Odkazy
- Partnerské vztahy
- Gitka
- 05.09.16 načítám...
Zase si bol s ňou. Prekvapený, čo? Áno, viem to. Si v šoku, ale necítiš ani vinu, ani hanbu. Cítiš len prekvapenie a zvedavosť. Chceš vedieť ako? Tak prosím.
Za ten pol rok nášho spoločného a núteného nažívania sme si s tvojou malou konkubínou vytvorili systém odkazov. Začalo to možno náhodne, ktovie. Pod vankúšom v našej spálni, kde sme splodili našu dcéru, som našla jej lístok na MHD. Nie spodné prádlo, nie vlasy. To by bolo príliš jasné. Použitý lístok na MHD k zastávke pri našom dome.
Nejazdil si na MHD od svojich študentských čias a ja každý použitý lístok hádžem do koša. Nedošlo mi to hneď. Keď som uložila malú spať a dala si dokopy pár zvláštnych detailov posledných týždňov, pomaly mi to trklo. To vieš, žene po tridsiatke to nepáli tak ako dvadsiatke.
Sledovala som ťa. Nenápadne, ale o to intenzívnejšie. Asi ako keď pavúk potichu striehne na svoju korisť, ale pozerá pritom iným smerom. Netušila som, čo vlastne hľadám a už vôbec nie, čo urobím s ďalším dôkazom. Proste som chcela vedieť čo najviac. Kde sa stretávate, ako často, čo robíte a hlavne, kto je ONA. Striepky vášho gýčovitého romániku ku mne prichádzali samé od seba. Nevymazané volania, škvrny na golieri košele, stupídné výhovorky neskorých príchodov domov.
Vedela, že o nej viem, zas až tak ma nepodceňovala. Ale nechápala, prečo nereagujem. Čakala obrovskú scénu, zbalené kufry, predstavovala si možno, ako kľačím pred tebou na zemi a prosím, aby si zostal a neopúšťal nás. Nič z toho sa nekonalo a ona začala byť netrpezlivá a možno trochu znudená. Pocit výhry nad zhrdenou manželkou sa nekonal, a tak sa rozhodla tomu pomôcť. Najprv ten lístok, potom pohodená kniha o nevere a nakoniec nové tričko s ružovým srdiečkom pre našu dcéru.
P-E-T-R-A. Jediné slovo na tričku. Nevedel si si spomenúť, odkiaľ sa objavilo u Emy v skrini a zbabelo si sa vyhovoril na babičku. Tváriš sa vydesene a pravdepodobne mi ani neveríš. Ale áno, tvoj miláčik je toho naozaj schopný.
Neboj, nezostávala som pozadu. Pocit sklamania, smútku a bolesti postupne vystriedala zlosť a bojovnosť. Ok, you wanna play, lets play, baby. Tak ľahko sa nevzdám. Nie teba, drahý, nepleť sa. Ty si pre mňa prestal existovať v tom momente, ako som na to prišla. Nechcela som to uľahčiť jej. Preto som ti so sladkým úsmevom chystala desiatové balíčky s nápisom „Ďakujem za krásnu noc“, preto som ti posielala sexy SMS a strkala ti do vrecka tehotenské testy, na ktorých stálo: „Neboj, nabudúce to vyjde.“
Dnes ale hra končí. Stále nevieš prečo? Išli sme autom z nákupu. Ema si vzadu spievala a ja som neprítomne hľadela pred seba. Niečo som si všimla na prednom skle. Zvláštne odtlačky. Naklonila som sa, aby som ich videla z iného uhla. Boli to odtlačky jej prstov na nohách. Desať stôp a desať rán.
Zabolelo to, fakt hej. Už som ten pocit ani nečakala, ale na chvíľu sa mi naozaj zastavilo srdce a vybavil sa mi obraz, ako držíš čerstvo narodenú Emu v náručí a plačeš šťastím. Je to preč, všetko je preč. Definitívne. Hlavne teraz neplač. Ty nemáš nárok na slzy a už vôbec nie na odpustenie. Máš už nárok len na ňu. Nesnaž sa nič povedať, mlč. Tvoje slová sú prázdne ako náš vzťah. Odíď, hneď.
Počkaj, toto jej vezmi – môj posledný odkaz. Fotka nás dvoch s Emou v perinke. A jediné slovo - „Gratulujem“.
Přečtěte si také
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 35
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 59
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 64
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2374
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 966
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1142
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1702
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 858
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3725
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1475
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Ať se daří 
krasne napsano
pěkně trapný 
no nejsou reálné deníčky, jsou to krátké, smyšlené povídky-to je prece evidentní. Mne se to četlo pěkne, proc ne 
Mě se zdají okaté a nedůstojné, ale každý jsme jiný 
Jsi velmi silna a moudra…Budu drzet pesti.