O mém životě

Dnes se mi zdál sen. Jsem na wc a netrpělivě čekám na to, až se mi ukáže ta druhá, tolik vysněná čárka, nemohu tomu uvěřit, opravdu tam je a jsem štěstím bez sebe. Běžím za svým přítelem, který ještě leží v posteli a říkám mu tu šťastnou novinu. Jeho reakce mě překvapuje. Chvíli mlčí, pak se pohrdavě usměje a pronese: tak teď jsi už opravdu moje, dávej si na mě pozor, jsem zaskočená a probouzím se opravdu rychle.

Přítel se v zápětí probouzí také, sen mu převyprávím a on pronese jen hmm. Vstávám a běžím udělat test, mám termín MS. Ale boužel - bohudík? Sen se nestal skutečností a // nikde… svítí na mě velice jasně a zřetelně pouze jedna… Přítel nereaguje už vůbec. Promiňte za takový asi nejasný začatek… Jen popisuji momentální situaci u nás doma… a teď bych Vám ráda napsala, jaký můj dosavadní život je a hlavně se vypovídala.

Přeskočím mé dětství, tím Vás nebudu zdržovat:) I první zamilování a tak… V 15 letech jsem se seznámila s klukem, který se mi nijak moc nelíbil, ale nějak tomu osud chtěl a nakonec z toho byl vztah přes pet let. Vzpomínám ráda, protože nic špatného se mezi námi v podstatě nestalo, žádné hádky, žádné problémy, jaké asi taky, oba dva studenti, přítel tedy o 4 roky starší, ale vystudoval dvě VŠ, takže za doby našeho vztahu pouze studoval. Byli jsme buď u našich, nebo u jeho rodičů. Takhle to fungovalo až do mé maturity. Vždy jsem chtěla brzy dítě, chci být mladá maminka. Nebaví mě život, jaký žijí moji vrstevníci. Jsem rodinný typ. Přítel ale nebyl. Pořád si chtěl něco dokazovat, studovat a něčeho dosáhnout.

když se ohlídnu, tak jsem na nej vlastně stále čekala. Po maturitě už jsem se chtěla osamostatnit, chodili jsme se koukat na byty, ale on vždy nakonec cukl, o dítěti nechtěl ani slyšet. Pro mě to byla hrozná situace, ale opustit jsem ho nemohla, pořád člověk doufá a říká si, že musí počkat na správnou chvíli, až budou chtít oba dva… jenže ouha, po nějaké době, když už jsem byla přes rok v práci se něco stalo, ale já si toho ani nevšimla a tak z ničeho nic ze dne na den, to bývalý přítel ukončil. Byla to teda pěkně těžká doba, nonstop jsem brečela i v práci, před všemi, všechno mi bylo jedno. Byla to opravdu velká rána.

Po nějakém čase jsem se dozveděla, že odešel za jinou. Tak jsem ho začala nenávidět a světe div se, bylo to to nejlepší, tím sem se od něho uplně odpoutala a začala si jak se říká užívat života s mojí dobrou kamarádkou, které děkuji za vše. Nepředstavujte si pod tím orgie, nebo kdo ví co, já si užívám jen tím, že nejsem zavřená doma, ale stačí mě posedět s přáteli atd. Vlastně ani alkoholu moc neholduji:) No ale změna dosavadního života mi velmi prospěla, byla jsem štastná a expříteli jsem odpustila a vzpomínala jen v dobrém.

Jednoho večera jsme vyráželi s partou na jednu diskotéku, no a jak už to tak býva, uviděla jsem tam někoho, z koho jsem nemohla ani na minutu spustit oči - mého současného přítele. Láska na první pohled. Opravdu jako ve filmu :) Začali jsem se scházet, bydlel dokonce kousek ode mně a přitom jsme se nikdy neviděli, uplná záhada. Společní přátelé, bydliště, ale ani jeden jsme o sobě do té doby nevěděli. Bylo to romantické :) Nechci Vás nudit, vím že je to dlouhé, omlouvám se.

Jeho problém s alkoholem - zdál se být vyřešen. Po třech měsících konečně nalézá práci a slušnou. Z rodinných důvodů se po tak krátké době stěhujeme do našeho „hnízdečka lásky“. Na venek se zdá být vše krásné, ale uvnitř si nejsem jistá… časté hádky, kvůli jeho žárlivosti - nemá vůbec důvod… nesmyslné zákazy, jeho nespolehlivost… mohla bych pokračovat. Přes to všechno ho prece miluji, ale opravdu strašně, tohle si říkám, musím vydržet, stojí mi za to! V duchu se teď musím sama sobě smát, ale přitom to tak pořád cítím.

Vyvrcholení našich problémů… začátek léta a zmínka o miminku, je nadšen chce být rodina, nic víc si nepřeje, jsem šťastná, to je ten pravý, chce se mnou mít rodinu a pořád mi krásně říká jak mě miluje. O dva měsíce později se dozvídám, že má dítě - dvouleté. Byl u porodu… další a další rány… bylo chtěné. Život se mi zase jednou zhroutil, takové stavy, psychické i fyzické, co jsem si přivodila brekem… nechci vzpomínat. Přesto všechno, tohle přeci zase musím ustát, takových vztahů je, ale on mi to tajil skoro rok! A neplatil na to dítě ani korunu. Domluvila sem mu, a začal platit.

Jsem přece ta chápavá a ta co má názor, že vše se dá řešit a v klidu. Nicméně už to neunáším a opouštím ho po třech měsících od zjistění dítěte. Užívám si zase s kamarádkami, ale přesto ho miluji. O něm vím, že se zase opíjí a lituje se a já jsem ta špatná, protože jsem ho opustila kvůli jeho minulosti. Nic mě nikdy neudělal… nadávky, výhrůžky. Po telefonu jsem šťastná, že jsem odešla. Ale zničeho nic po měsíci… nese mi něco co mu zůstalo u něj, je v hrozném stavu, chudáček můj, říkám si… a rychle vykoupat, napapat a uložit ho, aby mu bylo dobře. No jo, ja vím! A tak ze dne na den je zase u mně a mně je dobře, ale v duchu asi to štěstí není opravdové, nebo ano?

Za další měsíc - stěhujeme se do svého hnízdečka lásky a já.. vysazuji prášky, už zase, protože miminko strašně chci a tak strašně věřím jeho řečem. V duchu asi nejsem šťastná, ale co to mé miminko? Už ho chci nosit v bříšku i za cenu, že budu svobodná máma. Ano, jsem rozhodnutá, nebo ne? Nevím, já nevím, chce se mi šíleně brečet. Nevím co dál… s přítelem se hádáme, strašně moc, nemá zase práci, ale slibuje hory doly. Já mu dala měsíc ultimátum, on mi to vyčítá jak můžu být tak zlá? Cože zlá? Tohle byl důvod naši včerejší hádky… a dnes ráno se probouzím po tom snu a říkám si, co se ještě musí stát, abych našla sílu se od něj odpoutat? Nebo věřit na šťastný konec?

Přečtěte si také

Je mi skoro 38 a pořád čekám, až budu někam patřit

Je mi skoro 38 a pořád čekám, až budu někam patřit
  • Misinka88
  • 05.08.26
  • 5763

Za pár dní mi bude 38 a po několika životních zkouškách jsem stále sama. Nechci se litovat, spíš hledám pohled ostatních – co ještě zkusit, kde se seznámit a jak najít nejen partnera, ale i...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
majinka69
478
3.3.11 08:01

Asi to hodně lidí odsoudí a řekne, že jsu zlá, ale mám svoje zkušenosti a jedině opustit! Vždy to bolí a prošlo si tím tolik miliard lidí… Ale chceš dítě a co pak? Budete se hádat? Nebude mít práci? Bude žárlit… VŠE se podepíše na tom dítěti! Ty to sotva zvládáš a tro jsi dospělá, co by to dělalo s miminkem? Na každýho čeká ten pravéj, ale jen proto, že chci dítě, se upoutat na něco, co sama necítíš jako šťastnou volbu… HODNĚ SÍLY!!! Drž se, ale opravdu neblázni!!! :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Ajuše
1312
3.3.11 08:10

Nespolehlivý

Já jsem asi moc praktická, ale nechtěla bych dítě s nikým o kom vím, že jedno dítě už má a že na něj neplatil! Nevím jak to měl s jeho vídáním … ale pořídit si dítě s někým, kdo to rok dokázal tajit, to pro mě nesvědčí nic dobrého. Navíc podle toho mi přijde, že není vyzrálý na to být otcem. Asi tě chápu, taky jsem chtěla dítě hodně brzo, ale nebyla správná doba. Radši jsem si počkala na správnýho chlapa u kterýho jsem si jistá, že bude skvělý táta. A i kdyby nám to později třeba neklapalo, tak nemám pochyby, že se postará. Už jen z toho důvodu, jak se staví k situaci moji sestry. Odešla od manžela a on jí za celou dobu nedává peníze. Přestože mu nechala byt a je v podnájmu s malým. Dokonce už to má potvrzené od soudu. Pro něj je to akorát hyena co po něm chce peníze. A to podotýkám, že mu dali jen 2tis. Nemluvím o tom, kolik sestra zaplatí za školku, že mu spoří a že teď bude kupovat prvně věci do školy … A můj přítel jen nevěřícně kroutí hlavou. Vím, že je to těžký, když ho miluješ, ale v takovým případě to chce vzít do hrsti taky rozum. Každopádně přeju ten šťastný konec ať se rozhodneš jakkoliv :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Dorisov
50
3.3.11 08:29

Na tvém místě bych mu sbalila kufry a poslala ho tam, odkud přišel… vím, lehce se říká, hůře koná…
Ať už se ale rozhodneš jakkoliv a uděláš cokoliv, budu ti moc držet palce ať jsi šťastná!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
3.3.11 08:54

rychle pryc!! ted chces mit dite (ja to znam) ale az ho budes mit a on nebude delat a nebo se rozejdete a nebude platit alimenty,tak jako na prvni! tak teprve potom ti zacnou poradne starosti a nebudes stastna…ja nevim,kolik ti je? ale asi jsi jeste mlada a mas cas,tak hledej poradneho chlapa pro sve dite!jednou ti muze zacit delat problemy,ze mu musis pujcovat dite a to pak budou nervy…kam ho vzal,kde je,snad ho vrati…
drzim ti palce a doufam,ze prevazi rozum :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Lucík90
3.3.11 09:27

Ahoj, nemám sice podobnou zkušenost, ale z toho co píšeš mi běhá mráz po zádech. Taky chci mimčo - strašně strašně moc, ale nikdy bych nedopustila, aby moje milovamé dítě strádalo materiálně - ptotože biologický otec neplatí nebo citově - protože zrovna pobláznil jinou naivku a nemá čas! :zed: Uteč dokud nejsi těhotná 8-o Já svého „pana dokonalého“ potkala ve chvíli, kdy bych to nejmíň čekala a ten tvůj taky někde běhá, tak ho proboha běž hledat a nynějšího přítele nech osudu. Možná to zní dost krutě, ale tohle je rada od srdce a se zdravým nadhledem na věc :think: Držím palce :palec:

  • Upravit
Lotynka
97
3.3.11 10:53

Ja bych rekla, ze pokud jsi ho uz jednou opustila, mela sis za tim stat. Predstav si, ze by se hned po tom, co jste se rozesli, v tvem zivote objevil nekdo jiny, asi bys ho k sobe uz zpatky nevzala. Po roce uz nemusi jit jen o zamilovanost, ale i o zvyk, zvlast pokud jste spolu bydleli. Taky bych se bala te jeho nezodpovednosti vuci predchozimu vztahu a vlastnimu diteti, protoze takovy scenar se muze klidne opakovat. Rekla bych, aby ses nenechala touhou po miminku „zaslepit“, doufam, ze to nezni moc drsne, ale podle mne jsi jeste hodne mlada, mas spoustu casu a byt svobodna maminka je strasne brime, kdo vas bude zivit, jak to budes zvladat, kolik lidi budes muset prosit o pomoc atp. Chci rict, ze spousta svobodnych maminek to musi zvladat, nic jineho jim nezbyva, ale pokud by melz volbu (kterou ty mas), myslim, ze by velke procento zvolilo pockat. Drzim palce a hodne sily k spravnemu rozhodnuti!

  • načítám...
  • Zmínit
Elissee
1
3.3.11 11:38

Holky dekuji moc za vase nazory, ja mam uplne ten stejny a myslim ze jeste by bylo treba abyste me proliskaly…vec se ma tak ze se strasne stydim…pred nasima, pred kamaradama…stydim se jit s pravdou ven..ze je zase takovy jaky je, dokonce z neho mam i strach.. vyhruzky apod… myslim ze jsem zase o neco silnejsi vzit ten rozum do hrsti, vim ze kdyz to neudelam bude z toho maler v budoucnu…neni to jednoduche…ikdyz se vam mozna zda ze ano…je toho vic co jsem nenapsala a to hlavne finance co jsem do nej vlozila :zed: splatky na sedm let, on mi je splaci pravidelne ale vim ze pokud odejdu tak se s tim muzu rozloucit…smlouvu sice mame sepsanou ale na nem nic nevymuzu nikdy…to jsem to dopracovala!!

  • načítám...
  • Zmínit
IvAd
13
3.3.11 11:58

Ahoj, nedalo mi to, ale musím reagovat. Je to sice krásné, že se těšíš mít miminko a určitě budeš skvělou mámou. Ale podívej se i na to z druhé strany. Tvůj partner je nespolehlivý, nezodpovědný. Ty by jsi chtěla, aby to byl tatínek tvého dítěte? Bude je milovat nade vše, bude se jim hlavně věnovat? Já být tebou, tak si to pořádně rozmyslím. Za nějaký čas můžeš potkat výborného chlapíka, který bude výborným tátou. Dítě má právo na svého otce. Vem si i to, jak bude vyrůstat, jak se bude cítit a tak.

  • načítám...
  • Zmínit
IvAd
13
3.3.11 12:00

Promiň, nevšimla jsem si, že jsi už reagovala. Nechtěla jsem být na tebe zlá:-) Mně jen to trochu trhalo srdíčko, když jsem si četla tvůj deníček. Já mám děti tři (2,5 roku a 7. měsíční dvojčátka) a jsem ráda, že mají skvělého tátu, protože to k dětem patři:-)

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
3.3.11 12:36

porad lepsi priznat barvu ted nez bude pozde…rodice urcite pomuzou!
podle toho co pises tak nebude dobry tata ale ani partner! a problemu muzes mit daleko vice,kdyz tam zustanes.moji sestre taky vyhrozoval a nakonec nic neudelal.
pryc a to co nejdriv!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Martyy
423
3.3.11 14:12

Ať jde pryč,vim,že se to dobře píše.ale já odešla z podobného důvodu a nelituji.Bud stetečná a nenech sebou manipulovat.On to ví podle tvého psaní si je Tebou dost chlapec jistej.držim pěsti na správné rozhodnutí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Martyy
423
3.3.11 14:26

než odejdeš nebo on jestli je to Tvoje.Tak si nech udělat smlouvu ať se zaváže,že bude stále platit.Stačí od právníka papír a jednoho svědka podpis a jeho a máš to vychytaný.Určitě mu můžeš nějak tento počin vysvětlit.je to tvuj život neboj se ničeho.

  • načítám...
  • Zmínit
LucaLuca
4486
3.3.11 18:56

Jejdamane, s tímhle mimčo ne! Svobodná matka, dobře, ale on ti nebude ani platit!

  • načítám...
  • Zmínit
Kvikos
44
3.3.11 19:02

V tvé situaci bych se asi zapřela sebevíc, zbalila kufry a hledala novou cestu. Takhle si jen prodlužuješ utrpení a nebo to můžeš brát taky tak, že si krátíš čas najít toho správného chlapa, který nejen CHCE mít mimiska, ale taky se CHCE a bude schopny o tebe a o mimiska postarat. Jak vidis, tak ta euforie, mit dite ho muze velmi rychle prejit, presne tak jak ho presla u toho prvniho. Radeji se mesic, dva trapit, utapet v alkoholu nebo cokoliv, nez se dobrovolne vehnat do takoveho prusvihu. Navíc, ted se trápíš a mysli na to, že když budeš těhotná, tak to všechno budeš přenášet na to miminko a to bys nechtěla. Držím palce a miminko raději planuj s někým kdo má pro tebe budoucnost.

  • načítám...
  • Zmínit
VerčaF
4.3.11 10:43

Ahoj, teda musím říct, že život je někdy fakt potvora, nemáme to někdy vůbec jednoduchý. Seš asi moc hodná holka, ale to je někdy právě problém a chlapi na tohle hodně často spolíhají.
Asi mám stejný názor jako všichni ostatní tady - vykašli se na to. Bude to chtít strašně moc odvahy a i pak to bude bolet, ale s tímhle člověkem šťastná nebudeš. Nikdy si nemůžeš myslet, že mimino chlapa nějak zvlášť změní. Vždyť si vem, jak dopadla ta slečna před tebou, sama s dítětem, navíc on na něj do nedávna ani neplatil… takhle chceš dopadnout taky?? A není to už známka chlapovi nezodpovědnosti?! A být svobodná maminka fakt nechtěj, navíc mimčo po něm může mít časem zrovna ty blbý vlastnosti, a pak ti ho bude akorát připomínat. Měj dítě opravdu až s někým, s kým budeš i vnitřně šťastná, a nebudeš ho milovat jen ze soucitu a ze zvyku. To by byla fakt velká životní chyba…

  • Upravit
Emina
338
4.3.11 16:15

Rozum do hrsti

V této nelehké situaci je třeba se zamyslet nad dědičností. Co se Vám nelíbí na příteli by mohlo zdědit i Vaše dítě. Přítele můžete opustit, dítě budete milovat takové jaké je, ale mohla by jste se trápit . Přeji brzké těhotenství s mužem, na kterého je spoleh a bude Vás mít rád.

  • načítám...
  • Zmínit
bamba
7.3.11 06:14

Popisuješ svého přítele a mě se zdá,že píšeš o mém EX,neměl dítě,ale jinak něco v bledě modrým.Žárlivec,v kombinaci s alkoholem,to je něco.Dítě ho nenapraví,pít bude čím dál častěji a víc.Jdi od něj,jsi mladá,život máš před sebou,tak ho nezkaž sobě a už vůbec ne dítěti.Je potřeba si uvědomit,že dítě po něm něco zdědí a tak by se mohlo stát,že přez veškerou tvou snahu začme pít,flákat se a nepracovat.To vše bys měla zvážit.Touha po miminku je velká,ale........Opravdu si rozmysli s jakým člověkem si dítě pořídíš.Neboj,zase potkáš někoho,chce to čas,ten pravý na tebe někde čeká.

  • Upravit
Vložit nový komentář