hlava se zlatýma očima na klíně a vyžaduje drbání za ušima uprostřed napínavého krimi v TV - žádný TV hrdina na ty psí oči nemá.
A navrch byl tak krásný, že vycházky s ním byly o pocitu pýchy. Při každé vycházce se našel někdo, kdo ho pochválil a vynášel jeho vzhled. Jinak to bylo správňácké kokří telátko, ani ve třech letech se nechoval jako dospělý, věčně by si hrál a dělal hovadinky. Teď žije prý kdesi na vsi. Když jsem vysvětlovala kamarádovi, že u nás nemůže být šťastný, protože nemá kde se volně pohybovat, tak aniž by nám dal vědět, dal ho do útulku, naštěstí si ho hned do měsíce vzala rodina s malým klukem - když jsme ho tam šli vyzvednout, už měl nový a lepší domov i se zahradou a kámošem.
Proto se trošku děsím, jestli si Johanka bude přát zvířátko. Už bych nerada stála před někdy neřešitelným problémem „Kam s ním“. No uvidíme, je fakt, že soužití se zvířátkama nám mnohé dalo (rozcupované závěsy a peřiny se nepočítaj) a na ty krásné chvilky doteď ráda vzpomínám. Ale jako první zvířátko dítěti stále preferuju křečka nebo morčátko, když se naučí starat o něj, zvládne posléze i náročnějšího tvora.
A pro všechny snažilky je pes či míca skvělá věc, umožňuje neupínat se na ten jediný cíl a myslet i na jiné věci - takže vlastně napomáhá snažení, však uvidíš, až se do toho pustíš
Akorát si koukej Jasmínku vychovat tak, aby nefungovala jako nejlepší kámoška od Kazimíra, však víš, kterou myslím
Ahoj
 Romana