Odkazy
Zase si bol s ňou. Prekvapený, čo? Áno, viem to. Si v šoku, ale necítiš ani vinu, ani hanbu. Cítiš len prekvapenie a zvedavosť. Chceš vedieť ako? Tak prosím.
Za ten pol rok nášho spoločného a núteného nažívania sme si s tvojou malou konkubínou vytvorili systém odkazov. Začalo to možno náhodne, ktovie. Pod vankúšom v našej spálni, kde sme splodili našu dcéru, som našla jej lístok na MHD. Nie spodné prádlo, nie vlasy. To by bolo príliš jasné. Použitý lístok na MHD k zastávke pri našom dome.
Nejazdil si na MHD od svojich študentských čias a ja každý použitý lístok hádžem do koša. Nedošlo mi to hneď. Keď som uložila malú spať a dala si dokopy pár zvláštnych detailov posledných týždňov, pomaly mi to trklo. To vieš, žene po tridsiatke to nepáli tak ako dvadsiatke.
Sledovala som ťa. Nenápadne, ale o to intenzívnejšie. Asi ako keď pavúk potichu striehne na svoju korisť, ale pozerá pritom iným smerom. Netušila som, čo vlastne hľadám a už vôbec nie, čo urobím s ďalším dôkazom. Proste som chcela vedieť čo najviac. Kde sa stretávate, ako často, čo robíte a hlavne, kto je ONA. Striepky vášho gýčovitého romániku ku mne prichádzali samé od seba. Nevymazané volania, škvrny na golieri košele, stupídné výhovorky neskorých príchodov domov.
Vedela, že o nej viem, zas až tak ma nepodceňovala. Ale nechápala, prečo nereagujem. Čakala obrovskú scénu, zbalené kufry, predstavovala si možno, ako kľačím pred tebou na zemi a prosím, aby si zostal a neopúšťal nás. Nič z toho sa nekonalo a ona začala byť netrpezlivá a možno trochu znudená. Pocit výhry nad zhrdenou manželkou sa nekonal, a tak sa rozhodla tomu pomôcť. Najprv ten lístok, potom pohodená kniha o nevere a nakoniec nové tričko s ružovým srdiečkom pre našu dcéru.
P-E-T-R-A. Jediné slovo na tričku. Nevedel si si spomenúť, odkiaľ sa objavilo u Emy v skrini a zbabelo si sa vyhovoril na babičku. Tváriš sa vydesene a pravdepodobne mi ani neveríš. Ale áno, tvoj miláčik je toho naozaj schopný.
Neboj, nezostávala som pozadu. Pocit sklamania, smútku a bolesti postupne vystriedala zlosť a bojovnosť. Ok, you wanna play, lets play, baby. Tak ľahko sa nevzdám. Nie teba, drahý, nepleť sa. Ty si pre mňa prestal existovať v tom momente, ako som na to prišla. Nechcela som to uľahčiť jej. Preto som ti so sladkým úsmevom chystala desiatové balíčky s nápisom „Ďakujem za krásnu noc“, preto som ti posielala sexy SMS a strkala ti do vrecka tehotenské testy, na ktorých stálo: „Neboj, nabudúce to vyjde.“
Dnes ale hra končí. Stále nevieš prečo? Išli sme autom z nákupu. Ema si vzadu spievala a ja som neprítomne hľadela pred seba. Niečo som si všimla na prednom skle. Zvláštne odtlačky. Naklonila som sa, aby som ich videla z iného uhla. Boli to odtlačky jej prstov na nohách. Desať stôp a desať rán.
Zabolelo to, fakt hej. Už som ten pocit ani nečakala, ale na chvíľu sa mi naozaj zastavilo srdce a vybavil sa mi obraz, ako držíš čerstvo narodenú Emu v náručí a plačeš šťastím. Je to preč, všetko je preč. Definitívne. Hlavne teraz neplač. Ty nemáš nárok na slzy a už vôbec nie na odpustenie. Máš už nárok len na ňu. Nesnaž sa nič povedať, mlč. Tvoje slová sú prázdne ako náš vzťah. Odíď, hneď.
Počkaj, toto jej vezmi – môj posledný odkaz. Fotka nás dvoch s Emou v perinke. A jediné slovo - „Gratulujem“.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 443
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 225
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 479
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 705
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 290
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1167
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1355
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2051
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 613
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 748
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Ať se daří 
krasne napsano
pěkně trapný 
no nejsou reálné deníčky, jsou to krátké, smyšlené povídky-to je prece evidentní. Mne se to četlo pěkne, proc ne 
Mě se zdají okaté a nedůstojné, ale každý jsme jiný 
Jsi velmi silna a moudra…Budu drzet pesti.