Odběr plodové vody

Odběr plodové vody ? odborně amniocentéza je metoda k získání plodové vody z plodového vejce.

Výkon se provádí v lokální anestézii, kdy se přes stěnu břišní do dutiny plodového vejce zavede punkční jehla a nasaje plodová voda (cca 15 až 20 ml).
Aby se snížilo riziko poškození plodu nebo poranění placentu, výkon se provádí pod kontrolou ultrazvuku.
V souvislosti s amniocentézou se hovoří o riziku potratu okolo 1 %.

Důvody k provedení amniocentézy: ? těhotná starší než 35 let, kdy je zvýšené riziko vrozených vývojových vad plodu, např. Downovy choroby, rozštěpových vad, zejména, když testy na vývojové vady ženu zařadí do rizikové skupiny testy ? určení pohlaví plodu u některých dědičně přenášených chorob (např. hemofilie se projevuje u mužů, ženy ji přenášejí) ? určení zralosti plodu podle zralosti plic ? určení chemického složení plodové vody, ze kterého lze odhalit metabolické poruchy způsobené chybějícími nebo defektními enzymy ? stanovení obsahu bilirubinu v plodové vodě k posouzení nedostatku kyslíku v krevním oběhu plodu ? vyšetření chromozomální struktury v odloučených buňkách z povrchu plodu.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
22.5.02 13:22

Je mi 36 let, čekám své třetí dítě a minulý měsíc jsem změnila doktorku, protože ta dřívější mě vyloženě mutila jít na amniocentézu. Já však již cítím pohyby svého děťátka, povídám si s ním, prostě je pro mne už živý člověk. Té první lékařky jsem se zeptala, co by se stalo, kdybych na amniocentézu šla a výsledky nedopadly zrivna příznivě. Řekla mi, že to sice neznamená, že by se stoprocentně narodilo postižené dítě, ale určitá možnost postižení by tam byla. A v tom případě bych mohla jít s „tím“ na potrat. Pro mne to však není „to“. ale mé dítě a jsem připravená je přijmout takové jaké je. Zaprvé jsem mezi postiženými dětmi pracovala, za druhé nevím, kdo si vůbec osobuje právo ženě určit, že teď po pětatřicítce na potrat může… Kdybych byla těhotná jen o rok a půl dříve, možnost amniocentézy a potratu by mi nikdo nenabízel, jakoby se ty „mladší“ ženy s postiženým dítětem vyrovnávaly diametrálně jinak, než ty o málo starší. Zkrátka a dobře, od své první lékařky jsem odešla a našla lidi, kteří chápou mé názory a do ničeho tak stupidního jako je amniocentéza mě nenutí. Znám ve svém okolí případ, kdy do té doby jinak zdravá a bezproblémová žena po amniocentéze musela těhotenství doslova odležet, protože po zákroku málem potratila. A navíc je zde etický rozměr tohoto zákroku: já bych své dítě v sobě za nic na světě nenechala zabít. A navíc, máme vůbec právo na to mít jenom stoprocentně zdravé a perfektní děti s tím, že těch „postiženějších“ se už v zárodku můžeme zbavit?

Ludmila.

  • Upravit
Anonymní
23.5.02 15:37

Ludmila,

dakujem vam z vas prispevok. Ja este nie som tehotna, ale zdialam vas nazor, ze clovek je clovekom od pocatia, a ze si ho treba vazit, chciet a milovat take ake je.

Pisala som svoj nazor aj k clanku Naivní káčátko - 19.týden:

amniocenteza Poslal(a) Anonymous v Úterý, 21. květen 2002 @ 16:19:40 CEST

a

Re: amniocenteza Poslal(a) Anonymous v Středa, 22. květen 2002 @ 11:38:55 CEST

a bola som „ukamenovana“ za to, ze povazujem cele AFP a amniocentezu za neeticku.

Som stastna, ze som nasla niekoho, kto ma nazor ako ja, lebo uz to vyzeralo tak, ze som asi divna, ked by som si nechala postihnute dieta…

Este raz dakujem!!!

Pekny den a vela radosti s dietatkom zela
Jana

  • Upravit
Anonymní
27.5.02 13:59

Milá Janičko,
moc Vám děkuji za souhlas s mým názorem na amniocentézu, také já si myslím, že dítě je prostě živý člověk téměř od svého početí a z názorů jakože „embryo v děloze nic necítí“ mi jde mráz po zádech. Ale věřte, žen které smýšlejí podobně je dost, zajdětě třeba na server rodina.cz, tam je diskuzí k tomuto tématu moc a moc. Přeju Vám mnoho hezkého.

Ludmila.

  • Upravit
Anonymní
7.6.02 10:06

Ahoj Ludmilo, já jsem právě o ten Tebou zmiňovaný rok a půl mladší a také čekám třetí dítě. Mě amniocentézu opravdu nenabídli,já sama jsem o ni projevila zájem,ale nakonec ,když jsem si přečetla reakce ostatních žen na tento zákrok,tak jsem ráda,že jsem se do ničeho nehnala.Triple test mi dopadl dobře a tím je prostě pro mne mé dítě zdravé.Na druhou stranu,kdybych byla o nějaký ten pátek starší a amniocentézu podstoupila a ona nedopadla dobře,nechala bych si dítě vzít.Je tady ovšem veliké riziko falešné pozitivity testu.Já už také cítím pohyby a věř ,že by to pro mne byl nejtěžší životní krok,a celý život bych už žila se špatným svědomím.Na druhou stranu mám už dvě holky 10 a 11 let a starší byla od 3 do 6 velmi těžce nemocná.Často byla v přímém ohrožení života,neustále v nemocnicích. Nakonec díky velmi radikální chirurgické léčbě prvotní onemocnění bylo odstraněno, ale zcela zdravá už nikdy nebude.Proto vím, jak moc se péče o vážně nemocné , nebo postižené dítě strašně liší od výchovy zdravého dítěte.Kolik by takový novorozeneček musel třeba podstoupit operací,kolik bolesti vytrpět, kolik naděje bys třeba vkládala a kolikrát byla třeba strašně zklamaná,věnovala mu veškerý čas a prožívala s ním strach a hrůzu.A nedej bože,aby to malé stvoření po vytrpění útrap v útlém věku zemřelo. (Amniocentéza totiž odhalí i vady,které se lékaři snaží řešit po narození operativně-ne pouze Down.synndrom)Vzhledem k tomu, že se i nadále chci věnovat i svým starším dcerám a nehodlám je po narození mrňouska odstavit na vedlejší kolej, nedovedu si představit, že bych zvládla i celoživotní péči o dítě velmi těžce postižené.Třeba bezvlédné a ležící, nebo plně postižené Downovým syndromem. Ale to je můj osobní postoj a Tebe i ostatní,které mají v sobě odhodlání vychovat a v podstatě svůj život věnovat takto postiženému dítěti , velmi obdivuji. Já bych na to neměla ,i když vím, že potrat v této fázi těhotenství,navíc díky možnosti falešné pozitivity testu,by pro mne znamenal celoživotní výčitky.
Všem přeji krásná,zdravá miminka.
Ahoj Iva.

  • Upravit
naivnikacatko
141
7.6.02 11:20

ahoj ivo, jak nahore psala jana, uz jsme tohle tema dost probiraly, ale chci jen k ty falesny pozitivite, o ktery se zminujes - nejsem teda odbornik, ale doktorka v geneticky poradne mi vysvetlovala princip odberu na tom, ze proste vezmou vzorek plodovy vody, nejak ho namnozi nebo co a pak pod mikroskopem pocitaji chromozomy - u me bylo riziko downova syndromu, proto rikala, ze musijou napocitat do 46. a bud jich 46 bude nebo ne, takze vysledek potom bude stoprocentni (a tim nesouhlasim ani s ludmilou, ktera porad mluvi jen o „moznosti“).
no ale jsem rada, ze ti hned pocatecni testy dopadly dobre a preju ti (a nejen tobe) zdravouckyho mazlicka :))

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.6.02 15:14

Ahoj Kacatko,

na strankach www.babetko.sk pise jedna pani doktora (no dobre, nie je to geneticka, ale gynekologicka), ze ziaden z tych vysledkov nie je 100%. Ani pozitivny ani negativny. Ani tie afp a triple testy, ani odber plodovej vody, ani odber pupocnikovej krvi. Clovek NIKDY nema 100% istotu.

Vela stastia a ZDRAVIA vsetkym!!!!
Jana

  • Upravit
Zdenek
17.6.02 20:02

Podle lékaře - genetika, který vystoupil v pořadu Sama doma na ČT1 je výsledek vyšetření odběru plodové vody „jistotou“ nikoliv „podezřením“. Výsledek je tedy na 100%

  • Upravit
esterka
1622
18.6.02 14:23

Ahoj všichni,
ráda bych na toto téma také něco poznamenala.
Amniocentéza přece není „vý:,–(ou“ pouze těch maminek nad pětatřicet. Já na ní byla ve svých 23 letech. Nyní jsem znovu těhotná a začínám se děsit, že na ni budu opět odeslána. Chci také poznamenat, že si vlice vážím všech, kteří amniocentézu odmítli, nebo ji podstoupili a i po „špatném“ výsledku své dítě přivedli na svět. Já ale na amniocentézu šla s pro mne příšerným rozhodnutím případného potratu. Doma jsem se starala o mentálně a tělesně postiženou sestru svého přítele a to bylo pro mne rozhodujícím momentem. Těžko to více vysvětlovat.
Samotný zákrok byl ovšem příšerný. Podivným začátkem bylo, že v mé kartě byl jako otec dítěte napsaný pro mne naprosto neznámý člověk. A vzhledem k tomu, že můj přítel byl na stejném genetickém odd. testován (z krve) pár týdnu před tím, přišlo mi, že podobné chyby by se při takovýchto vyšetřeních neměly stávat.
Představa, že odběr bude probíhat pod kontrolou ultrazvuku, byla opravdu milná. Paní doktorka se sice ultrazvukem podívala, kde zrovna miminko je, pak ho ovšem odložila, potřela mi břicho dezinfekcí a NEHTEM si vyznačila křížek, kde odběr provést! Miminko se již tou dobou hýbalo natolik, že než si pí doktorka nabrousila nehet, mohlo být už dávno v jiné poloze. O bolesti se nebudu šířit, prý jsem stejně byla jediná, koho to bolelo, a měla bych se tudíž stydět. Jméno této citlivé paní neznám, jinak bych ho zde klidně uveřejnila, byla ovšem z kategorie těch lékařů, kteří ještě stále nepovažují za nutné se svýcm pacientům představit.
Všem přeji pevné zdraví, silné nervy a krásná miminka!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.6.02 18:52

Ahoj Esterko,děkuji za Tvůj příspěvek,je mi 22 let a také mi byla doporučena amniocentéza a já se na ni nakonec odhodlala jít.Mám také velikou úctu ke všem,kdo dokázali toto vyšetření odmítnout a dokázali unést možné následky.Šla jsem tam pouze proto,že mi genetička sdělila,že mám 3× vyšší riziko Downova syndromu a má matka i přítel se shodli,že tam víceméně musím jít.A já vím,

  • Upravit
Anonymní
11.7.02 07:21

Je mi 26 let a právě prožívám své první těhotenství. Paní doktorka mě po odběru krve doporučila amniocentézu, pro odhalení případných vrozených vývojových vad. Protože jsem si chtěla být jistá, že bude moje miminko zdravé, rozhodli jsme se s manželem, že toto vyšetření podstoupím. Amniocentézu mi prováděl pan doktor Vlašín na Centru prenatální diagnostiky v Brně, byl tak neuvěřitelně šetrný, že jsem odběr téměř ani necítila. Po celou dobu sledoval miminko ultrazvukem a snažil se mě roztýlit, protože bylo vidět, že jsem dost nesvá. Měla jsem totiž dojem, že to bude příšerně tlustá jehla a bude to bolet. Ale musím říct, že to nebylo horší než odběr krve. Po zákroku jsem neměla ani žádné komplikace a po dvou týdnech mi oznámili, že moje miminko je zdravé a bude to holčička. Takže amniocemtéza nemusí být vždy příšerným zážitkem. Přeji všem abyste měly štěstí na takový přístup ze strany lékařů jako já.

  • Upravit
Anonymní
18.7.02 21:05

Dobrý den, dovolte mi k tomu tématu také přidat jednu svoji vlastní (velmi čerstvou) zkušenost.

Je mi třicet let, mému muži čtyřicet. Po dvou letech se nám splnilo vytoužené, velmi očekávané přání - čekala jsem miminko.

Těhotenství se vyvíjelo dobře, já jsem neměla vůbec žádné potíže. Všechna vyšetření až do cca 21. týdne byla také bez problémů a tak jsme se s manželem těšili na náš nový přírůstek. Ve 22. týdnu jsem absolvovala screeningový ultrazvuk a zde nám poprvé paní doktorka sdělila, že miminko tak úplně v pořádku není. Na danou délku těhotenství mělo podle ní velmi malou hlavičku. Doporučila nám tedy další ultrazvukové vyšetření na specializovaném pracovišti.

Musím říci, že nás to velice vyděsilo a tak jsme se okamžitě odebrali do motolské nemocnice. Tam na ultrazvuku podezření paní doktorky jenom potvrdili - hlavička odpovídala 17. týdnu těhotenství. K ultrazvukovému vyšetření byl pozván i primář gynekologicko-porodnického oddělení. Musím říci, že ty desítky minut strávených pod ultrazvukem mi připadaly jako nekonečné hodiny. Pan primář nám pak na rovinu řekl, že s něčím podobným se opravdu nesetkal. Hlavička plodu byla nejenom menší, ale navíc mozkové blány se nevyvinuly tak jak měly, miminko nemělo úplně vyvinutou lebeční část hlavičky, k tomu zjistili oboustranný rozštěp rtu a později i drobnou srdeční vadu. Pan primář se náš okamžitě ujal, vše vysvětlil a také nás zavedl na genetické oddělení, kde s námi paní doktorka dala dohromady genetický rodokomen (žádná genetická vada se ani v jedné rodině nevyskytuje). Jako další potvrzení diagnózy nám byla doporučena magnetická rezonance a také odběr plodové vody. Všichni nás již však pomalu směřovali k tomu, že nejlepší řešení v tomto případě bude ukončení těhotenství.

Magnetická rezonance opravdu potvrdila špatný vývoj plodu a my s manželem jsme již v podstatě byli rozhodnuti těhotenství ukončit. Poslední vyšetření, které nás ještě čekalo, byla přávě amniocentéza. Vyšetření plodové vody však trvá 14 dní a já byla vlastně ráda, že finální rozhodnutí o ukončení těhotenství padlo již po té magnetické rezonanci. Opravdu už jsem se nechtěla trápit dál a v tu chvíli už jsem chtěla mít celý zákrok za sebou.

Myslím, že nemusím nikomu vyprávět jaké pocity při tomto rozhodnutí žena má, obvzlášť, když to bylo mé první těhotenství a my se na miminko opravdu tak těšili. Samozřejmě i mě napadlo, že bychom mohli mít i dětátko postižené. Ale když jsme to opravdu s manželem vzali celé z jedné strany, z druhé strany, jsem přesvědčena, že jsme učinili správné rozhodnutí. Zkušenost s postiženými dětmi mám sice jenom krátkou (původním povoláním jsem dětská sestra a praxi jsem si o jedněch prázdninách odbývala i v ústavu pro mentálně a tělesně postižené děti). Ale právě proto, že ji mám, nedovedu si představit, že bychom chtěli na svět takto postiženého drobečka přivést.

V motolské nemocnici se ke mně chovali všichni velice pěkně. Ležela jsem na oddělení rizikového těhotenství a tak si asi dovedete představit s jakou úlevou jsem přijala skutečnost, že jsem dostala privilegovaný jednolůžkový pokoj a mohla si tak brečet do polštáře, aniž bych musela těm štastnějším těhulkám vysvětlovat, co mě potkalo a vlatně jim závidět jejich štěstí, že jsou jenom na rizikovém… Odběr plodové vody jsem absolvovala naprosto bez problémů. Celému výkonu byli přitomni dva lékaři - pan primář kontroloval plod ultrazvukem a druhý pan doktor provedl vlastní zákrok. Na rovinu musím říct, že zákrok to sice příjemný není, ale bolest je opravdu minimální. Druhý den, před samotným ukončení těhotenství jsem absolvovala tento zákrok podruhé, kdy se lékaři snažili odsát co nejvíce plodové vody, aby potrat probíhal co nejschůdněji. Další postup už raději popisovat nebudu, nejsou to zrovna nejšťastnější dny mého života.

A proč to celé vlastně píši? Nedovedu si představit šok, který bych zažila, kdyby na vady plodu nepřišli lékaři včas (krevní vyšetření žádnou genetickou vadu neukázalo!). Ale podle pana primáře, jsou vady asi opravdu původu chromozomálního - v podstatě by se miminko narodilo se třemi vývojovými vadami, z nichž Downův syndrom by prý byl ten nejlehčí. Šanci na přežití by miminko nemělo vlastně téměř žádnou.

Nyní tedy čekáme, jak dopadne právě zmiňované vyšetření plodové vody, kde se ukáže, jakou vadou miminko trpělo. A podle toho budeme s paní doktorkou na genetice konzultovat dál, co a jak s dalším těhotenstvím. Ale už teď vím, že pokud se na nás štěstí opět usměje a budu se moci radovat z dalšího těhotenství, určitě první věc, kterou budu chtít podstoupit, bude právě amniocentéza, která opravdu co nejpřesněji určí, zda miminko je v pořádku. Nedovedu si představit, že bych celých devět měsíců žila ve strachu, co když to tak není. Když člověka jednou potká něco takového, vždy zrníčko pochybnosti zůstává…

Vím, že ne všichni s mým rozhodnutím a názorem souhlasí, ale já přesto musím říct, že jsem velice ráda, že medicína umožňuje rozpoznat špatný vývoj plodu již v průběhu těhotenství a žena má tak právo rozhodnout o osudu svého potomka. Všichni si přece přejeme krásná a hlavně zdravá miminka.

Hanka

P.S. Ráda bych touto cestou poděkovala personálu FN Motol - gynekologicko-porodnického oddělení a obvzláště oddělení rizikového těhotenství. Všichni se ke mně chovali s velkou ohleduplností a pochopením. A Vám, pane primáři Kulovaný, patří dík největší. Váš lidský přístup nám s manželem pomohl nejvíce. Ještě jednou moc děkujeme.

  • Upravit
Anonymní
14.10.02 17:51

Je mi 39 a čekám třetí dítě (9. týden). Lékařka mi povídala o nabídce amniocentézy, a vzhledem k tomu, že jsem z Brna, mě tvůj příspěvek ( na rozdíl od ostatních) potěšil. Moje lékařka říkala, že to můžu odmítnout a že teoretickým rizikem je potrat, ale že za svoji praxi (je už starší, počítám tak přes padesát) se to žádné z jejích pacientek nestalo. Jelikož se musím starat i o své starší děti, považuji za rozumné vyloučit riziko postiženého dítěte, znám rodinu, kde takové dítě mají a je to obrovská celoživotní zátěž, která zasáhne všechny včetně vzdálenějších příbuzných.

  • Upravit
Deidra
4
30.10.02 14:52

Ono to neni tak jednoduche, a zalezi na tom, co se z plodove vody diagnostikuje. POkud jde o chromosomalni vdu jako treb Downuv syndrom, tak jak uz zaznelo, kdyz tam ten chromozom navic je, tak tam proste je. 100%, jistota. Pokud jde o stanoveni treba rozstepovych vad, je citlivost trochu mensi. Co se tyka biochemickych testu (AFP, triple test) jejich vyznam je screeningovy, tzn. zachyti i spoustu zdravych lidi, pokud mate pozitivni triple test (jako ja, jsem ted v 17 tydnu a zrovna to resim :((), znamena to zhruba ze 1-3 tehotenstvi ze 100 s pozitivnim triple testem budou mit postizeny plod. Takze po triple testu nepanikarit a vysledkum amniocentezy spis verit - klidne se lekaru na specifitu testu zeptejte, mel by ta % vedet.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
11.11.02 16:19

Je mi 24 let a s manzelem se pripravujeme mit prvni miminko. Oba se moc tesime, ale vime ze to nebude jednoduch z duvodu me geneticke vady. Vada neni vazna, ale amniocenteza je potrebna.Jsme rozhodnuti ji podstoupit a zjistit, zda nase miminko bude mit vadu jako ja, nebo ne. A proc? Protoze potom se muze predejit jinym komplikacim a jiz brzo zacit s rehabilitaci a vcasnou spravnou diagnostikou. Proto me tvuj clanek potesil, ze se na tyto veci divas pozitivene. Jsem sestra a rizika znam, ale pro sve dite udela clovek daleko vic nez si umi predstavit. Mnoho lidi spojuje amniocentezu pouze s interupci. Ale prave diky vcasne diagnostiky se da zabranit dalsim komplikacim.

  • Upravit
Anonymní
16.1.03 22:28

Mám už jednu zdravou holčičku a čekáme druhé mimčo.Ani při jednom mi testy AFP nevyšli tak jak by měli a jsem docela pohoršená staršími matkami, které si amniocentezu vztahují jenom na sebe. Kdo na plodové vodě nebyl jistě nepochopí o co tady jde! Je to především měsíc trápení o zdraví vašeho nenarozeného broučka.Je mi totiž 23 let a amniocentezu jsem už prožila jednou a druhá mě čeká. Držte mi palce .

  • Upravit
Mony1
2
7.2.03 14:18

Ale i o rok a půl dřív, by tě na to vyšetření klidně poslali. Mám kamarádku, té ted bylo 30. let, výsledky krve nevypadaly dobře, tak na toho vyšetření také šla (v 6. měsíci těhotenství) a holčička byla postižená - mongoloismus. Takže šla na přerušení těhotenství a také citila pohyby, vše bylo jako by bylo vše v pořádku. Akorát byla unavená. A známá mých rodičů, ta byla nedávno taky na tomto vyšetření a je jí 23 let. Tím tě nechci strašit, ale tohle není vyšetření jen pro 35 leté… a přeci jen to riziko tam je. Hodně štestí přeji a at to dobře dopadne.

  • načítám...
  • Zmínit
Barches
5
4.9.09 21:34

Ahoj maminky.

Je mi 22 let a čekám první miminko. S manželem jsme se o něj snažili 2 roky, až nám to konečně vyšlo. Ale… Vyšli mi pozitivně testy na Pataův syndrom… Už jsem to tak nějak rozdýchala, ale dalo mi to zabrat. Teď čekám na odběr plodové vody a mám z toho strach, mám strach i z výsledků a nakonec, aby se nic nestalo miminku…
To jsem to dopracovala, že?
Jen jsem se chtěla také podělit o info.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?